Byli jsme s ptáky na tahu – fotoreportáž z víkendu pro rodiny s dětmi

Gabriela Dobruská / 23.9.202025.9.2020 / Akce pro veřejnost, Info pro členy, Vzdělávání

O druhém zářijovém víkedu (11. – 13. 9. 2020) se 24 dětí z širokého dalekého okolí slétlo se svými rodiči či prarodiči na Slapy, do malého rodinného kempu Maják, aby se zde společně s ptáky vypravily na dalekou cestu za poznáním. Během ní si vyzkoušely různé způsoby orientace, poznaly, co všechno ptáky na té jejich, mnohem delší, cestě čeká a jakým nástrahám musí čelit, aby se na jaře zase mohli vrátit zpět.

Co všechno jsme o víkendu zažili, uvidíte v následující fotoreportáži:

(Foto Gabriela Dobruská, Marie Holíčková, Alena Martincová a Olga Růžičková)

Na děti čekal čáp, který se chystal na cestu do zimoviště.

Děti mu ukázaly, odkud přilétly a on jim zase, kam se chystá.

Slíbily mu, že zjistí, co ho na cestě čeká.

K tomu se musely proměnit v ptáky.

Najednou kolem létalo celé ptačí hejno.

Všichni byli ochotni vstát kdykoli v noci, kdyby přilétl nějaký opravdový pták.

Stalo se ještě před půlnocí.

Byl to kalous, který se chytil na hlas puštíka.

Nikomu se najednou nechtělo spát.

Po šesté hodině pro nás Zuzka s Martinem měli další překvapení!

Po noci strávené v autě se jim k ránu podařilo chytit lelka.

Nenechal si ho utéct vůbec nikdo.

Jen pro něj už začínala noc.

Svůj úžasný otevřený zobák ukázal jen někomu.

A pak to vypadalo, že si ustele v trávě. Rozmluvili jsme mu to.

Plynule jsme přešli k drobnějším ptákům.

Zvědavost zvítězila, do postele se už nikdo nevrátil.

Co asi ukrývají ty pytlíky?

Nevyspalost a ranní chlad snad nikdo nevnímal.

Nachomýtli jsme se nejen k tahu lelků, ale i červenek.

Prohlédli jsme si ptáky různého stáří.

Mladé,

mladší,

i nejmladší.

A viděli, jak opatrně se musí nandavat kroužek.

A pak už jen protrénovat svaly, než vyrazíme na cestu.

Tu správnou jsme leckde museli najít.

Na tahových zastávkách jsme mohli na chvíli vydechnout.

Kudy teď? Podle čeho se zorientovat?

Cesta nás zavedla do krásného kraje.

Kam jsme to dolétli? Do Středomoří?

Nebo až do Afriky?

Ve skutečnosti na Albertovu vyhlídku, někdo ještě o kus dál.

Zpět nás vedl vrabec Čenda, nachystali jsme mu spoustu vrabčích hnízd.

Pak přišla zasloužená chvíle odpočinku.

Nejdřív u vody – koupali jsme se i pluli na loďkách, skákali.

Po ochlazení přišla chvíle na šťourání.

Trvale hořící oheň byl oceněn i v závěrečné zpětné vazbě, ale dělaly si ho děti samy…

A pak tu máme odpolení kroužkování.

Udělalo nám radost zmýlené hejnko brhlíků,

i šoupálek dlouhoprstý.

Stejně jako kalous, i on se chytil na hlas svého příbuzného.

A po pěnici pokřovní se už rodinky vydaly za zvuky nočního lesa.

Na konci stezky svítilo souhvězdí. Poznáte?

Ráno nám Zdeněk Valeš představil další druhy, které jsme ještě neviděli.

Střízlíka,

králíčka, a krásně k tomu povídal.

Po snídani na nás čekala poslední hra.

Nejdříve nasbírat indicie,

připravit se na cestu.

Předtím ještě ukázka u sítě, jak se ptáci chytí.

To abychom získali čas, než dorazí poslední ptáci.

Byla to pěnkava, tu jsme ještě neviděli!

Patřičně vyfotit se musel každý pták.

A pak už vylétáme zjistit, jak to bylo s holubem stěhovavým.

Doufejme, že jiné ptáky takový osud už nepotká.

Na závěr ještě pár rad pro čápa, na co si má dát pozor.

A pak už rozloučení s kamarády. Šťastnou cestu!

Jaké druhy ptáků jsme měli možnost spatřit zblízka, se dozvíte ZDE.

Krásně jsme si s dětmi víkend užili a těšíme se na ten příští!

Gábina Dobruská, Vlaďka a Jirka Sládečkovi a mladí pomocníci