Na tuto velmi jednoduchou otázku snadno odpoví každý ornitolog. Nejvíce ptáků přeci uvidíme okolo mokřadů, popřípadě uslyšíme v lese, nejméně naopak někde na poli. Když však chceme tuto častou terénní zkušenost doložit nějakou studií založenou na datech, ocitneme se v úzkých. Práce, které by toto ukazovaly, téměř neexistují – pokud se někdo zabývá počty druhů ptáků v různých biotopech, většinou si položí nějakou více či méně specializovanou otázku – např.: jak souvisí diverzita ptáků se strukturou vegetace nebo produktivitou prostředí? Nebo – jak je počet ptačích druhů ovlivňován postupem rostlinných invazí, ekologické sukcese či urbanizace? A na doložení té úplně nejjednodušší a na pohled zjevné pravdy se pak už obvykle nedostane. Proto jsme se rozhodli, že tento chybějící článek v jinak velmi rozvinutém výzkumu ptačí ekologie zaplníme. Continue reading „Kolik ptáků najdeme v různých typech prostředí?“

Každý, kdo chodí do přírody, si všímá jejích rychlých změn. Amatérští ornitologové se už od začátku osmdesátých let podílejí na Jednotném programu sčítání ptáků (JPSP), který poskytuje unikátní data o změnách stavu našich ptačích populací. Ta byla využita pro řadu studií, které se zabývaly tím, proč některé druhy ubývají a jiné přibývají. Ukázalo se například, že ubývají ptáci zemědělské krajiny, zatímco lesním ptákům se daří relativně dobře a mnohé teplomilné druhy dokonce přibývají. Jenže populační změny našich ptáků se nevyčerpávají jen tím, jestli daný druh ubývá nebo přibývá – populace často vykazují složitější dynamiku, kdy třeba zpočátku rostou a pak začnou klesat, nebo naopak. Jak charakterizovat tyto složitější trajektorie populačních změn a jak je spojit se změnami prostředí nebo vlastnostmi druhů? Continue reading „Co se děje s populacemi českých ptáků?“