Ptačí park Mnišské louky

Rozsáhlé mokřiny ve velkém zákrutu říčky Ploučnice u České Lípy přeměňujeme od roku 2020 na Ptačí park Mnišské louky. Z velké části hospodářsky nevyužívané území s černými skládkami, starým úložištěm kalů a zarůstajícími zbytky původních říčních ramen je ideálním územím pro obnovu hnízdišť mokřadních ptáků. Ochrana ptáků však pomůže i vzácným obojživelníkům, plazům, vážkám a motýlům.

Vytyčené území Česká společnost ornitologická vykupuje z darů podporovatelů na vytváření a správu ptačích rezervací ČSO.

Ptačí park zůstává otevřený lidem. ČSO tu navíc chystá osvětové akce a brigády. V budoucnosti tu budou naučné cedule, odpočívadla a pozorovatelny.

Historie parku a území

Ve 20. letech 17. století byly louky, lesy a pole v tomto území věnovány mnichům z českolipského kláštera jako zdroj příjmů Albrechtem z Valdštejna. Proto ptačí park dostal jméno Mnišské louky, podobně jako blízký znělcový kopec Mnišská hora.

Stále se měnící koryto řeky Ploučnice tu však odjakživa vytvářelo močály, těžko hospodářsky využitelné, což je pravděpodobně důvod jiného místního názvu – Na bídě.

Lokalita byla mezi 60 nominovanými na novou ptačí rezervaci v rámci výzvy ČSO v roce 2019. Velký potenciál pro výskyt ohrožených ptáků, rozlehlé nevyužívané plochy, přírodní říčka Ploučnice, přístupnost a blízkost většího sídla a atraktivní okolí jsou předpoklady pro zdárný rozvoj tohoto nového ptačího parku.

Slavík modráček na Mnišských loukách. Foto: Květoslav Hlávka

Flora, fauna

V toku Ploučnice je rozvinuta především makrofytní vegetace vodních toků – stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta, podél řeky se pak vyskytují zejména bylinné lemy nížinných řek, vegetace vysokých ostřic, říční rákosiny a rákosiny eutrofních stojatých vod. V nivě řeky se nachází fragmenty lužních lesů tvořené především potočními a degradovaný jasanovo-olšovými luhy mokřadními olšinami, v menší míře také údolními jasanovo-olšovými luhy, typickými porosty. Porosty doprovodných dřevin jsou relativně úplné a zachovalé. Ve stromovém patře jsou tvořeny většinou olší lepkavou, jasanem ztepilým, vrbou křehkou, keřové patro je většinou tvořeno lískou obecnou, bezem černým. Porosty jasanu jsou však silně napadeny nekrózou jasanu způsobenou Chalara fraxinae, olše pak chřadnutím olší v důsledku šíření Phytophthora alni. V údolní nivě mimo zastavěná území obcí se vyskytují zbytky lužních lesů a vlhké podmáčené louky, zejména vlhká tužebníková lada a vlhké pcháčové louky, v sušších polohách dále mezofilní ovsíkové louky. Při více zahloubených částech toku jsou svahy údolí Ploučnice nejčastěji tvořeny relativně zachovalými porosty hercynských dubohabřin a suťových lesů.

Podél Ploučnice a na vlhkých stanovištích v její nivě rostly např. prstnatec májový, p. Fuchsův, ďáblík bahenní, bledule jarní, úpolín nejvyšší, žebratka bahenní, pupečník obecný, vrba plazivá. Na území parku nebyly tyto ohrožené rostliny v současnosti nalezeny.

Z ryb a z mihulí se v toku vyskytují: mihule potoční, úhoř říční, plotice obecná, jelec tloušť, jelec jesen, střevle potoční, bolen dravý, lín obecný, parma obecná, cejn velký, kapr obecný, sumec velký, štika obecná, pstruh obecný , pstruh duhový, siven americký, lipan podhorní, mník obecný, vranka obecná, candát obecný, okoun říční, cejnek malý, jelec proudník, karas stříbřitý, ostroretka stěhovavá, amur bílý, hojná je ouklej obecná, ježdík obecný, mřenka mramorovaná a hrouzek obecný. Nepůvodním druhem je střevlička východní. Vhodná trdliště lososa obecného – štěrkové plochy s prokysličenou vodou – se nacházejí až v okolí Benešova nad Ploučnicí, ale občasný výskyt na území Mnišských luk je pravděpodobný.

Ploučnici a její okolí obývá celá řada vzácných živočichů. Poměrně početná je na celém území vydra říční, která pravidelně využívá pouze klidné úseky řeky mimo intravilány obcí, ve kterých se vyskytuje pouze při migracích a zimních potulkách.

Na vhodných zamokřených loukách se hojně vyskytuje kuňka ohnivá. V úseku mezi Benešovem nad Ploučnicí a Starým Šachovem byl prokázán výskyt užovky podplamaté, po vytvoření vhodného biotopu v ptačím parku by teoreticky mohla žít i zde. Hojný je skokan skřehotavý, zaznamenána byla i rosnička zelená. Dalším druhem, který se může časem v ptačím parku objevit, je neohroženější žába Česka ropucha krátkonohá.

Od soutoku s Labem po Benešov nad Ploučnicí se vyskytuje bobr evropský a nejspíš je jen otázkou času, kdy doputuje až k České Lípě. V Ploučnici žije rak říční, v jejích přítocích se vyskytuje rak kamenáč.

Jeřábi popelaví na Mnišských loukách. Foto: Květoslav Hlávka

Řeka Ploučnice a porosty v jejím okolí na území ptačího parku jsou už dnes zajímavé ornitologicky, zejména jako zimoviště a hnízdiště řady druhů ptáků – slavík obecný, skorec vodní, ledňáček říční, volavka bílá, volavka popelavá, lyska černá, slípka zelenonohá, kormorán velký, labuť velká, kopřivka obecná, čírka obecná, ostralka štíhlá, lžičák pestrý, zrzohlávka rudozobá, polák velký, polák chocholačka, hohol severní, morčák velký, potápka roháč, potápka malá, kulík říční, pisík obecný, racek chechtavý, racek bouřní, čáp černý, čáp bílý.
(dle nature.cz)