Autor: Česká společnost ornitologická

Reportáž z exkurze Hortobágy 2011

Česká společnost ornitologická / / Exkurze ČSO

Zapsal: Jan Řezníček

Národní park Hortobágy. Co je to za oblast a čím přitahuje? Nachází v severovýchodním Maďarsku mezi Budapeští a Debrecínem. Je vzdálený asi 140 km východně od Budapešti a 300 km od Bratislavy. Byl vyhlášený v roce 1973, v současnosti se rozkládá na ploše přes 130 000 hektarů (rok 2000). Původní rozsáhlé bažiny a záplavové zóny se do velké míry ztratily rozsáhlým odvodněním, stavbou rybníků a kanálů na počátku 20. století. To mělo jistě za následek nárůst druhové bohatostí ptačích druhů. Národní park Hortobágy má však i mnoho jiných kuriozit. Jsou to domácí prasata mangalica s vlnitou srstí (dnes již jen v místní ZOO Hortobágy), šedý uherský skot s dlouhými vzhůru vztyčenými rohy – potomek pratura, buvol arni pocházející z jižní Asie, záchranné chovy koně Przewalského nebo ovce cápová se šroubovitými rohy. Kromě toho se zde cíleně provozuje a předvádí tradiční zemědělství a folklórní zvyky. V oblasti se také nacházejí vývěry 70 stupňů Celsia horkých sirných pramenů, které vznikly v souvislosti s třetihorní sopečnou aktivitou v době někdy před 2,5 – 5 miliony let. Voda z těchto pramenů je léčivá, příznivě působí hlavně na kůži a pohybový aparát.
 Continue reading „Reportáž z exkurze Hortobágy 2011“

Reportáž z exkurze do Biebrzańského národního parku 2011

Česká společnost ornitologická / / Exkurze ČSO

Text: Vojtěch Sládeček

Členové ČSO měli v květnu 2011 příležitost se vypravit do Polska a navštívit rozsáhlé mokřadní biotopy Biebrzańského národního parku. Vojtěch Sládeček připravil malé ohlédnutí za touto letos první zahraniční členskou exkurzí, které fotografiemi doplnili Jan Havlíček, Petr Kolka, Denisa Mikešová, Zuzana Pangracová, Vojtěch Sládeček, Jana Škorpilová a Petr Tichý. Continue reading „Reportáž z exkurze do Biebrzańského národního parku 2011“

Marocké pobřeží Atlantiku

Česká společnost ornitologická / / O ptácích

„Už jste viděli dytíky?“, ptá se nás asi pětadvacetiletý kluk na zdejší poměry draze oblečený do bleděmodrých riflí, bílého trika a khaki vestičky s výšivkou znaku Národního parku Oued Massa. „Zatím jsme je jen slyšeli“, odpovídáme. Znovu zalistuje ptačím atlasem a s prstem zapíchlým do další stránky se ptá dál: „A co běhulíky?“ „Ještě ne“, odpovídáme. Spokojeně pokyvuje hlavou. S tázavým pohledem v očích pak ukazuje na další stránku s vyobrazením ibisa skalního. „Ne“, odpovídáme na nevyřčenou otázku. „Jestli chcete, tak Vám je všechny zkusím najít“. „I ibisy?“, ptáme se. „Ano, ty Vám dokonce můžu garantovat na 100%. Moment.” Zvedá telefon a kamsi volá. „Pokud chcete, tak Vám je zítra ukážu. Bude to stát 250 dirhamů každého“. Dlouho se nerozmýšlíme. Vždyť ibis skalní je jedním z těch druhů, kvůli kterým jsme do Maroka jeli, jeden z životních opeřených snů. Jsme jen zvědaví, jestli Rashidovi, který o sobě tvrdí, že je oficiálním průvodcem v parku, můžeme věřit. Continue reading „Marocké pobřeží Atlantiku“