Klimatická změna, nevhodné hospodaření v krajině a mnoho dalších, i méně viditelných problémů, staví ochranu přírody před stále větší výzvy. Abychom na ně mohli reagovat a dlouhodobě pokračovat v kvalitní ochraně ptáků a jejich prostředí, potřebujeme podpořit osobní rozvoj u mladších generací a najít v nich budoucí amatérské a profesionální ornitology, mapovatele, vedoucí poboček či lídry ČSO. Proto jsme se v roce 2021 rozhodli pro založení Ornitologické akademie, která má za cíl najít, propojit a podporovat mladé ornitology v Česku. Ornitoakademii tvoří kolektiv mladých nadšenců, kteří si společně ve volném čase vytváří a koordinují nabitý ornitologický program. Více o Ornitologické akademii.

Rádi bychom nejen dalším mladým ornitologům představili medailonky letošních nových účastníků akademie. V Česku je spoustu mladých nadšenců do pozorování ptáků a jejich příběhy můžou být jistě pro některé motivací a inspirací.

---

Amálka, 14 let, Beskydy

K ornitologii jsem se dostala tak, že jsem na krmítku pozorovala svého prvního stehlíka obecného. Nedokázala jsem odolat jeho kráse a tak to všechno začalo. Dnes ráda chodím na ptáky do našeho lesa, kde nikoho nepotkávám, ptáci se zde skoro vůbec nebojí, a proto se tu dají pozorovat i vzácnější druhy. Momentálně se do hloubky zabývám krkavcem velkým, zkoumám, jak se chová, jak si hraje apod. Výzkum krkavců by mě bavil i do budoucnosti, kdy bych bádala nad jejich myslí a objasňovala jejich podivuhodné chování.

 

Teri, 23 let, stredné Považie

Od detstva najradšej trávim čas v prírode s ďalekohľadom a pozorujem život okolo seba. K výskumu vtáctva som sa dostala bližšie vďaka bakalárskej práci venovanej trsteniarikovi bahennému, jeho prežívaniu a vernosti rodisku/hniezdisku. Cestovanie za vtákmi do sveta, populačná a migračná ekológia, aktívna ochrana vtáctva a prírody, fotografovanie a písanie odbornej, ale aj vedecko-populárnej literatúry, to sú moje vízie do budúcna.

 

 

Adam, 14 let , Brněnsko

Už od malička mě rodiče vedli do přírody a postupem času se mi tam začalo líbit. Vždycky mě zajímalo co to takhle poskakuje v korunách nebo co to támhle zpívá. Kvůli tomu jsem se v jedenácti chtěl přihlásit do nějakého ornitologického kroužku. Hledali jsme až jsme jednou našli a to ornitologický kroužek nazývaný Puštíci. A tam si myslím, že to všechno pořádně začalo. Díky kroužku jsem začal pravidelně chodit do přírody se skvělými vedoucími a  nyní jen netrpělivě čekám, jakmile půjdu zase do terénu. Na určitý druh se zatím specializuji, ale v budoucnu bych rád dělal Středoškolskou odbornou činnost.

 

Zdeněk, 16 let, Českokrumlovsko

O přírodu jsem se zajímal vždy, ale velký převrat nastal při přestupu na novou školu, kde byl učitel, který mě přivedl k broukům a nadchl mě pro přírodu ještě více. Časem se ve mě probudil velký zájem o ptactvo a nakonec se věnuji obojímu, i když ptáci vedou. (-: S pořízením nové techniky jsem začal opeřence natáčet a fotit, videa potom dávám na své stránky a YouTube. Monitorovacím programům se zatím věnuji pouze jako doprovod, abych se vše nejprve pořádně naučil, ovšem zadávání do databází je samozřejmostí. V budoucnu bych se chtěl ornitologii věnovat nadále, ale jak… to jsem sám zvědav.

 

Tomáš, 15 let, Písecko

K ptákům jsem se dostal díky projektu ČSO Ptačí hodinka. Od té doby chodím do terénu stále častěji. Baví mě dlouhodobý monitoring jednoho území, protože si myslím, že tak lépe pochopíme ekologii ptáků a vývoj jejich početnosti v průběhu roku i v mnohaletém horizontu. Věnuji se také wildlife fotografii a videu, v budoucnu bych se chtěl dopracovat ke sčítání LSD a připravuji projekt, v jehož rámci bych chtěl zkoumat, za jak dlouho obsadí určité druhy ptáků a vážek nově vybudovanou rybniční soustavu na Písecku.

 

Lada, 18 let, Brněnsko

Nemohu říct přesně, kdy jsem se v ptácích poprvé zhlédla. Možná na jaře, kdy jsme doma dokrmovali vypadlé vrabce, nebo tehdy, když jsem mohla pozorovat ledňáččí hnízdo. Na tom „co bylo” sice záleží, ale myslím, že pořád je důležitější otázka: „Co teď?” a „Co bude?”. V poslední době jsem si oblíbila chodívat po venku s ptačími nahrávkami a, pokud se naskytne příležitost, tak i se zapnutým foťákem. Ráda bych někdy vyfotila mlynaříky, viděla vlhu a naučila se rozpoznávat hlasy. Protože je toho zkrátka hodně, co ještě vidět a zažít, chtěla bych v ornitologii určitě i dál pokračovat a při troše štěstí i rozšířit svou sbírku pírek.

 

Kristián, 16 let, Znojemsko

K ornitologii jsem se dostal obyčejným zájmem o předmět biologie a ptáci mě prostě bavili více než ostatní skupiny. Ovšem ČSO tento vztah k ptákům definitivně rozšířilo. Ornitologie je pro mě dosavadně pouze koníčkem, ale doufám, že budu schopen ji propojit i se svým profesním životem. Je to úžasný koníček, stejně jakožto kolektiv a je opravdu těžké si představit lepší.

 

 

 

Kuba, 20 let, Jindřichohradecko

Již od mala mě bavilo procházet se přírodou a pozorovat všechna živá stvoření jak ve větvích nade mnou tak na zemi i ve vodě. První zážitek s ptáky si vybavuji, když mi bylo asi deset let a narazil jsem v pískovně na populaci břehulí říčních, která zrovna hnízdila a břehule lítaly všude kolem mě. Od té doby můj zájem o přírodu vzrůstal až do současnosti, a proto teď studuji na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích obor Biologie. Zatím je pro mě ornitologie jen koníčkem, protože jsem nepoznal v blízkosti mého bydliště jiného ornitologa, ke kterému bych se mohl přidat a získávat tak od něj více zkušeností, ale stále se chci o ptácích učit nové informace a proto jsem se také přihlásil do Akademie. Ještě nejsem rozhodnutý, na co se v budoucnu hodlám zaměřit, ale rozhodně vím, že zájem o ornitologii a o ochranu přírody mě bude provázet stále.

Honza, 19 let, Lanškrounsko a Svitavsko

Příroda a zvířata mě fascinovala už od raného dětství. Přímo k ptákům jsem se ale dostal až na střední škole, kde jsme si měli zvolit téma maturitní práce a já si vybral ,,avifaunu Lanškrounských rybníků”. Začal jsem často chodit k našim rybníků a pozoroval jsem a poznával nové ptačí druhy. Časem jsem narazil na několik dalších ornitologů z okolí mého bydliště a ti mě začali brát na své vyjezdy za ptáky, různě po republice a díky nim se ve mně ještě více ornitologie zakořenila. Teď už to budou tři roky co se ornitologii věnuji a myslím, že jsem si zvolil dobrý koníček. Do budoucna mám v plánu udělat si kroužkovací licenci, abych mohl u našich rybníků i kroužkovat.

 

Valča, 17 let, Vysokomýtsko a Orlické hory

K ptákům jsem se dostala v době lockdownu díky mé kamarádce a jejím úžasným fotkám ptáků. Ona je jediný člověk se zájmem o ptáky, kterého znám v mém okolí. Pobyt v přírodě a pozorování ptáků se stal mým největším koníčkem. Sice zatím nejsem na nic zaměřená, ale nějak mě poslední dobou lákají sovy. To je tak, když na víkendovce s ornitologickou akademií jsem viděla svou první sovu, kalouse ušatého, a slyšela výra velkého. Úplně mě ty sovy nadchly. Nyní pracuji na stáži v rámci Otevřené vědy na téma: jak velikost vajíček ovlivňuje délku inkubace u vlaštovek obecných. Své znalosti v poznávání ptáků chci rozšířit a začít s LSD. Do budoucna bych se určitě chtěla ornitologii věnovat, nejlépe i profesně.

Eliška, 19 let, Liberec a Jizerské hory

K ptáčkům jsem se dostala přes moji kamarádku, jejíž táta je ornitolog. Naprosto mě to uchvátilo a bylo mi jasné, že přesně tomu bych se chtěla věnovat. Můj zájem se prohloubil, když jsem si našla přítele, který se věnuje ornitologii už odmalička. V současné době studuji biologii na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde jsem se připojila k výzkumnému týmu – Centrum kognitivní etologie (CKE), se kterým jsem začala jezdit do terénu, na kroužkování a u nichž budu pracovat na své bakalářské práci, kde budu zkoumat chování strakapoudů velkých a jižních. Taktéž se již druhým rokem účastním Liniového sčítání druhů (LSD) a ve svém volném čase se snažím ptáky fotit nebo kreslit (můj Instagram). V budoucnu bych se chtěla ptákům věnovat i profesně, v jaké sféře se teprve uvidí :).

Johanka, 20 let, Šumava a Českobudějovicko

Bydlím na samotě, takže příroda vždy byla všude kolem mě. Už odmalička jsem ráda pozorovala a určovala všechno živé. První vzpomínku na ptáky mám už z kočárku, když jsem se probudila pod krmítkem a pozorovala na něm sýkorky. K lásce k přírodě mě vedl především můj táta. Ten něco věděl snad o všem živém. Zlom nastal na základní škole, kdy jsem se přihlásila do ornitologického kroužku. Skvělý vedoucí kroužku, Mgr. Lumír Vozábal, nás bral na nejrůznější ornitologické akce a vycházky a dokázal mě do ornitologie nadchnout. Později jsem nastoupila na Jihočeskou univerzitu studovat biologii. Zde jsem při hledání tématu na bakalářskou práci narazila na výzkumný tým – Centrum kognitivní etologie (CKE), ke kterému jsem se připojila. S ním bych měla v létě vyrazit do Norska zkoumat antipredační chování sněhulí severních. Začala jsem s ním jezdit i do terénu a na kroužkování. Ptáky také ráda jen tak pozoruji, poslouchám a určuji. V budoucnu bych se jim určitě chtěla věnovat i nadále. Nejraději bych pracovala na jejich výzkumu.

Martin, 16 let, Praha a střední Morava

K ptákům jsem se dostal minulé jaro, kdy mě k tomuto koníčku dovedl kamarád. On už nějakou dobu do terénu chodil a tak mě toho o ptácích spoustu naučil. Nejvíce mě baví chodit do terénu a mapovat tak výskyt jednotlivých druhů především ve střední Moravě. Snažím se trávit v přírodě co nejvíce času, protože tím se ptáky poznáme nejlépe. Rád je pozoruji, fotím a také natáčím. Do budoucna bych se chtěl dále věnovat nejen mapování v lokalitách, kde se nyní pohybuji, ale zaměřit se i na ochranu ohrožených druhů.

 

Julča, 15 let, Praha a Dobříšsko

K ptákům jsem se dostala díky mému tátovi, který ptáky rád fotí a natáčí. Už dlouho s ním chodím do přírody, ale blíže jsem se k nim dostala, když jsem poznala jeho přátelé. Jsou to ornitologové a já s nimi začala chodit do terénu a o ptáky se víc zajímat. Baví mě chodit ven, učit se nové druhy a jejich hlasy. Vždycky ráda přihlížím na kroužkování nebo mapování jednotlivých druhů. Táta s jeho přáteli založil Ornitologický spolek Dobříš. Já sice ještě nemohu být jeho členkou, protože nejsem plnoletá, ale nesmírně ráda jim chodím pomáhat ať už do terénu nebo na různých akcích s veřejností. V budoucnu bych ráda vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK a zabývala se ochranou ptactva či obecně zvířat naší krajiny.

Klárka, 18 let, Praha

K přírodě a zvířatům jsem měla blízko už jako malá, ale k ornitologii mě přivedl až covid, kdy jsem chodila pomáhat hajnému u nás v lese. Byl to pro mě takový průnik za oponu běžného vnímání tohoto místa a všech organismů žijících v něm. Při stříhání stromů jsem často narazila na hnízda s vejci a během dalších návštěv jsem mohla pozorovat, jak se celý život ve větvích mění. Mezi mé oblíbence patří především drobní zpěvní pěvci. V současné době chodím občas pozorovat ptáky do lesů ve svém okolí a ráda bych je přestala zachycovat pouze do básní a do papíru, ale chtěla bych se k nim dostat i fotograficky. Ornitologii neplánuji studovat, ale chci se jí dále věnovat ve svém volném čase i v budoucnu.

Denis, 18 let, Příbram

Příroda mě bavila už od mala, v tu dobu mě zajímal hlavně hmyz. I když jsem poté chvíli přírodě nevěnoval, přesto jsem se k ní vrátil a to díky focení. Když jsem ptáky fotit začal, moc jsem je neznal, ale s volným časem, který mi dala pandemie covidu, jsem měl čas tento zájem dál rozvíjet a věnovat se jim mnohem více než předtím. Většinou ptáky pozoruji a poté pozorování zadávám do databáze. Ornitologii bych se chtěl věnovat i nadále, v budoucnu bych se chtěl zkusit zapojit do programu LSD nebo jiného programu zaměřeného na sčítání ptáků.

 

Marie, 21 let, Plzeň

Moje láska k přírodě rostla už od dětství, zájem o ornitologii ve mně ovšem vzbudil až kamarád z přírodovědeckého kroužku. Nejprve jsem ptáky chodila pouze pozorovat dalekohledem, pak se přidalo i jejich focení a účast na různých ornitologických akcích po Plzeňském kraji. Vyhledávám co nejvíce možností, jak se k ptákům dostat co nejblíže, například prostřednictvím různých kroužkovacích akcí nebo vycházek do terénu. Mým cílem je se aktivně podílet na ochraně ptáků a obecně všech ohrožených druhů zvířat, ideálně v rámci záchranné stanice.

 

Naty, 21 let, podhůří Šumavy

K přírodě mě to táhlo odjakživa, ať už to byli ptáci, ryby nebo dinosauři. Prohlížet si před spaním atlas zvířat místo pohádky na dobrou noc nebylo v naší domácnosti nic neobvyklého a na prázdninách u babičky jsme se starší sestrou mimo Pokémonů sjížděly jeden dokumentární pořad za druhým. Během studia na gymnáziu se ale moje láska k přírodním vědám prohloubila ještě víc – nejprve to byla nevinná záliba v léčivých rostlinách, kdy jsem listovala v atlasech snaživší se určit správný druh, následně to ale vyeskalovalo při procházkách po zeleni a poslechem ptačího zpěvu – ten mě začal bavit možná dřív než samotní opeřenci. A pak už jsem se tak nějak vezla – při tom se snažím to všechno amatérsky fotit či umělecky ztvárňovat. Jednou bych se ráda v oblasti přírodna uchytila i profesně, ornitologii nevyjímaje, tak jsem ráda, že můžu být k tomuhle snu díky Ornitologické akademii zase o kus blíž.

Terka, 25 let, Bratislava

Svoje voľné chvíle milujem tráviť záhrade, na Slnku, či len tak rozjímať pri vode. Práve vtedy sa dokážem najlepšie započúvať do zvukov samej prírody, do spevu vtáctva a ich jedinečnosti. Môj vzťah k prírode sa mi prehĺbil aj vďaka zapojenia sa do ochranárskeho programu počas univerzitnej stáže na Bali v Indonézií. Pracovala som na výskume endemitu (Leucopsar rothschildi), vzácneho druhu vtáctva a jeho adaptácií do voľnej prírody. V tom čase ma ornitológia v celej svojej šírke i hĺbke pohltila. Momentálne pracujem ako koordinátorka vzdelávacieho programu Roots & Shoots Slovakia. Teší ma úprimný zápal ľudí pre dobro, zveľadenie miesta, v ktorom žijú a najmä environmentálne dianie, či aktivizmus zameraný na znižovanie dopadov klimatickej zmeny. V budúcnosti by som sa veľmi rada venovala profesionálne výskumu lokálnych druhov vtáctva, práci v teréne, mapovaniu rôznych druhov, krúžkovaniu a vzdelávanie mládeže, či dospelých v rôznych komunitných a ochranárskych aktivitách.

Jenda, 14 let, Sokolovsko

Jako předškolák jsem občas pozoroval ptáky na krmítku, ale nijak více jsem se jim nevěnoval. To se, ale zlomilo v roce 2021, kdy jsem se zúčastnil Ptačí hodinky. Od té doby pozoruji ptáky na krmítku téměř celou zimu a na ptáky chodím na procházky po okolí. Nejčastěji navštěvuji PP Údolí Ohře mezi Sokolovem a Starým Sedlem. Také jsem si velmi oblíbil rybník Amerika. Obě tyto západočeské lokality vřele doporučuji k návštěvě. Ptákům se chci věnovat i jako dospělý. Rád bych se stal kroužkovatelem ptáků.

 

Pepa, 22 let, Mladoboleslavsko

Přírodu a zvířata (především plazy) mám v krvi už od malička, ale k ptákům jsem se dostal až na střední škole, a to poměrně náhodou. Chtěl jsem se víc dozvědět o nějaké skupině organismů, a tak jsem si řekl, že zrovna ptáci by mě celkem zajímali. A od té chvíle jsem za nimi vyrážel po celém okrese a na mnohé další ornitologické akce po republice. Nyní biologii částečně studuji na vysoké škole a ptákům se tak věnuji v závěrečné práci. K tomu však dělám různé monitoringy, kroužkuji a mapuji… Jelikož mě zajímá naše krajina, ke které patří všechno živé, tak rád říkám, že mě baví všechno, ale ptáci jsou takovou „třešničkou na dortu“. Zda a kam mě to s ptáky zavane, to netuším, ale rozhodně s jejich objevováním neskončím.

Týna, 17 let, Broumovsko

Všechno to začalo, když jsem byla ještě malá a viděla jsem svůj první dokument o dinosaurech. V ten moment mě trklo, že se vlastně ptáci chovají stejně a úplně jsem jim propadla. Asi nejbizarnější cesta, jak se k ptákům dostat, ale co už. Momentálně se zabývám rehkem domácím, svojí srdcovkou. Také dělám mapování a chodím na kroužkování. Do budoucna mám v plánu si udělat kroužkovací licenci a samozřejmě bych chtěla ptáky studovat.