Ministerstvo zemědělství sice ustoupilo od plánu na povolení povrchové aplikace jedu na hraboše, stále ale platí povolení na vkládání zvýšené dávky jedu do nor hrabošů. A to i přesto, že kalamitní situace hrabošů již pominula. Česká společnost ornitologická (ČSO) zjistila, že u zemědělců není o tuto možnost skoro žádný zájem. Ornitologové tedy znovu vyzývají ministerstvo, aby nařízení bez odkladu zrušilo.
Aktualizace: Ministerstvo zrušilo nařízení k 9. červnu. Více ZDE.
Nařízení umožňující trávení hrabošů vkládáním zvýšené dávky jedu do nor (10 kilogramů na hektar namísto trvale povolených 2 kilogramů) vydal v dubnu Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) podřízený Ministerstvu zemědělství začátkem dubna a má platnost do konce července. ČSO se (na základě Zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) ÚKZÚZu dotázala, kolik zemědělců a na jaké ploše dosud využilo možnost aplikovat zvýšenou dávku jedu do nor.
Ředitel ÚKZÚZu Daniel Jurečka sdělil, že v období od 2. dubna do 2. května, tedy první měsíc platnosti nařízení, podalo hlášení o plánované aplikaci Stutoxu II ve zvýšené dávce 14 zemědělských subjektů na celkové výměře 4 825 hektarů. Jsou to 0,2 % z celkové výměry zemědělské půdy, která se využívá jako orná a pro trvalé kultury, jako sady, vinice, chmelnice (zdroj: ČSÚ).
Ani samotni zemědělci nemají o využití zvýšených dávek velký zájem. Nic nebrání zrušení nařízení
Znovu tedy žádáme o zrušení nařízení, které umožňuje trávení zvýšenou dávkou. V samotném textu nařízení ÚKZÚZ uvedl, že k jeho zrušení dojde i před 30. červencem, pokud pomine kalamitní stav. Nyní by tedy měl ÚKZÚZ zrušit toto nařízení bez odkladu. Zároveň, od 1. června se práh škodlivosti u hrabošů mění ze současných 50 aktivních východů z nor na hektar na 200. Počet hrabošů by musel raketově narůst, aby byl v červnu kalamitní stav. A to se dá očekávat jen velice těžko.
Klíčem je pestrá krajina
ČSO dlouhodobě zdůrazňuje, že trávení je pouze dočasným a krátkozrakým řešením gradace hrabošů. V Česku převládá monokulturní intenzivní hospodaření s velkými lány, které hůře čelí různým aktuálním problémům, jako je sucho, eroze půdy či gradace hrabošů. Pestrá krajina s menší výměrou polí a krajinnými prvky, která hostí ptačí i savčí predátory, čelí hrabošům lépe, jak již např. prokázala studie vědců pod vedením profesora Emila Tkadlece z Univerzity Palackého v Olomouci.
Podívejte se na nové video z Ekofarmy Petra Marady o pestrosti krajiny a podpoře života v ní:
Téma povrchového rozsypávání jedu Stutox II se objevilo po několika letech. V letech 2019–2020 se z tématu použití Stutoxu II stalo v Česku politikum a předmět sporů. Ministerstvo zemědělství opakovaně povolovalo (a následně po tlaku ČSO, MŽP a dalších organizací i veřejnosti omezovalo) aplikaci jedu na povrch půdy. Kvůli tomu se jedem Stutox II otrávili čápi, bažanti, zajíci či káně. V reakci na tuto situaci vznikla na MZe pracovní skupina, kde se za účasti ČSO a dalších odborníků představovaly možné přístupy k řešení problematických gradací. I díky této odborné diskusi se jed po celé roky na povrch nesypal. V roce 2026 se ale ohledně trávení hrabošů žádná jednání expertních skupin neodehrála.
Kontakty pro média:
Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO, verm@birdlife.cz, 773 380 285
Václav Zámečník, zemědělský specialista ČSO, zamecnik@birdlife.cz, 776 368 360
Česká společnost ornitologická (ČSO) je s 8 a půl tisíci členy a členkami největší ochranářskou organizací v Česku, v roce 2026 slaví 100 let od založení. ČSO je dobrovolné zájmové sdružení profesionálních pracovníků i amatérů zabývajících se výzkumem a ochranou ptáků, zájemců o pozorování ptáků a milovníků přírody. V České republice zastupuje organizaci BirdLife International, největší mezinárodní sdružení na ochranu ptáků. ČSO zkoumá a chrání ptáky, jejich prostředí a přírodu jako celek a svou činností k tomu motivuje i širokou veřejnost. Prosazuje ochranu přírody založenou na vědeckých poznatcích a pomáhá rozvoji ornitologie i ochrany ptáků bez ohledu na politické hranice. ČSO usiluje o svět, kde žijí lidé a ptáci v harmonii, kde lidé s pokorou obdivují přírodu, snaží se jí porozumět a využívají ji udržitelně pro sebe, pro ptáky i pro ostatní organismy.