věřím, že mnozí z vás již s nedočkavostí čekají začátek nové sezóny. Bohužel, vzhledem k technickým problémům s tvorbou nového webu jsme nuceni jeho začátek posunout. Nemůžeme ani aktualizovat web starý, který není podporován novými prohlížeči. Proto prosím, svá pozorování na starý web již nezadávejte. Velice se za tuto nepříjemnou situaci omlouvám, není v mých silách ji ovlivnit.
Ptáci ale začínají přilétat bez ohledu na náš web. Sledujte jejich přílet a svá pozorování si zapište – zatím do terénního sešitku, ze kterého se později snadno přepíší.
Čáp bílý, první z druhů, jejichž přílet v rámci Jaro ožívá sledujeme, byl zaznamenán již na více než 30 hnízdech. Zároveň pro tento druh máme velmi oblíbený program občanské vědy Čapí hnízda. A právě občanská věda bude tématem Jaro ožívá pro letošní rok. Sledujte čápy ve svém okolí. Jejich úplně první pozorování si můžete poznamenat pro pozdější vložení na připravovaný web, všechna pozorování na hnízdech pak zadat do databáze čapích hnízd. Zapojíte se tak do občanské vědy a stanete se občanským vědcem. A čápi nepočkají – jejich přílet je potřeba zaznamenat právě teď!
Po kovidové pauze se po čtyřech letech vrací do areálu Mohelenského mlýna na Vysočině kurz pro amatérské ornitology – Členové členům. Kurz proběhne od 27. dubna do 1. května 2022 v pestrém prostředí východní Vysočiny. Oblast je známá především výskytem teplomilné fauny a flory a z ptačí říše se zde pravidelně vyskytují například dudek chocholatý či skřivan lesní.
V kurzu se účastníci naučí využívat svých schopností s určováním ptáků v praktickém terénním výzkumu a získají přehled o programech občanské vědy ČSO. Pod odborným vedením si vyzkouší metodiky jednotlivých projektů a dozví se, jak jsou výsledky těchto programů využívány k výzkumu a ochraně ptáků. Samozřejmostí budou ranní terény se zkušenými průvodci se zaměřením na mapování ptáků metodikou LSD (Liniové sčítání druhů).
Čtyři dny plné výprav za ptačím zpěvem a zajímavých přednášek či večerní procházka za nočními ptáky s předními českými amatérskými a profesionálními ornitology obohatí jistě všechny účastníky kurzu o nové vědomosti a zážitky.
Kapacita kurzu je omezená a účastníci budou vybíráni. Účastníci předchozích kurzů Členové členům se nemohou účastnit opakovaně. Cena kurzu činí 4000 Kč včetně nákladů na ubytování.
Po dvou úspěšných ročnících připravuje Česká společnost ornitologická v letošním školním roce další žákovskou ornitologickou konferenci pro žáky 2. stupně základních škol a studenty středních škol. Účastníci budou mít příležitost prezentovat výsledky své badatelské činnosti, zlepšit si komunikační dovednosti, čerpat nové zkušenosti a setkat se s podobně naladěnými vrstevníky.Continue reading „Pozvánka na 3. žákovskou ornitologickou konferenci“
I když letošní Kurz určování ptáků už definitivně skončil, pro většinu z nás účastníků to není uzavřená kapitola. S něčím tak skvělým a jedinečným se totiž neloučí lehce – ať už jde o zážitky nebo o lidi. A tak není divu, že když naši lektoři přišli s nabídkou podzimní kondiční exkurze pro absolventy obou dosavadních ročníků, zájem byl obrovský.
Nakonec se nás onoho prvního říjnového víkendu sešlo třicet šest. Sjeli jsme se do Žehrova u Turnova ze všech koutů republiky. Nestačili jsme se ani rozkoukat, a už nás lektoři vybavili přehrávači a poslali do terénu, abychom chladnou páteční noc náležitě využili. Monitoring sov nebyl sice toho večera na záznamy moc úspěšný, zato byl ale náležitě stmelující. Sobotu jsme celou strávili v přírodní rezervaci Žabakor odchytem do sítí, kroužkováním a pozorováním ptáků po okolí. Kochali jsme se břichatými brávníky na polích a hejnky mlynaříků a každý si přišel na své ‒ někdo pátral po pěvušce, někdo zase nadšeně odečítal kroužky labutím. Mezi zvlášť zajímavá pozorování patřila káně rousná nebo ostralka štíhlá. Se soumrakem program zdaleka nekončil, pokračovali jsme v teple u projektoru, kde pro nás organizátoři měli nachystané nejrůznější ornitologické kvízy a hry. Nutno přiznat, že v poznávacím bingu excelovala především dětská část osazenstva.
V neděli nás čekala terénní zátěžová zkouška – vyrazili jsme pozorovat migrující hejna ptáků přes horské sedlo u Rašovky. O co jasnější bylo počasí, o to větší byla zima. A při několikahodinovém stání na pozorovacím místě od úsvitu do poledne jsme mnozí jen těžko zaměřovali dalekohledy, jak nás zábly ruce. Stálo to ale za všechny vrstvy podvlíkaček – nad hlavou nám táhla početná hejna hus, kormoránů, čížků, pěnkav a holubů hřivnáčů i osamoceně letící lindušky. Štěstí jsme měli také na několik prvních zimních hostů – drozdy cvrčaly a pěnkavy jikavce. Kluci nám ukazovali, jak poznat jednotlivé druhy podle siluety, letu nebo jediného pípnutí.
Domů jsme se rozjížděli jen neradi. Nezbývá poděkovat organizátorům – Ondrovi, Kubovi, Dáše, Janě a Radkovi – za skvělý víkend a veškerou péči. Díky nim jsme se vraceli zase o něco znalejší a utvrzení v tom, že ptáci se dají pozorovat v každé roční době.
První říjnový víkend již tradičně probíhá podzimní Festival ptactva. Během něho organizují ornitologové z České společnosti ornitologické pro veřejnost vycházky do přírody spojené s pozorováním ptáků a dalším doprovodným programem. Vycházky se uskuteční v rámci projektu Okřídlení sousedé.Tento projekt byl podpořen grantem z Norských fondů.
Sklo jako stavební materiál je díky pokročilým technologiím stále oblíbenější. Jeho optické, mechanické i tepelně izolační vlastnosti jej předurčují ke stále širším aplikacím. Požadavky zákazníků tlačí výrobce k maximální transparentnosti skel, která se již blíží k fyzikálním limitům. Zcela běžné jsou dnes celoskleněné fasády i prosklené stěny s velkými tabulemi. Ve snaze snížit energetickou náročnost staveb jsou běžné povrchové úpravy skel, které účinně odrážejí sluneční záření včetně jeho tepelné složky a tak snižují spotřebu energií, nutných pro klimatizaci interiérů v letním období. Zároveň na povrchu vytvářejí zrcadlový efekt. V obou případech se však jedná o řešení představující pro ptáky vysoké riziko. Pokud jsou takto konstruované stavby umístěny v místech zvýšené koncentrace ptáků (rozsáhlejší porosty zeleně, vodní toky a vodní plochy), stávají se vysoce rizikovými pro volně žijící druhy ptáků, kteří do prosklených partií narážejí. Ze statistik vyplývá, že ca. 45 % těchto kolizí má fatální důsledky. Avšak prakticky každý náraz do prosklené plochy končí poraněním, převážně vnitřním krvácením, které snižuje smyslové vnímání ptáků a vede k následným úhynům nebo predaci. Kolize s transparentními nebo reflexními výplněmi na stavbách jsou spolu s dopravou nejčastější příčinou úhynu ptáků vyvolanou člověkem. Globálně takto uhyne 1 – 2 miliardy ptáků ročně (KLEM, 2010). Předpokládaná roční mortalita pro Českou republiku je 1 milion ptáků.
Ptáci nerozumí zrcadlení, nechápou, že některý strom není skutečný. Stejně tak neumí rozlišit, kde je volný průlet a co je pouhým odrazem oblohy. Foto: Gabriela Dobruská
Ke kolizím dochází všude, kde se rizikové plochy nacházejí – ve volné krajině i uprostřed nejhustější městské zástavby. V zastavěných územích především v okolí vod – vodních toků, vodních ploch a jejich břehových porostů, ale také větší porosty zeleně: městské lesy, parky, zahrady i liniová zeleň podél komunikací.
K úhynům dochází po celý rok, především však v období migrací, hlavně na podzim, kdy se na svou první cestu do zimovišť vydávají mladí ptáci, často pocházející z řídce obydlených severských oblastí. Riziko kolizí stoupá za zhoršených světelných podmínek – za šera, v mlze nebo během intenzivních srážek.
Nejúčinější opatření, která mohou riziko kolizí postupně snížit, jsou ta systémová, koncepční. Za velký krok, ke kterému došlo v roce 2018, považujeme rohodnutí zařadit do podmínek výběrového řízení na nový pražský mobiliář i bezpečnost pro ptáky. Od té doby se po Praze objevují další a další nové zastávky s decentním vzorem, který je pro ptáky bezpečný. A nejen to. Hlavní město Praha v letošním roce podpořilo naši grantovou žádost o projekt Co s tím sklem, v rámci kterého se budeme snažit identifikovat maximum rizikových staveb na území hl. m. Prahy a vymezit oblasti zvýšeného rizika kolizí ptáků s prosklenými plochami. Hlavním výstupem projektu pak bude návrh zonace území hl. m. Prahy z hlediska rizikovosti kolizí ptáků – vytvoření mapové vrstvy na základě získaných dat o pozicích rizikových staveb a o místech zvýšené koncentrace ptáků. Vznikne tak nástroj, který se bude moct stát podkladem pro další sytémová řešení. Pevně věříme, že přijdou a že zamezí vznik dalších pro ptáky nebezpečných staveb.
Pokud máte zájem se do registrace rizikových budov zapojit, budeme moc rádi. Nejde nám pouze o nálezy mrtvých ptáků jako takových, ale i dohledávání stop po kolizích. Důležité je i zaznamenání staveb s nebezpečnými prvky (silně reflexní stěny v místě zvýšeného pohybu ptáků, transparentní skleněné plochy v zeleni apod.), u kterých se dá předpokládat vysoká pravděpodobnost existence kolizí. Informace o jednotlivých budovách můžete zapisovat do terénního formuláře, scan vyplněného pak zašlete na viktora@birdlife.cz. Předem děkujeme všem dobrovolníkům za zapojení do projektu.
Kvůli nepříznivé koronavirové situaci jsme se letos rozhodli realizovat Kurz určování ptáků z velké části v online podobě. Ačkoliv účastníky čekají ještě poslední vycházky a společné setkání, většinu programu máme za sebou, a tak sdílíme krátkou fotoreportáž doplněnou o zkušenosti účastníků letošního netradičního ročníku.
Na začátku roku bylo jasné, že během jara nebudeme moct uskutečnit víkendové exkurze pro všechny účastníky jako jsme byli zvyklí a museli jsme hledat náhradní plán. Místo exkurzí jsme se rozhodli naplno využít možnosti online světa a „potkávat“ se s účastníky každý týden na večerním online semináři. Kromě seminářů jsme připravili také čtyři sobotní celodenní workshopy. Navzdory společnému online programu se brzy vytvořila skvělá parta lidí, která sdílela svoje nadšení pro naše opeřené sousedy. Výborně fungovala i online chatovací platforma, kde spolu mohli účastníci i lektoři efektivně komunikovat. Letošní novinkou byla také příručka o určování ptáků napsaná speciálně pro potřeby kurzu.
Pravidelná setkání a intenzivní program doplněný o nejrůznější cvičení v malých skupinkách byl skvělý teoretický základ, ale praxi těžko nahradí. Ze začátku jsme se snažili kompenzovat vycházky do terénu domácími cvičeními nebo pravidelnými kvízy, a napjatě jsme vyhlíželi zlepšení situace. Naštěstí se situace koncem dubna zlepšila natolik, že jsme mohli v malých skupinkách začít realizovat naplánovaných 45 vycházek po celém Česku. To bylo právě včas, protože zpívala většina druhů a bylo možné nabyté znalosti procvičovat také v terénu. Pestrá nabídka vycházek by však nebyla uskutečnitelná bez aktivního a ochotného zapojení velké řady externích lektorů, za což jim velmi děkujeme!
Účastníci ukazují své základní pomůcky na stole – „Svenssona“ a novou Příručku Kurzu určování ptáků ČSO.
Zatímco účastníci byli „zahlceni“ informacemi o ptácích, lektoři se učili, jak předávat své znalosti v online světě. Vznik obrovského množství materiálů by nebyl možný bez poskytnutých fotek vybraných fotografů například z webu birdphoto.cz, skvělých videí Lukáše Picha nebo přispěvatelů do databáze Avif. Naučili jsme se toho hodně a víme, že některé informace jdou mnohem lépe předat v online prostoru, zatímco terénní zkušenost lze jen těžko vynahradit. Jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré a my se těšíme na další vylepšené, pravděpodobně „hybridní“, ročníky Kurzu určování ptáků.
Pokud si přejete dostat upozornění až se otevře přihlašování do dalšího ročníku Kurzu určování ptáků ČSO, přihlásit se můžete zde: https://forms.gle/1dqdXDZAycT6Kny46.
Dovolil bych si říct, že celý kurz několikrát převrátil moje vnímání ptáků, a to v té pozitivní formě. Nejen že jsem se velmi posunul v obecné znalosti druhů, ale také jsem výrazně poskočil ve schopnosti určit jednotlivé druhy, jak podle vzhledu, tak podle zpěvu. Záměrně uvádím zpěvu, protože některé zvukové projevy teda budu muset hodně zdokonalovat, na což se těším.
Petr K.
První semináře jsme začali teoretickou přípravou – kde a na jaké znaky se v terénu zaměřit.
Dohromady jsme si představili přes 270 každoročně pozorovaných druhů v ČR.
Kromě určovacích znaků jsme si u každého druhu ukázali jeho rozšíření, migrační chování, početnost a nejběžnější hlasy.
Každý druh jsme si zařadili také na velikostní škálu.
Účastníci se nevyhnuli ani určování bahňáků.
Na určování snadno zaměnitelných druhů, jako zde budníčků, jsme se zaměřili víc.
Řeč přišla i na celou řadu zajímavostí, zde například na hnízdní biologii moudivláčka lužního.
U hrdličky zahradní jsme zase mluvili o jejím nedávném geografickém rozšíření na sever a neobvykle brzkém hnízdění.
Představili jsme si také prostředí, ve kterých lze dané druhy očekávat.
Do kurzu jsem se přihlásila již v r. 2020. Ten byl však z důvodu koronaviru zrušen. Když přišla nabídka na historicky první online kurz určování ptáků, neváhala jsem a šla do toho. Potřebovala jsem „nakopnout“ a začít se posouvat dál. A to se pod vedením zkušených a trpělivých lektorů povedlo. Tímto vám kluci děkuji za váš přístup, předávání a sdílení znalostí a informací. Je fajn být součástí party lidí, která je stejně nadšená pro věc. Také znalosti ostatních účastníků mě motivují k dalšímu studiu. Ptačí hlasy byly a jsou pro mě oříškem, teď už ale vím, že ne nepřekonatelným 🙂 chce to trpělivost a praxi. Ptáčkaření zdar 🙂 Jana K.
Účastníci při vycházce do ptačího parku Josefovské louky.
Na několika vycházkách si mohli účastníci potrénovat své znalosti i při ukázce kroužkování ptáků – zde srovnání mladého a dospělého slavíka obecného.
V PP Lítožnice jsme mohli porovnat přepelichající racky chechtavé s drobnějšími rybáky obecnými uprostřed.
Nadšení účastníků vydrželo i navzdory deštivému počasí 🙂
Kurz určování ptáků byl pro mě velkým přínosem. Jeho rozdělení na online přípravu a následné společné vycházky shledávám naprosto ideálním. Přístup lektorů byl příkladný a jejich znalosti nad veškeré očekávání. Je to opravdu velká výzva trochu se jim přiblížit :-). Bonusem navíc pro mě bylo poznat skupinu nadšených lidí, s nimiž se, jak doufám, budu i do budoucna vídat a budeme se společně těšit tomuto nádhernému koníčku. Petr A.
Bylo to super, velmi brzy zmizely obavy z toho, že to bude moc dlouhé a že online forma nebude to pravé. Hned od začátku mě bavilo téměř vše, užila jsem si to a jsem ráda, že jsem poznala spoustu podobně ulítlých nadšenců. Monika K.
V první kapitole nové příručky kurzu se mohou účastníci například dovědět, jak k určování ptáků přistupovat, jaké druhy v ČR můžeme očekávat nebo jak se pohybovat v terénu.
Další dvě kapitoly se věnují určování ptáků podle vzhledu a hlasu. Kromě 25 různých infografik je v příručce také 37 barevných spektrogramů doplněné nahrávkami.
Třetí kapitola představuje krátký návod na určování 120 nejběžněji pozorovaných druhů v ČR, které jsou doplněné kresbami od Jana Hoška.
Ke každé skupině je k procvičování přehled „terénních“ fotek od přispěvatelů do faunistické databáze Avif.
Kurz byl velmi profesionálně veden a byl značně odborný, chvílemi se mi zdálo, že mám skoro před doktorátem. Doma mi zavírali dveře do pokoje, protože se z počítače stále linuly hlasy ptáků…sousedka mě jednou na chodbě zastavila, zda prý nemáme domě nějakou voliéru…a jestli se můžou přijít podívat…
Totiž konečně jsem si připadal mezi „svými.“ Škoda, že je konec, člověk by takhle studoval dál. Nyní již jen zbývá otázka, co z volnou středou* … (* každou středu probíhaly společné semináře kurzu) Karel R.
Navzdory nabitému online programu byly vycházky do terénu nenahraditelné.
Na Žabakoru měli účastníci možnost prohlédnout si krásného samce slavíka modráčka a dozvědět se víc o kroužkovacím programu CES.
Nezapomenutelná byla také vycházka vedená Pavlem Kverkem do Slavičího háje.
Ranní vycházky znamenaly také krásné východy slunce.
Jedna kamarádka mi při vycházce řekla, že mě takhle nezná. Zastavuji se a vidím, co bych dřív v chůzi přehlédla. Kvůli skorci vodnímu nám ujede výletní lodička. Když se z neposečené louky ozve chřástal polní, ptám se, jestli to slyší taky a pak porovnáváme s nahrávkou, jestli nám to zní stejně. U kus dál nás zastaví volání „pět peněz“. Když se posadím na louce s termoskou kávy, za chvíli se na blízkém keři předvádí bramborníček hnědý. Park v blízkosti bydliště překvapuje množstvím ptačích druhů. Z lavičky si pohodlně natočím lovící poštolku. V čekárně u doktora místo řečí o nemocech poslouchám z otevřeného okna zpívající pěnkavu. Těším se z každé vycházky, čím překvapí. To je asi největší přínos kurzu. Tím, že učí poznávat, učí lépe vnímat okolí a vidět to, co by jeden dříve přehlédnul. Probouzí touhu více poznávat a chránit. Kurz se mi líbil. Forma kvízů, přednášek, společných cvičení a vycházek je dobrá forma poznávání. Miluše K.
Zde jsme trénovali kreslení ptačích hlasů ve formě spektrogramů.
Kolik druhů je na fotkách? Aneb pozor na zbarvení, které může zmást. Na všech fotkách jsou různě zbarvení jespáci bojovní.
Zpětná vazba pro lektory po tzv. „dvacetiminutovce“. Účastníci si vedli dobře 🙂
Siluety prokleté i oblíbené, poznáte většinu našich bahňáků? (pozor je tam i jeden „nebahňák“)
Určování dravců je velký oříšek, proto jsme se při výkladu snažili naplno využít i možnosti online světa.
Když jsme nemohli za ptáky, tak museli ptáci za námi alespoň formou videí.
Nicméně Kuba Hlaváček (lektor) to ještě vylepšil a při ukázce kroužkování jsme si mohli z domova prohlédnout živého strakapouda velkého nebo kosa černého.
„Strašákem“ bylo vždy určování hlasů.
Podobné hlasy jsme si ukázali ve formě mixů na barevných spektrogramech a doslova „rozebrali“ na jednotlivé tóny.
Díky kurzu jsem získala hlubší vhled i do taxonomických skupin ptáků, kterým jsem se dříve vyhýbala, jako byli vodní ptáci, bahňáci a dravci. Kluci umí pro ornitologii opravdu nadchnout a hlavní přínos kurzu vidím v tom, že jsem se seznámila s dalšími lidmi, kteří jsou na tom s ornitologií podobně jako já – mohli jsme se společně učit, vzájemně se motivovat a sdílet radost ze zajímavých pozorování… a vůbec z našich úspěchů na cestě za poznáním ptáků, která nikdy nekončí.
Lenka D.
Kurz byl čistá radost, zjistila jsem, že opravdu nic nevím, ale taky jakým způsobem s k určování postavit 🙂 Míša Ch.
S Ondrou Kulhánkem mohli účastníci pozorovat i vzácné potápky černokrké.
Na Josefovských loukách se krásně předváděly také vážky – zde motýlice lesklá.
Na několika vycházkách měli účastníci možnost podílet se na kontrole hnízdních budek nebo se zapojit do monitoringu ptačích lokalit.
Kurz mě naučil více vidět a slyšet, což je podle mě absolutně základní naplnění cílů kurzu. Cílem nemůže být naučit účastníka vědět všechno nebo alespoň většinu o ptácích, protože to je především na samostudiu samotného účastníka. Kluci sami nikoho k ničemu nenutí, motivují účastníky skrze svou vlastní lásku k ptákům a snaží se navodit velice přátelskou atmosféru. Díky koronaviru kurzu chyběl větší sociální kontakt a společné zážitky v terénu, které, doufám, se doženou a budou rozvíjet po ukončení kurzu, protože najít podobné nadšence je vedlejší přidanou hodnotou celého kurzu. Dita T.
Pozorování rorýsích letek kroužících kolem hnízdiště v podvečerním světle je úžasný zážitek. Večerní vycházka v Uherském Hradišti 2020. Foto: E. Tošenovský
Již podruhé jsme nemohli prostřednictvím Vítání ptačího zpěvu přiblížit zájemcům o přírodu fascinující svět ptáků. Naštěstí se již situace uklidnila a akce je možné pořádat, byť za dodržování omezení konání hromadných akcí. Rádi bychom vás proto pozvali na vycházky za ptačími sousedy. Continue reading „Pozvánka na vycházky za ptačími sousedy“
Rorýs obecný se neřadí do řádu Svišťouni (Apodiformes) pro nic za nic. I jeho anglický název swift (rychlý, svižný) má své opodstatnění. Patří totiž mezi nejrychlejší ptáky světa. Mimo hnízdní období tráví většinu času ve vzduchu – až 10 měsíců v roce. Vědci předpokládali, že za jeden den zvládnou rorýsi uletět až 500 km. Výsledky nových výzkumů publikovaných na iScience ukazují, že to byl opatrný úsudek.
Ukázalo se, že během migrace urazí rorýsi průměrně dokonce 570 km za den. Ale jsou schopni uletět mnohem více. Maximální rychlost, kterou studie zaznamenala, bylo více než 830 km / den po dobu devíti dnů!
„U rorýsů hnízdících v nejsevernějších koutech Evropy jsme zaznamenali nejvyšší rychlost, jaká kdy byla u rorýsů zaznamenána a která předčí veškeré dosavadní předpoklady”, uvádí Susanne Åkesson z Lundské university ve Švédsku. Nejvyšších rychlostí dosahují rorýsi převážně v období jarní migrace na překonání velké vzdálenosti zpět na hnízdiště – potřebují co nejrychleji urazit až 8 000 km.
Jak studie probíhala?
Dospělí rorýsi na jednom z nejsevernějších evropských hnízdišť byli označeni malými geolokátory. Tato zařízení určují polohu na základě délky denní doby. Nevýhodou je, že pro získání dat je nezbytné ptáka znovu odchytit. V tomto jsou rorýsi ideálním druhem, jelikož jsou věrni svému hnízdišti. Výzkumnému týmu se tak po roce vrátila velká část geolokátorů s cennými daty. Ta potvrdila, že rorýsi ze severní Evropy jsou během migrace schopni dosáhnout výjimečných rychlostí. Zároveň bylo velkým překvapením, jak rychle se ptáci mohou pohybovat. Překonání více než 830 km za jediný den nikdo nepředpokládal.
Co rorýsům umožňuje tak rychlý let během migrace?
Ukazuje se, že kromě tělesného přizpůsobení (dlouhá úzká křídla, torpédovité tělo) zde hraje velkou roli také potravní strategie a schopnost využití větru.
Rorýsi si nedělají zásoby jako jiní drobní ptáci. Spoléhají se na létající hmyz, který mají cestou. Místo aby se pro získání potravy museli zastavit, mohou “jíst za letu” a zastávky tak výrazně omezit. Jejich tělo není tolik zatěžkáno zásobami tuku, které by ztěžovaly let.
Zároveň se zdá, jako by byli rorýsi schopni načasovat návrat na hnízdiště tak, aby měli během migrace ideální „vítr v zádech”. „Vypadá to, že nereagují přímo na lokální povětrnostní podmínky, ale na ty, které očekávají na své trase během následujících pár dní”, uvádí Susanne Åkesson. Není jasné, jakým způsobem by byli schopni „předpovídat” vítr a reagovat na základě této předpovědi. Výzkumný tým předpokládá, že to může souviset se změnami tlaku, které provázejí větrné systémy. Každopádně výzkum ukazuje, že při jarní migraci dovedli rorýsi využít zadní vítr o 20% více, než během podzimu. Nejvíce tento vítr využívali zejména při přeletu Sahary a Středozemního moře.
Studie tak potvrdila skutečnost známou i u jiných druhů – jarní migrace je rychlejší, než podzimní. Na přelet Sahary rorýsům na jaře stačilo průměrně 5 dní oproti 11 dnům na podzim. Zároveň byla trasa podzimní migrace (průměrně téměř 10 000 km) prokazatelně delší než při jarním návratu (8 000 km). Rovněž „odpočinkové zastávky“ bez výrazného posunu v migrační trase byly častější na podzim (průměrně 3) než na jaře (1), kdy dokonce 3 jedinci uletěli celou trasu úplně bez odpočinku! Jakých rychlostí při své cestě rorýsi dosahují, však nikdo asi nepředpokládal. Výzkumný tým bude pokračovat i v následujících letech a studii rozšíří do dalších částí světa.
Celý článek v originále včetně detailních výsledků si můžete přečíst na iScience:
O uplynulém víkendu začal přílet vlaštovek. Do té doby jsme ve faunistické databázi na birds.cz zaznamenali pouze 4 pozorování. Ta úplně první letošní vlaštovka byla zaznamenána již 10. března na jižní Moravě. Většina si ale počkala. Během víkendu přišlo již několik desítek pozorování a s nadcházejícím oteplením můžeme čekat další a další.
Současná doba paradoxně nahrává pozorování vlaštovek ve svém okolí. Prosíme, využijte toho. Pokud chodíte na vycházky kolem místa, kde vlaštovky pravidelně vídáte, soustřeďte se na ně nyní více, než kdy jindy. Jen tak je možné co nejpřesněji podchytit jejich přílet. Jakmile zahlédnete tohoto posla jara ve svém okolí, zadejte své pozorování na birds.cz a označte ho jako „mé první letošní pozorování“. Takovéto údaje jsou v dlouhodobém horizontu velmi důležité při sledování změn načasování příletu ze zimovišť.
Pokud se na výlet vydáte s dětmi, můžete se s nimi zapojit do mezinárodního programu Jaro ožívá, který sleduje návrat vybraných druhů ptáků. Jedním z vybraných poslů jara je právě vlaštovka. Nejedná se o vědecký, nýbrž vzdělávací program. Nevadí tedy, když se datum opravdového příletu a prvního pozorování dětí liší. To jistě ocení třeba učitelé. Pátrání po vlaštovkách a zadání pozorování na web Jaro ožívá mohou vyhlásit v okamžiku, kdy jsou si přítomností vlaštovek jisti a děti mají šanci na úspěch. K zapojení do výuky na prvním stupni doporučujeme výukový program Vlaštovičko, kde jsi?, kde učitelé najdou nejen informace o životě vlaštovek, ale i různé pracovní listy pro žáky.
Vlaštovky mají za sebou náročnou a vysilující cestu, během které překonaly téměř 10 000 km přibližně za měsíc. Jelikož ptáci na hnízdiště obvykle „pospíchají“, dorazí k nám vyčerpané a potřebují dostatek potravy – hmyzu. Toho snad v nadcházejících teplých dnech bude dostatek a nemusíme se o vlaštovky bát. Na druhou stranu příliš teplé počasí bez deště v době stavby hnízd může vést k vyschnutí louží a nedostatku stavebního materiálu. Pokud chcete vlaštovkám pomoci, právě tehdy budou vaši pomoc potřebovat. Stačí vzít kbelík s vodou a vylít ho (nejlépe po ránu) v místě, kde může vzniknout dočasné „bahniště“ (prašná cesta, okraj pole, pastviny…). Vlaštovky ho jistě brzy najdou.
Pozorování mláďat vlaštovek v hnízdech patří ke krásným zážitkům. Bohužel, někdy je hnízdo v místě, kde může vadit padající trus. V tomto případě doporučujeme instalaci podložky pod hnízdo, která trus zachytí a umožní nám se dál radovat z přítomnosti vlaštovek. Odedávna lidé věřili, že vlaštovky jsou posly jara a přináší štěstí do domu. Nenechme si toto štěstí vzít shazováním hnízd, radši hledejme cestu společného soužití!
Kurz určování ptáků museli lektoři minulý rok narychlo kvůli koronaviru ukončit, ale letos by kurz rádi v upravené podobě realizovali. Přihlašování bylo přednostně otevřeno loňským vybraným účastníkům. Nicméně uvolnilo se posledních pár volných míst a přihlašování se otevírá i dalším zájemcům. Případní zájemci se mohou přihlásit do 10. února. Continue reading „Kurz určování ptáků 2021 – uvolněná místa“
V pondělí 21. září 2020 se v Toulcově dvoře v Praze uskutečnila 2. žákovská ornitologická konference. Byla v mnohem komornějším duchu, než její první ročník. Jako mnoho dalších akcí byla totiž ovlivněna COVIDem: po neplánovaném zrušení prvního termínu odpadly školní kolektivy, jelikož se do nového termínu překlenul školní rok. V rámci distanční výuky nezvládli udělat společnou práci, či už na nový termín měla škola naplánovanou jinou akci. Nebo deváťáci prostě vyšli… Co se týče jednotlivců, odhlásilo se jich k naší velké radosti jen pár, pokud měli v rodině někoho z rizikové skupiny.
Z bezpečnostních důvodů jsme se rozhodli ponechat akci radši komorní, nedělat jí propagaci a nezvat diváky, abychom maximálně chránili zdraví účastníků i naše. To se ale vůbec neodrazilo na kvalitě přednášek. Přednášející předčili naše očekávání svými znalostmi i zápalem a mile nás potěšilo zjištění, že většina jsou členové ČSO, což svědčí o jejich hlubším zájmu o obor.
Zatímco sál byl na první pohled vzdušný, o programu se to rozhodně říct nedalo. Vyslechli jsme si sedm velmi zajímavých studentských přednášek, které doplňovaly přednášky odborníků: Ondry Sedláčka, Martina Sládečka a Katky Ševčíkové. Na konferenci nechyběla ani poster session, jak se na řádnou konferenci patří. Program i přehled abstraktů jednotlivých přednášek najdete ve sborníku konference.
Na závěr čekalo na účastníky kroužkování, při kterém tentokrát ptáci lépe spolupracovali.
Moc nás potěšila zpětná vazba rodičů, kteří doprovázeli mladší účastníky – prý cestou domů už přemýšleli nad tématem, kterému se budou věnovat do příští akce. Pevně doufáme, že proběhne již bez potíží v roce 2022!
Na závěr bychom rádi poděkovali panu Lukášovi Bílkovi za grafický návrh materiálů na tuto akci, který nám zpracoval zdarma.
Načerpat atmosféru té letošní můžete v následující fotogalerii:
(foto: Gabriela Dobruská a Alena Klvaňová)
Letošní konferenci provázely roušky, ale brzy jsme je přestali vnímat a soustředili se na přednášky.
Sál byl dost velký, aby si kolem sebe každý mohl udělat svoji „bublinu“.
Konferenci zahájil Ondra Sedláček přednáškou o ptačích společenstvech evropských měst.
Šimon Bílek nás přenesl do polí za polními ptáky.
O mapování denišť kalousů nám přijel povídat až z Blanenska Matyáš Dyčka.
Přednáška Martina Břečky o sovách na Liberecku získala cenu publika za nejlepší přednášku.
Katka Ševčíková povídala o úhynech ptáků na prosklených plochách PřF v Olomouci a jejím zabezpečování.
Jakoub Hrouda zjišťoval, jak ovlivňuje druhovou diverzitu a početnost ptáků narušované prostředí pod vysokým vedením.
Martin Greško měl velmi zajímavou přednášku o variabilitě kukaččích vajec.
K přednášce Martina Sládečka nemám co dodat – hltali ji i organizátoři 🙂
Johana Gellrichová zahájila poslední část věnovanou krmení ptáků.
Eliška Malcová zakončila blok přednášek na téma Jak je to s ptáky na krmítku v závislosti na teplotě.
Pak přišel na řadu oběd a po něm poster session.
Postery byly pouze 4, ale i tak jsme u nich strávili celou půlhodinu.
Šimon Koběrský sledoval hnízdění sýkory koňadry ve své budce s kamerou.
Petr Pivoda se zabýval jídelní preferencí sýkor a Rozárka Klvaňová letošním ptákem roku.
Zatímco porota chystala diplomy, Zdeněk Vermouzek představil programy občanské vědy, do kterých se účastníci mohou zapojit.
1. místo získala přednáška Jakuba Hroudy, která zaujala jak myšlenkou, tak jejím důkladným zpracováním.
2. místo a zároveň cenu publika za nejlepší přednášku získal Martin Břečka s mapováním sov.
Za mapování polních ptáků získal 3. cenu Šimon Bílek.
Po náročném dni čekalo všechny zúčastněné zasloužené rozptýlení.
Těchto dětí se nikdo neptal na druh, ale rovnou na stáří a pohlaví – a daly to!
A sojka byla pěknou tečkou za celou akcí…
Gabriela Dobruská a Katarína Slabeyová
2. žákovská ornitologická konference se uskutečnila v rámci projektu Za ptáky Prahy – podpora badatelské činnosti žáků, který byl podpořen Hl. m. Prahou.
O druhém zářijovém víkedu (11. – 13. 9. 2020) se 24 dětí z širokého dalekého okolí slétlo se svými rodiči či prarodiči na Slapy, do malého rodinného kempu Maják, aby se zde společně s ptáky vypravily na dalekou cestu za poznáním. Během ní si vyzkoušely různé způsoby orientace, poznaly, co všechno ptáky na té jejich, mnohem delší, cestě čeká a jakým nástrahám musí čelit, aby se na jaře zase mohli vrátit zpět.
Co všechno jsme o víkendu zažili, uvidíte v následující fotoreportáži:
(Foto Gabriela Dobruská, Marie Holíčková, Alena Martincová a Olga Růžičková)
Na děti čekal čáp, který se chystal na cestu do zimoviště.
Děti mu ukázaly, odkud přilétly a on jim zase, kam se chystá.
Slíbily mu, že zjistí, co ho na cestě čeká.
K tomu se musely proměnit v ptáky.
Najednou kolem létalo celé ptačí hejno.
Všichni byli ochotni vstát kdykoli v noci, kdyby přilétl nějaký opravdový pták.
Stalo se ještě před půlnocí.
Byl to kalous, který se chytil na hlas puštíka.
Nikomu se najednou nechtělo spát.
Po šesté hodině pro nás Zuzka s Martinem měli další překvapení!
Po noci strávené v autě se jim k ránu podařilo chytit lelka.
Nenechal si ho utéct vůbec nikdo.
Jen pro něj už začínala noc.
Svůj úžasný otevřený zobák ukázal jen někomu.
A pak to vypadalo, že si ustele v trávě. Rozmluvili jsme mu to.
Plynule jsme přešli k drobnějším ptákům.
Zvědavost zvítězila, do postele se už nikdo nevrátil.
Co asi ukrývají ty pytlíky?
Nevyspalost a ranní chlad snad nikdo nevnímal.
Nachomýtli jsme se nejen k tahu lelků, ale i červenek.
Prohlédli jsme si ptáky různého stáří.
Mladé,
mladší,
i nejmladší.
A viděli, jak opatrně se musí nandavat kroužek.
A pak už jen protrénovat svaly, než vyrazíme na cestu.
Tu správnou jsme leckde museli najít.
Na tahových zastávkách jsme mohli na chvíli vydechnout.
Kudy teď? Podle čeho se zorientovat?
Cesta nás zavedla do krásného kraje.
Kam jsme to dolétli? Do Středomoří?
Nebo až do Afriky?
Ve skutečnosti na Albertovu vyhlídku, někdo ještě o kus dál.
Zpět nás vedl vrabec Čenda, nachystali jsme mu spoustu vrabčích hnízd.
Pak přišla zasloužená chvíle odpočinku.
Nejdřív u vody – koupali jsme se i pluli na loďkách, skákali.
Po ochlazení přišla chvíle na šťourání.
Trvale hořící oheň byl oceněn i v závěrečné zpětné vazbě, ale dělaly si ho děti samy…
A pak tu máme odpolení kroužkování.
Udělalo nám radost zmýlené hejnko brhlíků,
i šoupálek dlouhoprstý.
Stejně jako kalous, i on se chytil na hlas svého příbuzného.
A po pěnici pokřovní se už rodinky vydaly za zvuky nočního lesa.
Na konci stezky svítilo souhvězdí. Poznáte?
Ráno nám Zdeněk Valeš představil další druhy, které jsme ještě neviděli.
Střízlíka,
králíčka, a krásně k tomu povídal.
Po snídani na nás čekala poslední hra.
Nejdříve nasbírat indicie,
připravit se na cestu.
Předtím ještě ukázka u sítě, jak se ptáci chytí.
To abychom získali čas, než dorazí poslední ptáci.
Byla to pěnkava, tu jsme ještě neviděli!
Patřičně vyfotit se musel každý pták.
A pak už vylétáme zjistit, jak to bylo s holubem stěhovavým.
Doufejme, že jiné ptáky takový osud už nepotká.
Na závěr ještě pár rad pro čápa, na co si má dát pozor.
A pak už rozloučení s kamarády. Šťastnou cestu!
Jaké druhy ptáků jsme měli možnost spatřit zblízka, se dozvíte ZDE.
Krásně jsme si s dětmi víkend užili a těšíme se na ten příští!
Gábina Dobruská, Vlaďka a Jirka Sládečkovi a mladí pomocníci
Normálně bych touto dobou psala reportáž z Večerních vycházek za ptačími sousedy. Většina z uskutečněných akcí mezi ně skutečně patří. Bylo jich více než obvykle, část z nich ale tvořila přesunutá Vítání ptačího zpěvu, která se nemohla uskutečnit v původním termínu. Proto jsme letošní vycházky nazvali pouze Vycházkami za ptačími sousedy.
Celkem proběhlo 26 akcí, ne všude nakonec počasí přálo. Zájem byl ale velký a na všechny zájemce se bohužel leckde nedostalo. V Brandýse nad Labem kvůli tomu tentýž den dokonce vypsali druhou vycházku.
Pokud vám to nevyšlo, prohlédněte si následující fotoreportáž. Anebo prostě zavzpomínejte a podívejte se, co viděli jinde.
Na návštěvníky akcí na počátku čekají propagační materiály s ptačí tematikou.
V Olomouci se konala i speciální vycházka pro nevidomé a slabozraké.
Chvilka napětí při ukázce kroužkování. Copak asi sáček ukrývá?
Špaček dal během ukázky kroužkování možná i lidem zapomenout na povinnost mít ještě roušky.
Chycená kukačka pokaždé udělá radost dětem i dospělým.
V Rakovníku zaznamenali na 60 ptačích druhů, čímž překonali všechny rekordy z předchozích let!
Třešničkou bylo pozorování samce lejska bělokrkého na budce,
a kontrola jejího obsahu.
Ve větracích otvorech, v ústí vafek a na římsách domů návštěvníci nacházeli hnízda vrabců domácích, špačků, modřinek a holubů.
A na nedalekém komíně pak pozorovali letošní mláďata čápů bílých.
V Linharticích pomocí stativového dalekohledu odhalili kroužek na noze čápa.
Jedním z cílů vycházek byla demonstrace pro ptáky nebezpečných skleněných a zrcadlících se ploch.
Na Sluňákově se návštěvníci podíleli na zabezpečení další části nebezpečné plochy.
Nad náhonem u náměstí v Chrudimi se zadařilo pozorování prolétajícího ledňáčka.
V městském parku pak děti lovily a určovaly různé vodní potvůrky.
V Zastávce prošli několik hnízdišť rorýsů i jiřiček, za soumraku měli štěstí i na vyletující netopýry. Přítomni byli i někteří vlastníci objektů s hnízdišti, se kterými takto navázali kontakt. Děkujeme!
Letošní pták roku, jiřička obecná, byl vděčným cílem většiny vycházek.
V Radotíně nám jiřičky poletovaly nad hlavou hned od samého počátku.
Na blízkém gymnáziu je totiž tradiční hnízdiště několika desítek párů.
Pozorování rorýsů zaletujících do otvorů, které byly zachovány v rámci rekonstrukce sídliště.
Zde bylo původní hnízdiště rorýsů nahrazeno budkami.
Pozorování rorýsích letek kroužících kolem hnízdiště v podvečerním světle je úžasný zážitek.
Sledování netopýrů pomocí ultrazvukových detektorů.
Nechybělo ani blízké setkání s hendikepovaným netopýrem.
Na hendikepovaného netopýra i na ty vyletující ze spár paneláku přišel čas i v Radotíně.
Po setmění opět netopýři v podání ČESONu a velkým potěšením byla i mláďata kalousů.
Nad řekou v Olomouci ukázkově lovili netopýři vodní.
Tajemně zářící oči ze tmy patřily poštolce.
Hrdlička zahradní byla jedním z běžných druhů těchto vycházek.
Že toto je divoký holub bylo pro některé návštěvníky novinkou a učili se poznat ho podle hlasu od hrdličky.
Je vidět, že na vycházkách se nenudí návštěvníci ani organizátoři. To jsme moc rádi a těšíme se na Festivalu na shledanou!
Mezinárodní porota to měla těžké jako každý rok – musela vybrat ty nejlepší obrázky zaslané do letošního ročníku soutěže Jaro ožívá – Spring Alive.
Mladí autoři se tentokrát snažili ukázat, jak bychom měli správně pozorovat ptáky a přírodu v souladu s tématem letošní sezóny Jaro ožívá.
Děti z různých států zaslaly mnoho extrémně krásných vlastnoručně malovaných obrázků, které prozradily, jak zapálené do pozorování přírody jsou. Nakonec porota vybrala následující obrázky:
Věková skupina do 9 let:
1. místo: Antonio Stefo, Albánie
2. místo: Sabine Valtere, Lotyšsko
3. místo: Evelina Junkure, Lotyšsko
Věková skupina 10-16 let:
1. místo: Natálie Tomíčková, Česká Republika
2. místo: Lana Emilijs Kondrate, Lotyšsko
3. místo: Daniil Gerasimov, Kazachstán
Gratulujeme! A děkujeme všem dětem, které se zapojily do letošní soutěže a podělily se s námi o krásná díla.
Milí členové, po nečekaných komplikacích, kdy jsme museli odříct domluvený pobyt na Vysočině, se na nás usmálo štěstí. Víkend S ptáky na tahu strávíme v původně plánovaném termínu tentokrát na Slapech, v rodinném kempu Maják Slapy.
Pro všechny dobrovolníky se zájmem o zapojení do praktické ochrany ptáků v čele s jiřičkou, Ptákem roku 2020, jsme připravili webinář Domov pro lidi i pro ptáky. Nejen pro všechny zájemce, kteří se nemohli zúčastnit osobně, ale i všechny další, kteří chtějí ptákům pomáhat. Záznam jsme zveřejnili na YouTube.
Přednášejícími jsou Evžen Tošenovský a Lukáš Viktora, odborníci České společnosti ornitologické na ochranu ptáků v zástavbě. Pořad moderuje Gabriela Dobruská.
Aby se Vám v pořadu lépe orientovalo, připravili jsme přehled začátků jednotlivých kapitol:
05:00 – Evžen Tošenovský: Ptáci v budovách – stručný úvod do problematiky, hnízdní biologie cílových druhů
29:50 – Lukáš Viktora: Už je poznáme. Teď ještě, jak je před námi ochránit… (Jak je to se zákonem, jaké máme možnosti a pravomoci)
48:45 – Evžen Tošenovský: Sousedé v ohrožení; Co ohrožuje synantropní ptáky?
V letošním roce jsme nemohli prostřednictvím Vítání ptačího zpěvu přiblížit zájemcům o přírodu fascinující svět ptáků. Snažili jsme se o to alespoň prostřednictvím Ornitologa na drátě. Pevně doufáme, že jsme alespoň někoho inspirovali k soukromým vycházkám za ptačím zpěvem. Dnešním dnem se kromě venkovních zahrádek otevřely dveře i pro pořádání vycházek. Rádi bychom vás proto pozvali na vycházky za ptačími sousedy. Continue reading „Pozvánka na vycházky za ptačími sousedy“
V letošním roce měly v rámci projektu Domov pro lidi i pro ptáky proběhnout 3 workshopy v různých místech naší země pro dobrovolníky se zájmem o zapojení do praktické ochrany ptáků v čele s jiřičkou, Ptákem roku 2020. Jelikož se vzhledem k současné situaci nemohou uskutečnit, srdečně vás zveme na webinář, kde můžete rozšířit své znalosti, načerpat inspiraci, ale i vzájemně sdílet zkušenosti. Webinář proběhne formou moderované video-konference v přímém přenosu, jíž se bude moci aktivně zúčastnit 20 zájemců přímo v prostředí ZOOM.
Kdy? v úterý 19. května 2020, od 14:00
Délka trvání: 1,5 – 2 hodiny dle aktivity účastníků
Program:
Úvod a stručné seznámení s prostředím ZOOMu
Představení synantropních druhů a jejich problematiky
Krátké představení druhů žijících v blízkosti člověka a hlavních problémů, kterým jednotlivé druhy čelí.
Jaké mám pravomoci
Seznámení s legislativou: které druhy jsou zvláště chráněné, co to znamená v praxi, na co musí být výjimka, jak a kam se podává, …
Čeho se člověk na ptácích dopouští a možná řešení ochrany v praxi
Jak mohu pomoci ovlivnit postoj veřejnosti či pomoci při řešení konfliktních situací
Během jednotlivých bloků budou mít posluchači možnost klást otázky, diskutovat a sdílet své zkušenosti.
Zájemci se mohou přihlašovat přesGoogle formulář. Během úterního dopoledne před vysíláním obdrží přihlášení zájemci pozvánku do konference ZOOM. Záznam po odvysílání zveřejníme.
z včerejšího jednání vlády vzešla informace, která nás nepotěšila, ale kterou jsme asi všichni čekali – hromadné akce s odstupňovaným počtem účastníků budou povoleny nejdříve od 8. června a to v max. počtu 50 lidí. Pokud se termín bude sunout, tak pravděpodobně směrem k létu, ne naopak. Je nám líto, ale nezbývá nám bohužel než Vítání ptačího zpěvu pro letošek zrušit.
Ale nemusíte zoufat. Na období června a července plánujeme vycházky za ptačími sousedy. Pokud se situace nezhorší, mohly by proběhnout bez problémů. Pozvánku na ně najdete (pokud to bude aktuální) koncem května na webu. Do té doby je mnoho způsobů, jak si užít vycházky do přírody v kruhu rodinném či samostatně. Tipy na aktivity během těchto vycházek najdete v článku Vycházky za ptáky v období šíření koronaviru.
Děkujeme za pochopení a přejeme mnoho krásných chvilek v přírodě a zážitků při pozorování ptáků.
Věnuješ se ve svém volném čase ornitologii a chceš své zkušenosti zúročit? Zkus SOČku!
Středoškolská odborná činnost (SOČ) je tradiční soutěží mladých badatelů nejrůznějších oborů.
Bez ohledu na konečné pořadí vítězí každý, komu se podaří zrealizovat svůj projekt, napsat a prezentovat odbornou práci a seznámit se tak se základy vědecké činnosti.
Tyto zkušenosti jsou nedocenitelné nejen při následném studiu na vysoké škole, ale v jakékoli odborné práci.
Úspěšná účast ti pomůže vybrat obor studia, školu, zvýšit šance na přijetí a především poznat další podobné nadšence.
Na níže uvedených kontaktech ti pomůžeme doladit tematické zaměření práce, vybrat a oslovit školitele, případně poskytnout zázemí a SOČ rovnou vést. Náplň práce může vycházet z tvých dosavadních zkušeností. Pod vedením školitele se prakticky seznámíš s používáním odborné literatury, s analýzou dat, interpretací výsledků, psaním odborného textu aj. Měl(a) bys zvládat samostatnou práci v terénu, poznat alespoň běžné druhy ptáků a porozumět odbornému textu (literaturu, pomocnou ruku a odborné zázemí poskytne školitel). Lokalita a časová náročnost práce se budou odvíjet od zvoleného tématu a tvých možností. Po domluvě lze místo terénní části zpracovávat již existující data. Ozvat se můžeš i v případě, že se nechceš zapojit do SOČ, ale uvažuješ o další náplni své činnosti nebo publikaci výsledků.
O prvním zářijovém víkendu (6. – 8. 9. 2019) se v Krásném Poli u Chřibské slétlo 33 dětí ve věku od 1 do 13 let se svými rodiči a prarodiči, aby zde společně strávili víkend v ptačí kůži.
Jak tento víkend proběhl, uvidíte v následující fotoreportáži:
(Foto Gabriela Dobruská a Blanka Lednická)
V pátek odpoledne jsme se slétli v RS Babočka.
Při večerním zvuku šamanských bubnů se nám děti postupně převtělily v ptáky…
Najednou byla ptáků plná jídelna.
Často bylo jednodušší poznat ptáky, než děti.
V sobotu ráno nás čekalo kroužkování u Velkého rybníka.
Pár přepršek nikoho neodradilo a všichni si ho moc užili.
Po kroužkování jsme se vydali na lov a pozorování nejen vodních breberek.
Před polednem, když přestalo pršet, dostala každá rodinka mapu s vyznačenou trasou do tábora.
Cestou jsme řešili Opeřené hádanky.
Rodiny se různě spojovaly a vznikala tak nová přátelství.
Chvilka zamyšlení u jedné z hádanek.
Rušno bylo na kontrolních stanovištích.
Hospůdka u nádraží byla v sychravém počasí velkým lákadlem. Museli jsme ji zkontrolovat, abychom nikoho nenechali za sebou:-).
Ještě nalovit nějakou potravu a jsme skoro u cíle.
Cesta vesnicí nás vrátila o pár desítek let zpět.
Některé z nás nejen díky lidové architektuře.
Když kolona projela, mohli jsme pokračovat.
Další úkol a pak dál.
Volali nám z tábora: „Děti se ztrácejí, už hodinu nikdo nedorazil“ – našli jsme je!
O volném čase létaly děti ve vzduchu.
Večer nás čekalo další kroužkování.
Mohli jsme si prohlédnout i páreček pěnic černohlavých.
Nedělní ráno před rozletem na opeřené hrátky.
Vzhůru k balíkům.
Na louce jsme běhaly mezi jednotlivými stanovišti až do oběda.
Po obědě naposled zazněly šamanské bubny.
Hned se slétli ptáci z celého okolí.
Ale všechno hezké jednou končí. Tak hlavně ještě nezapomenout některé dítě přeměnit z ptáka zpět!
Krásně jsme si s dětmi víkend užili a těšíme se na ten příští!
Gábina Dobruská, Dita Hořáková, Lucka Hošková, Vlaďka a Jirka Sládečkovi
Na počátku října letošního roku, stejně jako vloni, proběhla kampaňSkleněný zabiják. Upozorňovali jsme na nebezpečí, které pro ptáky představuje sklo obecně, zvláště pak celoskleněné pláště budov. Jednotlivými příspěvky se nám podařilo oslovit celkem více než 170 000 lidí.Continue reading „Proběhl týden Skleněného zabijáka – co dál?“
V letošním roce se břehule říční (Riparia riparia) stala novým druhem Jaro ožívá. Sledovali jsme nejen její přílety, ale v rámci občanské vědy i její hnízdní kolonie. Zajímalo nás, kde se jednotlivé kolonie nacházejí (v jakém prostředí je kolonie a v jakém materiálu jsou postavené nory), i jak jsou početné a jak daleko od vody.
Břehule říční není jednoduchý druh pro zapojení nejširší veřejnosti. Je nenápadný, méně známý, navíc lokálně soustředěný. Významné kolonie bývají v nepřístupných lokalitách, jejichž návštěva vyžaduje náročnější přípravu (kontrola říčních toků na loďce, zajištění povolení vstupu do aktivních pískoven). To samo o sobě je faktorem omezujícím počet lidí, kteří jsou ochotni se do sledování hnízdění tohoto druhu zapojit.
Výsledky
Do projektu se zapojilo 248 lidí, z toho 59 různých pozorovatelů – ostatní lidé byli spolupozorovateli (skupinky pozorovatelů). Poskytli údaje o 109 koloniích ze 132 vycházek.
rok
počet vycházek
z toho utajených
počet různých pozorovatelů (bez spolupozorovatelů)
2019
132
39
59
2018
84
21
34
Porovnání sledování kolonií břehulí v letech 2018 a 2019.
Nárůst počtu vycházek v letošním roce oproti loňskému ukazuje, že výzva v rámci projektu Pískovny pro břehule vyvolala v lidech zájem i bez dostatečné technologické podpory (nebyl k dispozici zvláštní formulář ani jednoduché papírové pdf). To se odrazilo v úplnosti dat.
U většiny kolonií pozorovatelé nezadali všechny požadované údaje. Nejvíce dat jsme získali o velikosti kolonie (známe ji u 82 kolonií), která je zároveň jedinou veličinou, u níž bylo možné počítat závislosti – v ostatních případech nebyl dostatek dat. Velikost kolonie byla uváděna v počtech nor. Výpočty potvrdily předem očekávaný výsledek, že typ umístění kolonie má vliv na její velikost (ANOVA, p = 0.0003657, viz Graf 1). Prokazatelně se liší velikost kolonií v pískovnách od kolonií v říčních stěnách a v artificiálních stěnách (mostním zdivu, drenážní trubky nábřeží, apod.). Největší kolonie jsou v pískovnách, kde byly zaznamenány kolonie o početnosti až několika set nor. To svědčí jak o významu pískoven pro hnízdění tohoto druhu, tak o důležitosti pozitivního přístupu těžařských společností k hnízdním koloniím.
Graf 1 – Vliv umístění kolonie na její velikost (ANOVA, p = 0.0003657).
Pro další závěry se nepodařilo získat dostatečné množství dat.
Kde všude byly kolonie zaznamenány v rámci tohoto projektu občanské vědy, ukazuje mapka. Je však třeba si uvědomit, že množství zaznamenaných kolonií závisí na mapovacím úsilí, které se v jednotlivých krajích výrazně lišilo. V reálu bude počet kolonií vyšší.
Kolonie zaznamenané v ČR během projektu občanské vědy Pískovny pro břehule. (Malá kolonie: méně než 500 nor).
Bylo zjištěno 10 nových kolonií a byly hlášeny pouze 4 zaniklé (viz graf 2). Tyto údaje jsme však získali pouze v případě 40 kolonií, u ostatních informaci o jejich stáří nemáme.
Graf 2 – Stáří jednotlivých kolonií břehulí
Jak efektivní bylo naše snažení v rámci občanské vědy se zapojením nejširší veřejnosti?
Díky tiskové zprávě společnosti Calla jsme měli možnost porovnat výsledky občanské vědy s výsledky systematického sledování místními ornitology v rámci Jihočeského kraje. Zatímco TZ mluví o 11 obsazených lokalitách, prostřednictvím občanské vědy se podařilo zaznamenat pouze 4. Počet kolonií je tedy výrazně podhodnocen. Opačný poměr je v celkovém odhadu 454 hnízdících párů oproti zaznamenaným 670 norám pouze ve 2 ze 4 pískoven sledovaných v rámci občanské vědy.
Zde je třeba si uvědomit, že srovnáváme počet nor a počet párů. Pro potřeby občanské vědy byl zvolen počet nor, jelikož odhadnout počet létajících ptáků velkých kolonií a z něj podle hnízdního období odvodit počet hnízdících párů, je bez znalosti biologie druhu (ale i s ní) velice těžké. Počet nor je možné spočítat výrazně přesněji, ale ukazuje jen na relativní velikost kolonie. Mnoho nor může totiž být starých (pokud se nejedná o každoročně obnovované stěny), neobsazených nebo dokonce nedokončených – v okamžiku, kdy břehule při tvorbě nory narazí na tvrdý podklad, nezbyde jí, než začít znova.
Dalším významným faktorem ovlivňujícím výsledky je terénní úsilí. Jeho význam nejlépe vystihuje Graf 3. V Jihomoravském kraji bylo zjištěno 43 kolonií, v Plzeňském kraji a na Vysočině ani jediná. Výsledky ale nelze interpretovat tak, že naše populace břehulí je koncentrována v jednom kraji a jinde se víceméně nevyskytují. I když na jižní Moravě je početná populace břehulí, extrémně vysokého počtu nalezených kolonií bylo dosaženo intenzivním výzkumem – díky projektu Živé břehy vedeném Jihomoravskou pobočkou ČSO, jehož údaje byly zadávány do faunistické databáze Avif a promítly se tak ve výsledcích sledování břehulí v rámci ČR. V krajích, kde nebyla zjištěna kolonie žádná, je možné, že ji zde nikdo ani nehledal (v rámci výzvy nebyla v těchto krajích zadána žádná vycházka s negativním pozorováním).
Graf 3 – Počty zjištěných kolonií v jednotlivých krajích nesouvisejí jen se skutečným rozšířením břehulí, ale do velké míry i s terénním úsilím mapovatelů.
Závěr
Druhy s různou biologií jsou různě náročné na pozorování v terénu (znalostech a terénním úsilí pozorovatelů) a na tom je nezbytné projekt občanské vědy stavět. Letošní projekt Pískovny pro břehule byl jednorázový. I přes malé množství získaných dat ukázal význam pískoven, prostředí vzniklého lidskou činností, pro přežití břehulí v naší krajině. Právě kolonie v pískovnách jsou ty největší a jejich osud je v rukách člověka.
Břehule je svojí biologií ne úplně snadný druh pro občanskou vědu. Můžeme předpokládat, že při dlouhodobém projektu by „schopnost odhalit kolonii“ rostla. S případnou technologickou podporou (terénním formulářem) by se pravděpodobně zvýšilo i množství a kvalita získaných dat. Jestli a kdy bychom se vyrovnali výsledkům lokálních systematických monitoringů, by ale záviselo hlavně na terénním úsilí jednotlivých pozorovatelů a jejich počtu.
Gabriela Dobruská a Alena Skálová
Monitoring hnízdišť břehulí prostřednictvím občanské vědy podpořila v rámci projektu Pískovny pro břehule mezinárodní skupina HeidelbergCement, která patří mezi největší světové výrobce stavebních materiálů. Těžební prostory společnosti Českomoravský štěrk a.s. jsou v České republice významným hnízdištěm břehulí říčních.
Spravovat Souhlas s cookies
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
věřím, že mnozí z vás již s nedočkavostí čekají začátek nové sezóny. Bohužel, vzhledem k technickým problémům s tvorbou nového webu jsme nuceni jeho začátek posunout. Nemůžeme ani aktualizovat web starý, který není podporován novými prohlížeči. Proto prosím, svá pozorování na starý web již nezadávejte. Velice se za tuto nepříjemnou situaci omlouvám, není v mých silách ji ovlivnit.
Po kovidové pauze se po čtyřech letech vrací do areálu Mohelenského mlýna na Vysočině kurz pro amatérské ornitology – Členové členům. Kurz proběhne od 27. dubna do 1. května 2022 v pestrém prostředí východní Vysočiny. Oblast je známá především výskytem teplomilné fauny a flory a z ptačí říše se zde pravidelně vyskytují například dudek chocholatý či skřivan lesní.
První říjnový víkend již tradičně probíhá podzimní Festival ptactva. Během něho organizují ornitologové z České společnosti ornitologické pro veřejnost vycházky do přírody spojené s pozorováním ptáků a dalším doprovodným programem.
Studie tak potvrdila skutečnost známou i u jiných druhů – jarní migrace je rychlejší, než podzimní. Na přelet Sahary rorýsům na jaře stačilo průměrně 5 dní oproti 11 dnům na podzim. Zároveň byla trasa podzimní migrace (průměrně téměř 10 000 km) prokazatelně delší než při jarním návratu (8 000 km). Rovněž „odpočinkové zastávky“ bez výrazného posunu v migrační trase byly častější na podzim (průměrně 3) než na jaře (1), kdy dokonce 3 jedinci uletěli celou trasu úplně bez odpočinku! Jakých rychlostí při své cestě rorýsi dosahují, však nikdo asi nepředpokládal. Výzkumný tým bude pokračovat i v následujících letech a studii rozšíří do dalších částí světa.
O uplynulém víkendu začal přílet vlaštovek. Do té doby jsme ve faunistické databázi na birds.cz zaznamenali pouze 4 pozorování. Ta úplně 
