První den naší ornitologické výpravy začal tradičně „oblíbeným“ nočním přejezdem přes Rakousko na severovýchod Itálie. Velikou výhodou bylo, že exkurze nebyla úplně obsazena, takže většina účastníků měla k dispozici dvě sedadla. Vzhledem k relativně krátké vzdálenosti cesta také rychle uběhla.

Během brzké ranní přestávky kousek za italskými hranicemi se všichni nadšení ornitologové dokonale probudili, když se nad vrcholky kopců objevily siluety tří supů. Po občerstvení jsme pokračovali jižním směrem do rezervace Lago di Cornino, která se nachází jihozápadně od města Gemona del Friuli. Zde jsme si vyšli na vyhlídky kolem zmiňovaného křišťálově modrého jezera di Cornino. Viděli jsme z blízka široké říční koryto poslední neregulované alpské řeky Tagliamento.  Pro ornitology bylo nejzajímavější pozorování velkého počtu supů bělohlavých ve společnosti s několika luňáky hnědými, kteří se zdržovali v dosahu uměle vytvořeného chráněného krmiště skrytého pod blízkým skalním masivem. V této rezervaci totiž probíhá záchranný program podporující návrat těchto velkých dravců do volné přírody. Podrobnější informace o tomto záměru, místní floře a fauně bylo možné získat v nedalekém malém informačním středisku.

Po prohlídce jsme pokračovali jihozápadním směrem k deltě řeky Soči (Isonzo). Cestou jsme se zastavili při ústí jednoho z kanálů řeky Soči mokřadní oblasti rezervace Valle de Cavanata. Zde jsme z nedaleké pozorovatelny a promenády pozorovali ibisy posvátné, volavky stříbřité, rybáky černé a další. Poté jsme se přesunuli do další rezervace Foce dell’Isonzo Isola della Cona, kde nás již netrpělivě očekávala místní průvodkyně. Přijeli jsme však se zpožděním, takže jsme stihli jen vyhlídku na mokřady z velké vstupní pozorovatelny, ze které bylo možné spatřit například husice liščí, pisily čáponohé a podobné vodní ptactvo. Průvodkyně nám popovídala o historii, přírodních poměrech a zajímavostech místní flory a fauny. Doporučila nám také vhodné prohlídkové trasy. K večeru jsme dojeli na ubytování, které se nachází na pobřeží laguny di Gelado poblíž městečka Grado. Kdo měl ještě chuť, mohl po večeři vyrazit podél břehů zmiňované laguny pozorovat bahňáky.

Třetí den jsme se vrátili do rezervace Foce dell’Isonzo Isola della Cona, kde jsme prošli jeden z vyhlídkových okruhů s množstvím důmyslně krytých vyhlídkových míst a pozorovatelen, ze kterých jsme mohli nerušeně pozorovat například vodouše tmavé, bukáčky malé, volavky vlasaté, lžičáky, čírky a další druhy kachen takřka na dosah ruky. Strávili jsme zde celé dopoledne a pak se vydali na dlouhý přejezd k deltě řeky Pád (Po). Cestou k nám přistoupil místní průvodce, který s námi projel zajímavé lokality pobřeží zálivu Scardovari. Měli jsme tak možnost vidět největší rákosem porostlou oblast Itálie s množstvím plameňáků růžových, kolih, ústřičníků, kulíků zlatých a bledých a další bahňáků. Zajímavé byly také místní typické malopěstírny mušlí a menší rezervace Ca‘ Mello. Na ubytování jsme dojeli večer sice za deště, ale za krásného houkání výrečka, který se dokonale skrýval v korunách platanů a pínií.

Ráno nebylo naštěstí po dešti ani památky a tak jsme za slunného počasí vyjeli do delty Pádu. S panem průvodce jsme projeli oblast ramen Levante a Maistra. Cestou jsme u jedné vesnice zastavili na poštolky rudonohé. V rozlehlé mokřadní krajině jsme měli možnost pozorovat sedmihláska švitořivého, racky černohlavé, racky tenkozobé, rybáky malé, rybáky černozobé a další druhy. Pan průvodce měl opravdu skvělý přehled o celé oblasti a tak nás navedl do další vesnice, kde jsme na dětském hřišti mohli sledovat vrabce pokřovní, jak staví hnízdo. Přesuny autobusem nám zpříjemnil přelet sýčka, motáka lužního či dudka chocholatého. Výpravu jsme zakončili plavbou lodí po rameně Maistra. Po návratu do kempu jsme si tentokrát za teplého tichého večera mohli ještě více vychutnat koncert výrečků a několika vytrvalým ornitologům se podařilo je i spatřit.

Pátý den nás čekala další vyjížďka lodí po nedalekém jezeru Comacchio. Následovala krátká procházka podél jezera a pak dlouhý přejezd na ubytování sever do hor do městečka Moena nacházejícího se severně od Přírodního parku Paneveggio-Pale di San Martino.

Následující den byl původně v plánu výjezd lanovkou na některý z nedalekých horských hřebenů. Letos stejně jako u nás i zde v italských horách se dočkali bohaté sněhové nadílky, takže turistická střediska byla ještě mimo provoz. Dopoledne jsme nakonec strávili vycházkou po okolí Moeny, kde vyhlídky do okolní horské krajiny zpestřily kavčata žlutozobé, břehule skalní, či ořešník. Počasí se začalo pomalu zhoršovat. Cestou do sedla Přírodního parku Paneveggio-Pale di San Martino, jsme zastavili v ještě uzavřeném turistickém centru Paneveggio, kde alespoň proběhla neřízená hromadná koulovačka. Za sílícího deště s námi autobus vystoupal do sedla Passo Rolle. Zde během přestávky ti nejdychtivější ornitologové ještě naposledy vyrazili do vydatného deště a marně pátrali po pěnkaváku sněžném. Potěšení nám nakonec udělalo několik kosu horských, kteří sbírali potravu na odtátých svazích podél cest. Kvůli počasí jsme nakonec předčasně vyrazili zpět k domovu tentokrát cestou přes Brennerský průsmyk a Německo.

Myslím, že většinu účastníků italské výpravy do delt řek Soči a Pád mile překvapilo nečekané bohatství a pestrost ptačích druhů zdejších zachovaných mokřadních oblastí.