Ptáci a zeleň ve městech

Často se setkáváme s názorem, že příroda je cosi, co leží daleko za humny, za ploty průmyslových areálů, za poslední brázdou pole. Ochrana přírody i péče o ni je pak pod tímto zorným úhlem mylně spojována pouze s národními parky, chráněnými krajinnými oblastmi a rezervacemi.

Skutečnost, že my sami spolu s našimi sídly jsme součástí jedné a téže samé přírody a utváříme její podobu, už tolik napříč společností nerezonuje. Přitom mnoho našich měst a vesnic se pyšní rozsáhlými plochami veřejné zeleně, které jsou, anebo by mohly být, domovem pro mnohé, často i ne zcela běžné živočichy.  Včetně ptáků.

Zeleň má pro většinu ptáků v lidských sídlech zásadní význam

Druhy, které se bez zeleně díky své mimořádné mobilitě nebo extrémní adaptaci na městské prostředí obejdou, bychom spočítali na prstech jedné ruky. Poskytuje jim všestranný servis:

  • prostředí ke hnízdění i dostatek materiálu ke stavbě hnízd
  • husté koruny stromů a keřů nabízejí prostor pro nocování, úkryt před prudkým sluncem, nepřízní počasí i před predátory nebo před nadměrným rušením lidmi
  • je zdrojem široké škály potravy, od plodů a semen, přes členovce a jejich vývojová stádia žijící ve dřevě, na listech či květech až po faunu v mrtvé dřevní hmotě, tlejícím listí nebo v hrabance.

 

Nejviditelnější a nejvíce diskutovanou složkou zeleně jsou stromy. Řešení pro stromy je zdánlivě jednoduché – ponechání některých až do úplného dožití, resp. do stádia přirozeného rozpadu. Takové stromy jsou pro přírodu nejcennější a s postupujícím rozkladem počet jejich obyvatel roste. Samozřejmě je nutné přihlédnout k jejich provozní bezpečnosti.

  • Je možné ponechat jak solitérní stromy, tak i malé skupiny. Důležité je, aby v souvislých porostech byly rovnoměrně zastoupeny.

Stejně tak je ovšem důležité zachovat vyrovnaný poměr jednotlivých věkových skupin. Bude tak zajištěna kontinuita příznivých podmínek, stromy rostou pomalu a náhradní výsadbou nelze výpadek především starších věkových skupin nahradit.

Stromy s dutinami a vyšším podílem mrtvé dřevní hmoty

Dutiny jsou důležité především jako hnízdiště a zdroj či zásobárna potravy, ale rovněž jako úkryt mimo hnízdní sezónu. Jsou nenahraditelným prostředím pro další skupiny živočichů. Zajistit kontinuitu dostatečného množství doupných stromů do budoucna lze ovlivnit ponecháním mladých jedinců, kteří vykazují poškození, která potenciálně vznik dutin v jejich kmenech umožní. Jenže, při zachování striktně pěstebního přístupu bývají takoví defektní jedinci záhy z porostů odstraněni.

  • Akutní nedostatek stromových dutin je možné překlenout jejich aktivní tvorbou nebo podporou.

Obavy, že takové postupy jsou příliš invazivní, nejsou příliš namístě. Přírodní vlivy, jako např. blesky, požáry, působení velkých býložravých savců, to vše faktory, které život stromů ovlivňují po tisíce let. Stromy s větším počtem dutin, vykloněné stromy a stromy s nesouměrnou nebo prosychající korunou jsou považovány za neperspektivní nebo rovnou nebezpečné. Přitom mnohdy není takto radikální zásah nutný. Často postačí jen snížit těžiště stromu prořezáním koruny a tím eliminovat riziko pádu.

Keře jsou důležité pro pěvce

Zeleň však netvoří pouze stromy. Také přítomnost kvalitního keřového patra je pro mnohé ptačí druhy, třeba pěnice, pěvušku, červenku, slavíka, střízlíka, kosa anebo drozda i vrabce základní existenciální podmínkou.

  • Dostatečné zastoupení keřového patra významně zvýší potravní nabídku, hnízdní příležitosti a úkrytové možnosti ptáků. Přispívá také k lepšímu mikroklima, udržuje povrch země chladnější, zpomaluje odpar vody.

 

Při úpravách keřů by zásadně nemělo docházet k plošnému zmlazení keřového patra, po kterém dochází k minimálně dvouleté ztrátě plnohodnotného vegetačního krytu. Úpravy keřových pásů by měly být prováděny po etapách tak, aby kontinuita keřových pásů byla zachována aspoň ve formě skupin keřů. Výšku keřových porostů podél odlehlých komunikací a dalších veřejných prostor, které jsou vyhodnoceny jako bezpečnostní riziko, lze snížit tak, aby přes ně bylo vidět a zároveň poskytovaly dostatečný vegetační kryt.

Stejně tak je ovšem nežádoucí, aby docházelo k zapojování velkých ploch nedostatečně prosvětlených keřových porostů. Rozsáhlé plošné zápoje keřů (nikoli pásy keřů!)  je nutné redukovat tak, aby zůstaly jednotlivé keře nebo jejich skupiny a mezi nimi vznikaly prosluněné plochy, střídající se se zastíněnými partiemi.

Trávníky je vhodné sekat mozaikově

Převážnou část zelených ploch pokrývají trávníky. Bohužel, jejich přínos pro ptáky je při současném převažujícím trendu častých sečí jen minimální. Travní porosty nemají šanci dozrát a produkovat semena, druhová skladba nízko sečených trávníků i fauna na ně vázaná je chudá. Neposkytují také tolik potřebný vegetační kryt.

  • Je třeba mít na mysli, že nesečené travní porosty jsou hnízdištěm mnoha ptačích druhů. Ideální je seče posunout aspoň do konce hnízdního období (minimálně do konce června). Posečenou travní hmotu je přitom nutné odstranit, mulčování není z hlediska podpory přírodní rozmanitosti vhodné.

V praxi se osvědčila mozaiková seč, při které je část trávníků opakovaně sečená a zároveň umožní část travních porostů ponechat až do doby zralosti. Nejenom ptákům tak poskytne mnohem lepší potravní nabídku, vegetační kryt i hnízdní materiál.

Zároveň můžeme mozaikovou sečí docílit i určité zonace městské zeleně – nízké trávníky v blízkosti komunikací, hřišť a zázemí pro návštěvníky mohou sloužit k odpočinku nebo hrám a poskytují tak prostor pro rekreační využití zeleně. Nesečené plochy mohou sloužit přírodě a tvořit jakési „nárazníkové“ pásmo mezi klidovým územím a partiemi se zvýšeným návštěvnickým provozem.

Podobnou funkci při „zonaci“ městské zeleně mohou sehrát i květnaté pásy. Jejich zakládání je vítaným příspěvkem pro zvýšení druhové pestrosti. Z praktického hlediska je výhodnější výsadba trvalek, které nevyžadují tak častou obměnu.

Odumírající dřevo je pro ptáky zásadní

Nedílnou součástí jakékoli, tedy i městské zeleně je mrtvá hmota. Ta je životním prostředím pro velké množství organizmů, které se podílejí na jejím rozkladu a také jsou potravou ptáků.

  • Odumírající dřevo má pro některé druhy ptáků klíčový význam a bez dostatečného zastoupení mrtvé nebo odumírající dřevní hmoty nemohou v zeleni přežít.
  • Spadané listí, suché stonky bylin nebo stélky mechů i v městském prostředí slouží ptákům, stejně jako peří, srst a další materiály pro stavbu hnízd. Mohou být i skrýší pro ukládání zásob potravy.

Kromě aktivních zásahů a cílené údržby zeleně je možné v městské zeleni vytvářet lepší prostředí pro život ptáků i pomocí dalších opatření. Ta spočívají ve vytvoření, resp. zvýšení počtu hnízdních příležitostí, přikrmování v pohnízdním období, podpory dalších živočišných skupin nebo zajištění zdrojů vody. Zahrnují však zároveň eliminaci některých rizik, která mohou ptákům škodit a vést až k jejich zvýšené mortalitě.

Budky nejsou trvalým řešením

Tam, kde nejsou zastoupeny starší stromy s dutinami, pomohou absenci přírodních dutin pomoci dočasně překlenout ptačí budky.

  • Budky však rozhodně nejsou trvalým řešením. Jejich životnost je omezená, vyžadují pravidelnou údržbu a jsou častým terčem vandalismu.

Také predátoři se velmi rychle naučí budky navštěvovat a predovat jejich obyvatele nebo je ničit (strakapoudi). Volba vhodných typů a především jejich počtů a umístění je poměrně náročná. Vždy je třeba přihlížet ke kapacitě daného území (především velikosti potravní nabídky) pro druhy, které chceme pomocí budek podpořit.

Je také třeba mít na mysli, že budky je nutné pravidelně čistit, opravovat a případně vyměnit, pokud dojde k jejich poškození.

  • Stále proto platí, že jeden doupný strom vydá za 10 instalovaných budek.

Poměrně velký počet ptačích druhů, obývajících městskou zeleň jsou rezidenti, druhy, které na zimu nikam neodlétají. K nim se postupně přidávají ptáci, kteří u nás tráví zimu nebo přes naše území přeletují při cestách do zimovišť a na konci zimy zpět na hnízdiště. Obtížnější dostupnost potravy v chladné části roku můžeme částečně kompenzovat přikrmováním. Vždy je však třeba mít na paměti, že pomáhat můžeme, ale škodit v žádném případě nesmíme. Předkládané krmivo proto musí být nezávadné a bohaté na energii. Zcela nezbytná je pravidelná kontrola kvality předkládaného krmiva a jeho pravidelné doplňování.

Přikrmování ptáků v pohnízdním období

Z tohoto pohledu jsou vhodnější krmítka s velkými zásobníky, ze kterých se krmivo postupně vysypává a není tak potřeba častého doplňování. Tam, kde se u krmítek zdržuje velký počet ptáků, může denní spotřeba dosahovat několika kilogramů krmiva!

  • S přikrmováním je vhodné začít již v listopadu a podle vývoje počasí jej ukončit v březnu, kdy je již k dispozici dostatek potravy. Volíme vhodné typy krmítek, ve kterých je krmivo chráněno před vlhkostí. Krmítka umisťujeme nejlépe na otevřené prostranství, aby ptáci mohli včas zareagovat na blížící se nebezpečí a bezpečně odletět.

 

Koncentrace ptáků na krmítkách však přináší nejenom prospěch ptáků a radost lidem při jejich pozorování, ale také rizika. Těsný kontakt více ptáků zvyšuje pravděpodobnost přenosu onemocnění. Tím nejvýraznějším je v posledních letech trichomonóza, způsobená prvokem Trichomonas gallinae, který napadá především pěnkavovité ptáky, nejčastěji zvonka zeleného a čížka lesního. Pokud se objeví u krmítek apatičtí načepýření ptáci s nápadně vlhkým peřím v okolí zobáku, je nutné krmítko neprodleně vyprázdnit a vydezinfikovat.  Znovu jej zprovoznit je možné nejdříve po dvou týdnech.

Pítka a koupátka jsou nezbytná

V současnosti se velkým problémem stává sucho. Nedostatek vody od časných jarních měsíců až do pozdního léta ohrožuje také ptáky. 

  • Ptáci potřebují aspoň dvakrát denně pít a pravidelně se koupat.
  • Vodní plochy a vodoteče jsou také významným zdrojem potravy – ptáci loví larvy i dospělce vodního hmyzu, drobné ryby i obojživelníky.
  • Voda pozitivně ovlivňuje mikroklima, zvlhčuje a ochlazuje vzduch.
  • Vhodně udržované vodní plochy jsou také mimořádně esteticky působivým prvkem.
  • V rámci adaptace na klimatickou změnu, provázenou srážkovými deficity je proto vhodné zakládat vodní nádrže všech velikostí. Ne všude je však k dispozici dostatek vodních zdrojů.

 

Prosklené plochy jsou pro ptáky smrtící

Ve větších plochách městské zeleně se nacházejí i nejrůznější stavby, poskytující zázemí pro jejich údržbu (sklady, garáže) nebo pro návštěvníky (altány, přístřešky, informační kiosky), dětská hřiště a sportoviště a další. Zejména stavby sloužící návštěvnickému provozu bývají často opatřeny velkými skleněnými výplněmi, které poskytují dobrý výhled.  Zároveň jsou však smrtelným nebezpečím pro ptáky.

  • Takové plochy je nutné pro ptáky zviditelnit a zároveň zachovat jejich funkčnost.

Toho lze docílit jak pomocí opatření přímo na skleněných výplních (reprezentativní pokrytí potiskem nebo polepy), nebo v bezprostřední blízkosti jejich vnějších stran (instalace žaluzií, pergol, popínavé zeleně apod.). U nově budovaných staveb je nutné zahrnout prevenci kolizí ptáků s prosklenými plochami již do projektové dokumentace.

Spolupráce

Česká společnost pro ochranu netopýrů (ČESON), Odbor ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy, CALLA – Sdružení pro záchranu prostředí

Aktivity

Semináře, školení, konzultační, poradenská a publikační činnost, mapování hnízdišť, posuzování dřevin z ornitologického hlediska

Výstupy

Publikace Městská zeleň – společný prostor pro lidi i ptáky