//V úterý 26. října jsme začali v ptačím parku Josefovské louky s hloubením nového ptačníku. Postupně tu vznikne soustava různě velkých mělkých tůní s ostrůvky o velikosti 3 hektary. Významně tak rozšíříme již existující mokřad, který pomůže nejen vzácným ptákům, ale i obojživelníkům či vážkám a přispěje k zadržení vody v regionu. Continue reading „Začali jsme hloubit nový ptačník na Josefovských loukách“
//Film Slyšet sýčka uspěl na mezinárodním festivalu populárně-vědeckých filmů Prague Science Film Fest (PSFF), který se konal od 18. do 22. října 2021 v kampusu České zemědělské univerzity (ČZU) a v kinech v centru Prahy. Půlhodinový snímek režiséra Jana Hoška o sýčcích a jejich ochráncích získal Zvláštní ocenění rektora ČZU Petra Skleničky. Cílem této ceny, která je spojena s finanční odměnou 1 000 amerických dolarů, je vyzdvihnout a ocenit v zahraničním kontextu konkurenceschopný snímek z české produkce. Continue reading „Film Slyšet sýčka získal ocenění na filmovém festivalu“
//Čtyřicátou sezónu má za sebou Jednotný program sčítání ptáků (JPSP). Na počátku 80. let minulého století ho založili ornitologové Jiří Janda a Karel Šťastný. V roce 1981 proběhla nultá, zkušební sezóna. Od roku 1982 běží sčítání hnízdních populací běžných druhů ptáků v téměř nezměněné podobě až do dneška. JPSP je se svými 40 sčítacími sezónami jedním z nejstarších programů systematického monitoringu běžných ptáků v Evropě. V zemích bývalého východního bloku je vůbec nejstarší (více na pecbms.info).
JPSP má za cíl dlouhodobé sledování vývoje početnosti jednotlivých druhů – stručně řečeno, abychom věděli, kteří ptáci ubývají a kteří přibývají. Tyto informace využívají vědci při dalších výzkumech a jsou i nezbytným podkladem pro úspěšnou ochranu přírody. Mimo jiné jsou trendy vývoje početnosti jedním z kritérií pro zařazování druhů do červených seznamů a vícedruhové indikátory slouží jako základní zdroj informací o přírodě celé Evropy.
Trendy početnosti více než stovky běžných druhů ptáků zveřejňujeme na webu jpsp.birds.cz. Díky osmdesátce dobrovolných spolupracovníků, kteří každoročně dvakrát během jara sčítají ptáky na dvaceti přesně určených bodech, můžeme takřka v přímém přenosu sledovat, jak se z běžných druhů stávají vzácné a naopak. K těm prvním patří kromě notoricky známých ptáků zemědělské krajiny chocholouše, čejky nebo koroptve nově například i zvonci, zřejmě následkem krmítkové nákazy – trichomonózy, nebo zvonohlíci, moudivláčci, cvrčilky říční či z lesních ptáků králíčci obecní. Společné pro většinu těchto druhů je, že přesné příčiny způsobující jejich úbytek neznáme.
Na druhou stranu svoji početnost zvyšují hlavně druhy běžné a široce rozšířené, často osidlující i urbánní prostředí: pěnice černohlavá, kterou má ČSO v logu, kos, špaček, straka nebo holub hřivnáč. Výrazně narostly počty prakticky všech šplhavců, zřejmě v souvislosti se stárnutím lesů a se s tím spojenou zvýšenou nabídkou potravy.
Sloučením indexů početnosti vybraných druhů vznikají vícedruhové indikátory. Ty dodává ČSO i státu a objevují se pak jako zásadní indikátory například ve státní Zprávě o stavu životního prostředí.
Čtyřicetiletý Jednotný program sčítání ptáků má i svého hrdinu. Je jím Karel Machač z Tachova (rozhovor s ním najdete v Ptačím světě 3/2020), který sbírá data JPSP od samého počátku. Během čtyřiceti let nevynechal ani jeden sčítací termín. Pro všechny ornitology, kteří by se chtěli nechat jeho přístupem inspirovat, je připraven přímý nástupce Jednotného programu, Liniové sčítání druhů (LSD). LSD se kromě hnízdních populací zaměřuje i na početnost během zimy. Nejbližší sčítací termín je od 1. do 15. listopadu a instrukce jsou k dispozici na www.birdlife.cz/lsd.
Celý čtyřicetiletý úspěch, desítky vědeckých publikací, indikátory a indexy jednotlivých druhů jsou zásluhou více než 220 spolupracovníků, kteří se JPSP za dobu jeho existence účastnili. My všichni, kteří jsme sčítali a sčítáme, si oslavu těch 40 let JPSP určitě zasloužíme.
//Continue reading „Ochrana a monitoring motáků lužních na Třebíčsku v roce 2021“
//V sobotu 16. října 2021 proběhl v ptačím parku Kosteliska první ročník akce pro veřejnost s názvem Festival ptactva. Continue reading „V ptačím parku Kosteliska proběhl první Festival ptactva“
//Jednou z podmínek pro zapojení do Liniového sčítání druhů je perfektní znalost ptáků – nejen podle vzhledu, ale především akusticky. Pokud si nejsme jisti, zda jsou naše schopnosti dostatečné, stojí za to vyzkoušet si LSD na nečisto.
Při sčítání přítomnost většiny ptáků zjišťujeme podle hlasu, aniž bychom příslušného ptáka vůbec viděli. Z dosavadních dat je takto určeno 73 % ptáků v době hnízdění, v zimě 61 %. Pokud je průměrný počet zaznamenaných ptáků na jedné linii 74, znamená to, že jsme 54 z nich určili podle hlasu. V zimě je to 22 ptáků z průměrných 36.
A právě potřeba dobré znalosti ptáků podle hlasu řadu zájemců od LSD odrazuje – jednoduše si nevěří, že ptáky znají dostatečně dobře. Jiným problematickým případem jsou lidé, kteří perfektní znalosti sice nemají, ale za to mají velké sebevědomí. Stojí tedy za to si LSD vyzkoušet na nečisto a teprve podle výsledků se rozhodnout, zda jsou naše znalosti dostatečné nebo potřebují ještě třeba rok tréningu.
Jsou dvě možnosti, jak to udělat, které se liší jen posledním krokem, tedy tím, zda a jak data odešleme. Začít bychom měli důkladným přečtením metodiky. Podle ní si vylosujeme sčítací čtverec a vytyčíme v něm dvě sčítací linie. Stáhneme aplikaci pro mobil či tablet a projdeme si linie, abychom se s nimi seznámili. Potom už můžeme vyrazit sčítat. Postupujeme přesně podle metodiky, zejména dodržíme předepsanou denní dobu sčítání (dodržení termínů není u sčítání na zkoušku nezbytně nutné). Po skončení hodinového sčítání na linii bychom měli být schopní posoudit, zda jsme zvládli určit skoro všechny ptáky, kteří se kde ozvali. V létě musíme rozhodně určit všechny zpěvy, v zimě všechny hlasy, které jsou typické a slýcháme je častěji. Naopak nemusíme určit úplně každé drobné pípnutí, což v případě některých typů hlasů ani není možné.
Na konci linie, po proběhnutí 60 minut a průchodu kolem koncového bodu, se rozhodneme pro jedno z možných ukončení sčítání:
Zimní období je pro vyzkoušení LSD ideální, protože ptáků je v krajině celkově méně a větší část z nich je vidět. Termíny zimního sčítání jsou 1. až 15. listopadu, 25. prosince až 8. ledna a 22. února až 8. března.
Všem zájemcům přeji uspokojení ze skutečnosti, že pozorováním ptáků přispívají i k rozvoji našeho společného poznání i k ochraně ptactva!
//Miliony ptáků se každoročně na podzim stěhují na jih do zimovišť. Září a říjen jsou nejen měsíci dech beroucích pohledů na barevné stromy, ale i měsíci přesunů milionů stěhovavých ptáků. Ptačí migrace fascinuje lidstvo odjakživa. Ohromná hejna čítající stovky až tisíce kachen a dalších mokřadních ptáků na vodních plochách, skupiny čápů hledající potravu na loukách, řady vlaštovek sedící na drátech, husy letící ve tvaru písmene V, špačci v obrovských hejnech podobných mrakům, měnících směr v naprosto synchronizovaném letu. Podzim je zkrátka ideálním obdobím pro pozorování ptáků. Vezměte dalekohled a jděte prozkoumat okolí – především louky, podmáčená pole a větší vodní plochy. Continue reading „Vrcholí migrace ptáků – pomozme jim v letu o život!“
//
//Srdečně vás zveme na celodenní členskou schůzi a setkání členů ČSO, které se uskuteční 6.11. 2021 od 10:00 v Náprstkově muzeu v Praze, Betlémské náměstí 1.
Můžete se těšit nejen na setkání s přáteli a podobně naladěnými lidmi, ale především na den nabitý zajímavým povídáním o ptácích a činnosti ČSO, jak si můžete přečíst v programu níže. Jsme velmi rádi, že po dvou letech můžeme uspořádat členskou schůzi opět naživo. Nicméně všichni víme, že se rychle zhoršuje epidemiologická situace, chceme, aby schůze proběhla bezpečně a také musíme dodržovat nařízení vlády.
Věnujte proto prosím pozornost následujícím pokynům k zajištění bezpečné účasti na akci. Předem děkujeme za jejich dodržování.
Ze schůze připravíme videozáznam, který následně umístíme na web ČSO.
Součástí členské schůze bude i schvalování výroční zprávy za rok 2020. Pokud jste ji ještě nečetli, naleznete jí ZDE.
Program členské schůze ČSO (sobota 6.11., Náprstkovo muzeum 10:00 – 17:00):
Občerstvení na schůzi nám věnovala společnost Pro-Bio. Děkujeme!
Po schůzi bude možné posedět v blízké restauraci Kozlovna.
Na členské schůzi bude možno zaplatit členské příspěvky ČSO a předplatit časopis Sylvia.
Součástí schůze bude i prodejní stánek ČSO, kde si účastníci budou moci zakoupit zboží nabízené v e-shopu ČSO. V naší nabídce najdete: určovací příručky a atlasy, dětské knížky, samolepky proti nárazům ptáků do skel, hrnečky, samolepky na auto s ptačími motivy, plyšové zpívající ptáčky, odznaky, kovové ptačí dekorace, bird-friendly kávu a mnohé další.
Zároveň vám nabízíme možnost doručení předem objednaného a zaplaceného zboží přímo na členskou schůzi bez placení poštovného. V případě zájmu si, prosím, objednejte zboží běžným způsobem, jako způsob doručení vyberte osobní odběr a do poznámky uveďte, že si přejete nákup doručit na členskou schůzi 6.11. Obratem vám přijde potvrzovací zpráva s platebními instrukcemi. Postupujte podle nich – použijte tedy číslo účtu i variabilní symbol v ní uvedené.
Těšíme se na setkání,
kancelář a výbor ČSO
//Muž z Klatovska je vinen za otrávení orlů mořských a krkavců v březnu 2019. Potvrdil to krajský soud v Českých Budějovicích, ke kterému se muž odvolal poté, co ho letos v dubnu nepravomocně odsoudil okresní soud ve Strakonicích. Odvolací soud potvrdil rozsudek 2,5 roku odnětí svobody s odkladem na 3,5 roku. Je to historicky poprvé, kdy byl v Česku někdo odsouzen za trávení divoce žijících ptáků. Rozsudek je pravomocný, lze pouze podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Informaci o rozsudku odvolacího soudu uvedl deník Právo. Continue reading „Soud potvrdil traviči z Klatovska trest za otrávení orlů mořských a krkavců“
//Každoroční Zazimování Ptačího parku Josefovské louky a dlouho očekávaná brigáda na Mnišských loukách jsou tady!
//
//Více než 28 000 lidí se o prvním říjnovém víkendu zúčastnilo Evropského Festivalu ptactva, největší evropské akce zaměřené na pozorování ptáků. 41 partnerských organizací BirdLife International, v Česku zastoupené Českou společností ornitologickou (ČSO), připravilo pro zájemce více než 1 800 akcí, na kterých byli návštěvníci svědky ptačí migrace a pozorovali více než 7 milionu ptáků na své cestě do zimovišť.
ČSO Festivalem ptactva zahájila projekt Okřídlení sousedé, který je podpořený grantem z Norských fondů. V rámci projektu, který trvá v období 1. 10. 2021 – 30. 6. 2023, upozorňujeme prostřednictvím filmů, publikací, seminářů, přednášek či vycházek, že lidská sídla jsou domovem nejenom pro lidi, ale i pro různé skupiny živočichů, včetně ptáků a netopýrů.
Continue reading „O víkendu proběhl nejúspěšnější Festival ptactva od roku 2013“
//
U vstupu do Ptačího parku Mnišské louky stojí první informační cedule a odpočívadlo tvořené stolem a lavičkami. Děkujeme Městu Česká Lípa za poskytnutí pozemku k realizaci a Nadačnímu fondu Tesco za financování výroby.
//Milion ptáků ročně přijde v Česku o život poté, co narazí do prosklené překážky, odhadují ornitologové. Aby zmapovali nebezpečná místa, organizují od 27. září do 3. října akci Týden skleněné zabijáka, ve které budou odborníci i veřejnost pátrat po místech, kde ptáci narážejí do skel. Nejčastěji jde o zrcadlící pláště obchodních center či moderních výškových domů, průhledné spojovací krčky budov, ale i prosklené stěny zastávek. Údaje získané při hromadném mapování ptáků zabitých o sklo poskytnou České společnosti ornitologické přesnější čísla a jasné argumenty pro jednání s majiteli nebezpečných objektů. Continue reading „Týden skleněného zabijáka začíná 27. září“
//Na Kosteliskách i na Mnišských a Josefovských loukách máte možnost prožít letošní Festival ptactva! Co víc, v každém parku se koná jiný den. Je tu tedy šance stihnout při této příležitosti všechny. Každý je jiný, každý něčím unikátní. Na viděnou! Continue reading „Festival ptactva v ptačích parcích ČSO“
//První Noc v ptačím parku si o víkendu nenechali ujít zájemci o novou rezervaci ČSO a její zvířecí obyvatele. Většina z nich v parku zakempovala a vychutnala si tak večerní i ranní část.
Odměnou bylo pět netopýrů vodních a dokonce vzácný netopýr alkathoe (původní určení jako netopýr vousatý jsme dle pořízených fotografií přehodnotili) odchycených do jemných sítí nad potokem Šporka a další lovící v hejnech nad loukami, koncert rosniček zelených, nalezená kuňka ohnivá, skokan štíhlý, hnědý a skřehotavý, čolek obecný a samozřejmě ptáci od červenky přes luňáky až po symbol Mnišských luk jeřáby popelavé.
Děkujeme všem návštěvníkům za příjemnou atmosféru a těšíme se s Vámi na příští rok, kdy snad dorazí i vyhlížený, ale při této první příležitosti nezastižený, lelek.
Mnišské louky můžete navštívit i v rámci Festivalu ptactva organizovaného Vlastivědným muzeem a galerií v České Lípě a Severočeskou pobočkou ČSO 3. 10. 2021 od 9:00 (sraz u muzea).
Akce Noc v ptačím parku aneb lelkování na Mnišských loukách byla podpořena městem Česká Lípa.
//Jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické zve na dobrovolnický pracovní víkend v ptačím parku Kosteliska od 1. do 3. října: Continue reading „Dobrovolnický pracovní víkend v ptačím parku Kosteliska“
//
První říjnový víkend již tradičně probíhá podzimní Festival ptactva. Během něho organizují ornitologové z České společnosti ornitologické pro veřejnost vycházky do přírody spojené s pozorováním ptáků a dalším doprovodným programem.
Vycházky se uskuteční v rámci projektu Okřídlení sousedé. Tento projekt byl podpořen grantem z Norských fondů.
//Vyšší druhová rozmanitost ptáků a jejich početnost souvisí s velikostí půdních bloků. Ukazuje to výzkum vědců v příhraničních oblastech Česka a Rakouska. Odborníci zjistili, že v Rakousku je bohatší zastoupení ptáků. Vědci ve studii také navrhují ochranná opatření, která by pomohla biodiverzitě i proti erozi. Continue reading „Ptákům i zajícům se lépe daří v menších polích. Česká to nejsou!“
//Vážení spolupracovníci, přátelé čápů,
letošní čapí sezóna skončila a já bych vám všem chtěla moc poděkovat za spolupráci v letošním náročném roce. Došli jsme k výsledkům, které jsem nečekala.
I přes nepříjemné omezení pohybu osob na počátku hnízdní sezóny se podařilo zkontrolovat víceméně stejný počet hnízd jako vloni. Za to patří velký dík všem od těch, kteří každoročně obětavě objíždějí velké množství hnízd, což bylo letos obzvláště obtížné, až po nové spolupracovníky, kteří sledovali třeba jen jedno jediné hnízdo, ale o to pravidelněji. A těch nebylo málo. Poprvé v historii programu jsme překročili hranici tisíce spolupracovníků (1 014 oproti loňským 775).
Rovněž počet hnízd s plně vzrostlými mláďaty byl letos rekordní. Mláďata jsme zaznamenali na 564 hnízdech (vloni na 499). To na první pohled, který ale může klamat, vypadá na úspěšnou hnízdní sezónu. Jak je to s počtem mláďat, zatím však nevíme. To ukáže až analýza dat. Abychom pracovali s kompletními daty, prosím všechny, kteří svá pozorování nezadávali přímo do databáze, aby je zadali přes web Čapích hnízd nejpozději do 20. září 2021.
V rámci projektu Sčítáme ptáky pro radost i pro vědu během letošního podzimu plánujeme podrobné vyhodnocení dat od počátku programu. V poslední dekádě září uděláme automatické vyhodnocení letošní hnízdní sezóny u jednotlivých hnízd. Najdete ho pod záložkou „výsledky“ na kartě hnízda. I když data budou po ruční kontrole, mohou někde být nesrovnalosti – zvlášť u hnízd, u kterých je málo pozorování. Budeme proto rádi, pokud nás na ně upozorníte.
Ještě jednou děkuji za spolupráci a přeji krásné babí léto,
Gabriela Dobruská
Na programu čapí hnízda ČSO spolupracuje se společností EG.D.
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
//Česká televize koncem srpna natáčela v ptačím parku Kosteliska, který na Hodonínsku vytváří Jihomoravská pobočka ČSO na Hodonínsku. Podívejte se na reportáž vysílanou v pořadu Události Brno.
Continue reading „Reportáž ČT z ptačího parku Kosteliska“
//Na Josefovských loukách u Jaroměře, ptačí rezervaci České společnosti ornitologické, vznikne za finanční podpory Norských fondů soustava různě velkých mělkých tůní s ostrůvky – ptačník o velikosti 3 hektary. Ornitologové tak významně rozšíří již existující mokřad, který pomůže nejen vzácným ptákům, ale i obojživelníkům či vážkám a přispěje k zadržení vody v regionu. Continue reading „ČSO na Josefovských loukách vyhloubí nový ptačník. Chce přilákat ohrožené druhy ptáků“
//Sklo jako stavební materiál je díky pokročilým technologiím stále oblíbenější. Jeho optické, mechanické i tepelně izolační vlastnosti jej předurčují ke stále širším aplikacím. Požadavky zákazníků tlačí výrobce k maximální transparentnosti skel, která se již blíží k fyzikálním limitům. Zcela běžné jsou dnes celoskleněné fasády i prosklené stěny s velkými tabulemi. Ve snaze snížit energetickou náročnost staveb jsou běžné povrchové úpravy skel, které účinně odrážejí sluneční záření včetně jeho tepelné složky a tak snižují spotřebu energií, nutných pro klimatizaci interiérů v letním období. Zároveň na povrchu vytvářejí zrcadlový efekt. V obou případech se však jedná o řešení představující pro ptáky vysoké riziko. Pokud jsou takto konstruované stavby umístěny v místech zvýšené koncentrace ptáků (rozsáhlejší porosty zeleně, vodní toky a vodní plochy), stávají se vysoce rizikovými pro volně žijící druhy ptáků, kteří do prosklených partií narážejí. Ze statistik vyplývá, že ca. 45 % těchto kolizí má fatální důsledky. Avšak prakticky každý náraz do prosklené plochy končí poraněním, převážně vnitřním krvácením, které snižuje smyslové vnímání ptáků a vede k následným úhynům nebo predaci. Kolize s transparentními nebo reflexními výplněmi na stavbách jsou spolu s dopravou nejčastější příčinou úhynu ptáků vyvolanou člověkem. Globálně takto uhyne 1 – 2 miliardy ptáků ročně (KLEM, 2010). Předpokládaná roční mortalita pro Českou republiku je 1 milion ptáků.
Ke kolizím dochází všude, kde se rizikové plochy nacházejí – ve volné krajině i uprostřed nejhustější městské zástavby. V zastavěných územích především v okolí vod – vodních toků, vodních ploch a jejich břehových porostů, ale také větší porosty zeleně: městské lesy, parky, zahrady i liniová zeleň podél komunikací.
K úhynům dochází po celý rok, především však v období migrací, hlavně na podzim, kdy se na svou první cestu do zimovišť vydávají mladí ptáci, často pocházející z řídce obydlených severských oblastí. Riziko kolizí stoupá za zhoršených světelných podmínek – za šera, v mlze nebo během intenzivních srážek.
Nejúčinější opatření, která mohou riziko kolizí postupně snížit, jsou ta systémová, koncepční. Za velký krok, ke kterému došlo v roce 2018, považujeme rohodnutí zařadit do podmínek výběrového řízení na nový pražský mobiliář i bezpečnost pro ptáky. Od té doby se po Praze objevují další a další nové zastávky s decentním vzorem, který je pro ptáky bezpečný. A nejen to. Hlavní město Praha v letošním roce podpořilo naši grantovou žádost o projekt Co s tím sklem, v rámci kterého se budeme snažit identifikovat maximum rizikových staveb na území hl. m. Prahy a vymezit oblasti zvýšeného rizika kolizí ptáků s prosklenými plochami. Hlavním výstupem projektu pak bude návrh zonace území hl. m. Prahy z hlediska rizikovosti kolizí ptáků – vytvoření mapové vrstvy na základě získaných dat o pozicích rizikových staveb a o místech zvýšené koncentrace ptáků. Vznikne tak nástroj, který se bude moct stát podkladem pro další sytémová řešení. Pevně věříme, že přijdou a že zamezí vznik dalších pro ptáky nebezpečných staveb.
Pokud máte zájem se do registrace rizikových budov zapojit, budeme moc rádi. Nejde nám pouze o nálezy mrtvých ptáků jako takových, ale i dohledávání stop po kolizích. Důležité je i zaznamenání staveb s nebezpečnými prvky (silně reflexní stěny v místě zvýšeného pohybu ptáků, transparentní skleněné plochy v zeleni apod.), u kterých se dá předpokládat vysoká pravděpodobnost existence kolizí. Informace o jednotlivých budovách můžete zapisovat do terénního formuláře, scan vyplněného pak zašlete na viktora@birdlife.cz. Předem děkujeme všem dobrovolníkům za zapojení do projektu.
//V pondělí 12. července 2021 zemřel po dlouhé nemoci ve věku úctyhodných 91 let RNDr. Jiří Formánek, CSc., dlouholetý vedoucí Kroužkovací stanice Národního muzea. Rozloučení proběhlo v úzkém rodinném kruhu. Na svého přítele a kolegu vzpomíná RNDr. Jaroslav Škopek.
Pokud vás navždy opustí někdo, koho jste znali celých 46 roků, nutně se vám před očima začne odvíjet dlouhý „film“ plný událostí. Začíná tím, kdy jste se osobně poprvé setkali a pochopitelně končí vzpomínkou na setkání poslední. Já jsem Jiřího Formánka poprvé viděl v Československé televizi, když jsem jako student se zájmem sledoval pořady ostravského televizního studia „Lovy beze zbraní“. Býval tam ve společnosti znalců života v naší přírodě, například spisovatele Jaromíra Tomečka, fotografů Jana Rysa, Karla Hájka, Slávy Štochla a Jaroslava a Zdeňka Holečkových. Osobně jsme se poprvé setkali roku 1975, kdy mě vedoucí mé diplomové práce RNDr. Vladimír Hanák vyslal do Národního muzea, abych čerpal z archivu kroužkovací stanice dostupné údaje o sově pálené. „Vy jste naším členem?“ zeptal se mě na úvod dr. Formánek. Když jsem ho ujistil, že ano, pečlivě mě vysvětlil, kde potřebné údaje vyhledám. Následovala řada návštěv kroužkovací stanice, kde tou dobou byla data od roku 1964. Za starším materiálem jsem po večerech docházel do bytu Ing. O. Kadlece, předchozího vedoucího kroužkovací stanice. Setkání to byla velice příjemná, ale to už by byla jiná kapitola.
Když jsem počátkem září 1977 odcházel jako nezaměstnaný absolvent PřF UK na základní vojenskou službu do slovenského Kežmarku, nemohl jsem tušit, že přesně za rok se v Národním muzeu uvolní pro mě místo a mým přímým nadřízeným bude právě Jiří Formánek. Začala dlouhá řada let vyplněná prací převážně kancelářského charakteru a jednání s kroužkovateli, kteří často docházeli do kroužkovací stanice, především v době, kdy stanice sídlila v hlavní budově na Václavském náměstí. Cesty do terénu byly poměrně vzácné a zpočátku se omezovaly pouze na odchyty hus velkých a na kroužkování čápů bílých. Byly vždy velmi příjemným zážitkem, neboť Jiřího znalosti ptáků a jejich života byly obdivuhodné. Příkladné bylo rovněž jeho vyrovnané a klidné jednání s veřejností.
Jiří měl několik míst, kam pravidelně jezdil za ptáky. Byly to Novohradské hory a Šumava, kde hlavně v době působení v Jihočeském muzeu (1956–64) sledoval sýce rousné, kulíška a výra velkého. Značnou pozornost věnoval vodním ptákům, především kachnám a huse velké na rybnících v širším okolí Českých Budějovic. Stál u zrodu terénní stanice Československé ornitologické společnosti u rybníka Blatec poblíž Dívčic; po dlouhou dobu byl pak jejím správcem. Značnou část jižních Čech poznal při pravidelné akci, kdy na motocyklu s doc. Waltrem Černým objížděli hnízda čápů bílých a kroužkovali jejich mláďata. Byl to právě doc. Walter Černý, který doporučil Jiřího Formánka jako vedoucího nově ustavené kroužkovací stanice při Národním muzeu (1965). Jiří tam pak jako vedoucí setrval až do konce roku 2001.
Již od počátku 70. let jezdil Jiří za kolihou velkou na soustavu selských rybníčků u chodského Postřekova. Tou dobou už tam zřejmě hnízdil modráček středoevropský, což nikdo nepřipouštěl a nečekal, proto unikal pozornosti. Ale po roce 1980, kdy tam byli nečekaně odchyceni první jedinci, započalo pravidelné sledování této lokality. Odtud také pochází snímek prvního hnízda se snůškou nalezeného v českých zemích. Jiřího si místní „strejčkové“ oblíbili a stále vzpomínají nejen na něho, ale i krásné obrázky, které doprovázely několik přednášek pro místní myslivce.
Z cest do Krkonoš pocházejí jeho obrázky kosa horského, modráčka tundrového a pěvušky podhorní. Objevit její hnízdo v drsných skalnatých partiích Krkonoš se do té doby nikomu nepodařilo. Počátkem 80. let vedlo několik cest na Mostecko na výsypky po těžbě hnědého uhlí. Cílem bylo objevení hnízda lindušky úhorní, na jejíž výskyt nás upozornil kolega Vladimír Bejček.
Dalším místem častých víkendových cest bylo od počátku 80. let České středohoří. Tou dobou se Jiří rozhodl, že sestaví atlas se snůškami našich pěvců. Bylo třeba získat snímky těch druhů, které hnízdívaly v minulosti na řadě lokalit u nás, ale v posledních letech se pro ně svahy Oblíku a dalších kopců staly téměř posledními útočišti.
Počet jeho publikací, jak odborných, tak populárních, zdaleka neodpovídá jeho znalostem ptáků a množství materiálu získaného v terénu. Popularizační činnost probíhala většinou formou přednášek, které vždy doprovázel svými nádhernými diapozitivy. Četné byly články v populárních časopisech (Myslivost, Květy aj.) a odpovědi na dotazy z řad veřejnosti. Pokud měl někdo dotaz na ptáky, většinou volal do Národního muzea. Po řadu let tam v podstřeší sice sídlila Československá ornitologická společnost, ale neoficiálně, tedy bez uvedení telefonního čísla. A vzhledem k tomu, že pracovnice ornitologické společnosti neměla ornitologické znalosti, většina dotazů stejně „spadla“ na kroužkovací stanici. To platilo i po přestěhování kroužkovací stanice do Hostivaře (září 1982) a ve zmírněné podobě pokračovalo i po zavedení funkce tajemníka ČSO.
Jiří měl výborný výtvarný cit a smysl pro vnímání krásy jak přírody a jejích výtvorů, tak i žen. V době působení v Českých Budějovicích vypomáhal na nově vzniklé Vysoké škole zemědělské s výukou zoologie. Ukazoval mi nádherně pečlivě vyvedené obrázky (např. krevní oběh savců), které si jako pomůcky pro výuku nakreslil. A kreslit později musel i mapové podklady pro tahové mapy do publikace „Fauna ČSSR – Ptáci 1“, neboť v éře pokusu o vybudování komunismu to s dostupností map nebylo jednoduché. To platilo i pro vyhledávání zeměpisných souřadnic lokalit, kde byli ptáci okroužkováni či nalezeni. Podařilo se mu získat výborné staré „speciálky“, kde sám lokality vyhledával. Stále si tak zdokonaloval znalosti místopisu naší země, které byly na vysoké úrovni.
Do nárazových sítí v posledních desetiletích Jiří moc nechytal. K odchytu velmi rád používal sklopky, připadalo mu to „více akční“. Krom toho se zajímal především o druhy, které nebývaly dříve do sítí početněji chytány (bělořit šedý, slavík obecný, ťuhýk obecný, bramborníčci a modráčci). Vrcholným úspěchem jeho dovednosti postavené na znalostech chování ptáků byl odchyt jediného skalníka modrého, který se objevil na lokalitě v tureckých horách, kde jsme pod vedením Mgr. Miroslava Bobka sčítali protahující dravce.
Po odchodu do penze jsme se pravidelně setkávali při jarních kontrolách lokalit modráčků na Klatovsku. Připojovali se k nám vždy Václav Bošek a František Novák. Dvojice starších kolegů chytala do sklopek, já s F. Novákem do sítě s využitím přehrávky zpěvu modráčka. Večer jsme pak vše hodnotili u piva v útulné bolešinské hospodě, na což tam dosud všichni rádi vzpomínají.
Jiří byl vyhledáván i studenty, kteří pro úspěšné řešení své diplomové práce potřebovali nalézt hnízdo sledovaného druhu. Jednalo se především o druhy hnízdící na zemi v trávě. Zkušenosti jim byly nezištně předávány.
Do edice „Fauna ČSSR/ČR – Ptáci“ Jiří vypracoval kapitoly o tahu našich ptáků, nakreslil příslušné mapky a pořídil barevné tabule vajec všech druhů (včetně vybrání a přípravy k fotografování). Pro knihu „Příroda v ČSSR“ (2. vydání „Příroda v České a Slovenské republice“), kterou připravoval Jiří Čihař, napsal texty o našich ptácích. Podílel se na „Atlasu hnízdního rozšíření ptáků Prahy“, kde vypracoval kapitolu o hnízdění v minulosti. Jeho posledním dílem je dlouho očekávaný atlas hnízd našich pěvců, kniha sice útlá, ale plná krásných „hnízdeček“, jak jim Jiří zásadně říkal.
Z výše uvedených řádků by se mohlo zdát, že Jiří byl všestranně vzornou a kladnou osobností, na niž by se člověk ani nedokázal zlobit. Já jsem se však na něho v posledních letech musel zlobit pokaždé, když přijel z Řep za námi do Podolí. Mobil sice měl, ale vždy ho nechával doma. A téměř se mu nedalo dovolat, neb ho zapínal, jen když on někomu volal nebo psal. V posledních čtyřech letech, po založení „Řepské zoologické skupiny“, jsme za ním jezdili do Řep. A tam jsem ho také viděl naposledy. Bylo to 4. dubna 2019. Další možnost setkání jsem svolal na 26. února 2020 do Řep kousek od Jirkova bydliště. Sešlo se nás rovných 20; Jirka si už netroufal a omluvil se. Všichni jsme to pochopili a povídali si o něm při obrázcích a u piva.
Jaroslav Škopek
