V toku Ploučnice je rozvinuta především makrofytní vegetace vodních toků – stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta, podél řeky se pak vyskytují zejména bylinné lemy nížinných řek, vegetace vysokých ostřic, říční rákosiny a rákosiny eutrofních stojatých vod. V nivě řeky se nachází fragmenty lužních lesů tvořené především potočními a degradovaný jasanovo-olšovými luhy mokřadními olšinami, v menší míře také údolními jasanovo-olšovými luhy, typickými porosty. Porosty doprovodných dřevin jsou relativně úplné a zachovalé. Ve stromovém patře jsou tvořeny většinou olší lepkavou, jasanem ztepilým, vrbou křehkou, keřové patro je většinou tvořeno lískou obecnou, bezem černým. Porosty jasanu jsou však silně napadeny nekrózou jasanu způsobenou Chalara fraxinae, olše pak chřadnutím olší v důsledku šíření Phytophthora alni. V údolní nivě mimo zastavěná území obcí se vyskytují zbytky lužních lesů a vlhké podmáčené louky, zejména vlhká tužebníková lada a vlhké pcháčové louky, v sušších polohách dále mezofilní ovsíkové louky. Při více zahloubených částech toku jsou svahy údolí Ploučnice nejčastěji tvořeny relativně zachovalými porosty hercynských dubohabřin a suťových lesů.

Podél Ploučnice a na vlhkých stanovištích v její nivě rostly např. prstnatec májový, p. Fuchsův, ďáblík bahenní, bledule jarní, úpolín nejvyšší, žebratka bahenní, pupečník obecný, vrba plazivá. Na území parku nebyly tyto ohrožené rostliny v současnosti nalezeny, kromě žebratky bahenní, která byla potvrzena v roce 2021.

Z ryb a z mihulí se v toku vyskytují: mihule potoční, úhoř říční, plotice obecná, jelec tloušť, jelec jesen, střevle potoční, bolen dravý, lín obecný, parma obecná, cejn velký, kapr obecný, sumec velký, štika obecná, pstruh obecný , pstruh duhový, siven americký, lipan podhorní, mník obecný, vranka obecná, candát obecný, okoun říční, cejnek malý, jelec proudník, karas stříbřitý, ostroretka stěhovavá, amur bílý, hojná je ouklej obecná, ježdík obecný, mřenka mramorovaná a hrouzek obecný. Nepůvodním druhem je střevlička východní. Vhodná trdliště lososa obecného – štěrkové plochy s prokysličenou vodou – se nacházejí až v okolí Benešova nad Ploučnicí, ale občasný výskyt na území Mnišských luk je pravděpodobný.

Ploučnici a její okolí obývá celá řada vzácných živočichů. Poměrně početná je na celém území vydra říční, která pravidelně využívá pouze klidné úseky řeky mimo intravilány obcí, ve kterých se vyskytuje pouze při migracích a zimních potulkách.

Na vhodných zamokřených loukách se hojně vyskytuje kuňka ohnivá. V úseku mezi Benešovem nad Ploučnicí a Starým Šachovem byl prokázán výskyt užovky podplamaté, po vytvoření vhodného biotopu v ptačím parku by teoreticky mohla žít i zde. Hojný je skokan skřehotavý, zaznamenána byla i rosnička zelená. Dalším druhem, který se může časem v ptačím parku objevit, je neohroženější žába Česka ropucha krátkonohá.

Od soutoku s Labem po Benešov nad Ploučnicí se vyskytuje bobr evropský a nejspíš je jen otázkou času, kdy doputuje až k České Lípě. V Ploučnici žije rak říční, v jejích přítocích se vyskytuje rak kamenáč.

Řeka Ploučnice a porosty v jejím okolí na území ptačího parku jsou už dnes zajímavé ornitologicky, zejména jako zimoviště a hnízdiště řady druhů ptáků – slavík obecný, skorec vodní, ledňáček říční, volavka bílá, volavka popelavá, lyska černá, slípka zelenonohá, kormorán velký, labuť velká, kopřivka obecná, čírka obecná, ostralka štíhlá, lžičák pestrý, zrzohlávka rudozobá, polák velký, polák chocholačka, hohol severní, morčák velký, potápka roháč, potápka malá, kulík říční, pisík obecný, racek chechtavý, racek bouřní, čáp černý, čáp bílý.
(dle nature.cz)

Tabulka pozorovaných druhů ptáků v ptačím parku Mnišské louky s uvedením maximálního počtu jedinců pozorovaných v jednom dni (k 31. 12. 2023). Druhy i počty udávány bez přeletujících jedinců. Data z databází Avif a eBird.