Autor: Česká společnost ornitologická
//Zdálo by se, že na takovou jednoduchou otázku v dnešní době přeci musíme znát odpověď, ale opak je pravdou! Chcete si zpestřit vycházku do terénu pozorováním zajímavého druhu a pomoc s výzkumem jeho zpěvu? Vyrazte v těchto dnech hledat lejsky malé a odměna v podobě poslechu krásného melodického zpěvu vás nemine. Continue reading „Jak zpívá lejsek malý? Zapojte se do nahrávání!“
//Společný tiskový komentář Asociace soukromého zemědělství ČR, Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR, Českého svazu ochránců přírody, Pro Silva Bohemica, České společnosti ornitologické, Hnutí DUHA, Spolku vlastníků honebních pozemků, Svazu vlastníků půdy a Spolku pro obnovu venkova ČR k předání petice Českomoravské myslivecké jednotky za zachování spolkové myslivosti Poslanecké sněmovně. Continue reading „Tiskový komentář k předání petice ČMMJ za zachování spolkové myslivosti Poslanecké sněmovně“
//Česká společnost ornitologická (ČSO) ve spolupráci s odborníky z Akademie věd ČR a České zemědělské univerzity zkoumá, zda změna hospodaření na zemědělské půdě v majetku hlavního města Prahy přinese kýžené zlepšení stavu ptactva. Od roku 2020 ornitologové mapují ptactvo na polích, na nichž se má nově hospodařit způsobem šetrným k přírodě. Ptáky sledují také na kontrolních plochách, kde se způsob hospodaření nemění. Robustní uspořádání výzkumu umožní zhodnotit, nakolik změna hospodaření ptákům pomohla. V loňském roce odborníci na polích a v jejich nejbližším okolí v Praze zjistili 55 ptačích druhů a bude zajímavé sledovat, zda a jak se druhové složení a počty ptáků změní v tomto roce. Continue reading „Na polích Prahy se bude hospodařit šetrným způsobem a ornitologové sledují, zda to pomůže ptákům“
//Ochrana přírody a ptáků je s rostoucí globalizací světa čím dál důležitější a má před sebou řadu nových výzev. Abychom na ně mohli reagovat a nadále pokračovat v kvalitní ochraně ptáků, potřebujeme v budoucí generaci podpořit osobní růst nových amatérských a profesionálních ornitologů, mapovatelů, vedoucích poboček a lídrů společnosti.
Česká společnost ornitologická má dlouholeté zkušenosti s ochranou ptáků a mezi jejími členy najdeme řadu profesionálních vědců, ochranářů, publicistů, stejně jako stovky zkušených dobrovolníků zapojujících se do mapování, pořádání akcí pro veřejnost nebo činnosti poboček. V ČSO proto připravujeme nový vzdělávací program pro mladé ornitology, který si klade za cíl propojit novou generaci s našimi zkušenými členy a maximálně ji podpořit.
Abychom mohli nový program vytvořit doslova na míru pro všechny zúčastněné, hledáme začínající i zkušené zájemce o ptáky ve věku 15–25 let, kteří by se chtěli se stejně nadšenými vrstevníky aktivně podílet na jeho vytváření.
Jak to bude probíhat?
Proč bys neměl/a váhat s přihláškou?
Pokud tě program zaujal, vyplň prosím tuhle přihlášku nejpozději do půlnoci 14. května.
O výsledcích tě budeme informovat v dalších dnech.
//Přelomový rozsudek dnes padl u okresního soudu ve Strakonicích. Historicky poprvé byl v Česku někdo odsouzen za trávení divoce žijících ptáků. Soudce uznal muže vinným ve všech třech bodech obžaloby. Nepravomocný rozsudek je 2,5 roku odnětí svobody s odkladem na 3,5 roku. U soudu svědčila psovodka České společnosti ornitologické Klára Hlubocká, která v terénu pátrá po otrávených návnadách a jejich obětech a podklady předává policii. Continue reading „Dnes byl v Česku historicky poprvé odsouzen travič dravců“
//Káně lesní patří mezi naše nejhojnější dravce. V době hnízdění se nejčastěji vyskytuje v hustotách mezi 20 a 30 hnízdícími páry na 100 km2. Občas se vyskytnou území, kde káně hnízdí řidčeji, ale také v hustotách mnohem vyšších. Jedním z takových je komplex Milovického lesa na území CHKO Pálava. Continue reading „Káně v Milovickém lese. Příběh jedné lokální populace“
//Dočkali jsme se a máme ohromnou radost! Pískovna Malá Lipová na Přerovsku, která je domovem kolonie vlh pestrých, bude již brzy patřit České společnosti ornitologické! Původní vlastník, město Přerov, podepsalo kupní smlouvu na 1,68 ha klíčových pozemků za celkovou částku 130 000 Kč, peníze jsme již uhradili a zhruba do měsíce by pískovna měla být připsána do vlastnictví ČSO. Continue reading „Ptačí park pro vlhy pestré Malá Lipová bude patřit ČSO!“
//
Dne 15. dubna 2021 zemřel v 85 letech významný český ornitolog Václav Bošek z Plzně. Narodil se 28. června 1935 v Plzni. Jeho otec byl jedním z prvních spolupracovníků kroužkovací stanice v Praze. Malý Václav doprovázel svého otce na ornitologické vycházky, při kterých často došlo k odchytu a kroužkování ptáků. Tím byla ornitologická dráha pana Boška zpečetěna. Byla to doba ptačí hojnosti, a tak se setkal s druhy, které jsou dnes velmi vzácné. Kombinace výchovy jeho otce a neustálého pohybu v terénu byla vynikajícím základem pro jeho další ornitologickou praxi.
Celý svůj pracovní život strávil v plzeňských Škodových závodech, velkou část v náročném provozu slévárny a kovárny. Své řemeslo zámečníka začal využívat při sestavování ornitologických zařízení. Byl velmi zručný a vynalézavý. Upletl mnoho sítí v domácích podmínkách jeho bytu 2+1 v Plzni na Doubravce. V zámečnické dílně pak vznikaly geniálně jednoduché sklopky na všechny možné druhy ptáků, hliníkové tyče na sítě a stupačky na stromy. Vše se dalo vždy snadno složit, rozebrat a hlavně nandat do batohu, který byl neodmyslitelnou součástí Václavovy postavy. Každý, kdo s ním jezdil na ornitologické výpravy, ho již tak na dálku poznal. Spolehlivě se objevil na lokalitě v blízkosti železnice. Vlakem totiž procestoval téměř celé tehdejší Československo. Do terénu často bral, jak sám říkával, „kočku a babku“. Tím myslel svoji ženu a tchyni.
Ptáky znal dokonale; určit druh, pohlaví a věk nebyl nikdy velký problém. Dokázal nachytat ročně stovku slavíků a ledňáčků, jezdil na bahňáky, v zimě pak s oblibou na dravce a sovy. Každoročně tak dokázal okroužkovat okolo 3 000 ptačích jedinců. Za svůj život pochytal a okroužkoval k 80 000 ptáků. Výborně znal krajinu na soutoku Berounky u sv. Jiří v Plzni, Kvášňovický a Tchořovický rybník. Velmi rád jezdil do Přírodní rezervace Postřekovské rybníky na Chodsku.
Osud mu nedopřál mít vlastní děti. V devadesátých letech se však potkal s partou mladých nadšenců, plzeňských ornitologů. Jeho osobnost stála u vzniku Záchranné stanice živočichů v Plzni, ze které poté odešel. Následujících 25 let byl členem Českého svazu ochránců přírody Plzeňsko, kde se věnoval i některým aktivitám praktické ochrany ptáků. Každý z nás, kdo s ním měl čest jezdit do terénu, hltal s respektem jeho ptačí řemeslo. Výchova byla tvrdá, mluvil jasně a stručně. Uměl být tvrdohlavý, ale vždy spravedlivý a se srdcem na dlani. Z našeho koníčka se stalo velké přátelství a dočkal se tak i náhradních vnoučat. Každoroční návštěvy na vánoční svátky se neobešly bez nadšení našich dětí, které se těšily na jeho moučné červy pro odchyt ptáků a molitanové atrapy výra.
Posledních pár let mu jeho zdravotní stav neumožňoval chodit do terénu. Konec jeho kroužkovací kariéry byl symbolický a hodný jeho královských znalostí. Poslední kroužek totiž patřil králi ptačí říše, orlu mořskému na Manětínsku.
Jeho odchodem přišla nejen Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze, ale celá česká ornitologická obec o jednu z významných osobností amatérské ornitologie.
Čest jeho památce a děkujeme za vše!
Jaroslav Hruška, David Melichar, Vladimír Šťovíček, Ondřej Lukavský
//Schůze se koná on-line v pátek 23. dubna 2021 od 16:00 hod.
Continue reading „Pozvánka na jarní členskou schůzi Jihomoravské pobočky ČSO“
//
Seznamy druhů Západopalearktické oblasti
Do roku 1993 existovala česká jména pro pouhých přibližně 15 % druhů ptáků, z toho 8 % nepěvců a 7 % pěvců. Začátky práce na kompletním názvosloví ptáků lze datovat až do první poloviny 90. let dvacátého století. Výsledkem dvou etap tvorby jmen byla kniha Soustava a české názvosloví ptáků světa (dále jen SČNPS; Hudec et al. 2003), která pojmenovala tehdy rozlišovaných 9978 druhů. Toto dílo mělo kromě nesporných výhod také řadu nedostatků. Názory na podobu jmen se často diametrálně lišily, a to u nejrůznějších uživatelů i autorů názvosloví, jakož i u recenzenta knihy. Bylo proto nutné přistoupit ke kompromisu s vědomím, že řada prosazovaných jmen nebude nejvýstižnější ani nejlepší, pokud jde o jejich věcnou správnost a/nebo lingvistickou podobu. Ke škodě věci se v konečné fázi práce prosadila i řada změn k horšímu, a to někdy bez smysluplných argumentů. Nicméně v zájmu zmíněného kompromisu a pod podmínkou, aby názvosloví bylo doporučeno k užívání, se tyto změny nakonec objevily v SČNPS. Jako příklady lze uvést nesprávné překlady některých vědeckých nebo národních jmen nebo lpění na jejich doslovných překladech, přičemž tato jména vůbec neodpovídají realitě, dále nelze přehlížet ani jiná zavádějící nebo zcela chybná jména. Na druhé straně množství původně vytvořených vhodnějších jmen se do SČNPS nedostalo.
Ptačí názvosloví má u nás oproti jiným skupinám živočichů tu nevýhodu, že vždy vyvolává nejvíce emocí. Zatímco nově vytvořená jména jiných druhů obratlovců prošla celkem bez povšimnutí, kolem ptáků byl již od 90. let minulého století, kdy se začalo pracovat na kompletním názvosloví všech druhů světa, velký rozruch. Navzdory kritikám názvosloví, v řadě případů zcela oprávněným, praxe kromě jiného jednoznačně odpověděla na často kladenou otázku, zda je vůbec potřeba vytvářet česká jména pro všechny ptačí druhy. Po pádu železné opony se nám otevřel svět nejenom z hlediska možnosti cestování, ale také dostupnosti informací všeho druhu a logicky rostla i poptávka po dalších jménech ze strany široké veřejnosti (studenti, cestovatelé, ptáčkaři, překladatelé, vydavatelé atp.). Vytvořené české názvosloví se poměrně rychle uchytilo v praxi a dnes se zcela běžně používá na Internetu, v nejrůznějších publikacích vč. knih, na přednáškách a v neposlední řadě v nepřeberném množství televizních dokumentů denně vysílaných např. na kanálech Animal Planet, Nat Geo Wild, Prima Zoom, ČT2 aj.
Původní názvoslovný tým působící pod názvem IOC Czech Language Committee on Common Names for Birds, který byl jmenován v r. 1996 (podrobnosti viz SČNPS), byl nahrazen Názvoslovnou komisí ČSO (dále jen NK), která se stala pracovní skupinou České společnosti ornitologické. Statut NK a její jednací řád byl schválen výborem ČSO dne 10. března 2021.
Komise má v současné době 5 členů: předseda M. Čapek, jednatel V. Čížek, další členové R. Doležal, J. Klimeš a P. Kovalik. V malé zemi, jakou je ČR, není sestavení názvoslovné skupiny jednoduché, pokud klademe důraz zejména na odbornou erudici. Současný tým zahrnuje členy, kteří mají adekvátní znalosti (ornitogeografie, ekologie, chování, taxonomie a nomenklatura, akustické projevy, identifikace ptáků, jazykové vybavení aj.), přístup k důležité literatuře pokrývající celý svět, ale také dlouholeté zkušenosti z terénu s avifaunou jednotlivých zoogeografických regionů světa. Nejde jen o zkušenosti ve smyslu intenzivního birdingu, ale také vědeckého studia ptáků. Díky němu nám v průběhu let kromě jiného prošly tisíce jedinců nejrůznějších druhů ptáků rukama (v rámci odchytových akcí, které byly součástí řešených projektů), přičemž zahrnovaly zástupce jednotlivých řádů resp. desítek čeledí neotropických, indomalajských, afrotropických a jiných druhů. Kromě toho, ne náhodou, ale zcela cíleně je současným členem názvoslovné skupiny i jeden ze zástupců mezinárodního týmu poradců IOC World Bird Listu. V našich řadách je také člen Faunistické komise ČSO a neposlední řadě tři naši členové mají již dlouholeté zkušenosti s tvorbou národních jmen resp. jsou spoluautory publikovaného českého a slovenského názvosloví ptáků světa (Hudec et al. 2003, Kovalik et al. 2010).
Aktualizace názvosloví ptáků jsou legitimní a potřebné, jinak by každým rokem přibývaly nepojmenované splity (nově oddělené druhy) a nově popsané taxony beze jména, nevhodná jména pro rodičovské splity plus další nedostatky. Také tvůrci některých národních názvosloví vč. anglického, francouzského, čínského aj. reagují na taxonomické změny a vypadá to, že jejich úpravy jsou akceptovány početnou uživatelskou komunitou. Od vydání SČNPS jsme v průběhu let provedli pouze některé korekce (Čapek & Klimeš 2012), avšak většina českých jmen zůstala v původní podobě. Mezitím nebývale pokročila ornitologická věda a kromě jiného došlo také k revolučním změnám v taxonomii ptáků, což nelze ignorovat. Je třeba reflektovat změny na poli vyšších taxonů (jmenovitě čeledi a řády), vytvořit velké množství nových jmen pro nově objevené druhy a nové splity v důsledku povýšení dřívějších subspecií na samostatné druhy. Když už se názvosloví otevře, je to také jedinečná příležitost (která se naskytne pouze jednou za mnoho let) pro odstranění chyb, omylů a dalších nedostatků, jež se z nejrůznějších důvodů v minulosti dostaly do SČNPS. O těchto nedostatcích víme a v průběhu let je registrujeme. K dalším zmatkům dochází v některých případech i kvůli novodobým splitům a vytvářením alternativních jmen různými subjekty. Oproti názvosloví v SČNPS, které zahrnovalo 29 řádů, 205 čeledí a 9978 druhů, dnešní věda rozlišuje 40 řádů, 252 čeledí a 10 964 až 11 524 druhů ptáků – IOC World Bird List 11.1. (Gill et al. 2021) a All the Birds of the World (del Hoyo 2020). V současné době se musejí veškeré korekce a aktualizace provádět při pečlivém zvážení celkového globálního kontextu, tj. zmíněných 11 524 druhů ptáků, aby kromě jiného nedocházelo k nežádoucí duplicitě jmen.
To, že názvosloví leželo téměř netknuté po dobu 17 let, má své nesporné výhody. Především jsme měli možnost seznámit se v terénu s nejrůznějšími dalšími ptačími druhy v desítkách zemí na šesti kontinentech. I když jsme před lety během práce na SČNPS byli velmi dobře zásobeni vědeckými časopisy i důležitými knižními publikacemi, od doby vydání SČNPS došlo k raketovému nárůstu množství publikovaných ornitologických článků a především kvalitní knižní literatury i online zdrojů, takže dnes můžeme s potěšením konstatovat, že tyto zdroje už skutečně pokrývají úplně všechny taxony ptáků, a to v globálním měřítku. Něco takového v dobách prací na dřívějším názvosloví jednoduše neexistovalo. Tudíž v současné době jsou pro revizi názvosloví nesrovnatelně lepší podmínky, než kdykoli předtím.
Od roku 2012 se řídíme dílem IOC World Bird List, při aktualizacích pak jeho nejnovějšími verzemi, zatím poslední je 11.1 (Gill et al. 2021). Nicméně je dobré zmínit, že ve světě paralelně vedle sebe existují ještě další tři hlavní uznávané celosvětové seznamy ptáků: HBW and BirdLife International Checklist of the Birds of the World (HBW & BirdLife International 2020), The eBird/Clements Checklist of Birds of the World (Clements et al. 2019) a The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World (Dickinson et al. 2019). Kvůli lepšímu přehledu proto u druhů, kterých se to týká, uvádíme také alternativní taxonomii z výše uvedených zdrojů. Ty se od sebe v řadě případů liší, a to i v měřítkách Západopalearktické oblasti. Nejednotnost byla z mnoha důvodů oprávněně kritizována. Postupem doby se stále více ukazuje, že jednotlivé checklisty mají více shodného než rozdílného. Na Mezinárodním ornitologickém kongresu 2018 ve Vancouveru bylo proto dohodnuto sjednocení a v r. 2020 bylo na úrovni Mezinárodní ornitologické unie (IOU – International Ornithologists‘ Union) oznámeno vytvoření pracovní skupiny (WGAC – Working Group on Avian Checklists) s cílem vytvořit jediný konsolidovaný seznam ptáků světa. V tomto projektu nejde jen o prostý seznam druhů, má v něm být zahrnuta řada doplňkových funkcí – podrobnosti viz web IOU (https://www.internationalornithology.org/working-group-avian-checklists). Ve všech čtyřech zainteresovaných checklistech v současné době probíhají rozsáhlé úpravy. Nezbývá než doufat, že taxonomická vícekolejnost v globálním měřítku bude brzo minulostí.
Autory a letopočty popisů u vědeckých jmen jsme původně, tj. při práci na SČNPS, převzali z monografie Check-list of Birds of the World, Vols. I-XVI (Peters a následovníci 1934-1987), v současné době jsou k dispozici ve vícero zdrojích, včetně IOC World Bird List 11.1 (Gill et al. 2021).
Vše děláme po zralé úvaze a ověřování, ve finále rozhodujeme na základě diskusí a hlasování v rámci názvoslovného týmu. Kromě vlastních zkušeností s ptačími druhy v terénu vycházíme ze špičkových obsáhlých monografií typu Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds, Vols. 1-7 (Marchant a následovníci 1990-2006), pokrývajících avifauny velkých územních celků světa, nebo z monografií zahrnujících jednotlivé kontinenty, např. The Birds of Africa, Vols. I-VIII (Brown & následovníci 1982-2013). Dále využíváme desítky podrobných monografií zpracovávající vyšší taxony ptáků, kupříkladu Birds of Paradise and Bowerbirds (Gregory 2019) vycházejících v rámci sérií příruček publikovaných vydavatelstvími Princeton University Press, Pavo Publishing, Christopher Helm, Pica Press aj. doplněné o přehledná souhrnná díla celosvětové avifauny, jmenovitě Handbook of the Birds of the World, Vols. 1-16 (del Hoyo et al. 1992-2011) a Special Vol. (del Hoyo et al. 2013), HBW and BI Illustrated Checklist of the Birds of the World, Vols. 1-2 (del Hoyo & Collar 2014, 2016) nebo nejnověji All the Birds of the World (del Hoyo 2020). Pracujeme rovněž s přibližně 200 identifikačními příručkami pokrývajícími ptáky jednotlivých zemí nebo regionů celého světa, např. Birds of Argentina and the South-west Atlantic (Pearman & Areta 2021) jakož i s checklisty ptáků světa typu IOC World Bird List 11.1 (Gill et al. 2021), kolekcemi nahrávek ptačích hlasů z nejrůznějších oblastí a v neposlední řadě s nepřeberným množstvím článků ve vědeckých a odborných časopisech a na Internetu.
Jména tvoříme podle vzhledu, rozšíření, ekologických a dalších charakteristik druhu vč. hlasových projevů. Nechybí ani překlady cizích, především anglických jmen. Pokud je to možné, vyhýbáme se jménům věnovacím, a to zejména v těch případech, kde by většina uživatelů mohla mít problémy s jejich správnou výslovností (odvozeniny od druhových vědeckých jmen jako leschenaultii, audouinii apod.). V minulosti se neosvědčily některými názvoslovci prosazované překlady druhových vědeckých jmen, která mají někdy daleko k realitě. Pokud bychom totiž doslovně přeložili jména, jako jsou např. Anser indicus, Numenius madagascariensis, Merops americanus nebo Bombycilla cedrorum, vzešly by z toho nepřesnosti, zavádějící jména nebo absolutní nesmysly. Zdrojem omylů může být i nesprávný výklad druhového vědeckého jména, názorným příkladem je mylně pojmenovaná chaluha „pomořanská“ Stercorarius pomarinus.
Snažíme se, aby nově vytvářená jména byla pokud možno jednoduchá a přitom věcně a jazykově správná, což však nelze ve všech případech dodržet. Při práci na SČNPS se neosvědčila některými členy tehdejšího názvoslovného komitétu prosazovaná praxe používání jednoho českého rodového jména pro více vědeckých rodů v rámci některých čeledí. Typickým příkladem mohou být kolibříci zahrnující nepřeberné množství velice podobných (vzhledově i ekologicky) a často sympatricky žijících druhů, což je v posledních letech ještě dále komplikováno novými splity. V takovýchto případech se brzy vyčerpá veškerá smysluplná vynalézavost a je mnohem výhodnější vytvořit po vzoru vědeckých rodů i více rodů českých. To však v žádném případě neznamená, že bychom takto postupovali u nekomplikovaných vyšších taxonů a už vůbec ne u našich domácích druhů s dlouhodobě zavedenými jmény. Dobrým příkladem jsou sýkory rodu Parus, Cyanistes, Periparus, Lophophanes a Poecile, kde zůstane ve všech případech rodové jméno sýkora. Dále se držíme zásady, že totéž české rodové jméno by nemělo být použito ve více než jedné čeledi. S postupujícími vědeckými poznatky se ukazuje, že některé druhy ptáků patří do úplně jiných čeledí, než se původně myslelo. Tudíž kupříkladu „strakule“ tibetská Pseudopodoces humilis již nepatří do čeledi krkavcovitých Corvidae, nýbrž mezi sýkory Paridae. Bylo by poněkud bizarní, kdybychom najednou měli čtyři strakule v čeledi krkavcovitých a pátou v čeledi sýkorovitých.
Poněkud odlišnými jsou případy, kdy se původní české rodové jméno v důsledku taxonomických změn ocitne v nově vytvořené čeledi. Není-li toto jméno asociováno přímo se jménem původní čeledi nebo s jinými rody do ní patřícími, pak je v takovýchto případech můžeme zachovat. To však neplatí např. pro „strnada“ severního Calcarius lapponicus, jenž nyní patří do čeledi ostružkovití Calcariidae, nikoli strnadovití Emberizidae. Proto se v tomto případě vracíme k existujícímu staršímu jménu ostružka – viz publikace Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii (Klůz 1977).
Přikláníme se k názoru, že je potřeba upřednostnit kontinuitu/stabilitu národního názvosloví ptáků a plně si uvědomujeme jejich pozitiva. Ačkoli stabilita jmen může být vysoká, praxe u nás i v zahraničí potvrzuje, že nemůže být stoprocentní (to je zatím spíše zbožné přání). Neporadili si s ní zatím ani v angličtině, přičemž ji nezvládají dokonce ani ornitologické a ptáčkařské supervelmoci, jmenovitě USA a Spojené království. Stačí se podívat do literatury, přičemž nemáme na mysli nějaké knižní „vykopávky“, ale i nejnovější publikace včetně těch s letopočtem 2021.
Změny českých jmen provádíme pouze v nezbytném rozsahu, který je podobný rozsahu aktualizací a změn prováděných v jiných národních názvoslovích vyspělých zemí. Je vhodné zmínit, že idea tzv. „zažitosti“ názvů je do značné míry jen iluze a většinou se týká menšího počtu ptáčkařů cestujících občas po Evropě a přilehlých regionech Západopalearktické oblasti. Česká jména by měla cílit na nejširší veřejnost (masmédia vč. Internetu) a ta často ani nezaznamená, že k nějakým změnám vůbec došlo. Pro tuto veřejnost jsou překvapením a důvodem k smíchu i zoologické názvy jako brkoslav, moudivláček nebo třeba ostroretka, jak jsme se mohli v průběhu let přesvědčit např. u studentů (dva členové NK mají vlastní dlouholeté zkušenosti s univerzitní výukou předmětů zoologie a ornitologie).
Na základě potřeb ČSO bylo prvním krokem nově vytvořené NK zpracování názvosloví druhů zjištěných na území Západopalearktické oblasti (celkem 1372 druhů; Čížek et al. 2021) jako součást revizí názvosloví celosvětového (Čapek et al. in prep.). Otevřeli jsme diskusi u českých jmen celkem 355 druhů (26%), zbytek (tedy 74%) dle našeho názoru nepotřebuje žádné korekce). Tato jména byla otevřena jednak na základě podnětů jednotlivých členů názvoslovného týmu, ale také díky množství připomínek, jež jsme obdrželi během let od doby vydání SČNPS od zástupců široké veřejnosti vč. mnoha členů ČSO. Otevření diskuse je legitimní a žádoucí, což však v žádném případě neznamená, že všechna otevřená jména by měla být automaticky změněna. Z uvedených 355 druhů jsme u 125 druhů zachovali stabilitu, tj. jména jsou v souladu se SČNPS, u druhů vyskytujících se na území ČR pak především v souladu s Faunou ČSSR – Ptáci (Hudec & Černý 1972, 1977; Hudec 1983), Faunou ČR a SR – Ptáci (Hudec 1994) a Faunou ČR – Ptáci (Hudec & Šťastný 2005; Šťastný & Hudec 2011, 2016) a Seznamem ptáků ČR, kde Faunistická komise ČSO (dále jen FK) vytvořila některá alternativní jména (FK 2021). Naproti tomu u 166 druhů jsme provedli korekce jmen a u 64 druhů, u kterých dosud česká jména neexistovala, jsme vytvořili jména nová. Shrnuto, z celkového množství 1372 západopalearktických druhů navrhujeme změny pouze u 166 druhů (12 %) a tudíž můžeme mluvit o relativně vysoké stabilitě názvosloví. Ze 400 druhů avifauny ČR (FK 2021) bylo otevřeno 32 druhů, z nich bylo v 18 případech potvrzeno jméno ze SČNPS, v 8 případech jsme souhlasili se jmény, která zavedla Faunistická komise, a pouze u 6 druhů jsme dospěli k názoru, že je potřeba jejich jména změnit.
Kromě výše uvedených změn vytvořených FK se od doby vydání SČNPS nová česká jména pro dosud nepojmenované druhy objevila v českých překladech široce používaných knih, jmenovitě Collins Bird Guide (Svensson et al. 2009) a The Helm Guide to Bird Identification (Vinicombe et al. 2014). V případech, kde tyto změny resp. nově navržená jména byly dobře odůvodněné a rozumné, jsme je v zájmu co největší stability v praxi používaných jmen podpořili, resp. řadu z nich převzali do aktualizovaného názvosloví. Na druhé straně jsme ale stabilitu zachovali v těch případech, kdy byla alternativní jména zavádějící nebo nesprávná. V neposlední řadě jsme se pak spojili s překladateli dvou stěžejních děl – Handbook of Western Palearctic: Passerines, Vols I & II (Shirihai & Svensson 2018) a Flight Identification of Raptors of Europe, North Africa and the Middle East (Forsman 2016), aby se aktualizované české názvosloví objevilo i v jejich českých verzích.
Ptáci dosud zjištění na území Západopalearktické oblasti tvoří jen pouhých asi 12% celkové světové avifauny. Tudíž vhodnost/nevhodnost jejich jmen je třeba posuzovat nejenom západopalearktickou optikou, ale i v kontextu kompletní avifauny světa, a to je právě úkolem názvoslovného týmu. Kromě jiného je třeba také hlídat, aby nedocházelo k duplicitě jmen a již existující duplicitu odstranit.
V návaznosti na již ukončenou revizi ptačích jmen Západopalearktické oblasti budeme nyní pokračovat v revizích všech ptačích druhů světa (Čapek et al. in prep.) Je to běh na velmi dlouhou trať a korekce jsou extrémně časově náročné. Z tohoto důvodu budeme jména zpracovávat postupně v systematickém pořadí podle jednotlivých řádů.
Miroslav Čapek, Vladimír Čížek, Robert Doležal, Jiří Klimeš a Peter Kovalik
Brown, H. L., Urban, K. E., Newman, K., Fry C. H., Keith S. (eds.), 1983-2004: The Birds of Africa, Vols. I-VII. Academic Press, London, New York, Orlando, San Diego & Christopher Helm, London.
Clements J. F., Schulenberg T. S., Iliff M. J., Billerman S. M., Fredericks T. A., Sullivan B. L. & Wood C. L. 2019. The eBird/Clements Checklist of Birds of the World: v2019. https://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download/ (navštíveno 18. 02. 2021).
Čížek V., Čapek M., Doležal R., Klimeš J., Kovalik P. 2021. České názvosloví ptáků Západopalearktické oblasti. Archiv Názvoslovné komise ČSO, Trutnov & Brno.
Čapek M., Klimeš J. 2012. Opravy a aktualizace českého názvosloví ptáků světa. Verze z 25. 1. 2012. Archiv Komitétu pro česká jména ptáků IOC, Brno.
Del Hoyo J. (ed.). 2020. All the Birds of the World. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Collar, N. J. 2014: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Vol. 1: Non-passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Collar, N. J. 2016: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Vol. 2: Passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D. (eds.). 1992 – 2011. Handbook of the Birds of the World. Vols. 1-16. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D. (eds.). 2013: Handbook of the Birds of the World. Special Volume: New Species and Global Index. Lynx Edicions, Barcelona.
Dickinson, E.C., Remsen J.V., Jr., Christidis L. (eds). 2019. The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World. Vols. 1 & 2, 4th. ed. with Errata and Corrigenda inserted. Aves Press, Eastbourne, U.K. https://www.aviansystematics.org/future-editions (navštíveno 17. 02. 2021).
Faunistická komise ČSO. 2021. Seznam ptáků ČR. Faunistická komise ČSO (stav k 31. 12. 2020) https://fkcso.cz/fk/ptacicr.html (navštíveno 04. 04. 2021).
Forsman D. 2016. Flight Identification of Raptors of Europe, North Africa and the Middle East. Christopher Helm, London.
Gill F., Donsker D., Rasmussen P. (eds.). 2021. IOC World Bird List (v11.1). doi: 10.14344/IOC.ML.11.1. (navštíveno 14. 03. 2021).
Gregory P. 2019. Birds of Paradise and Bowerbirds. Helm, London.
HBW and BirdLife International. 2020. Handbook of the Birds of the World and BirdLife International digital checklist of the birds of the world. Version 5. https://datazone.birdlife.org/userfiles/file/Species/Taxonomy/HBW-BirdLife_Checklist_v5_Dec20.zip. (navštíveno 18. 02. 2021).
Hudec K. (ed.). 1994. Fauna ČR a SR. Ptáci 1, 2 vyd. Academia, Praha.
Hudec K. (ed.). 1983. Fauna ČSSR. Ptáci 3/I & 3/II. Academia, Praha.
Hudec K., Čapek M., Jr., Hanák F., Klimeš J., Pavíza R. 2003. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Muzeum Komenského, Přerov.
Hudec K., Černý W. (eds.). 1972, 1977. Fauna ČSSR. Ptáci 1 & Ptáci 2. Academia, Praha.
Hudec K., Šťastný K. (eds.). 2005. Fauna ČR. Ptáci 2/I & 2/II, 2. vyd. Academia, Praha.
Klůz Z. 1977. Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii. SZN, Praha.
Kovalik P., Pačenovský S., Čapek M., Topercer J. 2010. Slovenské mená vtákov sveta. SOS/BirdLife Slovensko, Bratislava.
Marchant S., Higgins P. J., Davies S. J. J. F., Peter J. M., Steele W. K., Cowling S. J. (eds.) 1990-2006. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds. Vols 1-7. Oxford University Press, Melbourne.
Pearman M., Areta J. I. 2020. Birds of Argentina and the South-west Atlantic. Helm, London.
Peters, J. L., Mayr E., Greenway J. C., Jr., Paynter R. A., Jr., Traylor M. A., Jr., Cottrell G. W. (eds.) 1934-1986. Check-list of Birds of the World, Vols. I-XVI. Harvard University Press & Museum of Comparative Zoology, Cambridge, Massachusetts.
Shirihai H., Svensson L. 2018. Handbook of Western Palearctic Birds. Passerines,Vols I & II. Christopher Helm, London
Svensson L., Mullarney K., Zetterström D. 2009. Collins Bird Guide. 2nd. ed. HarperCollins, London.
Štastný K., Hudec K. (eds.). 2011, 2016. Fauna ČR. Ptáci 3/I & 3/II, 2. vyd. & Ptáci I, 3. vyd. Academia, Praha.
Vinicombe K., Harris A., Tucker L. 2014. The Helm Guide to Bird Identification. Bloomsbury Publishing, London.
//
Pavel Forejtek patřil v roce 1993 mezi prvních 44 zakládajících členů na ustavující schůzi Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické. Byl i aktivním kroužkovatelem a v posledních letech také nadšeným (a dobrým) fotografem ptáků. Dlouhodobě se věnoval např. sledování tradičního nocoviště havranů a kavek v Knížecím lese a jeho okolí. Jeho práce v monitoringu i ochraně hnízdících i zimujících dravců v okolí Židlochovic a Vranovic byla neocenitelná. S elánem se zapojil do činnosti neformální skupiny, zkoumající oba druhy luňáků s využitím satelitní telemetrie nebo umělého přikrmování a dalších metod, spoluorganizoval i mezinárodní seminář o luňácích v Lanžhotě v únoru 2019. Každému byl vždy připraven pomoci, i se začínajícími a o generaci či dvě mladšími ornitology jednal přátelsky a s respektem. Ač byl celoživotně zakotven v mysliveckém prostředí, svými názory např. na roli dravců a sov v ekosystému stál mnohdy proti hlavnímu názorovému proudu, a na rozdíl od mnoha jiných je neváhal dávat najevo, a to i veřejně.
Čest jeho památce!
David Horal
//Letos slaví Česká společnost ornitologická již 95 let svého působení v oblasti výzkumu a ochrany ptactva. Ačkoli se vynikající československá a později česká ornitologie provozovala a stále provozuje v rámci dalších institucí, ČSO a její ochranářské a výzkumné programy vždy patřily ke špičce ornitologické činnosti naší vlasti. Pojďme se v tomto článku ohlédnout za vývojem ČSO od založení až po současnost.
//Dne 26. března vychází nová publikace projektu Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků (PECBMS) koordinovaného ČSO. Zásadní publikace vyšla v prestižním časopise Scientific Data: Long-term and large-scale multispecies dataset tracking population changes of common European breeding birds (Databáze údajů sledující dlouhodobé velkoplošné populační změny běžných hnízdících evropských ptáků). Je výsledkem spolupráce šedesáti šesti evropských ornitologů a podrobně popisuje metodiku, výsledky a použití zveřejněných údajů ve vědě i ochraně přírody.
Spolu s článkem byla také zpřístupněna samotná databáze přinášející nadnárodní i národní indexy změn početnosti 170 druhů ptáků z 28 evropských zemí. Věříme, že tento jedinečný soubor dat, který vznikl díky úsilí více než 15 000 zkušených dobrovolníků sčítajících ptáky, povzbudí jeho další využití v ochraně přírody či ve vědě a pomůže nám porozumět změnám, kterými evropští ptáci procházejí. Continue reading „Údaje o dlouhodobých změnách početnosti evropských populací běžných druhů ptáků jsou volně přístupné“
//V minulých letech proběhlo na popud RNDr. Jana Hory ve vybraných regionech sčítání labutí velkých. Letos bychom chtěli navázat sčítáním i na území hlavního města Prahy.
V rámci sčítání bychom chtěli kompletně zmapovat hnízdící labutě a zároveň získat ucelenou představu o změnách početnosti labutí v průběhu celého roku. Sčítání se skládá z průběžného monitoringu hnízdících párů a ze dvou oficiálních termínů zaměřených i na nehnízdící ptáky. Tyto termíny v polovině června a srpna byly zvoleny tak, aby ve dvouměsíčním intervalu překlenuly období mezi sezónami Zimního sčítání vodních ptáků ve středních Čechách.
Hlavní sčitatelé se mohou zapisovat do následující tabulky:
https://docs.google.com/spreadsheets/d/1-MkhOvNj_5XXiYFDIjx8VSo55CtinYvp95M_cnss6Mk/edit?usp=sharing
Prosíme též o potvrzení účasti ve sčítání na mail scitani.stc@email.cz.
Kompletní metodika je uvedena ZDE.
Děkujeme za spolupráci
Martin Fejfar & Jan Krejčík
//Společná tisková zpráva Hnutí DUHA, České společnosti ornitologické a Nadace Partnerství:
Ekologické organizace se shodují, že nový návrh protierozní vyhlášky z pera Ministerstva životního prostředí je neambiciózní a selže v ochraně půdy před erozí. Podle nich je vyhláška v rozporu s účelem zákona, který má naplňovat, protože většinu erozních událostí neřeší a zabývá se pouze opakovanou erozí. Zcela postrádá preventivní opatření, čímž Ministerstvo popřelo svůj původní záměr z roku 2017, kdy se vyhláškou začalo zabývat. Continue reading „Návrh protierozní vyhlášky nechrání půdu před erozí, ale naopak ji toleruje“
//
Mgr. Pavel Čech (15. prosince 1947 – 16. března 2021)
Pavel Čech byl dlouholetým spolupracovníkem Kroužkovací stanice Národního muzea i Českého hydrometeorologického ústavu, a také zakládajícím členem 02/09 ZO ČSOP Vlašim, kde v Podblanickém ekocentru řadu let vykonával i funkci vedoucího Stanice pro handicapované živočichy a záchranného centra CITES pro exotické ptactvo. Od roku 2006 byl předsedou 02/19 ZO ČSOP Alcedo ve Vlašimi. V regionu Podblanicka se přes 45 let zabýval výzkumem, ochranou a popularizací místního přírodního bohatství. Kromě každodenní pedagogické a mentorské činnosti vystupoval s těmito tématy např. i v řadě dílů pořadu TV Prima – Receptář prima nápadů. Ačkoli byl přírodovědcem širokého, vpravdě renesančního záběru, jeho doménou byli vždy zejména ptáci – holubi, dravci, ťuhýci, čápi, skorec vodní a především pak milovaný ledňáček říční. Od roku 1994 byl také odborným garantem národního projektu ČSOP „Alcedo – ledňáček“ v rámci programu Ochrana biodiversity. Byl autorem několika set odborných nebo populárně naučných publikací, především s ornitologickou tématikou, v časopisech a sbornících jako jsou např. Pod Blaníkem, Krása našeho domova, Nika, Naše příroda, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, Veronica, Ptačí svět, Chovatel, Svět holubů, Zprávy ČSO, Živa, Sylvia aj., i v mezinárodních žurnálech jako jsou Waterbirds, Hydrobiologia, Bird Study, nebo Ardea. Jeho nejvýznamnější publikace byly citovány odborníky z více než dvaceti zemí světa včetně Irska, Dánska, Švédska, Islandu, Ruska, USA, Kanady, Bangladéše nebo Nového Zélandu. Postupem času se Pavel Čech stal světově uznávaným odborníkem na výzkum a ochranu ledňáčka říčního a organizátorem a odborným garantem tří mezinárodních seminářů zabývajících se jeho ochranou a výzkumem (editor sborníků z těchto setkání ve Vlašimi, které vyšly v letech 2006, 2009 a 2017). Byl autorem metodiky Českého svazu ochránců přírody č. 34 – Ledňáček říční (Alcedo atthis), jeho ochrana a výzkum z roku 2007. Výzkum ledňáčka říčního v kraji pod Blaníkem v poslední době popularizoval i na YouTube. Přes zhoubný nádor, který ho v recidivující formě ničil poslední tři roky, byl jako terénní ornitolog neustále aktivní, plný života, plánů, vizí a optimismu. Jeho poslední práce o různých aspektech biologie ledňáčka říčního lze najít v časopisech Sylvia (2020), Acta Oecologica (2020) a Ardea (2021). V časopise Kroužkovatel vyjde v letošním roce jeho obsáhlá práce o určování věku ledňáčka říčního. Coby souhrn celoživotních poznatků, a při uvážení jeho, v té době již velmi špatného zdravotního stavu, ji lze chápat jako jakýsi vědecký odkaz pro ledňáčkology následovatele. Po statečném boji, ornitolog, chovatel a obdivovatel přírody, Pavel Čech, dne 16. března 2021 ve večerních hodinách podlehl na COVIDovém oddělení vinohradské nemocnice těžkému zápalu plic.
//
//Představa jedu nasypaného do jídla v nás vyvolává obraz středověkých paláců a pokoutního soupeření o moc. Ovšem úkladné vraždy pomocí jedů jsou bohužel součástí i našich dní a nevyhýbají se ani dravcům. Stále se najdou lidé, kteří mají potřebu vládnout přírodě a využívají k tomu jakýchkoli prostředků. Continue reading „Otravy dravců v jedenadvacátém století“
//V lednu 2021 se ornitologové a dobrovolníci ze sedmi států zapojili do 4. ročníku Mezinárodního sčítání orlů, kteří zimují v Panonské pánvi. Ta na území České republiky zasahuje výběžkem na jižní Moravě, kde se do sčítání zapojilo 15 ornitologů. Sčítání proběhlo v rámci projektu LIFE PannonEagle. Continue reading „Výsledky 4. ročníku Mezinárodního sčítání orlů v Panonské pánvi“
//V druhé polovině roku 2019 jsem připravil výzkumný projekt, který dostal podporu Malého členského grantu ČSO. V tomto příspěvku bych vám rád představil hlavní cíle, průběh projektu a předběžné výsledky z hnízdní sezóny 2020. Hlavními cíli projektu bylo zjistit, jestli výška vyvěšení budky ovlivňuje načasování a průběh hnízdění, zejména pak počet mláďat a jejich váhu. Continue reading „Ovlivňuje výška vyvěšení budky načasování a průběh hnízdění?“
//Tiskový komentář České společnosti ornitologické, Hnutí DUHA, Českého svazu ochránců přírody ke schválení bezprecedentního ohrožení chráněných živočichů v Zemědělském výboru: Continue reading „Návrh poslance Josefa Kotta ohrožuje chráněné živočichy“
//Včera jsme zveřejnili informaci, že vedení města Brna chce v novém územním plánu povolit výstavbu dalších průmyslových hal na Černovické terase na jihu města, čímž by zanikla unikátní a cenná lokalita pro ohrožené ptáky. K situaci už se veřejně vyjádřil radní pro územní plánování Filip Chvátal. Rádi bychom jeho prohlášení okomentovali. Zároveň děkujeme veřejnosti za podporu, kterou nám vyjadřujete. Continue reading „Černovická terasa: komentář ČSO k vyjádření města“
//
//
Východočeská pobočka České společnosti ornitologické a Východočeské muzeum v Pardubicích vydali s podporou Pardubického kraje 29. číslo ornitologického časopisu Panurus. Nové číslo má rozsah 136 stran textu formátu A5. Obsahuje 12 odborných příspěvků o výskytu a biologii ptáků převážně ve východočeském regionu. Konkrétně zde jsou mimo jiné představeny změny ve druhovém zastoupení a početnosti vybraných ptačích skupin v národní přírodní rezervaci Bohdanečský rybník v období 2010–2020, výsledky Výzkumného víkendového tábora Vodní nádrž Rozkoš 2019 nebo informace o prvním prokázaném hnízdění jeřába popelavého a luňáka červeného v okrese Svitavy. Velmi zajímavý je i příspěvek shrnující historii hnízdění bukače velkého na Mladoboleslavsku v letech 1984–2004. Díky plnobarevnému tisku mohly být otištěny i cenné dokumentární avifaunistické fotografie z regionu východních Čech. Continue reading „Vychází Panurus 29/2020“
//Kurz určování ptáků museli lektoři minulý rok narychlo kvůli koronaviru ukončit, ale letos by kurz rádi v upravené podobě realizovali. Přihlašování bylo přednostně otevřeno loňským vybraným účastníkům. Nicméně uvolnilo se posledních pár volných míst a přihlašování se otevírá i dalším zájemcům. Případní zájemci se mohou přihlásit do 10. února. Continue reading „Kurz určování ptáků 2021 – uvolněná místa“
