Již v roce 2013, poté kdy ochranářská organizace Česká krajina oznámila, že se chystá provést transport divokých koní z anglického Exmooru do bývalého vojenského prostoru u Milovic, aby pomohli zachovat druhové bohatství této lokality, jsme začali pátrat po informacích o pastvě těchto koní v zahraničních ptačích rezervacích.

První na vlastní oči viděnou rezervací pasenou „exmoory“ byla belgická Rietbeemd. Odtud také pocházejí fotky koní, které bylo možno vidět v našich prezentacích a propagačních materiálech (krajina v pozadí je k nerozeznání od Josefovských luk). Správci belgické rezervace neskrývali nadšení („The horses do an excellent job!“). Úspěšné potlačování té nejtužší vegetace bylo viditelné na každém kroku. Spasené ostřice, sítiny, rákos. Mozaika plošek k zemi vypasené vegetace, osamocených trsů trav, rozdupaného drnu, rozblácených okrajů tůněk, okousaných keřů a hromádek koňských koblížků. Přesně to, co potřebují bahňáci na Josefovských loukách.

Ihned jsme kontaktovali Českou krajinu a ta ptačí park zařadila na seznam potenciálních lokalit ČR pro přirozenou pastvu velkých kopytníků. Následovalo vybírání vhodného komplexu parcel, nekonečné jednání s vlastníky pozemků o nákupu či pronájmu, probíjení se přes barikády byrokracie, představování záměru veřejnosti, stavění ohrad a jejich dokončování v hustém sněžení i za silného větru a čekání na první volné milovické koně.

Podařilo se. „Exmooři“ dnes neúnavně zkracují bujně rostoucí trávu, narušují kopyty drn a v zimě zpod sněhu vyhrabávají a konzumují stařinu. První experiment s pastvou divokých koní v mokřadu má ohromný úspěch (např. tu díky nim zahnízdil jinde ve východních Čechách nehnízdící vodouš rudonohý) a zkušenosti se začínají využívat i v dalších mokřadních a ptačích rezervacích v Česku.

Kde se vzali?

Nejlépe zpracovaný původ divokých koní najdete zde:

https://www.ceska-krajina.cz/klicove-druhy/divoky-kun-equus-ferus/