Příroda si dokáže své místo najít všude. A to i v městském prostředí, které láká celou řadu ptačích druhů. Na vlastní oči se o tom mohli přesvědčit účastníci letošního Kurzu určování ptáků ČSO, kteří se pod taktovkou lektorů vypravili poslední březnový víkend poznat Prahu z „ptačí perspetivy“. A já jako zuřivá reportérka (tato přezdívka mi byla udělena účastníky kurzu) jsem u toho mohla být s nimi. Společnému setkání předcházelo několik online seminářů, během kterých se účastníci postupně seznamovali s životem našich ptačích sousedů. Nabité teoretické znalosti si pak během víkendu mohli vyzkoušet a procvičit rovnou v praxi na několika pražských, ornitologicky zajímavých, lokalitách.

Páteční podvečerní program se nesl v duchu pohybových a edukačních aktivit, stmelování a vzájemného poznávání v prostorách kanceláře ČSO. Se soumrakem jsme se pak vypravili na sovy do petřínských zahrad. A i když jejich monitoring nebyl příliš úspěšný, nechyběla ta správná atmosféra a odhodlání pro další pozorovatelské dny.

Vybaveni dalekohledy a rozděleni do malých skupin jsme se vydali vstříc chladnému sobotnímu ránu do Královské obory známé spíše jako Stromovka. Mnozí z nás zalitovali, že si rukavice zapomněli doma na stole. První zajímavé pozorování na sebe nedalo dlouho čekat, protože kousek od vstupu si tesala dutinu žluna zelená. Velkou výzvou po celý víkend bylo určování ptáků podle hlasu. Člověk se nestačí divit, kolik jich může při bližším zaposlouchání naráz slyšet. Právě jarní měsíce jsou pro procvičování této aktivity ideální doba, protože samci v plném rozpoložení svým hlasem lákají samice k zakládání rodin. V rámci vycházky jsme si také vyzkoušeli, jak probíhá Liniové sčítání druhů, vysvětlili si základy práce s dalekohledem a ukázali si, jak pracovat s určovacím atlasem od Svenssona. Z těch nejzajímavějších pozorování během rána a dopoledne stojí za zmínku ledňáček říční, lžičák pestrý nebo kavky obecné hnízdící v dutině stromu.

V plné síle po společném obědě a již za teplejšího počasí vedly naše kroky do oblíbené pražské divočiny, Divoké Šárky. Díky pestré mozaice různých biotopů patří mezi nejzajímavější přírodní zákoutí v Praze. A ani tady na sebe opeřenci nenechali dlouho čekat. Mimo dlasků tlustozobých jsme zahlédli nádherné představení konipasů horských, strakapoudy prostřední a někteří dokonce i skorce vodního. Obzvlášť zajímavé bylo pozorování stavby hnízda sýkory modřinky ve stromu přímo u cesty. Večer se ještě hrstka odvážlivců rozhodla opět zkusit štěstí se sovami, tentokrát v oboře Hvězda. A i když ani tentokrát to nedopadlo, odměnou nám za celý den bylo posezení v místní hospůdce.

Neděle patřila návštěvě Kunratického lesa. Poučeni z minulého dne jsme nepodcenili počasí a nabaleni, a hlavně natěšeni na to, co nás čeká, jsme se vydali vstříc dobrodružství. Společnost nám chvíli dělal zimní host pěnkava jikavec, v plné polní se předvedli všechny druhy drozdů a naší pozornosti neunikl ani letošní pták roku zvonek zelený. Vrcholem celého víkendu bylo pozorování hnízdícího krkavce velkého a datla černého. Exkurzi jsme zakončili společným zhodnocením a zopakováním si nabitých znalostí.

Celkem jsme během prodlouženého víkendu spatřili 65 ptačích druhů. A co se mně osobně nejvíce líbilo? Společné nadšení pro věc a skvělá péče a připravenost lektorů! Díky, že jsem měla možnost se k vám na chvíli připojit.

Autoři fotografií: Ondřej Belfín, účastníci kurzu, Kateřina Rohová