Klimatická změna, nevhodné hospodaření v krajině a mnoho dalších, i méně viditelných problémů, staví ochranu přírody před stále větší výzvy. Abychom na ně mohli reagovat a dlouhodobě pokračovat v kvalitní ochraně ptáků a jejich prostředí, potřebujeme podpořit osobní rozvoj u mladších generací a najít v nich budoucí amatérské a profesionální ornitology, mapovatele, vedoucí poboček či lídry ČSO. Proto jsme se v roce 2021 rozhodli pro založení Ornitologické akademie, která má za cíl najít, propojit a podporovat mladé ornitology v Česku. Ornitoakademii tvoří kolektiv mladých nadšenců, kteří si společně ve volném čase vytváří a koordinují nabitý ornitologický program. Více o Ornitologické akademii.

Rádi bychom nejen dalším mladým ornitologům představili medailonky letošních nových účastníků akademie. V Česku je spoustu mladých nadšenců do pozorování ptáků a jejich příběhy můžou být jistě pro některé motivací a inspirací.

Amálka, 14 let, Beskydy

K ornitologii jsem se dostala tak, že jsem na krmítku pozorovala svého prvního stehlíka obecného. Nedokázala jsem odolat jeho kráse a tak to všechno začalo. Dnes ráda chodím na ptáky do našeho lesa, kde nikoho nepotkávám, ptáci se zde skoro vůbec nebojí, a proto se tu dají pozorovat i vzácnější druhy. Momentálně se do hloubky zabývám krkavcem velkým, zkoumám, jak se chová, jak si hraje apod. Výzkum krkavců by mě bavil i do budoucnosti, kdy bych bádala nad jejich myslí a objasňovala jejich podivuhodné chování.

Teri, 23 let, stredné Považie

Od detstva najradšej trávim čas v prírode s ďalekohľadom a pozorujem život okolo seba. K výskumu vtáctva som sa dostala bližšie vďaka bakalárskej práci venovanej trsteniarikovi bahennému, jeho prežívaniu a vernosti rodisku/hniezdisku. Cestovanie za vtákmi do sveta, populačná a migračná ekológia, aktívna ochrana vtáctva a prírody, fotografovanie a písanie odbornej, ale aj vedecko-populárnej literatúry, to sú moje vízie do budúcna.

Adam, 14 let , Brněnsko

Už od malička mě rodiče vedli do přírody a postupem času se mi tam začalo líbit. Vždycky mě zajímalo co to takhle poskakuje v korunách nebo co to támhle zpívá. Kvůli tomu jsem se v jedenácti chtěl přihlásit do nějakého ornitologického kroužku. Hledali jsme až jsme jednou našli a to ornitologický kroužek nazývaný Puštíci. A tam si myslím, že to všechno pořádně začalo. Díky kroužku jsem začal pravidelně chodit do přírody se skvělými vedoucími a  nyní jen netrpělivě čekám, jakmile půjdu zase do terénu. Na určitý druh se zatím specializuji, ale v budoucnu bych rád dělal Středoškolskou odbornou činnost.

Zdeněk, 16 let, Českokrumlovsko

O přírodu jsem se zajímal vždy, ale velký převrat nastal při přestupu na novou školu, kde byl učitel, který mě přivedl k broukům a nadchl mě pro přírodu ještě více. Časem se ve mě probudil velký zájem o ptactvo a nakonec se věnuji obojímu, i když ptáci vedou. (-: S pořízením nové techniky jsem začal opeřence natáčet a fotit, videa potom dávám na své stránky a YouTube. Monitorovacím programům se zatím věnuji pouze jako doprovod, abych se vše nejprve pořádně naučil, ovšem zadávání do databází je samozřejmostí. V budoucnu bych se chtěl ornitologii věnovat nadále, ale jak… to jsem sám zvědav.

Tomáš, 15 let, Písecko

K ptákům jsem se dostal díky projektu ČSO Ptačí hodinka. Od té doby chodím do terénu stále častěji. Baví mě dlouhodobý monitoring jednoho území, protože si myslím, že tak lépe pochopíme ekologii ptáků a vývoj jejich početnosti v průběhu roku i v mnohaletém horizontu. Věnuji se také wildlife fotografii a videu, v budoucnu bych se chtěl dopracovat ke sčítání LSD a připravuji projekt, v jehož rámci bych chtěl zkoumat, za jak dlouho obsadí určité druhy ptáků a vážek nově vybudovanou rybniční soustavu na Písecku.

Lada, 18 let, Brněnsko

Nemohu říct přesně, kdy jsem se v ptácích poprvé zhlédla. Možná na jaře, kdy jsme doma dokrmovali vypadlé vrabce, nebo tehdy, když jsem mohla pozorovat ledňáččí hnízdo. Na tom „co bylo” sice záleží, ale myslím, že pořád je důležitější otázka: „Co teď?” a „Co bude?”. V poslední době jsem si oblíbila chodívat po venku s ptačími nahrávkami a, pokud se naskytne příležitost, tak i se zapnutým foťákem. Ráda bych někdy vyfotila mlynaříky, viděla vlhu a naučila se rozpoznávat hlasy. Protože je toho zkrátka hodně, co ještě vidět a zažít, chtěla bych v ornitologii určitě i dál pokračovat a při troše štěstí i rozšířit svou sbírku pírek.

Kristián, 16 let, Znojemsko

K ornitologii jsem se dostal obyčejným zájmem o předmět biologie a ptáci mě prostě bavili více než ostatní skupiny. Ovšem ČSO tento vztah k ptákům definitivně rozšířilo. Ornitologie je pro mě dosavadně pouze koníčkem, ale doufám, že budu schopen ji propojit i se svým profesním životem. Je to úžasný koníček, stejně jakožto kolektiv a je opravdu těžké si představit lepší.

Kuba, 20 let, Jindřichohradecko

Již od mala mě bavilo procházet se přírodou a pozorovat všechna živá stvoření jak ve větvích nade mnou tak na zemi i ve vodě. První zážitek s ptáky si vybavuji, když mi bylo asi deset let a narazil jsem v pískovně na populaci břehulí říčních, která zrovna hnízdila a břehule lítaly všude kolem mě. Od té doby můj zájem o přírodu vzrůstal až do současnosti, a proto teď studuji na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích obor Biologie. Zatím je pro mě ornitologie jen koníčkem, protože jsem nepoznal v blízkosti mého bydliště jiného ornitologa, ke kterému bych se mohl přidat a získávat tak od něj více zkušeností, ale stále se chci o ptácích učit nové informace a proto jsem se také přihlásil do Akademie. Ještě nejsem rozhodnutý, na co se v budoucnu hodlám zaměřit, ale rozhodně vím, že zájem o ornitologii a o ochranu přírody mě bude provázet stále.

Honza, 19 let, Lanškrounsko a Svitavsko

Příroda a zvířata mě fascinovala už od raného dětství. Přímo k ptákům jsem se ale dostal až na střední škole, kde jsme si měli zvolit téma maturitní práce a já si vybral ,,avifaunu Lanškrounských rybníků”. Začal jsem často chodit k našim rybníků a pozoroval jsem a poznával nové ptačí druhy. Časem jsem narazil na několik dalších ornitologů z okolí mého bydliště a ti mě začali brát na své vyjezdy za ptáky, různě po republice a díky nim se ve mně ještě více ornitologie zakořenila. Teď už to budou tři roky co se ornitologii věnuji a myslím, že jsem si zvolil dobrý koníček. Do budoucna mám v plánu udělat si kroužkovací licenci, abych mohl u našich rybníků i kroužkovat.

Valča, 17 let, Vysokomýtsko a Orlické hory

K ptákům jsem se dostala v době lockdownu díky mé kamarádce a jejím úžasným fotkám ptáků. Ona je jediný člověk se zájmem o ptáky, kterého znám v mém okolí. Pobyt v přírodě a pozorování ptáků se stal mým největším koníčkem. Sice zatím nejsem na nic zaměřená, ale nějak mě poslední dobou lákají sovy. To je tak, když na víkendovce s ornitologickou akademií jsem viděla svou první sovu, kalouse ušatého, a slyšela výra velkého. Úplně mě ty sovy nadchly. Nyní pracuji na stáži v rámci Otevřené vědy na téma: jak velikost vajíček ovlivňuje délku inkubace u vlaštovek obecných. Své znalosti v poznávání ptáků chci rozšířit a začít s LSD. Do budoucna bych se určitě chtěla ornitologii věnovat, nejlépe i profesně.

Eliška, 19 let, Liberec a Jizerské hory

K ptáčkům jsem se dostala přes moji kamarádku, jejíž táta je ornitolog. Naprosto mě to uchvátilo a bylo mi jasné, že přesně tomu bych se chtěla věnovat. Můj zájem se prohloubil, když jsem si našla přítele, který se věnuje ornitologii už odmalička. V současné době studuji biologii na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde jsem se připojila k výzkumnému týmu – Centrum kognitivní etologie (CKE), se kterým jsem začala jezdit do terénu, na kroužkování a u nichž budu pracovat na své bakalářské práci, kde budu zkoumat chování strakapoudů velkých a jižních. Taktéž se již druhým rokem účastním Liniového sčítání druhů (LSD) a ve svém volném čase se snažím ptáky fotit nebo kreslit (můj Instagram). V budoucnu bych se chtěla ptákům věnovat i profesně, v jaké sféře se teprve uvidí :).

Johanka, 20 let, Šumava a Českobudějovicko

Bydlím na samotě, takže příroda vždy byla všude kolem mě. Už odmalička jsem ráda pozorovala a určovala všechno živé. První vzpomínku na ptáky mám už z kočárku, když jsem se probudila pod krmítkem a pozorovala na něm sýkorky. K lásce k přírodě mě vedl především můj táta. Ten něco věděl snad o všem živém. Zlom nastal na základní škole, kdy jsem se přihlásila do ornitologického kroužku. Skvělý vedoucí kroužku, Mgr. Lumír Vozábal, nás bral na nejrůznější ornitologické akce a vycházky a dokázal mě do ornitologie nadchnout. Později jsem nastoupila na Jihočeskou univerzitu studovat biologii. Zde jsem při hledání tématu na bakalářskou práci narazila na výzkumný tým – Centrum kognitivní etologie (CKE), ke kterému jsem se připojila. S ním bych měla v létě vyrazit do Norska zkoumat antipredační chování sněhulí severních. Začala jsem s ním jezdit i do terénu a na kroužkování. Ptáky také ráda jen tak pozoruji, poslouchám a určuji. V budoucnu bych se jim určitě chtěla věnovat i nadále. Nejraději bych pracovala na jejich výzkumu.

Martin, 16 let, Praha a střední Morava

K ptákům jsem se dostal minulé jaro, kdy mě k tomuto koníčku dovedl kamarád. On už nějakou dobu do terénu chodil a tak mě toho o ptácích spoustu naučil. Nejvíce mě baví chodit do terénu a mapovat tak výskyt jednotlivých druhů především ve střední Moravě. Snažím se trávit v přírodě co nejvíce času, protože tím se ptáky poznáme nejlépe. Rád je pozoruji, fotím a také natáčím. Do budoucna bych se chtěl dále věnovat nejen mapování v lokalitách, kde se nyní pohybuji, ale zaměřit se i na ochranu ohrožených druhů.

Julča, 15 let, Praha a Dobříšsko

K ptákům jsem se dostala díky mému tátovi, který ptáky rád fotí a natáčí. Už dlouho s ním chodím do přírody, ale blíže jsem se k nim dostala, když jsem poznala jeho přátelé. Jsou to ornitologové a já s nimi začala chodit do terénu a o ptáky se víc zajímat. Baví mě chodit ven, učit se nové druhy a jejich hlasy. Vždycky ráda přihlížím na kroužkování nebo mapování jednotlivých druhů. Táta s jeho přáteli založil Ornitologický spolek Dobříš. Já sice ještě nemohu být jeho členkou, protože nejsem plnoletá, ale nesmírně ráda jim chodím pomáhat ať už do terénu nebo na různých akcích s veřejností. V budoucnu bych ráda vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK a zabývala se ochranou ptactva či obecně zvířat naší krajiny.

Klárka, 18 let, Praha

K přírodě a zvířatům jsem měla blízko už jako malá, ale k ornitologii mě přivedl až covid, kdy jsem chodila pomáhat hajnému u nás v lese. Byl to pro mě takový průnik za oponu běžného vnímání tohoto místa a všech organismů žijících v něm. Při stříhání stromů jsem často narazila na hnízda s vejci a během dalších návštěv jsem mohla pozorovat, jak se celý život ve větvích mění. Mezi mé oblíbence patří především drobní zpěvní pěvci. V současné době chodím občas pozorovat ptáky do lesů ve svém okolí a ráda bych je přestala zachycovat pouze do básní a do papíru, ale chtěla bych se k nim dostat i fotograficky. Ornitologii neplánuji studovat, ale chci se jí dále věnovat ve svém volném čase i v budoucnu.

Denis, 18 let, Příbram

Příroda mě bavila už od mala, v tu dobu mě zajímal hlavně hmyz. I když jsem poté chvíli přírodě nevěnoval, přesto jsem se k ní vrátil a to díky focení. Když jsem ptáky fotit začal, moc jsem je neznal, ale s volným časem, který mi dala pandemie covidu, jsem měl čas tento zájem dál rozvíjet a věnovat se jim mnohem více než předtím. Většinou ptáky pozoruji a poté pozorování zadávám do databáze. Ornitologii bych se chtěl věnovat i nadále, v budoucnu bych se chtěl zkusit zapojit do programu LSD nebo jiného programu zaměřeného na sčítání ptáků.

Marie, 21 let, Plzeň

Moje láska k přírodě rostla už od dětství, zájem o ornitologii ve mně ovšem vzbudil až kamarád z přírodovědeckého kroužku. Nejprve jsem ptáky chodila pouze pozorovat dalekohledem, pak se přidalo i jejich focení a účast na různých ornitologických akcích po Plzeňském kraji. Vyhledávám co nejvíce možností, jak se k ptákům dostat co nejblíže, například prostřednictvím různých kroužkovacích akcí nebo vycházek do terénu. Mým cílem je se aktivně podílet na ochraně ptáků a obecně všech ohrožených druhů zvířat, ideálně v rámci záchranné stanice.

Naty, 21 let, podhůří Šumavy

K přírodě mě to táhlo odjakživa, ať už to byli ptáci, ryby nebo dinosauři. Prohlížet si před spaním atlas zvířat místo pohádky na dobrou noc nebylo v naší domácnosti nic neobvyklého a na prázdninách u babičky jsme se starší sestrou mimo Pokémonů sjížděly jeden dokumentární pořad za druhým. Během studia na gymnáziu se ale moje láska k přírodním vědám prohloubila ještě víc – nejprve to byla nevinná záliba v léčivých rostlinách, kdy jsem listovala v atlasech snaživší se určit správný druh, následně to ale vyeskalovalo při procházkách po zeleni a poslechem ptačího zpěvu – ten mě začal bavit možná dřív než samotní opeřenci. A pak už jsem se tak nějak vezla – při tom se snažím to všechno amatérsky fotit či umělecky ztvárňovat. Jednou bych se ráda v oblasti přírodna uchytila i profesně, ornitologii nevyjímaje, tak jsem ráda, že můžu být k tomuhle snu díky Ornitologické akademii zase o kus blíž.

Terka, 25 let, Bratislava

Svoje voľné chvíle milujem tráviť záhrade, na Slnku, či len tak rozjímať pri vode. Práve vtedy sa dokážem najlepšie započúvať do zvukov samej prírody, do spevu vtáctva a ich jedinečnosti. Môj vzťah k prírode sa mi prehĺbil aj vďaka zapojenia sa do ochranárskeho programu počas univerzitnej stáže na Bali v Indonézií. Pracovala som na výskume endemitu (Leucopsar rothschildi), vzácneho druhu vtáctva a jeho adaptácií do voľnej prírody. V tom čase ma ornitológia v celej svojej šírke i hĺbke pohltila. Momentálne pracujem ako koordinátorka vzdelávacieho programu Roots & Shoots Slovakia. Teší ma úprimný zápal ľudí pre dobro, zveľadenie miesta, v ktorom žijú a najmä environmentálne dianie, či aktivizmus zameraný na znižovanie dopadov klimatickej zmeny. V budúcnosti by som sa veľmi rada venovala profesionálne výskumu lokálnych druhov vtáctva, práci v teréne, mapovaniu rôznych druhov, krúžkovaniu a vzdelávanie mládeže, či dospelých v rôznych komunitných a ochranárskych aktivitách.

Jenda, 14 let, Sokolovsko

Jako předškolák jsem občas pozoroval ptáky na krmítku, ale nijak více jsem se jim nevěnoval. To se, ale zlomilo v roce 2021, kdy jsem se zúčastnil Ptačí hodinky. Od té doby pozoruji ptáky na krmítku téměř celou zimu a na ptáky chodím na procházky po okolí. Nejčastěji navštěvuji PP Údolí Ohře mezi Sokolovem a Starým Sedlem. Také jsem si velmi oblíbil rybník Amerika. Obě tyto západočeské lokality vřele doporučuji k návštěvě. Ptákům se chci věnovat i jako dospělý. Rád bych se stal kroužkovatelem ptáků.

Pepa, 22 let, Mladoboleslavsko

Přírodu a zvířata (především plazy) mám v krvi už od malička, ale k ptákům jsem se dostal až na střední škole, a to poměrně náhodou. Chtěl jsem se víc dozvědět o nějaké skupině organismů, a tak jsem si řekl, že zrovna ptáci by mě celkem zajímali. A od té chvíle jsem za nimi vyrážel po celém okrese a na mnohé další ornitologické akce po republice. Nyní biologii částečně studuji na vysoké škole a ptákům se tak věnuji v závěrečné práci. K tomu však dělám různé monitoringy, kroužkuji a mapuji… Jelikož mě zajímá naše krajina, ke které patří všechno živé, tak rád říkám, že mě baví všechno, ale ptáci jsou takovou „třešničkou na dortu“. Zda a kam mě to s ptáky zavane, to netuším, ale rozhodně s jejich objevováním neskončím.

Týna, 17 let, Broumovsko

Všechno to začalo, když jsem byla ještě malá a viděla jsem svůj první dokument o dinosaurech. V ten moment mě trklo, že se vlastně ptáci chovají stejně a úplně jsem jim propadla. Asi nejbizarnější cesta, jak se k ptákům dostat, ale co už. Momentálně se zabývám rehkem domácím, svojí srdcovkou. Také dělám mapování a chodím na kroužkování. Do budoucna mám v plánu si udělat kroužkovací licenci a samozřejmě bych chtěla ptáky studovat.

Velkým přáním spousty amatérských ornitologů je vyrazit do terénu s někým stejně nadšeným a popovídat si o ptáčkařských úspěších a zkušenostech z terénu. Bohužel ornitologů a obzvlášť těch mladých moc není, a tak je jen málo způsobů, jak najít vrstevníky s podobnými zájmy. Proto pod záštitou ČSO založili v roce 2022 mladí ornitologové tzv. Ornitologickou akademii, která má za cíl najít a propojit mladé začínající i zkušenější ornitology ve věku 15–25 let. Zakládajících 18 účastníků letos doplnilo 22 nových tváří a společně se někteří z nich poprvé setkali o víkendu 18. – 20. 2. na Pálavě.

Jako u moře

Pálavské vrchy, novomlýnské nádrže a vůbec celé okolí v sobě skrývají úžasnou energii. Nacházíte se sice stále v krajině kulturní, přetvořené člověkem, ale i díky ochraně přírody zde pořád můžete najít krásné scenérie a jedny z nejunikátnějších druhů české přírody. Navíc si při pohledu z pálavských kopců na rozlehlou hladinu Nových mlýnů můžete připadat jako ve Středozemí. Úhledně řazené linie vinic občas přeruší pás keřů plný švitořících vrabců, z rákosí kolem rybníka se ozve prasečím kvíknutím chřástal vodní, na vrbu usedne drobný kormorán malý a vzduchem prolétne orel královský. Ideální prostředí pro pozorování mnoha druhů opeřenců, zdokonalování určovacích schopností a sjednocení kolektivu.

Bubo bubo

Během pátečního odpoledne se všech 18 nadšenců sešlo v Mikulově, kde jsme byli ubytovaní. Po prvotním uvítání padl návrh, abychom zkusili najít výra velkého v jednom z okolních lomů. Část lidí zůstala v Mikulově, plánovala příští den a odpočívala, zatímco výprava vedená zkušeným ostravským ptáčkařem Mikulášem už za čtvrt hodiny pomalu procházela průrvou do nedalekého lomu. Někdo chtěl zjistit, jaká je oblačnost, neboť ta je jedním z důležitých faktorů hlasové noční aktivity sov, zadíval se na nebe a zašeptal: „Tam, nahoře. Letí!“ Všichni zvedli hlavy a zahlédli mohutnou siluetu výra prolétajícího nad nimi. „Tak jsme ho vyplašili,“ trochu sklesle řekl někdo jiný. Ačkoli sova zalétla za hranu skály, neztratili jsme hlavu, usedli pod keře, a s napětím neslyšně čekali. Brzy začal výr houkat a dokonce přilétl a posadil se na vrchol skály přesně tak, že si jeho siluetu proti obloze mohli docela pohodlně prohlédnout skrz dalekohled. Na houkání tohoto jedince odpověděla vyšším a vzdálenějším hlasem dokonce i samice, takže jsme si mohli vychutnat, někteří i poprvé, výří tok z krásné blízkosti. Celý den jsme pak zakončili výživnou ptačí pantomimou.

Zedníčkobraní

Jedním z hlavních plánů víkendu bylo sčítání zedníčků. Tento druh pravidelně zimuje na několika místech v CHKO Pálava, ale nikdo pořádně neví, v jakých počtech. Po ránu stráveném u Nových mlýnů pozorováním velkého hejna hus, mnoha druhů kachen a dalších vodních ptáků jsme kolem jedenácté hodiny dopolední zamířili k Pastorkovu lomu, kde je výskyt zedníčka nejjistější. Na místě už číhali tři fotografové v maskovacích hábitech. Během celého rána a dopoledne prý nikdo zedníčka neviděl. Jenže víc očí víc vidí, a tak jsme za chvíli objevili škvíru, ze které zedníček vykukoval. Za chvíli už se proháněl po stěnách lomu a krásně se předváděl. Lomem se nesly „výkřiky“ udávající jeho aktuální polohu pro všechny, kdo ho ve svém dalekohledu nemohli najít. Nakonec si každý zedníčka pěkně prohlédl i ve stativáku a naši fotografové pořídili mnoho povedených fotografií. Kolem poledne se na lokalitě ukázal i Pepa, člen akademie, který se momentálně účastnil jiné akce. Vznikla veselá konverzace nejen o zedníčkovi, ale také společné foto na památku.

Když už všichni získali své jisté pozorování zedníčka, přišlo na řadu sčítání, jehož metodiku nám pěkně připravil Lukáš. Rozdělili jsme se na čtyři skupiny přibližně po pěti lidech. Každá měla za úkol se dostat na jednu ze čtyř lokalit, kde byl zedníček někdy pozorován, tam zůstat asi tak dvě hodiny a pečlivě monitorovat, zdali se v lomu nějaký ten zedníček nepohybuje. V případě jeho výskytu napsat na messengerovou skupinu a připojit čas pozorování. Tři skupiny ze čtyř pozorovaly zedníčka ve stejný čas, každá na své lokalitě, a tak byl podle našich informací poprvé za letošní zimu potvrzen výskyt 3 zedníčků skalních na Pálavě, a to sice v Pastorkově lomu, lomu Martínka a Soutěska.

Sobotní odpoledne

Na odpoledne byly stanoveny tři velké cíle: raroh velký, chocholouš obecný a kormorán malý. Za rarohem jsme přijeli na sila do Šakvic, kde je pravidelně pozorován. Auta jsme nechali na parkovišti před vjezdem do velkého zemědělského areálu a pomalu jsme vyšli podél plotu. Není proto divu, že dvěma ženám na vrátnici jsme přišli poněkud podezřelí. Začali jsme jim vysvětlovat, že chceme pozorovat dravce, a ony na to, že by se jim zde více poletujících dravců hodilo, neboť mají problémy s velkými hejny holubů, stejně jako víc brigádníků. Vysvětlili jsme si, že jsme tu opravdu ne kvůli brigádě, ale pozorování raroha a pokračovali v pozorování. Pořád jsme sledovali střechy sil a jejich okolí, ale nic jiného než desítky holubů domácích, kavek obecných a pár poštolky obecné jsme nepostřehli. Občas se objevil nějaký planý poplach typu letící poštolky nebo po střeše jezdící makety sokola. Zde jsme neuspěli, a proto jsme se rozjeli do obce Bořetice na hlášené chocholouše.

Chocholouši se v Bořeticích pohybují v místech vzniku nové zástavby, kde mají ideální prostředí. Jenže jak je tady najít, zvlášť v silném větru, který nás celý víkend sužoval. Nutno říct, že se nám z vyhřátých aut příliš nechtělo. Snahy o pozorování chocholouše z auta, který by vylétl z trávy vyrušen neohroženou Gabčou, byly trochu moc velká fantazie, a nakonec jsme se přece jen vydali do ledového větru. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna obcházela pomyslný střed plochy zleva a druhá zprava. Druhá skupina měla větší štěstí a kousek před místem setkání zpozorovala jednoho jedince, který se ohlásil zpěvem, a vzápětí po něm se objevil druhý chocholouš. První skupina brzy dorazila a všichni jsme mohli obdivovat tyto vzácné opeřence. Výhodou chocholoušů na stavbě je, že jsou zvyklí na ruch, a tak jsme je mohli pozorovat z velké blízkosti. Po cestě zpět k autu jsme zaslechli i zahlédli nejméně dva další jedince. Nicméně jsme si uvědomovali, že jakmile bude stavba dokončena, zmizí chocholouši nejspíš stejně rychle, jako se zde objevili. I proto většina účastníků považuje pozorování tolika chocholoušů za jeden z největších zážitků z víkendovky.

Navečer jsme se přesunuli na střední nádrž vodního díla Nové Mlýny. Když jsme přišli po úzké asfaltové cestičce k břehu nádrže, odkud lze jednoduše sledovat dění na jednom z ostrovů vedle kostela sv. Linharta, slunce se již pomalu sklánělo k západu a obloha se barvila do oranžova. Při přeletech neuvěřitelného množství volavek bílých se po chvilce Ondrovi a Mikulášovi povedlo najít dva kormorány malé. Mimo to jsme na hladině měli možnost pozorovat i velké množství morčáků bílých a došlo i na další společnou fotku. Sobotní večer jsme opět zakončili posloucháním tokajících výrů.

Neděle a běločelky

Cílovou skupinou na neděli se staly především kachny, za nimiž jsme jeli na Nesyt a Hlohovecké rybníky. Po cestě, kolem osmé hodiny, nás ale stihlo jedno překvapení. Po pravé straně silnice, kterou jsme projížděli v taktickém konvoji, se na ozimu páslo velké hejno hus. Vyskákali jsme z vozidel, popadli dalekohledy, foťáky, stativy a spěchali k blízké cyklostezce, odkud byly husy dobře vidět. V nadšení z hejna jsme si až po chvíli uvědomili ledový vítr. Jen ti, kteří se oblékli jako na severní pól, měli výhodu. I přes největší snahu všech jsme bohužel nezaznamenali žádný jiný druh hus, nicméně i samotné běločelky byly úžasný zážitek.

Z rybníků jsme do databáze zapsali mimo jiné lžičáka pestrého, čírku obecnou, chřástala vodního nebo ostralky štíhlé. Nakonec jsme našli i vytouženou bernešku, „i když jen bělolící“. Ostatní druhy bernešek se nám najít nepodařilo a čekají na nás asi zase za rok. Následně jsme navštívili Lednicko-valtický areál se zimujícími kalousy. Ty se nám povedlo skvostně vyfotografovat, protože díky velkému množství turistů jsou na lidi zvyklí a seděli i na nižších větvích. Někteří z nás si ještě pod stromy nasbírali vývržky na pozdější výzkumy. Pak už jsme museli zamířit zpět směrem na Mikulov, kde jsme ještě zkusili najít zedníčka na páté lokalitě, v lomu u Mariánského rybníka. Po zedníčkovi zde ale nebylo ani stopy.

Malý konec, velký začátek

Na ubytování jsme si zabalili, uklidili a pak už nám nezbylo než popadnout zavazadla a dojít na parkoviště. Smutná chvíle loučení nastala. Užili jsme si skvělý víkend ve společnosti úžasných lidí. Akce splnila všechna očekávání. Viděli jsme většinu z plánovaných druhů, navštívili jedny z nejlepších ptačích oblastí republiky, ale především zde vznikly první zárodky naší nové komunity mladých ornitologů z celého území Česka. Doufáme, že květnové víkendovky v Jizerských horách se budou moci zúčastnit i další členové akademie. Poděkování patří všem zúčastněným ornitologům a správě CHKO Pálava. Ptákům zdar!

Za účastníky sepsal Tomáš Sieger, fotky od účastníků víkendovky