Ministr Nekula rezignuje na ekologii v zemědělských dotacích. Na poslední chvíli významně oslabil podporu biodiverzity

Společná tisková zpráva Hnutí DUHA, České společnosti ornitologické a WWF Central and Eastern Europe

Vyčlenění alespoň tří procent orné půdy pro přírodu a biodiverzitu mělo být hlavní novou ekologickou podmínkou pro dotace ze Společné zemědělské politiky. Opatření mělo napomoci řešit alarmující úbytek biodiverzity, vyčerpání půdy a potřebu adaptovat krajinu na klimatické změny. Ministerstvo zemědělství však na středeční jednání vlády po netransparentní přípravě a na poslední chvíli předkládá ke schválení nařízení, které zemědělcům umožní povinnost obejít. [1] Ekologické organizace považují kroky ministerstva za neakceptovatelné. Continue reading „Ministr Nekula rezignuje na ekologii v zemědělských dotacích. Na poslední chvíli významně oslabil podporu biodiverzity“

Vlastnosti českých ptáků a ekologická hustota aneb proč je v rákosí tolik rákosníků

Když poprvé vyrážíte na ptáky, zajímá vás zejména druhová rozmanitost. Ejhle, špaček! Á, vrabec polní, straka, sýkora modřinka… Hned při druhé vycházce vám ale samotná rozmanitost přestává stačit. Těch špačků je víc než posledně, zato vrabců polních je v naší vsi nějak málo. Začala vás bavit početnost ptáků. A hned vzápětí vyvstane ve většině myslí otázka: „Proč?“ Proč je sýkor hodně a straku potkáváme tu a tam? Dědeček vypravoval, že vrabců byla plná zahrada a dneska si tohoto „obyčejného ptáčka“ dost užívám. Jednoduše, ptačí druhy se liší lokální početností i velikostí celé populace; oboje se navíc významně mění v čase. Continue reading „Vlastnosti českých ptáků a ekologická hustota aneb proč je v rákosí tolik rákosníků“

Novým předsedou ČSO je Tomáš Bělka

V pondělí 16. ledna 2023 byl na schůzi výboru ČSO konsensuálně zvolen novým předsedou ČSO Tomáš Bělka, který tak nahradil zesnulého Jiřího Flouska.

Jako devátý člen výboru byl kooptován jednatel Jihomoravské pobočky ČSO Gašpar Čamlík, který v minulých volbách výboru dostal nejvyšší počet hlasů z nezvolených kandidátů. Continue reading „Novým předsedou ČSO je Tomáš Bělka“

Reportáž z členské exkurze Irsko 2022 – 1. část

Text a foto: Jan Pláteník


Neděle 3. 7. 2022: Dublin One

Tuto exkurzi se v předloňském a ani v loňském roce nepodařilo uskutečnit, neboť Irové v boji s Covidem trvali na 14-denní karanténě pro všechny příchozí. Až letos nám v této dlouho plánované cestě nic nebrání. Continue reading „Reportáž z členské exkurze Irsko 2022 – 1. část“

Ornitologa na drátě od ledna vysíláme v novém formátu

Oblíbený online pořad Ornitolog na drátě má již 31 dílů. Velmi děkujeme všem příznivcům a divákům! Jsou vás tisíce, a to nás těší a motivuje k přípravě dalších dílů. Od ledna 2023 začínáme pořad vysílat v novém půlhodinovém formátu. Budeme se zaměřovat na detailnější témata poutavou formou krátké přednášky doplněnou o videa, fotografie a další vizuální materiály. V prvním díle nové série se Vojtěch Brlík zaměří na to, co dělají tažní ptáci na zimovišti. Všechny odvysílané díly hledejte ZDE.

Continue reading „Ornitologa na drátě od ledna vysíláme v novém formátu“

Přehled akcí ČSO v roce 2024

květen Vítání ptačího zpěvu v celém Česku

25. 4. Workshop: ochrana čejčích hnízd u Lysé nad Labem

4. 5. Vítání ptačího zpěvu na Josefovských loukách

4. 5. Vítání ptačího zpěvu na Mnišských loukách

4. 5. Vítání ptačího zpěvu na Zbudovských blatech

4. 5. Vítání ptačího zpěvu na Kosteliskách

10. – 14. 5. Kurz sčítání a mapování ptáků

11. 5. Vítání ptačího zpěvu v Malé Lipové

20. 5. Čtvrtá žákovská ornitologická konference

22. – 26. 5. exkurze NP Biebrza, Polsko

24. 5. Noční příroda v ptačím parku Kosteliska

24. – 26. 5. Musílkova cesta – expedice pro mladé ornitology

8. 6. Noční příroda v ptačím parku Josefovské louky

22. 6. Kubatovy slavnosti na Zbudovských blatech

6. 7. Malá Lipová – Za nejkrásnějším ptákem Evropy

20. – 28. 7. (Velmi) volný pracovní tábor na Josefovských loukách

27. – 28. 7. Letní kosení na Zbudovských blatech

30. 8. Noc netopýrů na Josefovských loukách

31. 8. – 1. 9. Noc netopýrů a lelkování na Mnišských loukách

31. 8. – 1. 9. Noční příroda a lelkování na Zbudovských blatech

27. – 29. 9. Pracovní tábor v ptačím parku Kosteliska

5. 10. Festival ptactva na Josefovských loukách

5. 10. Festival ptactva na Kosteliskách

5. 10. Festival ptactva na Zbudovských blatech

6. 10. Festival ptactva v Malé Lipové

6. 10. Festival ptactva na Mnišských loukách

2. 11. Podzimní brigáda na Zbudovských blatech

2. 11. Podzimní brigáda na Mnišských loukách

2. 11. Podzimní brigáda na Kosteliskách

9. 11. Podzimní brigáda na Josefovských loukách


Akce v ptačím parku Josefovské louky

Akce v ptačím parku Mnišské louky


Proběhlé akce:

5. – 7. 1. Ptačí hodinka 2024

5. – 31. 12. Mapujte rehky v zimě – leden

17. 1. Ornitolog na drátě – kam za ptáky v zimě: velké vodní plochy

18. 1. školení pro posudkáře (budovy+skla), Olomouc

23. 1. školení pro posudkáře (budovy+skla), Praha

25. 1. Seminář pro učitele: Mokřady kolem nás, Praha

3. 2. vycházky ke Světovému dni mokřadů v ptačích parcích

únor 2024 – vycházky ke Světovému dni mokřadů po celém Česku

7.-14. 2. exkurze Lanzarote a Fuerteventura

24. 2. členská schůze Severočeské pobočky ČSO

24. 2. členská schůze Slezské ornitologické společnosti

25. 2. Exkurze na nocoviště havranů, Brno

1. – 31. 2. Mapujte rehky v zimě – únor

1. – 3. 3. Jarní brigáda na Kosteliskách

9. 3. Jarní brigáda na Josefovských loukách

9. 3. Jarní brigáda na Zbudovských blatech

9. 3. schůze Moravského ornitologického spolku, Přerov

10. 3. Jarní brigáda na Mnišských loukách

14. 3. Webinář: Praktické zkušenosti s přípravou a realizací krajinných prvků

16. 3. Jarní brigáda v Malé Lipové

27. 3. Ornitolog na drátě – čas na vaše dotazy

17. 4. Workshop: ochrana čejčích hnízd u Horní Ředice (Pardubický kraj)

18. 4. Workshop: ochrana čejčích hnízd v Hradci Králové

Vinen. Chovatel holubů a myslivec z Břeclavska zabil luňáky „způsobem přivozujícím nepřiměřenou bolest a utrpení“

Tři roky podmíněně s odkladem na tři roky. Takový je rozsudek pro muže, který dlouhodobě trávil v Milovicích na Břeclavsku dravce a další živočichy prudce jedovatým karbofuranem. Jeho vinou zahynuli i dva kriticky ohrožení luňáci červení. Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi je pravomocný. Je to teprve podruhé, co byl v Česku někdo odsouzen za trávení volně žijících zvířat. Jde přitom o velký a široce rozšířený problém. Psí jednotka České společnosti ornitologické (ČSO), která pátrá po otrávených návnadách a jejich obětech, letos eviduje už 36 otrávených ptáků. Většinou jde o dravce. Psí jednotka ČSO významně napomohla k objasnění případu traviče z Milovic. Jednak v terénu dohledáním obětí a návnad a také při domovní prohlídce dohledáním karbofuranu. Continue reading „Vinen. Chovatel holubů a myslivec z Břeclavska zabil luňáky „způsobem přivozujícím nepřiměřenou bolest a utrpení““

Odešel Jiří Bartl

Jiří Bartl  *20. 5. 1935  +11. 12. 2022

Když jsem se před dvaceti lety přestěhoval z Plzeňska na Vyškovsko, nenapadlo mě, že v místě svého nového bydliště najdu člověka, který svým zájmem o přírodu a zejména o ptáky předčí řadu mých známých.  Potkali jsme se na jednom z podzimních Festivalů ptactva a záhy jsme si navzdory generačnímu rozdílu k sobě našli cestu, která v průběhu let přerostla v ryze přátelský vztah. Bydleli jsme kousek od sebe, a proto se pan Bartl na mě často obracel s řadou zajímavých dotazů a já na oplátku těžil z jeho letitých zkušeností nejen s opeřenci, ale i s okolní přírodou a krajinou. Nezřídka jsme o víkendech vyráželi na výlety po okolí, které byly povětšinou spojené s odchytem a kroužkováním ptáků, a oba jsme měli vždy velkou (skoro až klukovskou) radost, když se v našem zorném poli nebo v síti objevilo něco zajímavého.

Jako vyučený soustružník byl pan Bartl velmi manuálně zručný. Vždy jsem obdivoval jeho nejrůznější zlepšováky a vlastnoručně vyrobené sklopky nejrůznějších tvarů a velikostí a jiné vynálezy, ať už byly z kovu nebo ze dřeva. Pan Bartl nejenže ptáky rád pozoroval, fotografoval a kroužkoval, ale vyráběl pro ně budky a krmítka a uměl ptáky i zdařile vycpávat. Ve sklepě, který byl takovým jeho malým královstvím, choval šámy a kanáry a měl tam i svoji malou dílnu. Kromě svého neutuchajícího zájmu měl pan Bartl i skvělý dar o ptácích mimořádně poutavě a srozumitelně vyprávět, a tím si byl schopen získat srdce nejednoho zájemce o přírodu. Tohoto umu rádi využívali pedagogičtí pracovníci jak mateřských, tak i základních škol v Rousínově a okolí. O jeho koníčku v Rousínově a sousedních obcích věděl téměř každý a lidé se na něj často obraceli, když nevěděli, co si mají počít se zraněným nebo uhynulým ptákem.

Pan Bartl svým nakažlivým nadšením během akcí pro veřejnost probouzel u dětí i dospělých zájem o ptáky, přičemž vždy kladl důraz na jejich ochranu, ať už se to týkalo toho, jak vyrobit bezpečné budky, čím ptáky správně přikrmovat anebo jak zabránit kolizím s prosklenými plochami. Pan Bartl povýšil svůj koníček na poslání a vždy jsem si v duchu říkal, že jaká je to škoda, že v každé obci nebydlí někdo podobný. Hned by bylo povědomí o ptácích a přírodě obecně mnohem větší a vztah lidí k živým tvorům výrazně lepší. S panem Bartlem odchází vzácný člověk, který věnoval obrovské množství energie a času ptákům a kultivaci vztahu mezi lidmi a přírodou.

Čest jeho památce!

Petr Procházka

Zemřel Karel Pelikán

Dne 18. 10. 2022 zemřel v nedožitých 90 letech Mgr. Karel Pelikán, jeden z prvních členů České společnosti ornitologické s členským číslem 044.

Karel Pelikán spojil celý svůj život s přírodou, a to jak profesně (jakožto učitel biologie), tak ve svém volném čase, ve kterém se zabýval včelařstvím, zahradnictvím, bylinkářstvím, akvaristice, ale i obory výtvarnými, hudebními a literárními včetně poezie. Nade všemi obory pak čněla ornitologie, ve které se specializoval především na drobné pěvce.

Rodině vyjadřujeme upřímnou soustrast.

Projevy z posledního rozloučení s Jiřím Flouskem

V pátek 25. listopadu jsme se ve Vrchlabí naposledy rozloučili s předsedou České společnosti ornitologické Jiřím Flouskem.

Zveřejňujeme smuteční projevy Jiřího Dvořáka ze Správy Krkonošského národního parku a Petra Voříška z kanceláře České společnosti ornitologické. Continue reading „Projevy z posledního rozloučení s Jiřím Flouskem“

Potomci lučního hajného na Josefovských loukách významně podpořili ptačí park. Rozroste se o 6 hektarů

Josefovské louky u Jaroměře, ptačí park České společnosti ornitologické (ČSO), získaly zásadní podporu východočeské firmy BEAS AGRO s.r.o. Rasošky. Majiteli jsou potomci legendárního lučního hajného Bedřicha Syrovátky, milovníka přírody a dlouholetého hospodáře místního rybářského spolku, který zasvětil život zavlažovaným loukám u Josefova dávno před tím, než tu vznikl ptačí park. BEAS AGRO s.r.o. Rasošky, společnost podnikající v zemědělství, prodala ornitologům za příznivou cenu všechny své pozemky na území ptačího parku a navíc je podpořila částkou 300 tisíc korun. Území v údolí Metuje pod pevností Josefov o velikosti 85 ha, které ČSO vykupuje z darů, slouží jako rezervace pro ptáky i malebné místo pro milovníky přírody. Continue reading „Potomci lučního hajného na Josefovských loukách významně podpořili ptačí park. Rozroste se o 6 hektarů“

Recenze: Leander Khil: Příručka k pozorování ptáků

Leander Khil, Kazda, Brno 2022, 304 stran


Nezáleží na tom, jste-li začátečník, nebo zkušený pozorovatel ptáků, v této knize najdete řadu užitečných rad a informací, které se vám budou hodit při vašich vycházkách za ptáky. Začneme výběrem vhodného dalekohledu, nastíníme možnosti využití chytrého mobilního telefonu a odpovíme na klíčové otázky, jak a kde ptáky nejlépe pozorovat. Probereme i praktické rady ohledně metod pozorování v terénu a základy fotografování ptáků. Tato výpravná a podrobná příručka navíc obsahuje rozsáhlou druhovou část, která vám pomůže i s určováním vzácnějších či obtížně určitelných druhů. (zdroj: nakladatelství Kazda)

Continue reading „Recenze: Leander Khil: Příručka k pozorování ptáků“

Budoucnost hmyzu a české krajiny závisí na podobě dotací. Situace je vážná

Společná tisková zpráva Hnutí DUHA, pražské kanceláře Heinrich Böll Stiftung, České společnosti ornitologické a WWF Central and Eastern Europe.

V Evropě je téměř desetina druhů samotářských včel a čmeláků ohrožena vyhynutím, a to pro více než polovinu druhů ani nemáme dostatek údajů. Evropských motýlů ubylo o 39 % od roku 1990. Tyto a další alarmující informace přináší nový český překlad Atlasu hmyzu. [1] Jednou z nejzásadnějších příčin úbytku opylovačů je přitom intenzifikace zemědělství, ke které přispívají svým nastavením i zemědělské dotace. Nová Společná zemědělská politika Evropské unie nyní přináší změny, které by mohly tento stav zlepšit. Bude však záležet na Ministerstvu zemědělství a samotných zemědělcích, zda dotace využijí smysluplně. Ekologické organizace dlouhodobě prosazovaly přírodě šetrnější zemědělskou politiku a řadu změn se nakonec i podařilo prosadit. Dotace tak mohou pomoci i hmyzím populacím, které jsou dle Atlasu hmyzu celosvětově v alarmujícím stavu. Continue reading „Budoucnost hmyzu a české krajiny závisí na podobě dotací. Situace je vážná“

Pozvánka na podzimní členskou schůzi SOS

V sobotu 19. 11. 2022 se v Ostravském muzeu od 9:00 uskuteční „volební“ podzimní členská schůze Slezské ornitologické společnosti, pobočky ČSO v Ostravě. Důležitým bodem setkání budou volby do výboru SOS pro funkční období let 2023–2026. Kandidovat na funkci člena výboru SOS může jen řádný člen SOS, který dosáhl věku minimálně 18 let a který je současně řádným členem ČSO. Všechny možné kandidáty prosíme, aby si připravili pro členskou základnu zdůvodnění své kandidatury. Ti stávající zároveň členské základně sdělí výsledky své činnosti ve výboru za předešlé období. Continue reading „Pozvánka na podzimní členskou schůzi SOS“

Ohlédnutí za Kurzem určování ptáků 2022

Každou zimu mi vrtalo hlavou, kam se přes léto ztrácí stehlíci z našeho krmítka. Teď už to vím. Neztrácí se nikam, jen je kvůli všudypřítomnému listí není prakticky vidět, o to víc jsou ale slyšet. Navíc to vypadá, jako by se k nám do okolí přistěhovala spousta nových ptáků. K vidění a slyšení jsou pěnice pokřovní, černo i hnědohlavé, zvonci, šoupálci, králíčci, brávníci, parukářky i babky, pěvušky a na jaře jsem u místního zemědělského družstva objevila dokonce i hrdličku divokou. V poslední době mám vůbec pocit, že se ptáci nastěhovali úplně všude. Dokonce i do naší dodávky, kam ke klempířské brašně a bedně na montáže střešních oken přibyla brašna s dalekohledem, diktafonem, zápisníkem a Svenssonem – ornitologickou určovací příručkou. Když totiž pracujete na střechách, dost těžko se ptákům odolává. Jste jim blízko, skvěle vidíte, takže si můžete užít třeba svatební lety krkavců, nebo lovící krahujce. Jenže to dost předbíhám.

Všechno začalo loni, kdy jsem si v Ptačím světě přečetla článek od účastníků předchozího Kurzu určování ptáků. Vau, to musí být geniální, říkala jsem si. Příležitost půl roku se intenzivně věnovat studiu ptáků. Nic neponechávám náhodně a na webu ČSO zadávám, aby mě informovali, jakmile bude nový kurz na obzoru. Email s přihláškou dorazil v lednu. Jenže co čert nechtěl, součástí přihlášky byl i drobný kvíz. Fotky ještě dobrý, ale po nich následovalo i několik hlasů. Škoda, že tam nebyla kukačka, tu bych poznala. Takhle jsem se smiřovala s tím, že na kurz můžu zapomenout, protože ptačí hlasy, to pro mě byl jeden velký chaos. O to větší byla moje radost, když jsem se dozvěděla, že od února začínáme.

Kurz určování ptáků běží od února do června a je to smršť osmi seminářů, tří terénních víkendových exkurzí a ornitologických vycházek, kterých můžete mít tolik, kolik dovolí vaše časové a dojezdové možnosti. K tomu ještě perfektně zpracované studijní materiály, ve kterých nechybí přehledné playlisty ptačích zpěvů a hlasů. Je nás pětadvacet účastníků a první měsíce se scházíme jednou týdně večer vždy na tři hodiny na Zoomu a pod taktovkou hlavních lektorů – Kuby a Ondry poznáváme šplhavce, pěvce, dravce, vrubozobé i brodivé atd. atd. Prezentace se přelévají do poznávaček, kvízů, fotky střídají spektrogramy, my špicujeme uši a snažíme naučit se ve zněti tónů rozpoznávat jednotlivé ptačí druhy. A hlasům je v kurzu věnována podstatná část, což postupně přináší první plody. Ale jako už bývá, když máte pocit, že vám to docela jde, přijdou bahňáci, pěnice, rákosníci a jim podobná ÚHáPéčka. Ovšem semináře jsou jen předzvěst toho, co přinesou terénních exkurze (a vycházky). Praha (fakt je tu spousta zajímavých biotopů), Josefovské louky a Rozkoš, Třeboňsko. Lektorský tým (mimochodem super je přítomnost dřívějších absolventů kurzu a kurzových hostů) nás s bezmeznou trpělivostí učí rozpoznávat, naslouchat, odhadovat, vysvětluje, prakticky ukazuje, zodpovídá nevyčerpatelnou lavinu dotazů, statečně čelí naší zvědavosti i nočním spontánním mini večírkům.

Kurz byl výborný ale i v jiných ohledech. Sešla se tu úžasná skrumáž lidí. S dalekohledem na oku se tu potkávají učitelé, lékařka, chemičky, ajťák, meteoroložka, holky ze ZOO, ochranářka z AOPK, lidi pohybující se ve stavebnictví a mnozí další. Všichni máme jedno společné. Propadli jsme stejné ptačí vášni. A tak se učíme, poznáme, napovídáme si, radíme se a je jasné, že kurzem naše ornitologické dobrodružství nekončí. Právě naopak, začíná. Ivet zakládá naši kurzovou WhatsApp skupinu, Marta iniciuje akci příští rok v Polsku, mnozí z nás se chystají na zářijovou konferenci Ptáci a svět v pohybu, budou další vycházky, setkání.

Po pravdě, je těžké shrnout dojmy do pár odstavců. Za mě představoval kurz jeden z nejintenzivnějších a nejsilnějších zážitků, které jsem v poslední době zažila, a mnohonásobně předčil všechna očekávání. Díky kurzu jsem viděla ptáky, které jsem donedávna znala jen z knížek. Navíc se povedlo to, co jsem zpočátku považovala za prakticky nemožné – řadu ptáků poznám i po hlase. A je to perfektní, jdete lesem, nic nevidíte, ale víte, že tu někde jsou mlynaříci, červenky, drozdi, hýlové. Moc ráda taky vzpomínám na praktické ukázky ornitologie – kroužkování, představení různých metod sčítání ptáků v terénu, akustický monitoring, představení různých faunistických databází, chytrých webů jako Xeno-canto nebo Featherbase a mnoho dalšího.

Ovšem je tu jedno riziko, na které třeba potenciální zájemce o kurz upozornit. Díky kurzu se totiž může vážným způsobem rozvinout až ornitologickou závislost. Ptáky začnete vidět všude, a pokud je neuvidíte, uslyšíte je a to je pak ještě horší. Budete chtít totiž víc. Víc vědět, vidět, slyšet, víc poznat. Začnete všude s sebou tahat všechny ty ornitologické propriety (jsou někdy dost těžké). Vaše zaujetí nebude znát mezí. Už se toho nezbavíte. A to taky hlavně proto, že kolem vás bude najednou spousta podobně trefených lidí, kteří vás v tom budou všemožně podporovat. Proto dobře zvažte, zda do toho půjdete.

Dana – absolventka kurzu 2022


Kurz určování ptáků pořádá ČSO od roku 2019, více informací najdete na jednotlivých stránkách:

O kurzu určování ptáků

Aktuální ročník

Zkušenosti účastníků

Chcete přednostně dostat upozornění až se otevře přihlašování do dalšího ročníku Kurzu určování ptáků ČSO? Přihlásit se můžete zde: https://forms.gle/1dqdXDZAycT6Kny46

Přihlášky do ročníku 2023 budou otevřeny v polovině listopadu.

Krmítka ptákům pomáhají. Anebo škodí?

„Rychle se obleč, než půjdeš do školy, musíš nasypat do krmítka. Chceme přece ptáčkům pomáhat.“ Takhle nějak se učí odpovědnosti leckterý mladý ornitolog; ani já nebyl výjimkou. Těm malým ptáčkům, kteří to mají v životě tak těžké, přece chceme pomáhat. A právě proto bychom měli pozorně číst odbornou literaturu, protože svět lidský i ptačí je mnohem složitější, než jak jsme jej kdysi dávno viděli ráno před cestou do první třídy.

Krmítka nesporně podporují psychickou pohodu a pomáhají budovat kladný vztah člověka k přírodě (Foto: Ludmila Korešová)

Krmení ptáků je nejrozšířenější formou aktivní interakce mezi člověkem a divokou přírodou. Ve Velké Británii, odkud budou pocházet příklady v tomto článku, krmí ptáky každá druhá domácnost. A krmí často celoročně. Jedno krmítko tam připadá na devět jedinců krmítkových druhů ptáků. Za rok obyvatelé Británie spotřebují 150 000 tun různých krmiv. Je to tolik, že kdyby deset nejčastějších krmítkových druhů nežralo celý rok nic jiného, mohlo by jich v Británii žít třikrát víc. Celosvětově se obrat obchodu s aktivní pomocí živočichům pohybuje na úrovni mnoha miliard dolarů a roste v průměru o 4 % ročně. Kromě krmení ptáků lidé v poslední době aktivní podporu rozšiřují na další druhy a skupiny zvířat, krmítka v zahradě a krmení kachen a labutí postupně doplňují domečky pro ježky, hmyzí hotely, hadníky, ale i krmiště supů, žraloků nebo napajedla pro velké savce v suchých oblastech.

Co nám říká věda?

Takováto masivní podpora některých druhů již dávno není jen přilepšením strádajícím jedincům v zimě. Obrovský nadbytek potravy se musí chtě nechtě projevit i na celých populacích, druzích a nakonec i na složení ptačích společenstev. Je to ale opravdu to, co chceme? A zamýšlíme se nad tím, když sypeme slunečnici do krmítka a vybíráme z přehršle tukových koulí s různými příměsemi?

Zapátráme-li ve vědeckých studiích, najdeme větší množství prací popisujících vliv doplňkového krmení přímo na krmené ptáky. Ten je veskrze pozitivní, jak si ukážeme dále. Mnohem méně pozornosti doposud vědci věnovali nepřímým vlivům, zejména dopadům na celá společenstva. V loňském roce nám pátrání výrazně usnadnili pánové Shutt a Lees, kteří publikovali dosud nejrozsáhlejší rešerši dopadů krmení ptáků.

Komu krmení skutečně pomáhá?

Nejvíce publikovaných prací potvrzuje, co není těžké intuitivně odhadnout: ptáci, kteří krmítka využívají, si udržují celkově lepší kondici, lépe přežívají nepříznivá období, mají vyšší fitness, tedy odchovávají více mláďat, mají lepší imunitní reakce, často zvyšují populační hustoty. Populace mnoha druhů podporovaných potravou zvyšuje početnost jak lokálně, tak na úrovni států. Dostupná potrava pomáhá hlavně v energeticky náročných obdobích, u nás především při silných mrazech a při námraze. Uměle změněné podmínky však mohou vést až ke změnám migračního chování. Když jednotlivým ptákům umožníme přežít v oblastech, které pro ně dříve byly po část roku neobyvatelné, dochází k vyhasnutí migračního pudu, protože zůstat na místě je výhodnější než podstupovat nebezpečí na nejisté tahové cestě. Změnit se může i směr tahu; například některé naše pěnice černohlavé místo do jižní Evropy létají zimovat na krmítka do Británie – severozápadně od svých hnízdišť. Tito ptáci mají také kratší křídla, a protože z bližších zimovišť přilétají dříve, vytváří se rozmnožovací bariéra mezi nimi a ptáky zimujícími ve Středomoří.

Přestože cílená podpora zachránila některé druhy před vyhynutím (například holuba růžového, kondora kalifornského nebo neofému žlutobřichou), nic takového není známo o plošném krmení ptáků. Ohrožené jsou zkrátka jiné druhy než ty, které navštěvují zahradní krmítka.

V poslední době se objevují i studie zaměřené na člověka, který ve stále urbanizovanějším prostředí ztrácí přímý kontakt s přírodou. Krmítko plné ptáků pak tento kontakt pomáhá udržovat, čímž přispívá k psychické pohodě lidí a k jejich mentálnímu zdraví. Z ptáků na krmítku máme zkrátka radost a dobrou náladu, což je zřejmě hlavní důvod, proč si přikrmování ptáků získává stále větší oblibu a proč za něj vydáváme i desetitisíce korun ročně.

Ve výčtu pozitiv nesmíme zapomenout ani na sociální prvek, kdy sdílení pozorování, hlavně fotografií, opět přispívá ke zdravému fungování mezilidských vztahů. Pro děti a pro seniory často představuje nejbližší, případně jediný přímý kontakt s volně žijícími ptáky. Význam pro vědecké poznání má i občanská věda, jako je naše Ptačí hodinka.

Ačkoli lidé potravu na krmítkách nekonzumují, přínosy krmení ptáků pro druh Homo sapiens jsou více než zřejmé.

Nezapomínejme na další formy podpory ptáků, jako je vysazování keřů, na jejichž bobulích si pochutnají například kosi černí (Foto: Zdeněk Gerlický, Flickr ČSO)

Stinná stránka krmení

Na krmítka nelétají všichni ptáci stejně. Králíčky na krmítku neuvidíme, hýli si přijdou jen občas zobnout. Naproti tomu kosi dokážou u krmítka zůstat i několik dní, jinou potravu ani nehledají a čas dělí mezi žraní, odpočinek a intenzivní souboje s ostatními kosy. Stačí jen malé zamyšlení a dojde nám, že nepřirozená podpora některých druhů se musí projevit i na těch ostatních. Má-li jeden příliš velkou výhodu, ostatní kolem něj strádají.

A skutečně, jedním z vysvětlujících faktorů, proč některé druhy přibývají a jiné ubývají, může být i míra, s jakou navštěvují krmítka. Platí to až do doby, než se kvůli nepřirozeně blízkým kontaktům ptáků na krmítkách rozšíří nový parazit, jak se to stalo zvonkům. Bičenky drůbeží (Trichomonas gallinae) běžně parazitují u holubovitých ptáků, ale když přeskočily na zvonky, zvládly jejich populaci za deset let zdecimovat na méně než třetinu. K přenosu z holubů na zvonky přitom došlo velice pravděpodobně právě na krmítku, protože jinak se tyto druhy příliš nesetkávají. A další přenos mezi zvonky navzájem je na krmítkách evidentní. Ani propagace dezinfekce krmítek zvonkům v Británii nepomohla, zvonka tam již zařadili na červený seznam ohrožených druhů a populace i přes veškerou snahu dále klesá.

Nemoci ovšem nejsou uzavřená kapitola, ani ti nejlepší vědci nemohou odhadnout, které další choroby se mezi ptáky na krmítkách začnou přenášet jinak, než tomu bylo dosud, kdy k tomu dojde a jaké to bude mít následky. Zcela vyloučit nelze ani riziko pro lidi, i když je doposud velice nízké.

Nejsou to ale zdaleka jen nemoci, co by mělo naše nadšení z přikrmování ptáků ochladit. Nevhodné a nutričně chudé krmení může snižovat reprodukční schopnost takto krmených ptáků. Krmení vede ke změně chemického složení krve, není ale jasné, jaké následky to může mít. Zásadnější a zdokumentovaná je skutečnost, že dominantní krmítkové druhy vytlačují ty méně zdatné. To přispívá ke známé homogenizaci společenstev, kdy, mírně zjednodušeno, všude žije několik nejběžnějších druhů a vzácnější druhy se zvláštními nároky se stávají ještě vzácnějšími. Příkladem, opět z Británie, může být sýkora modřinka, u které vedlo krmení ke čtyřnásobnému zvýšení obsazenosti budek. Modřinky jsou přitom schopné vyhnat vzácné sýkory lužní a strakapoudy malé z hnízdních dutin nebo zabít mláďata lejsků, současně vytlačují sýkory lužní a babky od potravních zdrojů. Krmení modřinek vede v tomto případě k přímému ohrožení několika mnohem vzácnějších druhů. Obecně to potvrzuje i skutečnost, že k úbytku hmyzožravých druhů nedochází – nebo je pokles jejich početnosti alespoň menší – tam, kde se nekrmí.

Krmítka navštěvuje omezené spektrum druhů v čele se sýkorou koňadrou a modřinkou (Foto: Aleš Bernatík, Flickr ČSO)

Nepřímé vlivy mohou být ale ještě mnohem závažnější. Prakticky chybějí informace o tom, jaké dopady má krmení na celé potravní sítě, tedy na vzájemné vztahy mezi predátory, kořistí, patogeny, parazity a kompetitory. Z toho mála, co zatím víme, je zjevné, že zvýšení potravní nabídky pro predátory krmítkových druhů (například krahujce nebo i hlodavce) zvyšuje predační tlak i na vzácné druhy. A tou kořistí nemusejí být jen ptáci. Nepřirozeně vysoké populace sýkor mohou přílišnou predací decimovat housenky vzácných motýlů.

Zamyslet bychom se měli i nad ekologickou stopou krmení ptáků. Běžně rozšířená slunečnice, není-li bio, se pěstuje za použití většího množství chemikálií. Naše vypasené krmítkové sýkorky se tedy mají dobře na úkor ubývajících skřivanů a strnadů. Ještě horší je to s některými exotickými krmivy, která se začínají objevovat i u nás. Například mastňák habešský, prodávaný jako niger seed, je jednou z tropických plodin, jejichž pěstování jde ruku v ruce s odlesňováním a likvidací přírodních biotopů v tropech. Dopad na životní prostředí má rozhodně i výroba a doprava tukových směsí a dalších speciálních krmiv přes půl světadílu, o použití palmového tuku v levných koulích nemluvě.

Existuje mnoho způsobů, jak umělé zdroje, ptačí budky a krmítka, ovlivňují celé společenstvo ptáků a dalších živočichů. Modré šipky označují výhodu pro cílový druh, červené nepříznivý dopad. Ptačí budky (A) a přikrmování (B) podporují jen některé druhy ptáků (C), včetně nepůvodních (D, I) a mesopredátorů (E, I). Vysoký počet ptáků kolem krmítek usnadňuje lov domácím zvířatům (J) i přirozeným predátorům (F). Větší množství „krmítkových“ a „budkových“ druhů (C) i různých typů predátorů (E, F, I) dopadá na ostatní, méně konkurenčně zdatné druhy (G), které trpí jak přímou predací, tak zvýšeným konkurenčním tlakem. Vyšší početnost „krmítkových“ druhů (C) může vést i k vyššímu vyžíracímu tlaku na druhy původní, přirozené kořisti (H). Zobrazené druhy reprezentující ekologické skupiny: C – sýkora koňadra, D – alexandr malý (nepůvodní invazní druh v západní Evropě), E– straka obecná, F – krahujec obecný, G – sýkora babka, H – housenky původních druhů motýlů, I – veverka popelavá (nepůvodní invazní druh na Britských ostrovech). Ilustrace: Anna Vosolsobě podle Shutt & Lees 2021.

Máme tedy úplně přestat přikrmovat?

Na tuhle jednoduchou otázku neumím odpovědět. Ochranářský princip předběžné opatrnosti by velel krmítko schovat a za ušetřené peníze vysadit nějaký hustý živý plot s bobulemi. Jenže jde to vysvětlit šestiletému dítěti, které vysedává za oknem a má radost z každého nového druhu? Nebudou bez blízkosti ptáků naše dny zase o něco šedivější a smutnější? Nepřestanou se lidé o ptáky zajímat, takže to ve výsledku jejich ochraně spíše uškodí? Nezmizí s odstraněním krmítka i výchovný prvek, směrující děti k zájmu o přírodu? Ani na tyhle otázky zatím odpověď neznám.

V jedné z nedávno vyšlých prací autoři vyslovují i jasné doporučení[1]: vyloučit krmení v rezervacích, omezit krmení v oblastech významných pro ohrožené druhy a vrátit se k přikrmování pouze v zimě. Naše domácí krmítko bude určitě zůstávat prázdné mnohem častěji než dosud. Ptáčkům přece chci pomáhat, jako v té první třídě. Jen dnes už vím, že krmítko dávám na okno hlavně kvůli sobě.


Zdeněk Vermouzek (ředitel ČSO), článek vyšel v časopise ČSO Ptačí svět 1/2022

podle Shutt J. D., Lees A. C. 2021: Killing with kindness: Does widespread generalised provisioning of wildlife help or hinder biodiversity conservation efforts? Biological Conservation 261: 109295 a dalších zdrojů.

[1] Shutt J. D., Trivedi U. H., Nicholls J. A. 2021: Faecal metabarcoding reveals pervasive long-distance impacts of garden bird feeding. Proc. R. Soc. B 288: 20210480.


Jak správně přikrmovat