//Monitoring a ochrana hnízdních lokalit čápa černého a orla mořského v okrese Jičín a částech okresů Nymburk, Hradec Králové a Mladá Boleslav
Autor: Martin Kožuško
//Výsledky letošní hnízdní sezóny sýčků obecných nejsou povzbudivé. Ornitologové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a České společnosti ornitologické spočítali pouze 62 mláďat u 26 párů. Toto číslo je podobné loňským součtům, což znamená, že se populaci kriticky ohrožené sovy zatím nedaří výrazně posílit a stále v Česku balancuje na hranici přežití. Letošní rok vědce znepokojilo, že na téměř polovině kontrolovaných hnízd zaznamenali neoplozená či zastuzená vajíčka. Na vině může být chladné počasí, ale také příbuzenské páření, jež v malé a izolované sýččí populaci může způsobovat sníženou schopnost reprodukce. Continue reading „Kritická sezóna pro sýčky: vajíčka z téměř poloviny hnízd zůstala neoplozená či zastydla“
//V současné době se hojně diskutuje o tzv. kůrovcové kalamitě, způsobech péče o les i o stavu lesů v době pokračujících klimatických změn. Jak ale fungují lesy coby prostředí pro ptáky z dlouhodobého hlediska? Je lesnické hospodaření pro ptáky prospěšné, nebo ne? Odpověď na tyto otázky poskytuje analýza dat Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP), která byla nedávno publikována v časopise Ecological Indicators. Ukázalo se, že populace běžných druhů lesních ptáků dlouhodobě rostou, přičemž pozitivní trendy mají zejména druhy obývající vysoké porosty. To napovídá, že současné hospodaření ptákům nevadí. Ovšem tento výsledek utváří zejména druhy běžných lesních generalistů, zatímco některé specializované skupiny druhů ubývají. Continue reading „Údaje z JPSP prozradily, jak jsou naše lesy vhodné pro ptáky“
//Česká společnost ornitologická (ČSO) od začátku roku eviduje 32 otrávených ptáků. Většinou jde o dravce. Více než polovina počtu obětí jsou káně lesní, traviči mají na svědomí také orla mořského, motáka pochopa, jestřába lesního a 10 krkavců velkých. Na vině je ve většině případů jed karbofuran, jehož držení je v celé Evropské unii od roku 2008 zakázané pro přílišnou jedovatost, dříve se používal jako pesticid. Karbofuran je smrtelný i při malé dávce, a to i pro člověka. Psovodka ČSO Klára Hlubocká vyhledává se speciálně vycvičenými psy v terénu otrávené návnady a jejich oběti a podklady předává policii. Continue reading „ČSO letos eviduje už 32 ptáků zabitých traviči. Jednoho pomohla usvědčit psí jednotka“
//Policie na Břeclavsku obvinila muže z toho, že loni karbofuranem otrávil luňáka červeného a následně také mnoho dalších živočichů. Muž se k činu přiznal. Hrozí mu až 6 let za mřížemi. K objasnění případu významně napomohla psí jednotka ČSO, a to jak v terénu dohledáním návnad a jejich obětí, tak i při domovní prohlídce. Více ve zprávě na webu Policie ČR. Continue reading „Psí jednotka ČSO pomohla k objasnění případu traviče na Břeclavsku“
//Hlas je pro sýčky obecné, stejně jako další sovy, jeden ze základních způsobů komunikace. Teritoriální houkání každého sýčka má zároveň svoji charakteristickou melodii, díky které dokáže tato sova rozeznat své známé sousedy od potulných samců – případných soků. Hlasovou variabilitou sýčka se zabývají ornitologové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR), České společnosti ornitologické (ČSO) a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (PřF JU). Pomocí akustického monitoringu získávají cenné záznamy o přežívání jedinců a celkovém vývoji populace sýčka v České republice. Houkání sýčků tak představuje důležitý zdroj informací pro management této ohrožené sovy. Continue reading „S ochranou kriticky ohrožených sýčků pomáhá hlasový monitoring“
//Hlavní sdělení:
Praha, 26. června 2022. Tažných ptáků celosvětově ubývá v důsledku toho, jak lidé během posledních desetiletí pozměnili krajinu. Nový výzkum Východoanglické univerzity (UEA), portugalských univerzit v Portu a v Lisabonu a České společnosti ornitologické (ČSO) podrobně zmapoval jednotlivé příčiny ohrožení stěhovavých druhů ptáků. Continue reading „Lidské stavby, lov a změna klimatu jsou příčinou obrovského úbytku stěhovavých ptáků“
//
Evropská rada pro sčítání ptáků (EBCC) má od dubna 2022 svou první profesionální kancelář. Vložení důvěry do ČSO a umístění sídla právě do její pražské kanceláře je logickým vyústěním dvacetileté úspěšné spolupráce. Otevíráme tak novou kapitolu vzájemného partnerství a prohlubujeme účast ČSO na koordinaci a rozvoji monitoringu změn početnosti ptačích populací a mapování jejich rozšíření v Evropě.
Posláním kanceláře je poskytovat podporu radě EBCC při dosahování jejích cílů. V praxi to znamená, že bude plnit zejména organizační a logistické úkoly, včetně organizace konferencí a specializovaných mezinárodních setkání, jako jsou tematické workshopy. Důležitou součástí práce je i komunikace s odbornou i laickou veřejností, správa webové stránky a profilů na sociálních médiích či vydávání elektronického zpravodaje, ale i pomoc při tvorbě odborného časopisu Bird Census News.
Úkolem kanceláře bude i získávání finančních prostředků na prioritní programy EBCC a koordinace odpovědí na výzkumné příležitosti či výzvy k financování, stejně jako udržování a rozvíjení partnerství v rámci rozsáhlé sítě kontaktů z řad delegátů EBCC, vědců, úředníků v ochraně přírody, představitelů dalších organizací včetně Evropské komise i dobrovolných terénních spolupracovníků.
Manažerem kanceláře byl jmenován Petr Voříšek (e-mail: office@ebcc.info; vorisek@ebcc.info) a manažerkou komunikace kanceláře se stala Alena Klvaňová (e-mail: klvanova@birdlife.cz).
Alena Klvaňová
//Lidská sídla již dávnou nejsou domovem jen pro člověka. Městské a vesnické prostředí přilákalo i mnoho ptáků, které nazýváme synantropní. Jednoduše řečeno se jedná o druhy, které žijí v blízkosti lidských sídel a naučily se profitovat ze změn prostředí, které lidská přítomnost přináší. Ochrana a zkoumání druhů žijících v těsném sousedství s člověkem je pro ČSO dlouhodobým tématem, kterému se aktivně věnuje. Po staletí se tihle ptáci totiž učili žít v naší blízkosti. Současná moderní doba jim však přináší nástrahy, kterým se ale během několika málo let přizpůsobit nedovedou. Čelí proto různým nebezpečím, mnozí jsou ohroženi. O tom, jaká nebezpečí to jsou, se můžete dočíst v tomto článku, který je věnovaný vybraným okřídleným sousedům. Continue reading „Ptáci lidských sídel: kavka, jiřička, vlaštovka, sýček a sova pálená se představují“
//Po čtyřech letech od spuštění Liniového sčítání druhů (LSD) vyšla první vědecká studie, která tato data využila. Díky přesné poloze záznamů zjištěných ptáků bylo možné přímo porovnat ptačí společenstva mezi různými biotopy. Zajímalo nás, jaké ekologické vlastnosti tato společenstva charakterizují. Zjistili jsme například, že lesy, zvláště jehličnaté, hostí chladnomilné druhy, zatímco města druhy teplomilné. V mokřadech jsou zase společenstva tvořena druhy s omezenějším evropských rozšířením a s pomalejší životní strategií. Jiná studie pojednávající o diverzitě ptáků v různých biotopech je nyní v recenzním řízení a několik dalších se připravuje.
LSD je projekt občanské vědy, který Česká společnost ornitologická spustila v roce 2018 s cílem každoročně monitorovat ptačí populace v ČR pomocí přesnější a modernější metodiky, než jakou nabízí Jednotný program sčítání ptáků. Ten má podobné zaměření a díky souvislé časové řadě sahající až k roku 1982, zůstává klíčovým zdrojem údajů o vývoji našich hnízdních populací v dlouhodobém měřítku. Má však jistá metodická omezení daná dobou jeho vzniku, která LSD překonává. Zásadní inovací je především záznam každého jedince do letecké mapy během sčítání na liniovém transektu a částečné znáhodnění výběru lokalit. Tím je možné načrtnout reprezentativní obrázek o hnízdních populacích našich ptáků a položit si otázky, jež předtím nebylo možno vyřešit.
Jednou z takových možností je přímé srovnání společenstev ptáků mezi různými biotopy. Tím, že terénní spolupracovníci zaznamenávají polohu každého jedince, můžeme tyto záznamy překrýt s biotopovou mapou a poté sestavit seznamy druhů v jednotlivých biotopech. Přesně toto jsme provedli s daty nasbíranými pomocí LSD v hnízdních sezónách let 2018 a 2019 (další roky jsme nezahrnuli proto, že analýza a její publikace trvala velmi dlouho – začali jsme již na konci roku 2019). Záznamy z LSD jsme v prostředí geografických informačních systémů překryli s upravenou Konsolidovanou vrstvou ekosystémů (KVES). KVES je poměrně unikátní mapový podklad vzniklý na základě vegetačního mapování ve vysokém rozlišení, který vytvořila Agentura ochrany přírody a krajiny. Rozlišuje 39 biotopů, ale ne všechny jsou pro ptáky relevantní nebo měly dostatečné zastoupení na transektech LSD. Proto jsme původní biotopy rozlišované KVES sloučili do 14 kategorií, které byly pro účely naší studie vhodné. Každý transekt LSD byl takto rozdělen do různých biotopových polygonů, přičemž každý polygon byl tvořen právě jednou ze 14 biotopových kategorií. Pro každý polygon jsme pak vygenerovali soupis všech druhů, které v něm byly během sčítání LSD zaznamenány. Soupis druhů v jednom polygonu představoval jeho ptačí společenstvo.
Dále jsme pro každý druh zjistili na základě literárních údajů 6 ekologických charakteristik: životní strategii (ta odráží míru investice dospělých jedinců do reprodukce nebo do vlastního přežití – jde o kontinuum, na jehož jednom konci stojí druhy investující zejména do reprodukce, ty mají mnoho mláďat, jsou malé a žijí krátce, např. sýkory, zatímco na druhém konci jsou druhy více investující do přežití dospělých, přičemž mají malé snůšky, jsou obvykle velké a dlouho žijící, např. dravci), migrační vzdálenost (vzdálenost mezi středy hnízdního a nehnízdního areálu), pozici klimatické niky (průměrnou teplotu v evropském hnízdním areálu druhu v hnízdní době), regionální vzácnost (podíl evropské populace druhu na celkové populaci všech evropských ptáků) a dva ukazatele potravní niky (jeden zachycující míru jeho insektivorie a druhý míru jeho vazby na rostlinnou, resp. masitou potravu).
V dalším kroku jsme pro společenstvo každého biotopového polygonu vypočetli průměrnou hodnotu každé ekologické charakteristiky. Tento průměr byl spočítán z druhově specifických hodnot dané charakteristiky, přičemž šlo o vážený průměr, kdy vahou byl podíl početnosti každého druhu na celkové početnosti daného společenstva. Tyto průměrné hodnoty jsme pro každou ekologickou charakteristiku zvlášť srovnali statistickým modelem mezi jednotlivými biotopy na všech transektech LSD.
Zjistili jsme, že druhy s rychlou životní strategií hnízdí zejména v lesích, v otevřených biotopech s dřevinnou vegetací (křoviny, vegetace podél cest) a ve vesnické zástavbě. Naopak druhy s pomalými strategiemi byly zaznamenávány hlavně v přírodních mokřadech, na vodních plochách, ale třeba také v polních kulturách. Toto zjištění bylo dáno hlavně přítomností většího počtu velkých (a tedy „pomalých“) druhů vodních ptáků na jimi preferovaných vodních biotopech – např. labutě velké, husy velké, volavky a rackové. Naopak vazba „rychlých“ druhů na dřeviny může souviset s tím, že tyto biotopy poskytují dutiny pro hnízdění. Dutinovým druhům (např. již zmiňovaným sýkorám) se vyplatí investovat do reprodukce, protože nabídka hnízdních příležitostí je pro ně omezená a zároveň jsou vystaveny nižšímu riziku predace než druhy hnízdící v otevřených hnízdech – když už tedy dutinu objeví, je pro ně výhodné plně využít jejích výhod a maximalizovat hnízdní úsilí. Kromě toho může menší tělesná velikost v lesích souviset s usnadněním pohybu v husté vegetaci.
Z hlediska migrační vzdálenosti se nejkratší trasou mezi hnízdním a nehnízdním areálem vyznačovala společenstva urbánních ploch. Je zde menší tlak na přesun do jiných oblastí v zimním období než v jiných biotopech díky celoroční potravní nabídce, kterou představují zbytky zanechané lidskou společností i cílené přikrmování, ale může to být i vlivem zvýšené teploty v městech oproti okolní krajině. Hmyzožravé urbánní druhy, jako jsou rorýs nebo vlaštovkovití, které na zimu táhnou až do subsaharské Afriky, představují výjimku potvrzující toto pravidlo.
Pozice klimatické niky byla opět vyšší ve společenstvech druhů zaznamenaných na urbánních plochách, kdy zde může hrát roli již zmíněný vliv městského tepelného ostrova, ale i historie šíření některých těchto druhů. Ptáci jako hrdlička zahradní, rehek domácí nebo zvonohlík postupovali Evropou z jihu na sever a v jižních (a tedy i teplejších oblastech) mají stálé centrum svého rozšíření. Ovšem největší rozdíl co do pozice klimatické niky byl zjištěn mezi chladnomilnými druhy jehličnatých lesů a teplomilnými druhy výsypek a těžebních ploch. Vztah druhů jehličnatého lesa a chladnějšího podnebí v Evropě lze dobře vysvětlit jejich původem – jehličnaté porosty jsou v našich podmínkách tvořeny zejména smrky a borovicí lesní, které se přirozeně vyskytují buď na horách, nebo ve vyšších zeměpisných šířkách. Ačkoliv se s rozvojem lesního hospodaření rozšířily i do středních poloh a nížin, jejich druhy se vyznačují horským nebo severoevropským rozšířením. Plochy poznamenané povrchovou těžbou zase představují útočiště ptáků, které v Evropě obývají teplejší oblasti s řídkou vegetací stepního či lesostepního charakteru – např. linduška úhorní, bramborníček černohlavý nebo strnad luční.
Nejvyšší regionální vzácnost se nepříliš překvapivě pojila se společenstvy vodních ploch a mokřadních biotopů. To je dáno jednak tím, že tyto biotopy jsou v evropské krajině zastoupeny jen okrajově, takže druhy na ně vázané jsou nevyhnutelně málo početné, ale zároveň mají druhy, které je obývají, pomalé životní strategie. Tento způsob života se totiž vlivem různých energetických a evolučních omezení nevyhnutelně pojí s nízkou početností. Dosti vzácné byly i druhy zaznamenané na plochách poznamenaných těžbou, což můžeme vysvětlit tím, že se v evropské krajině přirozené biotopy tohoto charakteru vyskytují pouze omezeně, ale i druhy zjištěné v polních kulturách. V jejich případě lze vzácnost ovšem těžko vysvětlit nízkou nabídkou prostředí – zde si naopak myslíme, že je nižší početnost ptáků zaznamenaných v tomto biotopu dána jeho nevyhovující kvalitou. Dříve početné druhy osidlující pole (jako koroptev nebo čejka) dnes proto patří k druhům vzácným.
Z hlediska potravních nároků byly druhy s nižší vazbou na hmyz zjištěny ve společenstvech různých biotopů lidských sídel, podél cest, na vodních plochách i tekoucích vodách. Naopak ve všech ostatních biotopech byly zaznamenány druhy více hmyzožravé. V lidských sídlech se vzhledem k možnostem, jež naše společnost ptákům nabízí, otevírá ekologický prostor druhům schopných využít různé alternativní zdroje potravy, zejména zrnojedům. Slabší potravní vazba na hmyz u společenstev vodních i tekoucích vod bude souviset s výskytem rybožravých druhů v těchto biotopech, jako jsou např. volavky, rackové nebo kormorán velký. V tomto směru je zajímavý kontrast se společenstvy přírodních mokřadů, kde se naopak druhy daleko častěji živily hmyzem. To bylo dáno přítomností různých ptáků litorální vegetace, jako jsou např. rákosníci nebo cvrčilky.
Chtěli bychom zdůraznit, že výše popsané vztahy byly zjištěny tzv. korelativní analýzou, takže je nelze chápat jako platné bez jakýkoliv výjimek. Naopak výsledky ukázaly, že se ptáci mezi jednotlivými biotopovými polygony na transektech LSD výrazně mísili. Tím pádem se druhy mezi různými společenstvy do značné míry překrývaly, což zmenšovalo rozdíly v průměrných hodnotách jednotlivých ekologických znaků mezi biotopy. Na druhou stranu všechny popsané výsledky byly statisticky průkazné a dobře je vysvětlovaly faktory, které mají svůj původ v ekologických či biogeografických zákonitostech nebo ve způsobu využití krajiny lidmi.
Závěrem bychom rádi poděkovali všem ornitologům, kteří se podílí na LSD. Jejich práce nese plody v podobě velmi zajímavých poznatků o biologii nebo ochraně ptáků a bude je využívat čím dál větší množství odborných studií. Právě nyní se v recenzním řízení nachází další článek, který srovnává diverzitu ptáků mezi různými biotopy. Několik dalších výzkumů, které se zaměřují na početnost ptáků se zohledněním detektability, populační trendy nebo výběr prostředí za využití hnízdního i zimního sčítání, dále probíhá. Věříme, že stávající spolupracovníci budou i nadále LSD zahrnovat svoji přízní a mnoho dalších se ještě přidá. Čím více lokalit LSD pokrývá, tím jsou data cennější a výsledky zajímavější!
Jiří Reif, PřF UK, za autorský kolektiv
Citace původního článku: Reif J., Vermouzek Z., Voříšek P., Romport D., Morelli F. (2022): Birds’ ecological characteristics differ among habitats: an analysis based on national citizen science data. Community Ecology, doi: https://doi.org/10.1007/s42974-022-00089-4
Odkaz umožňující přečtení článku: https://rdcu.be/cMsLE
Zájemci o jeho zaslání a stažení se mohou obrátit na některého z hlavních autorů e-mailem: jirireif@natur.cuni.cz (Jiří Reif), verm@birdlife.cz (Zdeněk Vermouzek), vorisek@ebcc.info (Petr Voříšek).
//Na Klatovsku byly v uplynulých dnech nalezeny tři otrávené káně lesní. Kriminalisté ve spolupráci s psovodkou České společnosti ornitologické (ČSO) Klárou Hlubockou na místě dohledali také dvě otrávené lišky a zbytky masa na balíku slámy jako otrávenou návnadu. ČSO zaznamenává případy otrav napříč celou republikou. V některých okresech je ale trávení častější. Nejvíce problematická je právě oblast západních Čech a také jižní Morava. Ornitologové apelují na veřejnost, aby se s případnými informacemi o trávení a pokládání otrávených návnad obracela na policii. Continue reading „Travič na Klatovsku zabil tři káně lesní. Otravy v oblasti se množí“
//Zima již je v plném proudu, my se však můžeme ve stručnosti podívat, jak dopadla ta minulá z pohledu Zimního sčítání vodních ptáků ve středních a východních Čechách. Při hodnocení zimy 2020/21 je nutné především poděkovat všem dobrovolným spolupracovníkům, kteří se sčítání zúčastnili i za ztížených podmínek. Zvláštní poděkování pak patří K. Slabeyové a Z. Vermouzkovi z České společnosti ornitologické za součinnost v termínech, kdy byl výrazně omezen pohyb po území státu. Bez jejich pomoci by nebylo možné zorganizovat sčítání v plném rozsahu. Continue reading „Zimní sčítání vodních ptáků ve středních a východních Čechách v sezóně 2020/2021“
//V březnu 2021 spustila ČSO nový program občanské vědy – monitoring ptačích chorob (nejen) u krmítka. Program má dva cíle – zaprvé dlouhodobě sbírat údaje o rozšíření ptačích nemocí na území České republiky a zajistit tak cenná data, jichž jsme doposud měli jen velmi málo. Druhý cíl je svázaný s osvětou a prevencí – program nabízí kompaktní informace jak o prevenci chorob, tak o správném postupu při jejich výskytu.
Pomoci s mapováním může každý, kdo zpozoruje nemocné (živé či mrtvé) opeřence, a to vyplněním formuláře. Prevence šíření chorob spočívá především ve zodpovědném přikrmování – podrobnosti najdeme na stránce Ptačí choroby.
Po necelém roce od spuštění Monitoringu chorob můžeme říct, že první cíl – sběr dat – se daří úspěšně plnit.
Continue reading „Monitoring ptačích chorob – ohlédnutí po necelém roce od spuštění“
//V roce 1944 vydal Veleslav Wahl poprvé své průkopnické dílo Pražské ptactvo. Jeho kniha podává ucelený obraz avifauny hlavního města v tehdejší době. V České společnosti ornitologické pracujeme na novém a doplněném vydání Wahlovy knihy v souladu s jeho poslední vůlí (https://www.birdlife.cz/k-vyroci-veleslava-wahla/). Základem pro nové vydání Pražského ptactva je seznam ptáků Prahy (Avifauna Prahy a její změny), který vychází jako samostatná elektronická publikace. Publikace ke stažení ZDE. Continue reading „Vychází seznam ptáků Prahy“
//Česká populace orla královského se v letošním roce rozrostla o jedenáct mláďat. Kriticky ohrožený dravec hnízdí u nás výhradně na jižní Moravě, kde má celosvětově severozápadní hranici svého výskytu. Letos tam ornitologové zaznamenali čtrnáct párů, což je o jeden pár více než loni. Největší hrozbou pro orly královské je člověk, který dravce vyrušuje při hnízdění anebo v některých případech dokonce cíleně zabíjí. Letos po čtyřech letech ornitologové zaznamenali otravu orla královského. Česká společnost ornitologická proti pytlákům a travičům bojuje v terénu pomocí psí jednotky v projektu PannonEagle Life, která vyhledává otrávené návnady. Continue reading „Orli královští v roce 2021 vyvedli v Česku jedenáct mláďat“
//Vědci z Univerzity Karlovy a České zemědělské univerzity se pokusili o zhodnocení historických změn početnosti ptáků na základě vzpomínek ornitologů starší generace. Výsledky se podařilo publikovat v časopise Ecological Indicators doi: 10.1016/j.ecolind.2021.107909 a stručnou zprávu o tomto výzkumu si můžete přečíst v Ptačím Světě 4/2021. Zde přinášíme podrobnější informace. Continue reading „„Za mých mladých let, to bylo ptáků!““
//Mezinárodní tým výzkumníků z Královské společnosti pro ochranu ptáků (RSPB), BirdLife International a České společnosti ornitologické tento týden vydal studii o dramatickém úbytku ptáků v Evropské unii. Článek vzbudil velký zájem médií včetně prestižních zahraničních deníků a zpravodajských webů. Nabízíme přehled některých z nich. Continue reading „Studie o úbytku ptáků v Evropě zaujala média“
//Dnes jsme s kolegy z RSPB a BirdLife International zveřejnili studii, která hodnotí změny celkového počtu ptáků v EU v období let 1980–2017. Robustní výsledky ukazují, že během mého života z EU vymizelo kolem 600 milionů ptáků (odhadujeme, že to bylo mezi 557 a 623 miliony jedinců), což znamená, že jsme přišli o každého šestého ptáka. Jinými slovy, když mě maminka vozila v kočárku, zpívalo v parku o 17–19 % více ptáků. Continue reading „Dramatický úbytek ptáků Evropské unie“
//Hlavní sdělení:
Continue reading „Nová studie odhaluje dramatický úbytek evropských ptáků“
//
Jiří Porkert a Miloslav Hromádka (edd.): Ptáci Hradce Králové, Nakladatelství Pavel Mevart, rok vydání 2021, 432 stran.
Kniha Ptáci Hradce Králové, která vyšla s přispěním malého grantu ČSO, je prvním souborným zpracováním informací o ptactvu tohoto města. V letech 1985-1989 a opět v letech 2009-2015 zde byl prováděn kolektivní ornitologický výzkum mapování hnízdního rozšíření ptáků. Získaný jedinečný soubor dat umožňuje zdokumentovat vývoj avifauny na území města za poslední zhruba čtvrtstoletí, kdy také samo město prošlo velkou proměnou.
//Film Slyšet sýčka uspěl na mezinárodním festivalu populárně-vědeckých filmů Prague Science Film Fest (PSFF), který se konal od 18. do 22. října 2021 v kampusu České zemědělské univerzity (ČZU) a v kinech v centru Prahy. Půlhodinový snímek režiséra Jana Hoška o sýčcích a jejich ochráncích získal Zvláštní ocenění rektora ČZU Petra Skleničky. Cílem této ceny, která je spojena s finanční odměnou 1 000 amerických dolarů, je vyzdvihnout a ocenit v zahraničním kontextu konkurenceschopný snímek z české produkce. Continue reading „Film Slyšet sýčka získal ocenění na filmovém festivalu“
//Čtyřicátou sezónu má za sebou Jednotný program sčítání ptáků (JPSP). Na počátku 80. let minulého století ho založili ornitologové Jiří Janda a Karel Šťastný. V roce 1981 proběhla nultá, zkušební sezóna. Od roku 1982 běží sčítání hnízdních populací běžných druhů ptáků v téměř nezměněné podobě až do dneška. JPSP je se svými 40 sčítacími sezónami jedním z nejstarších programů systematického monitoringu běžných ptáků v Evropě. V zemích bývalého východního bloku je vůbec nejstarší (více na pecbms.info).
JPSP má za cíl dlouhodobé sledování vývoje početnosti jednotlivých druhů – stručně řečeno, abychom věděli, kteří ptáci ubývají a kteří přibývají. Tyto informace využívají vědci při dalších výzkumech a jsou i nezbytným podkladem pro úspěšnou ochranu přírody. Mimo jiné jsou trendy vývoje početnosti jedním z kritérií pro zařazování druhů do červených seznamů a vícedruhové indikátory slouží jako základní zdroj informací o přírodě celé Evropy.
Trendy početnosti více než stovky běžných druhů ptáků zveřejňujeme na webu jpsp.birds.cz. Díky osmdesátce dobrovolných spolupracovníků, kteří každoročně dvakrát během jara sčítají ptáky na dvaceti přesně určených bodech, můžeme takřka v přímém přenosu sledovat, jak se z běžných druhů stávají vzácné a naopak. K těm prvním patří kromě notoricky známých ptáků zemědělské krajiny chocholouše, čejky nebo koroptve nově například i zvonci, zřejmě následkem krmítkové nákazy – trichomonózy, nebo zvonohlíci, moudivláčci, cvrčilky říční či z lesních ptáků králíčci obecní. Společné pro většinu těchto druhů je, že přesné příčiny způsobující jejich úbytek neznáme.
Na druhou stranu svoji početnost zvyšují hlavně druhy běžné a široce rozšířené, často osidlující i urbánní prostředí: pěnice černohlavá, kterou má ČSO v logu, kos, špaček, straka nebo holub hřivnáč. Výrazně narostly počty prakticky všech šplhavců, zřejmě v souvislosti se stárnutím lesů a se s tím spojenou zvýšenou nabídkou potravy.
Sloučením indexů početnosti vybraných druhů vznikají vícedruhové indikátory. Ty dodává ČSO i státu a objevují se pak jako zásadní indikátory například ve státní Zprávě o stavu životního prostředí.
Čtyřicetiletý Jednotný program sčítání ptáků má i svého hrdinu. Je jím Karel Machač z Tachova (rozhovor s ním najdete v Ptačím světě 3/2020), který sbírá data JPSP od samého počátku. Během čtyřiceti let nevynechal ani jeden sčítací termín. Pro všechny ornitology, kteří by se chtěli nechat jeho přístupem inspirovat, je připraven přímý nástupce Jednotného programu, Liniové sčítání druhů (LSD). LSD se kromě hnízdních populací zaměřuje i na početnost během zimy. Nejbližší sčítací termín je od 1. do 15. listopadu a instrukce jsou k dispozici na www.birdlife.cz/lsd.
Celý čtyřicetiletý úspěch, desítky vědeckých publikací, indikátory a indexy jednotlivých druhů jsou zásluhou více než 220 spolupracovníků, kteří se JPSP za dobu jeho existence účastnili. My všichni, kteří jsme sčítali a sčítáme, si oslavu těch 40 let JPSP určitě zasloužíme.
//Continue reading „Ochrana a monitoring motáků lužních na Třebíčsku v roce 2021“
//Jednou z podmínek pro zapojení do Liniového sčítání druhů je perfektní znalost ptáků – nejen podle vzhledu, ale především akusticky. Pokud si nejsme jisti, zda jsou naše schopnosti dostatečné, stojí za to vyzkoušet si LSD na nečisto.
Při sčítání přítomnost většiny ptáků zjišťujeme podle hlasu, aniž bychom příslušného ptáka vůbec viděli. Z dosavadních dat je takto určeno 73 % ptáků v době hnízdění, v zimě 61 %. Pokud je průměrný počet zaznamenaných ptáků na jedné linii 74, znamená to, že jsme 54 z nich určili podle hlasu. V zimě je to 22 ptáků z průměrných 36.
A právě potřeba dobré znalosti ptáků podle hlasu řadu zájemců od LSD odrazuje – jednoduše si nevěří, že ptáky znají dostatečně dobře. Jiným problematickým případem jsou lidé, kteří perfektní znalosti sice nemají, ale za to mají velké sebevědomí. Stojí tedy za to si LSD vyzkoušet na nečisto a teprve podle výsledků se rozhodnout, zda jsou naše znalosti dostatečné nebo potřebují ještě třeba rok tréningu.
Jsou dvě možnosti, jak to udělat, které se liší jen posledním krokem, tedy tím, zda a jak data odešleme. Začít bychom měli důkladným přečtením metodiky. Podle ní si vylosujeme sčítací čtverec a vytyčíme v něm dvě sčítací linie. Stáhneme aplikaci pro mobil či tablet a projdeme si linie, abychom se s nimi seznámili. Potom už můžeme vyrazit sčítat. Postupujeme přesně podle metodiky, zejména dodržíme předepsanou denní dobu sčítání (dodržení termínů není u sčítání na zkoušku nezbytně nutné). Po skončení hodinového sčítání na linii bychom měli být schopní posoudit, zda jsme zvládli určit skoro všechny ptáky, kteří se kde ozvali. V létě musíme rozhodně určit všechny zpěvy, v zimě všechny hlasy, které jsou typické a slýcháme je častěji. Naopak nemusíme určit úplně každé drobné pípnutí, což v případě některých typů hlasů ani není možné.
Na konci linie, po proběhnutí 60 minut a průchodu kolem koncového bodu, se rozhodneme pro jedno z možných ukončení sčítání:
Zimní období je pro vyzkoušení LSD ideální, protože ptáků je v krajině celkově méně a větší část z nich je vidět. Termíny zimního sčítání jsou 1. až 15. listopadu, 25. prosince až 8. ledna a 22. února až 8. března.
Všem zájemcům přeji uspokojení ze skutečnosti, že pozorováním ptáků přispívají i k rozvoji našeho společného poznání i k ochraně ptactva!
//
