Historie parku a území

Myšlenka využít historický zavlažovací systém v údolí Metuje k podpoře mokřadních ptáků se vyklubala v hlavě východočeského ornitologa Miloslava Hromádky nejspíš při jeho toulkách za ptáky na začátku devadesátých let, kdy byla závlaha naposledy zemědělsky využívána. Jisté je, že nápad začal dostávat konkrétní tvary v roce 1995, kdy v Ptačím světě vyšel článek Miloslava a Věry Hromádkových o pozorování nevídaného množství ptáků v létě 1994 na zavlažených nivních loukách Metuje, u nichž mají již léta chalupu. ČSO dlouhodobě hledala adepta na první vlastní rezervaci a tak Miloslav společně s kamarádem Jiřím Kultem kandidaturu Josefovských luk přednesli v roce 2006 výboru ČSO. Od té doby jim také říkáme otcové ptačího parku, i když otcem myšlenky je skutečně jen Miloslav. Jiří však od počátku hraje nezastupitelnou roli ve všech vodohospodářských a úředních záležitostech díky svým zkušenostem, pracovnímu nasazení a enormnímu množství užitečných kontaktů. V tom samém roce vznikla i Pracovní skupina ČSO pro Ptačí park Josefovské louky, která začala připravovat první výkupy pozemků v daném území a první terénní práce.

Zleva Jiří Kult a Miloslav Hromádko na hlavním stavidle nápustného objektu na Staré Metuji v roce 2013.

Jak vznikla „Závlaha Metuj“

V roce 1902 bylo založeno Ústřední vodní společenstvo Metuj se sídlem v Krčíně (dnes součást Nového Města nad Metují), které mělo za úkol vybudovat luční závlahy tzv. přeronem k zajištění zvýšení výnosů luk. Dílo, které bylo realizováno mezi lety 1902–1912 na území mezi Krčínem a Josefovem, představovalo ve své době svou celkovou délkou kanálů přes 110 km velmi významnou vodohospodářkou stavbu. Práce zajišťovali dělníci z Rakousko-Uherska a stavbyvedoucí a zeměměřiči byli zejména Italové.
Původní celá závlahová soustava představovala výměru asi 1 007 ha, a to po obou stranách řeky Metuje. Systém byl též vybaven potřebným počtem stavítek, hradítek, shybek, sifonů, mostků a miniakvaduktů. Projekt byl prakticky dokončen až v letech 1930–1932. Povolení k odběru vody pro závlahovou soustavu zaniklo z důvodu nezájmu tehdejších zemědělských subjektů, až v roce 1999. Nové povolení k odběru vody získala ČSO v roce 2012.