Autor: Česká společnost ornitologická
//Mnoho dobrovolníků se během léta rozhodlo vyměnit čas strávený u vody nebo na chalupě za aktivní pomoc přírodě. Během dobrovolnických brigád v ptačích parcích ČSO pomohli s kosením, likvidací invazních rostlin, oplocováním pastvin a další péčí o louky a mokřady, které jsou domovem řady vzácných ptáků, dalších živočichů a rostlin. Continue reading „Letní brigády v ptačích parcích ČSO“
//Hnízdění většiny druhů je za námi, ale už naplno běží období migrace a venku častěji než zpěvy uslyšíte různé volání. Pro zájemce proto po roce organizujeme podzimní tematické kurzy – Bahňáci (nejen) na podzim a Podzimní hlasy a migrace, které se tématům věnují nad rámec velkého jarního kurzu určování ptáků. Pozdní léto je skvělé období pro pozorování ptačí migrace a my bychom vám chtěli předat teoretické znalosti a pomůcky do terénu, abyste byli připraveni. Níže přidáváme podrobné informace a pro zájemce přihlašovací odkazy na jednotlivé kurzy.
Bahňáci patří mezi určovací výzvy pro každého ornitologa. Na podzim jich přes naše území táhne velké množství – často v prostém nebo juvenilním šatu, který se od svatebního výrazně liší. V kurzu si ukážeme, jak se vyznat mezi jespáky, kulíky, vodouši a dalšími zástupci této skupiny. Zaměříme se na srovnání podobných druhů, rozdíly v chování, tvaru těla i prostředí, ve kterém je nejčastěji potkáme.
Základem kurzu jsou dva nabité online semináře 16. a 23. září (18:30-21:00). Více o kurzu si můžete přečíst zde.
Zájemci mohou na semináře navázat terénní exkurzí. Po loňské úspěšné exkurzi na jižní Moravě, kde jsme pozorovali 17 druhů bahňáků, se vydáme na jižní Moravu znovu 25.–27. září. Kapacita exkurze je omezena na 25 míst a odborný program na místě bude pod vedením Lukáše Brezniaka, Elišky Malcové a Ondřeje Belfína. Pro všechny zájemce máme domluvené společné ubytování, ale není problém si zařídit vlastní ubytování. Přihlašování poběží do 14. 9. nebo do naplnění kapacity. V ceně exkurze jsou zahrnuty i oba semináře. Členská cena za exkurzi včetně seminářů je 3 500 Kč (nečlenové 4 500 Kč), bez ubytování, stravy a dopravy.
Podzim není němý – naopak. Ptáci sice většinou nezpívají, ale jejich kontaktní a varovné hlasy zní krajinou i v říjnu. V kurzu se zaměříme na druhy, které slyšíme při tahu i během pobytu na polích či v křovinách. Naučíme se rozpoznat kontaktní hlasy pěnkav, čížků, kvíčal nebo lindušek, a také si povíme, jak se jejich výskyt mění v průběhu migrace. Kurz je ideální pro ty, kteří chtějí lépe porozumět dění v přírodě na konci hnízdní sezóny a fenoménu ptačí migrace.
Základem kurzu jsou dva nabité online semináře 7. a 14. října (18:30-21:00). Více o kurzu si můžete přečíst zde. Vhodný termín pro exkurzi se kryje s výroční konferencí ČSO, takže ji zopakujeme zase za rok.
//Klimatická změna, nevhodné hospodaření v krajině a mnoho dalších, i méně viditelných problémů, staví ochranu přírody před stále větší výzvy. Abychom na ně mohli reagovat a dlouhodobě pokračovat v kvalitní ochraně ptáků a jejich prostředí, potřebujeme podpořit osobní rozvoj u mladších generací a najít v nich budoucí amatérské a profesionální ornitology, mapovatele, vedoucí poboček či lídry ČSO. Proto jsme se v roce 2021 rozhodli pro založení Ornitologické akademie, která má za cíl najít, propojit a podporovat mladé ornitology v Česku. Ornitoakademii tvoří kolektiv mladých nadšenců, kteří si společně ve volném čase vytváří a koordinují nabitý ornitologický program. Více o Ornitologické akademii.
Rádi bychom nejen dalším mladým ornitologům představili medailonky některých nových účastníků akademie v roce 2025/26. V Česku je spoustu mladých nadšenců do pozorování ptáků a jejich příběhy můžou být jistě pro některé motivací a inspirací.
Přihlašování do dalšího ročníku se otevírá v průběhu září. Chcete přednostně dostat upozornění až se otevře přihlašování do dalšího ročníku Ornitologické akademie? Přihlásit se můžete zde.
Adam, 20 let, Praha a Vlašimsko
Moje láska k přírodě započala už ve školkovém věku, kdy mě nejvíce bavilo listovat v obrázkových encyklopediích dinosaurů a později i zvířat. Ptáci si mě ale naprosto získali až při procházkách do přírody, kdy jsem vždy koukal, co je kolem, a zjistil jsem, že lze pozorovat spoustu zajímavých druhů. Můj zájem nejen o ptáky se dále prohloubil zejména díky kroužku v pražské zoologické zahradě a na gymnáziu, kde jsme často jezdili na nejrůznější exkurze a účastnili se přírodovědných soutěží. Ptáci jsou pro mě však stále srdcovou záležitostí a rád chodím monitorovat své oblíbené lokality či se účastním kroužkovacích akcí. Nyní studuji na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a v budoucnu bych se profesně chtěl věnovat praktické ochraně přírody.
Adam, 27 let, Karvinsko
K ptákům jsem se dostal během covidu a strašně mě to chytlo. Věnuji se jim ve volném čase, kdy mě nejvíce baví mapovat jejich výskyt a zároveň tak přispívat k jejich ochraně. Nejčastěji tak činím na vlastní pěst ve svém rodném okrese Karviná, ale příležitostně se účastním i organizovaných akcí někde mimo můj revír.
Zároveň hrozně rád cestuji a objevuji přírodu a ptáky jinde ve světě. Kdybych mohl, tak nedělám nic jiného.
Alexandra, 16 let, Plzeň
Přírodu mám ráda od dětství, s rodinou jsme pravidelně chodili třeba na Vítání ptačího zpěvu, což moje malé já naprosto zbožňovalo. Na gymplu jsem se díky Biologické olympiádě dostala na Běstvinku a teď i na Běstvinu, kde čím dál víc zjišťuji, že mě biologie opravdu baví a chci se jí věnovat i do budoucna, přičemž ornitologie u mě stále vede. Také jako instruktor pomáhám na táborech a víkendovkách, kde si s dětmi povídám různě o přírodě, a je to pro nás všechny příjemně strávený čas. Takže ať už budoucnost bude jakákoli, biologie v ní vždycky bude mít svoje místo.
Alice, 20 let, Praha
Už od mala mě přitahovala příroda, nejprve minerály, poté dinosauři a nakonec současná zvířata. Na základní škole jsem navštěvovala přírodovědný kroužek, se kterým jsme často chodili pozorovat ptactvo, a právě tehdy jsem se poprvé setkala s ornitologií. Ráda jsem soutěžila v biologické olympiádě. Na střední škole jsem studovala obor ekologie a ochrana životního prostředí. Během studia jsem se setkala s členkou Ornitologické akademie, která si všimla mého zájmu o přírodu a doporučila mi tuto akademii. V současnosti studuji na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy obor ekologická a evoluční biologie.
Anežka, 16 let, Praha
K ptákům jsem se dostala během pandemie covidu, kdy jsem se zapojila do Ptačí hodinky. Přírodu mám ráda už od dětství, ale dlouho jsem nevěděla, čemu se v ní chci věnovat nejvíc. Postupně se však můj zájem o ptáky stále prohluboval a dnes ornitologie tvoří velkou část mého volného času. Ráda trávím čas venku, ať už při pozorování ptáků, nebo při výletech do přírody. V poslední době jsem začala ptáky také fotografovat a zároveň se učím kroužkovat, což mi umožňuje poznat je ještě blíže. Ornitologii bych se ráda věnovala i do budoucna.
Antonín, 17 let, Hodonínsko
Nevím, kdy přesně jsem se dostal k ptákům. Vím, že zájem o přírodu jsem měl tak nějak odjakživa a zpočátku mě dovedl k myslivosti, které se už léta nevěnuji, a skautingu, kterému se věnuji stále. Ptáci mi přijdou skvělí v tom, že jsou při procházce v přírodě velmi jednoduše zastihnutelní, i když je člověk cíleně nehledá a potěšení z jejich zpěvu může mít, i když ho nepoznává.
Cyril, 17 let, Opavsko
O přírodu se zajímám stejně jako ostatní nadšenci již od malička. Oba mí rodiče mají vzdělání biologického směru, takže jsem byl od raného věku seznamován s různými druhy živočíchů přímo v terénu. Mou nejoblíbenější knihou byla encyklopedie Zvíře. Od věku asi pěti let mě zaujali především puštíkovití a sovovití. Vydávám se na pozorování do přírodní rezervace Kotvice v CHKO Poodří a na Kozmické ptačí louky v povodí řeky Opavy, kde jsou k vidění četní ptáci v okolí vodních ploch.
Své ornitologické znalosti a pozorování chci nadále rozšiřovat, mimo jiné studiem zoologie na vysoké škole.
Daniela, 23 let, České Budějovice a Hrbov
Už jako malá jsem měla ráda ptáky a ráda jsem je s dědou vždycky pozorovala na zahradě. Poznala jsem vždycky jen pár druhů a jakmile jsem nastoupila na gympl a poté na vysokou školu, poznávala jsem víc a víc druhů. Následně jsem se přidala k Ornitologické akademii, abych rozšířila svoje vědomosti a obzory. V budoucnu bych chtěla fotografovat ptáky nejen v ČR, ale také v zahraničí. Ráda bych se ornitologii věnovala i nadále ve svém volném čase jako je tomu i dnes. Mým oblíbeným druhem je ťuhýk obecný. Dále mám ráda různé vycházky po horách, na které chodím se svým pejskem.
Jan, 16 let, Praha
K ptákům jsem se dostal před čtyřmi lety, kdy jsem čistě náhodou dostal k Vánocům atlas ptáků. Začal jsem je pozorovat, určovat podle atlasu a snažit se vidět co nejvíce druhů. Nakonec se z toho stal docela dobrý koníček. Na ptácích mě nejvíce baví, že jich je spousta druhů a je vždy co objevovat. Ptákům bych se chtěl jakkoli v budoucnu věnovat.
Jonáš, 16 let, Praha
O přírodu jsem se začal zajímat během lockdownu, kdy jsem ve velkém sledoval přírodopisné dokumenty. Nejraději jsem měl ty, které ukazovaly, co se dá najít na našich zahradách. Proto jsem začal chodit hodně po parcích a do přírody okolo Teplic, zpravidla se zapnutým Merlinem, a snažil se určit vše, co se kde ozvalo. To mě přivedlo k širšímu zájmu o biologii a dnes se nedívám jen po stromech, ale i pod nohy, pod vodu a do okulárů (a hlavně tedy na obrazovku). K Ornitologické akademii jsem se přidal z touhy lépe poznávat ptáky, abych se třeba mohl někdy účastnit LSD. Profesně se asi budu věnovat jiné doméně biologie, ale k ptákům se budu vždy rád vracet.
Karolína, 18 let, Středočeský kraj a Praha
Příroda mě fascinovala už od mala. Vedli mě k tomu rodiče, se kterými jsme chodili velmi často do přírody. Doteď ráda travím čas venku a turistikou, zejména v horách. K ptákům jsem se dostala v průběhu let, ještě na základní škole, a má vášeň se prohloubila v 10 letech, kdy jsem dostala svůj první foťák. Začala jsem jezdit na biologická soustředění, výpravy,nebo expedice pořádané Fluorescenční nocí a Arachne, kde jsem se začala setkávat s podobně biologicky naladěnými lidmi. Později jsem se stala členem ČSO a pořídila si lepší foťák. Studovat přímo ornitologii se nechystám, ale ornitologie vždy zůstane mým koníčkem stejně tak jako fotografování ptáků a přírody, kterému se plánuji nadále věnovat.
Karolína, 25 let, Praha
Přestože jsem měla k přírodě odjakživa blízko, o ptáky jsem se začala zajímat až ke konci studia na gymnáziu, kdy jsem se v rámci poznávačky z biologie učila určovat běžné ptačí druhy. S příchodem covidové pandemie a s ní spojených lockdownů jsem navíc začala více sledovat dění na našem krmítku a ptáky si rychle zamilovala. Oblíbila jsem si je hlavně pro jejich různorodé životní strategie a velkou přizpůsobivost. Pozorování ptáků pro mě nejdřív bylo spíš koníček a forma odpočinku, ale nakonec mělo vliv i na výběr VŠ. V současnosti dokončuji magisterské studium oboru ochrana přírody na ČZU v Praze. Ráda bych se ptákům věnovala i v budoucnu, a to jak profesně, tak ve svém volném čase.
Kateřina, 25 let, Praha
Vystudovala jsem obor aplikovaná ekologie na České zemědělské univerzitě a nyní dokončuji navazující magisterský obor ochrana přírody. Vždycky mě fascinovalo vše živé, konkrétně o ornitologii jsem se ale začala více zajímat až na vysoké škole. K přihlášení do Ornitoakademie mě inspirovala moje kamarádka Kája, se kterou tento zájem sdílím. Čím více se o ptácích dozvídám, tím více mé nadšení pro ornitologii roste a svoje znalosti a zkušenosti mám v plánu prohlubovat i nadále.
Markéta, 22 let, Žďár nad Sázavou a Praha
Zvířata a přírodu obecně miluji od malička a už od základní školy jsem díky našemu skvělému učiteli přírodopisu věděla, že právě biologie bude tím, čemu bych se chtěla dále věnovat. Konkrétně k ptákům jsem se více dostala na střední škole, kdy jsem měla možnost účastnit se v rámci projektu Otevřená věda stáže věnující se výzkumu vlaštovek. Tam jsem si mohla vyzkoušet práci v terénu, podívat se, jak takový výzkum vypadá a poznat lidi, kteří se ornitologii věnují profesionálně. Tak víceméně začala moje ornitologická cesta. Momentálně studuji biologii na Přírodovědecké fakultě UK a i právě díky Ornitologické akademii se o ptácích dozvídám spoustu nových informací a snažím se zlepšovat v jejich určování. Zatím můžu říci, že bych se ptákům chtěla věnovat v budoucnu i profesně, velmi se mi zalíbilo vědecké prostředí a je to nyní směr, kterým bych se chtěla vydat.
Martin, 16 let, Olomoucko
O přírodu jsem se začal zajímat už v předškolním věku, bavilo mě učit se poznávat zvířata. Četl jsem si o nich v knihách a sledoval jsem různé dokumenty. Pak jsem se jednou dostal na moji první akci s ČSO, na níž se rozjela moje vášeň pro pozorování ptactva. Pár let potom jsem začal chodit do přírodovědného kroužku, kde jsem se dále učil nejen o ptácích a dalších zvířatech, ale i o rostlinách a naší přírodě celkově. Posledních několik let se zaměřuji právě na ornitologii. Každý týden se snažím sledování ptáků věnovat, a to hlavně v polích, lesích a u vody na Olomoucku. Rád naslouchám jejich zpěvu a obdivuji jejich druhovou rozmanitost, kterou lze vidět i na krátké procházce. Pravidelně se účastním ornitologických akcí a pomáhám čistit ptačí budky. Jestli se budu ptákům věnovat v budoucnu nějak odborněji, ještě nevím, ale jako koníček mi to určitě vydrží dlouho.
Matěj, 25 let, Plzeňsko
K přírodě mám blízko od malička, ovšem k ptákům jsem si našel cestu až poměrně pozdě. Potřeboval jsem nějak oživit první rok na vysoké škole, v době pandemie, a tak jsem se rozhodl vyrazit na ptáky a bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Postupně mě začali fascinovat čím dál víc, a tak jsem se jim začal věnovat i odborněji a v rámci bakalářského i magisterského studia se zabývám agresivitou strakapouda velkého. V loňském roce jsem si navíc udělal kroužkovací licenci a ptákům se tak věnuji ještě víc. Do budoucna bych rád využil všechny své dosavadní zkušenosti a aktivně se podílel na ochraně přírody.
Michaela, 25 let, Praha
Nepamatuji si dobu, kdy by mě příroda nezajímala. Za své první birdingové počiny považuji momenty, kdy jsem jako malá dědovi brala jeho myslivecký dalekohled a na jihočeských rybnících hledala potápky roháče, nebo když jsem každou sobotu netrpělivě čekala, až budou na ČT2 ve 20:20 vysílat další díl Planety Země od Davida Attenborougha, nejlépe ten o rajkách. To nadšení mi zůstalo dodnes. Splnila jsem si sen a studuji zoologii na Karlově univerzitě, kde se věnuji mikrobiotě v kombinaci se záchrannými programy. I když se zaměřuji především na savce, ptáci mě nepustili, ať už v rámci zajímavých výzkumů (papoušek šedý, ara škraboškový,…) nebo jen tak ve volném čase pro radost s dalekohledem a Merlinem.
Ondřej, 18 let, Litomyšlsko
Ptákům jsem propadl už jako malý kluk, když mi rodiče koupili první atlas, podle kterého jsem je pak kreslil. Hlavní zlom však přišel, když mě kamarád začal brát na kroužkování… Od té doby se ptákům věnuji opravdu aktivně a zapojuji se do různých akcí, poslední dobou hlavně monitoringu skorce vodního. Zkrátka mi tito opeření tvorečkové nikdy nepřestanou dělat radost a jsem rád, že díky Ornitoakademii se o nich mohu dozvědět ještě více.
Šimon, 16 let, pomezí Moravy a Vysočiny
Můj zájem o přírodu se se mnou táhne už dlouho. Konkrétně od doby, kdy jsem cestou do školky každé ráno pozoroval brhlíka lesního v parku pod Špilberkem v Brně. Tou dobou jsem začal ptáky aktivně pozorovat a učil se je poznávat. Můj zájem se dále rozvíjel, když jsem se přihlásil do ornitologického kroužku Puštíci. V rámci tohoto kroužku jsem začal chodit na ornitologicky zajímavé lokality a jezdit cíleně za konkrétními druhy. V tuto dobu jsem se začal věnovat ptačím hlasům a dělat SOČ na hrdličku východní. Do budoucna bych chtěl s ornitologií pokračovat a možná ji i nějakým způsobem studovat. Jo a můj oblíbený pták je rehek domácí!
Valerie, 26 let, Olomouc
Vždyť to znáte, k přírodě jsem se dostala jako každý tady, od mala mne fascinovala. K ornitologii jako takové jsem se ale dostala až přes kamarádku a bakalářskou práci. Proto když jsem slyšela o existenci Ornitoakademie, rozhodla jsem se přidat, a zlepšit se v oboru, který mne zajímá. S úžasem se zde učím, že mám toho sice stále hodně před sebou, ale také to, že je tady úžasný kolektiv, který mi pomáhá s odkrýváním všech ptačích záhad. A že nikdo není ztracený případ, stačí jen otevřít oči, nastražit uši, a trochu se rozhlédnout.
Věra, 20 let, Brno
O přírodu se zajímám už od malička, ale přímo k ptákům jsem si našla cestu asi až v 16 letech. Hrozně se mi líbí, že kamkoliv v přírodě jdete, tam vždy bude nějaký pták a z obyčejné každodenní procházky se rázem může stát zajímavý zážitek. Momentálně studuji ekologickou a evoluční biologii na Masarykově univerzitě v Brně a ornitologii bych se ráda věnovala dál v životě i profesně, ale čas ještě ukáže. Ráda také fotím, v žádném případě to nejsou žádné umělecké fotografie, ale tak pro radost mi to bohatě stačí ;). Moje oblíbená ptačí skupina jsou vrubozobí, dravci a sovy a v budoucnu bych se ráda zapojila do programů na jejich ochranu.
Veronika, 16 let, Praha
Zvířata jsem měla ráda tak nějak odjakživa, ale nejvíc mě ze všech bavili ptáci. Začala jsem se o ně zajímat už na prvním stupni základky a vydrželo mi to až doteď, do prváku na střední. Jako malou mě hodně bavilo si večer před spaním prohlížet knížky o ptácích a vlastně se bez nich neobešly žádné narozeniny ani Vánoce.
O ČSO jsem se dozvěděla minulý rok a hned jsem věděla, že to musím zkusit. Hodně mě to posunulo, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí a hlavně jsem poznala hromadu lidí, kteří mají stejné zájmy jako já. Mám ráda snad všechny ptáky, ale úplně nejvíc mě zaujaly sovy. Věřím, že se v ornitologii budu dál zlepšovat a v budoucnu se třeba i víc zapojím do jejich ochrany.
Vojtěch, 19 let, Brno
O ptáky jsem se začal zajímat více až za covidu, kdy jsem během volného času zkoumal, jací ptáci žijí v mém okolí. Postupem času mě začalo více bavit nejenom focení ptáků, ale začal jsem si všímat, že druhy, které znám z dokumentů a knih, jsou s námi běžně i ve městech. Na střední škole jsem psal práci v rámci Středoškolské odborné činnosti o možnosti sledování ptáků pomocí geolokátorů a zapojuji se také do kroužkování zimujících rehků v Brně.
Zuzana, 20 let, Plzeňský kraj
K vážnějšímu zájmu o ptactvo jsem se dopracovala až na střední škole díky výletům, SOČce a hnízdícím kosům v mém okolí. Uvědomila jsem si, že když se člověk občas zastaví a opravdu se kouká kolem sebe, mnohdy narazí na ptáky, o kterých doposud neměl ani tušení. Také mám na ptácích ráda to, jak jsou rozmanití a že každý si mezi nimi najde nějaké, kteří ho baví. Ptáky ovšem jenom nesleduji – velmi ráda kreslím, tak jsou mi často velikou inspirací v uměleckém vyžití. Ještě nevím, čemu se chci v budoucnu věnovat, ale ornitologie je zatím jednou z preferovaných možností.
//Dron s termovizí pomáhal chránit hnízda čejek chocholatých. Opět se tak ukázalo, že moderní technologie mají mít v ochraně (nejen) polních ptáků v Česku své pevné místo
Autorka: Mgr. Bc. Simona Šitnerová
Čejka chocholatá patří mezi druhy, které se v intenzivně obhospodařované krajině potýkají s dramatickým úbytkem bezpečných hnízdních stanovišť. Jarní orba a další zemědělské zásahy často přicházejí v době, kdy mají čejky na zemi již hnízda se snůškou. V rámci malého členského grantu ČSO jsme proto na jaře roku 2026 testovali možnost využití dronu s termovizí jako nástroje pro rychlé a přesné vyhledávání hnízd čejek za účelem jejich zabezpečení označenímv předstihu před orbou polí.
Projekt byl realizován od začátku dubna do začátku května a zapojeni v něm byli jak laičtí ornitologičtí nadšenci, tak i odborníci na polní ptactvo z jižních a středních Čech. Výsledky ukazují, že moderní technologie mohou být v ochraně čejek velmi účinným pomocníkem, ale zároveň také, že i ony mají své limity, které je třeba vzít při ochraně ptactva v úvahu.
Jak projekt probíhal
Autorka projektu během února a března oslovila regionální ornitology a nabídla jim spolupráci na ochraně čejek v nadcházející hnízdní sezóně. Následně proběhlo celkem 10 terénních výjezdů, při nichž byl dron s termovizí nasazen na zemědělských plochách určených k brzké orbě či jinému zásahu zemědělskou technikou. Za brzkých rán bylo prohledáno více než 220 hektarů zemědělské půdy s cílem najít a zabezpečit hnízda čejek chocholatých.
Nakonec se dronem podařilo najít celkem 29 hnízd čejek chocholatých s vejci. Všechna byla označena bambusovými tyčkami v doporučovaném rozestupu a informace o jejich poloze byla předána hospodařícím zemědělcům, aby se jim při strojové práci na polích vyhnuli. Souřadnice hnízd byly zároveň vloženy do databáze Avif.
Termovize: kdy funguje skvěle a kdy selhává
Projekt přinesl cenné poznatky o tom, za jakých podmínek je termovize k danému účelu nejvhodnější:
Predace: faktor, který nelze přehlížet
Monitoring hnízd ukázal, že kromě zemědělských zásahů čelí čejky chocholaté i výraznému predačnímu tlaku. Z nalezených 29 hnízd jich byla bohužel skoro polovina nakonec vybrána predátory. V terénu byli pravidelně pozorováni krkavci, motáci, racci a také stopy lišek a divokých prasat. Tyto druhy zvířat (a mnohé další) hnízda čejek predují.
Spolupráce s ornitology a zemědělci
Na projektu se podílelo 7 odborníků na polní ptactvo. Jejich role byla klíčová – pomáhali s lokalizací oblastí, kde se čejky zjara zdržují, a následně s označováním nalezených hnízd. Stejně důležitá byla i komunikace se zemědělci. Ti byli informováni o poloze hnízd a o způsobu jejich označení. Díky tomu se podařilo zdánlivě nemožné a žádné z dronem nalezených a následně označených hnízd nebylo dle následné kontroly zemědělskou technikou zničeno.
Pár zajímavostí z terénu
Na jihu Čech byli termovizí jako hot spoty (teplé skvrny vynikající na chladnějším pozadí) na polích poměrně často pozorováni skřivani polní a husy divoké. Jednou též krásný pár skutečně divokých bažantů obecných. Některá dubnová rána byla tak chladná, že pilotka dronu již velmi brzo po vzletu přestávala cítit prsty nutné k obsluze ovladače bezpilotního letounu. A nakonec, o tom, že ne všechna na polích nalezená vejce bude třeba označovat a ochránit, jsme se přesvědčili při nálezu několika osamocených barevných kraslic na poli jen pár dní po velikonočních svátcích.
Co projekt ukázal a jak dál
Projekt potvrdil, že kombinace tradičních metod a moderní technologie je v ochraně čejek nejúčinnější cestou k úspěchu. Dron s termovizí dokáže najít i hnízda, která by jinak unikla pozornosti lidského oka, ale zároveň je nutné počítat s jeho limity v závislosti na aktuálních ranních teplotách vzduchu i zemského povrchu. Projekt tedy přinesl nejen nález a ochranu 29 hnízd čejek chocholatých, ale i důležitou zkušenost pro další hnízdní sezóny. Využití dronu s termovizí může být dalším vhodným střípkem do mozaiky aktivit, které každoročně podporují opětovný nárůst populace čejek chocholatých hnízdících na území České republiky.
//Ptačí parky mají za sebou další hnízdní sezonu, která opět potvrdila, že nás ptáci dokážou neustále překvapovat. Continue reading „Hnízdní sezona 2026 v ptačích parcích ČSO“
//Druhý červencový týden dorazil do ptačího parku Mnišské louky u České Lípy hřebec plemene exmoorský pony, aby tu doplnil šestici klisen. Je mu 14 let, jmenuje se Hamlet a do ptačího parku přijel až z Tierparku Sababurg v Hesensku ve středním Německu. Continue reading „Stádo na Mnišských loukách se rozšířilo o hřebce Hamleta“
//S proměnami evropské krajiny nenápadně mizí i řada druhů polních ptáků – včetně těch, které byly ještě nedávno běžnou součástí naší přírody. Pro jejich účinnou ochranu je klíčové vědět, kde ubývají, jak rychle a proč. Nový nástroj, na jehož vývoji se podílela ČSO, nyní v podobě pravidelně aktualizovaných map umožňuje tyto změny detailně sledovat v celé Evropě. Continue reading „Nové mapy ukazují, kde v Evropě mizí polní ptáci“
//Téměř tři čtvrtiny lidí v Česku vnímají pozorování nebo poslech ptáků jako prospěšné pro své duševní zdraví a snížení stresu. Tuhle zajímavou a potěšitelnou informaci jsme zjistili díky průzkumu společnosti Ipsos pro ČSO. Zatímco v zahraničí takových průzkumů, a na základě toho také studií, proběhlo již několik, v Česku je to vůbec poprvé, kdy se podařilo téma vlivu ptáků a jejich zpěvu na lidské zdraví prozkoumat a kvantifikovat. Continue reading „Partner ČSO Ipsos rozšiřuje panel respondentů. Přidejte se i vy!“
//Je za námi další ročník velkého jarního Kurzu určování ptáků, během kterého jsme se pokusili 25 účastníkům doslova otevřít oči a uši do ptačího světa. Jak ho hodnotí účastníci a jaké byly naše největší ptačí zážitky?
Kurz výrazně předčil má očekávání! Lektoři nás zahrnuli takovým množstvím informací, že se mi doma smáli, jestli jsem se dala na další vysokou školu 🙂 Všechno ale probíhá na naprosto dobrovolné bázi – kurz nabízí možnosti a člověk prostě věnuje studiu tolik času, kolik chce nebo může. Lektoři jsou nadšenci, kterým není líto času ani energie. Velice ochotně a laskavě vysvětlí a zodpoví jakoukoli otázku (bez ohledu na to, že jste tentýž hlas nepoznali už potřetí ;D). Aktivně pomáhají v terénu ptáky vyhledávat – díky nim zjistíte, kolik druhů byste bez povšimnutí minuli. Na všech exkurzích vládla tak přátelská atmosféra, až mě mrzí, že kurz už skončil. Nicméně v rámci skupiny získáte přátele s podobnými zájmy, se kterými můžete v objevování ptačího světa pokračovat 🙂 Iva
Kurz určitě splnil a v mnohém předčil všechna očekávání. Bylo to velmi intenzivní jaro nabité informacemi a zážitky, náročné, ale skvělé, strašně to uteklo! Je vidět, že Ondra s Kubou mají strukturu kurzu za léta jeho pořádání už vyladěnou, a je jen na nás vzít si z něj maximum. Dík patří všem lektorům za trpělivost a předávání zkušeností, tipů a triků během exkurzí i za motivaci do dalšího ornitologického rozvoje. Vyrazit na ptáky s partou podobných nadšenců bylo parádní. A i když někdy po téměř probdělé noci docházely síly, Kubovo „Máte radost?“ při pozorování libovolného druhu nás spolehlivě probralo a tu radost jsme vážně měli 🙂 Zuzana
Já jsem z kurzu nadšená. Moc se mi líbilo, jak byl kurz vedený. Po prvních online připojeních jsem se těšila na osobní setkání v Praze, kde se člověk cítil jako doma – opravdu. Pohodová atmosféra, stejný zápal všech pro jednu krásnou věc, radost z červenek, brhlíků a pro mě třeba i ze slípky zelenonohé, kterou jsem nikdy předtím naživo neviděla. 😀
Pak už zase spousta teorie, ale zároveň těšení se na druhou exkurzi, kde jsem naživo poprvé viděla většinu bahňáků. Díky kurzu jsem objevila krásná místa, kam se chci vrátit.
Třetí, třídenní terén byl už třešničkou na dortu – krásné prostředí jihočeských rybníků a moje první žluva! Lektoři jsou skvělí, ke všem vstřícní a znalosti účastníků nijak kriticky nehodnotí, protože každý z nich je má opravdu jiné. 🙂
Kurz určování ptáků je náročný, ale každý do něj jde dobrovolně a nadšení všech vás strhne. S každým online setkáním a každým terénem se posouváte dál.
A já věřím, že malý ornitolog, kterého jsem s sebou nosila na terénech v břiše, už má něco naposloucháno a budu s ním do budoucna pokračovat třeba při LSD. 🙂 Anna
Kurz byl skvělý, naprosto splnil mé očekávání. V případě, že se člověk trochu snaží i mimo semináře a exkurze, může udělat opravdu velký pokrok – s tímhle pocitem ostatně nejsem sám, hodně ostatních účastníků se vyjadřovalo podobně. Lektoři jsou skvělí do jednoho. Navíc se vytvořila opravdu úžasná parta, se kterou se moc rád budu potkávat i po kurzu. Honza
Kurz mi již předem doporučilo několik lidí, kteří si pochvalovali intenzitu učení a množství materiálů obsažených. Vzhledem k tomu, že jsem cítil své mezery v určování ptáků a zároveň se blížila doba, kdy bych se chtěl ornitologii věnovat i v rámci bakalářské práce, jsem se rozhodl, že se na kurz přihlásím. Zima uplynula rychleji než jsem čekal a již první únorový týden dorazil newsletter, který mě překvapil svou obsáhlostí. Úkolů bylo hodně, ale všechny byly zajímavé a rychle se plnily. Nejvíce jsem v newsletterech ocenil kvízy a playlisty, které mě hodně posunuly v hlasech. Doteď si některé přehrávám. Následovaly první semináře, které se při délce 3 hodin na první pohled mohly zdát dlouhé, já byl však vždy udiven, jak rychle skončily. Ondra s Kubou prostě dokáží neustálými kvízy a poznávačkami udržet pozornost. Byly probrány témata nejen ohledně určování různých skupin ptáků, ale i záležitosti praktického ptáčkaření – pomocné databáze, způsoby zapisování vycházek, monitorovací programy a taky spousta o ekologii, chování a životě ptáků. Na konci března pak přišla první víkendovka s kurzem, která se ukázala být do dokonalosti dovedenou částí kurzu! Nejen, že jsme se sešli skvělá parta lidí – skoro každý z jiného prostředí, přesto jsme se dokázali bavit – nejen o ptácích :-), ale taky jsme poznali 3 nové lektory krom Ondry a Kuby – druhého Ondru, Marušku a Katku. Všech 5 lektorů si nás vždy rozdělilo do skupin a procházeli s námi krajinou. Určování ptáků určitě nebyl jen jejich výklad, často nás i zkoušeli a dávali kvízy, což bylo velice motivující. Ptáky jsme nejenom určovali, ale také pozorovali a i za těch několik společných dní jsme určitě o něco více pronikli do jejich životů a pestrého chování. Kurz nebyl zaměřen jen na ty lehké nebo naopak těžké ptáky – byl zaměřen na všechny – učili jsme se poznávat po hlase i po zraku jak sýkory a budníčky, tak druhy jako rybáky černé, kulíky zlaté nebo volavky stříbřité. A to se mi na kurzu moc líbilo. Je pojat velmi komplexně – nesejde, na jaké je člověk úrovni. Vždy se něco přiučí. A je to jízda intenzivní a na výsost zábavná. Po úvodní pražské exkurzi do města Prahy a okolí jsme se vydali i na exkurzi do východních Čech na lokality jako Josefovské louky, v. n. Rozkoš nebo na Třeboňsko k rybníkům a do okolních lesů. Kurz je rozhodně jedním z nejlepších způsobů, jak se posunout v pozorování a určování ptáků a začátečníkům může otevřít dveře do ptáčkařské komunity. A je skvělý kvůli mnoha věcem. Co však dělá kurz úplně nejlepším jsou dva zkušení lektoři – Ondra a Kuba, kteří svými znalostmi, zkušenostmi, lektorskými a organizačními dovednostmi dokáží ptáky naučit jako nikdo jiný. 🙂 Kurz doporučuji všemi jedenácti. Viktor
Výživné, intenzivní… Pobyt v přírodě si po kurzu užívám s rozšířeným vědomím… Lucie
Kurz je do detailu zorganizován, koncentruje maximum informací, ale zároveň to není nuda. Lektoři už snad ani nemůžou být lepší. Vyzdvihla bych kvalitu online i tištěných materiálů. Takže obdiv a nelze, než doporučit 🙂 Petra
Kurz byl pro mě velké vykročení vpřed. Dosud jsme ráda chodila ven a dívala se. Teď mám pnutí, chci také vědět, poznat, slyšet (a možná i vyfotit). Všech 5 lektorů bylo nejlepších ze všech kurzů, seminářů, webinářů ze všech oborů, které jsme kdy absolvovala. Ondra, Kuba, Ondra, Katka i Marie ve volně zaměnitelném pořadí! Líbilo se mi, že jsme mohla mít pocit, že nám chtějí předat co nejvíce z toho, co sami znají. Že se nejen nemračili, ale ani nezvedali obočí v údivu nad možná někdy pro ně jednoduchými otázkami, které se třeba i opakovaly. A zároveň uměli říct „jsme už na 3. exkurzi, takže…“. Děkuji za Váš čas! Marcela
I když byl kurz z pohledu ornitologického začátečníka náročný (zejména učení ptačích zpěvů a hlasů), byl velmi obohacující a umožnil nám potkat se se stejně naladěnými lidmi a velmi přátelskými a nápomocnými lektory. Lektory oceňuji hlavně za to, že informace nepředávali jen proto, že museli, ale na všech do jednoho byl patrný zápal a láska k ornitologii. Za sebe mohu kurz doporučit každému. Zdeněk
Kurz mě nadchnul. Díky kurzu jsem nahlédla do ptačího světa. Chci v poznávání pokračovat, nestihla jsem si všechno zapamatovat. Byla jsem začátečník. Ale povzbudilo mě to v dalším učení. Naučila jsem se rozpoznávat hlasy ptáků, které jsem neznala. Neznala jsem ani některé názvy ptáků, po absolvování kurzu se to změnilo. Dagmar
Víte, jak se říká – Čekej hodně, spokoj se s málem? Tak to teda u tohoto kurzu absolutně neplatí. Čekejte hodně a dostanete mnohem víc! Víc, než si jen budete umět představit. Kde začít…?
Nejdřív vám přijdou první newslettery plné informací, kvízů, hlasů… a s nimi přijdou i první obavy – Jak si to, proboha, všechno zvládnu zapamatovat? Ale nebojte, tohle je teprve začátek a obavy k němu právem patří. 😀
Semináře vás pěkně naladí na to, co teprve přijde, poznáte dva sympatické lektory Kubu a Ondru, kteří se perfektně doplňují a se kterými nebude ani chvíli nuda. Jejich nadšení a zapálení pro ornitologii je tak nakažlivé, že okamžitě získáte naději, že to taky zvládnete! První cvičení na hlasy vám buď zamotají hlavu anebo naopak zjistíte, že už něco máte naposloucháno (hurá!). Nejásejte předčasně, ale uchovejte si pozitivní mysl, až přiletí pěnice, bude hůř. 😀
Exkurze – už v Praze zjistíte, že se s vámi v ročníku sešla skvělá parta lidí. Už to nejsou jen víceméně anonymní tváře v malém obdélníčku na obrazovce během seminářů, už mají celá jména a stejné nadšení (i ornitologické trable začátečníků) jako vy. Poznáte i další lektory – Ondru K., jehož skvělé pomůcky k zapamatování hlasů vás pobaví, ale hlavně vám dost pomůžou a také Marušku s Katkou, které svou klidnou energií pánskou trojici krásně doplňují. Dohromady tvoří sehraný tým. Informací je samozřejmě hrozně moc a kapacita naší paměti pokulhává za snahou si vše zapamatovat. Všichni lektoři jsou ale tak neskutečně ochotní a trpěliví. Neslyšíš červenku po stopadesáté? Nevadí, po stopadesáté si ji připomeneme. Ty jsi nestihla strakapouda prostředního ve stativáku? Neboj, najdeme jiného a hele, tady jsme ho zrovna zaostřili, pojď se podívat. 🙂 V Praze zjistíte, jak málo jste si doteď všímali ptáků kolem sebe, kolik zvuků jste (na rozdíl od lektorů) přeslechli… Další exkurze si pak už ale budete neskutečně užívat, protože se na ně budete těšit víc a víc. Postupně začnou vycházky, s nimi trocha frustrace, že není reálné jít na všechny, ale nebojte, budete mít tu možnost i další rok, poznáte další krajiny i ptáky, jiné průvodce, opravdu hodně vás to obohatí.
Na konci vás pak čeká nejintenzivnější čtyřdenní exkurze na Třeboňsku. Připravte se, že vás na tu jízdu nic nepřipraví, budete málo spát a někdy dost možná ani nebudete chtít jít spát. 😀 Pokud budete mít takové štěstí, jaké jsme měli my, uvidíte a uslyšíte ptáky, které jste ještě neviděli a dlouhou dobu třeba zase neuvidíte. Během těch pár dní se ze skupiny nadšenců stává doslova komunita a možná už začnete tušit, že vám to všechno za chvíli bude strašně chybět. Jak to jen připodobnit?
Na Třeboňsku jsme měli možnost vyzkoušet si mikrofon s parabolou. Ve sluchátkách najednou slyšíte VŠECHNO. Tamhle se zatřepala křídla hřivnáče, tam švitoří vlaštovky jako o život, na střeše usilovně zpívá rehek domácí, tady se slétli vrabci na zem a najednou poprask! – aha, slyším hlas poštolky, tak je asi polekala. Všechno slyšíte tak jasně, jako by to bylo na dosah ruky. Pak sundáte sluchátka… a najednou je na chvíli ticho. Jako kdyby svět oněměl, kde jsou všechny ty zvuky, tak hlasité, tak blízko? Víte, že tam jsou, ale nějakou dobu jako kdybyste je neslyšeli…
Tak přesně takový pocit a šok jsem zažila druhý den po skončení kurzu. Co teď? Někde to tam je, ale jak se k tomu dostat? A víte, co nejvíc pomůže? No přece ptáci. Jděte za nimi, zase je hledejte a pozorujte a poslouchejte. Ano, teď když vás nikdo nevede (skoro za ruku), zase to je trochu složité, ale ta cesta je už vyšlapaná a nejste na ní sami. Máte spoustu nových přátel, kteří si prochází úplně tím samým, víte? 😉
P.S.: Jak jsem říkala, že Třeboňsko bylo na konci – tak to jsem trochu kecala. Na konci je pro vás připraveno jedno úžasné setkání s někým, od koho se vám nebude chtít odjíždět. Nenechte si to ujít za nic na světě! Tereza
Prostě super kurz od super týmu, který ví, jak na to!!! Jedinečný zdroj znalostí, studna k získání potřebných dovedností a jako přidaná hodnota motivace k tomu dělat se svým zájmem něco víc než si ho nechávat jen pro sebe. Petra
Kurz se mi líbil moc a doporučila bych ho každému, kdo se chce zlepšit v určování ptáků. Předčil má očekávání, protože jsem byla skeptická k tomu, že by mě mohl naučit poznávat hlasy ptáků – před kurzem mi tato dovednost přišla nedosažitelná, proto jsem byla nadšená, že díky kurzu poznám spoustu druhů ptáků, aniž bych je musela vidět. 🙂
Kurz určování ptáků pořádá ČSO každoročně od roku 2019 a jedná se o intezivní čtyřměsíční kurz, který doplňují menší tematické kurzy zaměřené na konkrétní témata.
Chcete dostat upozornění až se otevře přihlašování do dalšího ročníku Kurzu určování ptáků ČSO? Přihlásit se můžete zde.
Přihlášky do ročníku 2027 budou otevřeny během září.
//
RNDr. Jan Hora *5. 6. 1945 +12. 6. 2026
Napsal Tomáš Diviš
Zakalila se voda v Tisém, potemněly šumavské lesy.
Honzovo onemocnění bylo velmi vážné, ale jeho náhlý odchod nás i tak velmi překvapil a zaskočil. Bude tady chybět jako odborník a člověk. O Honzově erudici, výkonnosti, vytrvalosti, spolehlivosti a trvalé stopě, jakou v české a slovenské ornitologii jako badatel, učitel, inspirátor a autor zanechal, není pochyb a napsáno o ní bylo a bude jistě ještě mnohé. Někteří z nás si spoluprací na výzkumných nebo monitorovacích projektech Honzovo pracovní tempo a nasazení poměřili s vlastními schopnostmi a možnostmi a ti, kteří obstáli, absolvovali kurs poctivé ornitologie.
Honza ovšem zanechal hlubokou stopu jako člověk, kamarád, společník a vtipný kumpán v lidech, kteří měli možnost jej poznat blíže a měli podobné mentální vyladění jako on. Honza, původem Jihočech a trvalým pobytem v Praze, si za své blízké a trvalé kamarády spontánně vybral také skupinu generačně a lidsky blízkých východočeských ornitologů. Už od poloviny 90. let byl členem spolku ornitologických recesistů v Klubu milovníků dálkových pohledů a pravidelně se účastnil jeho hlavního programu v dubnu v Dědové na Vysočině, Houbiády v září v Trhové Kamenici a v posledních letech na konci srpna i kulinářské orgie Mastná huba v Olešnici u Červeného Kostelce. Všude tam Honza skvěle plnil roli originálně zábavného společníka, trefně, ale laskavě glosujícího výroky svých přátel, nebo se sebeironií vyprávějícího příhody ze svého neobyčejně pestrého studijního, vojenského, profesního a osobního života ve společných debatách vrcholících v čase mezi půlnocí a svítáním. Na společensky zaměřených akcích přerostlo vzájemné přátelství mezi Honzou a Východočechy i do rodin na manželky nebo i potomky.
S přibývajícími léty jsme s obavami sledovali Honzovy fyzicky náročné aktivity na Šumavě a s velkým obdivem a uznáním kvitovali, že jejich program naplnil i ke svým loňským osmdesátinám a nevynechal ani pobyt na Tisém a monitoring lovů husy velké. Po boku mu vždy stála a perfektní zázemí zajišťovala jeho skvělá manželka Saša a není pochyb o tom, že Honzův dlouhý ornitologický život byl i její zásluha.
Nahraditelný Honzo nejsi, naše vzpomínky na Tebe zůstanou navždy čisté a světlé.
S úctou a vděčností Tvoji Východočeši.
//Česká společnost ornitologická (ČSO) letos slaví 100 let od založení. Toto významné výročí chceme oslavit založením nového, již osmého, ptačího parku. Vybrali jsme lokalitu na Vysočině u obce Jihlávka nedaleko Třeště, kde vůbec poprvé budeme mít možnost obnovovat cenná rašeliniště. Potřebujeme však Vaši pomoc. Přidáte se a založíme společně ptačí park Jihlávka?
//S velkým zármutkem oznamujeme, že dne 12. června 2026 nás opustil krátce po svých 81. narozeninách Jan Hora, jedna z největších osobností české ornitologie, ochrany přírody a čestný člen České společnosti ornitologické. Continue reading „Zemřel Jan Hora“
//V Albánii vrcholí bezprecedentní mobilizace občanské společnosti, kterou někteří označují za „plameňákovou revoluci“. Reaguje na ničení chráněného území Vjosa-Narta kvůli výstavbě luxusního resortu spojovaného se zeťem Donalda Trumpa Jaredem Kushnerem. Tisíce lidí v ulicích Tirany i dalších světových měst požadují zastavení prací a ochranu unikátního přírodního dědictví Albánie. Česká společnost ornitologická (ČSO) jako partner organizace BirdLife International situaci monitoruje a potvrzuje, že rozsah ekologických škod je už nyní alarmující. Zároveň vyzývá k podpisu mezinárodní petice za záchranu této jedinečné přírodní lokality. Continue reading „Plameňáková revoluce: V Albánii se bojuje o poslední divočinu Evropy. ČSO varuje před ničením unikátního pobřeží“
//Česká společnost ornitologická (ČSO) se podílela na vzniku nové, inovativní učebnice prvouky pro 1. až 3. ročník základních škol, která vzniká ve spolupráci vzdělávacího centra TEREZA a nakladatelství Vividbooks. Nová učebnice je unikátní tím, že odmítá pouhé memorování pouček. Místo toho děti učí svět kolem sebe aktivně pozorovat, klást otázky a hledat souvislosti. Ptáci zde navíc nefigurují jako pouhé téma jedné kapitoly, ale stávají se pro školáky celoročními průvodci při poznávání přírody, proměn ročních období i vztahu člověka vůči okolnímu světu. Continue reading „Stopy České společnosti ornitologické v nové učebnici prvouky“
//Autoři: Jakub Hrouda, Jiří Šantavý, Vojtěch Brlík
Tažné druhy sice zvládají překonávat celé kontinenty, rychlým změnám v naší krajině se ale přizpůsobit nestíhají. Zatímco přírodní biotopy postupně mizejí, zemědělské monokultury a lidská zástavba se rozšiřují. Některé druhy si však s probíhajícími změnami dokážou poradit, a především městské prostředí snadno obsadit. Kosi, rehci, havrani nebo kavky jsou v zástavbě mnohem početnější než ve volné přírodě. Co rozhoduje o tom, jestli jsou tažné druhy schopné přijmout město za svůj nový domov? Cílem našeho projektu je zjistit, jak ptáci využívají městské prostředí v různých ročních obdobích, a pochopit tak, díky čemu se adaptují na lidskou zástavbu. Do práce jsme se mohli pustit i díky podpoře malého grantu ČSO. Děkujeme! Continue reading „Malý členský grant: Havraní odysea – jak se tažní ptáci přizpůsobují městům?“
//V první polovině roku 2026 se v mediích objevily zprávy o tom, že podvodníci zneužívají transparentní účty neziskových organizací jako první krok při snaze vylákat z lidí peníze (viz například články na iDNES.cz a iROZHLAS). Continue reading „Prohlášení ČSO k podvodům spojeným s transparentními účty“
//Autor: Daniel Křenek
Čtyři druhy sov, jeřábky, datly černé nebo ořešníky a dokonce neobvyklé pozorování strakapouda bělohřbetého. To všechno se podařilo zaznamenat na třetím ročníku Jesenického houkání, které proběhlo předposlední březnový víkend v jižní části CHKO a ptačí oblasti Jeseníky. Mapování provedlo 20 účastníků, kteří prošli během víkendu 19 tras v délce téměř 190 kilometrů. Continue reading „Malý členský grant: III. Jesenické houkání přineslo zajímavé výsledky“
//Ornitologická stanice ORNIS v Přerově pořádá výstavu věnovanou stoleté historii České společnosti ornitologické. Výstavu s názvem „Pod křídly černohlávka: 100letí ČSO“ jsme slavnostně zahájili vernisáží 12. května a navštívit ji můžete až do 1. listopadu. Unikátní výstava v jediném ptačím muzeu ve střední Evropě vás provede nejdůležitějšími milníky, úspěchy i výzvami české a slovenské ornitologie. Prostřednictvím dobových dokumentů a fotografií můžete sledovat fascinující proměnu výzkumu a ochrany ptáků u nás i cestu, během níž se z původně úzké skupiny odborníků stala přední ochranářská organizace s více než osmi tisíci členy. Continue reading „Zveme na výstavu ke 100 letům ČSO v přerovském ORNISu“
//Již od roku 1966 pořádá Univerzita Palackého v Olomouci Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc (AFO). Dnes je největším festivalem svého druhu v Evropě. Na 61. ročníku, který proběhl na přelomu dubna a května, získala Česká společnost ornitologická Cenu za přínos komunikaci vědy. Děkujeme! Continue reading „ČSO získala ocenění za mimořádný přínos popularizaci vědy“
//Sejděme se při mimořádné příležitosti na ornitologické konferenci ke 100. výročí České společnosti ornitologické a Slovenské ornitologické spoločnosti/BirdLife Slovensko. Continue reading „Spustili jsme registraci na konferenci Ptáci a lidé v čase“
//Pozitivní postoj k ptákům má 57 procent lidí v Česku. Z těch, kteří k nim mají kladný nebo neutrální vztah, 59 procent ptáky občas pozoruje a 36 procent jim aktivně pomáhá, například stavbou budek či přikrmováním. Téměř tři čtvrtiny české populace vnímají pozorování nebo poslech ptáků jako prospěšné pro psychickou pohodu a snížení stresu. Z projektů a aktivit ČSO veřejnost nejvíce zná program Čapí hnízda a téma ochrany ptáků před nárazy do skel, o kterých slyšela (nebo se do nich dokonce zapojila) zhruba polovina populace. Nejoblíbenějšími ptačími druhy Čechů jsou „sýkorka“, kos a čáp. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos, jehož výsledky jsme představili 16. dubna společně s Tomášem Macků ze společnosti Ipsos na tiskové konferenci k příležitosti oslav 100 let od založení ČSO. Continue reading „Kladný vztah k ptákům má více než polovina Čechů. Nejpopulárnější jsou sýkorka, kos a čáp“
//U příležitosti 100. výročí založení České společnosti ornitologické vydáváme ve spolupráci s Českou mincovnou v Jablonci nad Nisou unikátní emisi pamětních stříbrných medailí, které budou trvalou a hodnotnou připomínkou tohoto významného jubilea. Stříbrnou medaili o průměru 37 mm a standardní váze 31,1 g pořídíte za 3 990 Kč v Obchodě ČSO a na akcích ke 100 letům ČSO. Continue reading „Vydáváme pamětní stříbrnou medaili „100 let České společnosti ornitologické““
//V sobotu 11. dubna 37 dobrovolníků připravilo ptačí park Malá Lipová nedaleko Přerova na přílet vlh pestrých a břehulí říčních.
Continue reading „Dobrovolníci po zimě připravili Malou Lipovou pro vlhy a břehule“
//Web Aktuálně.cz zveřejnil 11. dubna článek ohledně plánů ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí trávit hraboše jedem sypaným na povrch půdy (k tomu se ČSO již vyjadřovala 27. března zde a 4. dubna zde). Continue reading „Aktuálně.cz: „Resort Motoristů pod palbou kvůli smrtícímu jedu v polích““
//Řešení problematiky kolizí ptáků a úhynů na sklech a podobných zrcadlících se nebo průhledných překážkách je dlouhodobým zájmem ČSO. Druhý březnový týden jsme v Olomouci realizovali hned několik aktivit v této oblasti, které výborně ilustrují různé směry, jak ČSO k řešení tohoto problému přistupuje. Continue reading „V Olomouci jsme uspořádali týden s tématem bezpečných skel“
