Na počátku roku 2021 spustila ČSO ve spolupráci s Ekotoxou a německým spolkem pro péči o krajinu DVL (Deutscher Verband für Landschaftspflege ) projekt Cesta ke zdravější zemědělské krajině spoluprací ochránců přírody, samosprávy a zemědělců. Z názvu projektu lze vyčíst také jeho hlavní cíl, čímž je vytvoření trvalé spolupráce mezi jednotlivými zájmovými skupinami, které se podílejí na utváření zemědělské krajiny. V rámci projektu proběhla řada individuálních setkání a několik kulatých stolů, kam byli přizváni zemědělci, starostové, myslivci, včelaři a ochránci přírody.

V listopadu minulého roku proběhl veřejný seminář, kde kolegové z DVL představili v prezentacích aktivity spojené s ochranou přírody. Protože by byla škoda, si tyto projekty ukazovat pouze na fotografiích, rozhodli jsme se uspořádat exkurzi přímo do Saska, abychom si ochranářské úspěchy DVL mohli zažít na vlastní kůži.  Akce, která proběhla v pracovním týdnu od 26. do 28. 4. 2022, se účastnilo 17 osob z různých oborů, které spojoval zájem o ochranu přírody a touha se dozvědět něco nového. A to se podařilo – němečtí projektoví partneři připravili pestrý program, který oslovil všechny účastníky. Někteří byli natolik nadšení, že se rozhodli nenechat si své dojmy z exkurze pro sebe a podělit se o ně s Vámi.

Obnova třešňové aleje v Kirschallee

Vyjeli jsme v úterý v dopoledních hodinách, abychom se potkali v Hrádku nad Nisou na společném obědě s našimi německými průvodci vedenými Andym Paulem z LPV (Landschaftspflegeverband „Zittauer Gebirge & Vorland“ e. V.“) Cestou jsme v dálce viděli obrysy povrchového dolu Turów na polské straně hranice a také již vytěžená a následně zatopená území na straně německé.

V odpoledních hodinách jsme přijeli do Jauernicku, kde nás v Kirschallee uvítali pan starosta a za LPV Katrin Müller. Stáli jsme u dlouhé aleje kvetoucích třešňových stromů, o kterou pečuje Spolek pro ochranu krajiny Horní Lužice. Katrin hovořila o údržbě staré aleje a o jejím významu pro saprofytický hmyz, který se živí odumírajícím dřevem. Ptáci a netopýři mohou ve starých stromech plných dutin a otvorů najít nejen potravu, ale i místo k hnízdění. Přes 85 let starou třešňovou alej je potřeba udržovat občasným dosazováním nových stromů. Právě zde spatřuje LPV potenciál ke spolupráci s veřejností. Na nové stromy v aleji přispěli dárci, přičemž někteří si je také sami zasadili, posléze byl každý strom opatřen cedulkou se jménem dárce. 

Z hnědouhelného dolu největší jezero v Sasku

Následovala procházka podél rekultivovaného hnědouhelného dolu Berzdorfer See. Dnes zatopený důl slouží od roku 2013, kdy byl napuštěn, především jako turistická atrakce a místo k rekreaci. S plochou více jak 960 hektarů je to největší saské jezero. Koupání v jezeře je na vlastní nebezpečí. Kvůli nebezpečí sesuvů půdy je zakázaný vstup do blízkého lesa. Prohlédli jsme si z vyhlídky vodní plochu a pak jsme došli až k nově vytvořenému mokřadu, kde nyní mohou díky péči ochránců přírody žít různé druhy živočichů, mj. např. vzácná vážka plavá (Libellula fulva).

Za slíďákem břehovým na raftech po řece Nise

Z Jauernicku jsme přejeli do Rotsteinu do hotelu Berghotel Rotstein, kde jsme se ubytovali a využili chvilku, než zapadne slunce, abychom vystoupali na rozhlednu a obdivovali krásu okolní krajiny, která je nejstarší přírodní rezervací v Sasku.

V dopoledních hodinách dalšího dne na nás čekal sjezd řeky Nisy na raftech. V řece bylo dost vody, sjezd nebyl nikterak nebezpečný, ale tři jezy, které jsme přejeli, jsme si užili i tak dost. Cestou po řece nás doprovázel luňák červený a spousta dalších ptáků, jejichž přítomnost komentovali zúčastnění ornitologové. Udělali jsme si zastávku na písčitém břehu, který je udržován proti zarůstání vegetací, aby na něm mohl žít vzácný druh pavouka slíďák břehový (Arctosa cinerea). Tento pavouk si nedaleko vody vyhloubí v písčitém substrátu mělkou noru vystlanou pavučinou, aby nedošlo k jejímu zasypání. Pokud by vodní hladina stoupla, slíďák noru zapřede a díky vzduchové kapse může krátkodobou záplavu přečkat uvnitř.

Výsadba pobřežních křovin pro podporu bobra i ťuhýků

Odpoledne jsme se přemístili do Lodenau, kde jsme si prohlédli úpravy vodního toku včetně ochrany břehových dřevin a bobra, který se sem navrátil z polské strany a začal si tu stavět typické hrady a hráze. Bobr je schopen ohlodat dolní část kmene vzrostlého stromu a zcela jej tak zničit. Překvapila nás informace, že si bobři nikdy nezničí své životní prostředí a nezlikvidují všechny stromy. Katrin nám popsala způsob, jak vysázené vrby ochránit do země zakopaným pletivem před zničením hraboši i bobrem. Viděli jsme také od bobrů okousané rákosí, které se díky této „péči“ nemá šanci šířit podél celého břehu toku.

Během jízdy po této části Saska, kterému se říká Trojmezí – stýkají se zde hranice tří států Německa, Polska a České republiky – jsme měli možnost sledovat krásu zdejší krajiny. Silnice byly často lemovány z obou stran stromořadím. Tady jsme mohli obdivovat různé příklady ochrany volně žijících živočichů. Podél okrajů silnice nám byly ukázány plastové zábrany různých výšek, které zamezují vstupu žab a jiných obojživelníků přímo do vozovky.

Přijeli jsme do Deschky, kde se LPV stará o louku, na které žijí v symbióze motýli modrásci očkovaní (Phengaris teleius), krvavec toten (Sanguisorba officinalis) a mravenci z rodu Myrmica. Vedle diskuze o managementu modráskové louky, jsme si zároveň mohli poslechnout zpěv slavíka. Krása!

Jak na výrobu hmyzích hotelů?

Během naší cesty jsme se zastavili hned na několika místech, kde nám byli představeny informačními tabule, hmyzí hotely, budky pro ptáky a různé další ekovýchovné prvky pro děti i dospělé. Zaujalo nás zjištění, že zdaleka ne každý domeček je pro hmyzí obyvatele vhodný – veliké otvory v cihlách nevyhovují a navíc se sluncem rozpalují, pláty kůry a šišky také mnoha druhům neslouží. Pokud je úkryt zamýšlený pro hmyz, neupevňujeme na něj ptačí budky. Nejvhodnější je jíl, rovně zastřižená stébla rákosu a vrty do tvrdého dřeva v hloubce 5-7 cm kolmo na špalíček s hladkým otvorem, aby si hmyz nepotrhal křídla. A aby toho nebylo ten den málo, zajeli jsme ještě do Pfaffendorfu na statek soukromého zemědělce, který se stará o 30 krav, pěstuje plodiny na polích a na statku má zřízenou prodejnu, kde si místní obyvatelé mohou nakoupit kvalitní lokální potraviny.

Třetí den naší výpravy zahájili někteří účastníci ranní ornitologickou vycházkou… a že tu bylo na co se dívat a co poslouchat!

Poté jsme společně navštívili hřbitov, ve kterém roste na 1 700 lip pěstovaných unikátním způsobem, kdy se každý rok ořeže asi 250 těchto stromů tzv. „na hlavu“. Zachovávají se staré stromy s dutinami vhodnými pro ptáky a rovněž se stromy průběžně dosazují.

Hlavaté lípy a mokřady v Olbersdorfu

Přejeli jsme do Olbersdorfu, kde jsme si prohlédli místní jezírko, vedle něj koupaliště se zábranami proti pádu obojživelníků (obojí je vyvedené v nerezu) a nedaleké místo, kde byl dříve nevyužívaný tenisový kurt. Kvůli přítoku vody a její regulaci byl tento kurt zrušen, hlína vytěžena a byly vytvořeny mokřady, které slouží k napájení koupaliště, k ochraně před povodněmi a jako stanoviště pro řadu živočichů

V Kurort Oybinu jsme viděli místní úzkorozchodný parní vláček, který vozil děti a turisty směrem k Žitavě a zpět. Nedaleko od nádraží jsme sledovali hnízdo sokola a výra a čekali, zda se nám ukážou. Nakonec těm nejvytrvalejším se poštěstilo sokola zahlédnout. Další zastávkou byly pískovcové skály Kalich a poté jsme se zajeli podívat na starý již nepoužívaný skokanský můstek, odkud byl krásný výhled na Olbersdorf.

Osvěta + spolupráce = cesta ke zdravé krajině

Naší poslední zastávkou byl Waltersdorf, kde nám LPV v informačním centru Dům Přírodního parku Žitavské hory prezentovalo projekty na záchranu tamních ohrožených druhů. Ještě chvíli jsme před odjezdem do Čech poseděli v místní kavárně, vnímali jsme krásu okolní přírody a vstřebávali zážitky z opečovávané krajiny Rotsteinu, Trojmezí a Žitavských hor. Naši průvodci ochránci přírody Andy a Katrin nám předali mnoho informací o tom, jak v této části Německa pečují o krajinu, jaké úsilí musí vynaložit pro získání finanční podpory a jak je potřeba změnit myšlení lidí, aby pochopili, co je důležité proto, abychom mohli žít na této planetě v souladu s přírodními zákony.

Výsledkem našeho ochranářského putování bylo především poznání že:

… když se spojí lidé různých profesí a zájmů (zemědělci, ornitologové, včelaři, ochránci přírody, členové místních samospráv a další), kterým není lhostejný stav přírody, diskutují spolu a hledají kompromisy, tak mohou najít společnou cestu a mnohé změnit

… když se instalují naučné panely na stezky, po kterých se pohybují lidé, může to být cesta, jak jim podat informace týkající se ochrany přírody, které by se k nim jinak stěží dostaly

… pokud několik generací žilo v oblastech těžce zasažených průmyslem nebo intenzivním zemědělstvím, je nezbytné věnovat se dětem a mládeži a předávat jim poznání, které se jejich (pra)rodičům nedostalo.

Radim Kupka, Ivana Šabaková a další účastníci exkurze.

Své dotazy směřujte na pracovníky projektu:

Václav Zámečník –  (zemědělský specialista) – e-mail: zamecnik@birdlife.cz; tel: 776 368 360

Michaela Kadavá (pracovnice na ochranu polních ptáků) – email: kadava@birdlife.cz; tel: 605 343 974

Projekt je spolufinancován Německou spolkovou nadací pro životní prostředí DBU (Deutsche Bundesstiftung Umwelt) a Královéhradeckým krajem.