Na přelomu prosince a ledna nadešel čas na další sčítání ptáků na polích v Praze. Na polích, na nichž se mění hospodaření směrem ke způsobu přátelštějšímu k přírodě, a na polích, kde se nic nemění.
Nepříznivé počasí mi odsunulo sčítání až na první lednové dny, ale předpověď naznačuje, že tentokrát budou podmínky regulérní. Je tedy třeba nachystat vše již v předvečer sčítání: nabitý mobil, do kterého zapisujeme veškerá data do speciální aplikace, GPS s uloženými trasami sčítání na každém poli, svačinu a samozřejmě dalekohled.
Oproti jarnímu sčítání, kdy je třeba začít za rozbřesku a skončit kolem 10. hodiny, se v zimě dá sčítat skoro po celý den. Ten je ale kratší a tak člověk stejně vstává za tmy. Sněhové přeháňky a lezavá zima znepříjemňují první minuty venku, ale než dojedu na první pole, přeháňky ustávají. Přetrvává jen ta lezavá zima. Ta se ale s dobrým oblečením a vychytávkami v podobě dotykového pera pro zapisování do telefonu dá vydržet.
První sčítané pole je kontrolní plocha, hospodaří se zde tedy i nadále konvenčním způsobem. Rozlehlý lán s ozimem, pole obdělané až do úplných krajů. Kromě jedné káně a dvou poletujících racků, kteří zde asi hledají hraboše, je to na ptáky bída. Následuje kontrola pole, kde se hospodaření změnilo. Vzniká zde něco mezi pastvinou a loukou, v koutě pole loví hraboše volavka a na křoví lemujícím plochu posedávají kvíčaly, občas přeletí pták roku 2022 zvonek. Na pohled není patrný velký rozdíl v počtu ptáků oproti prvnímu poli. Ale proto sledujeme více dvojic ploch, jedno srovnání by nám toho moc neřeklo.
Ve stejném rytmu pokračuji i na dalších polích, přesně podle daného pořadí, po předem stanovených trasách a ve stejných časech jako loni. V zimě na polích moc ptáků není. Není doba hnízdění, a tak to hlavní, co rozhoduje, je potrava. A té je tam zoufale málo. Hlavně tam, kde raší nový porost ozimu, pečlivě ošetřený, aby se mezi obilí nedostal žádný plevel, nebo tam, kde je pole zoráno a obděláno až do samého kraje. Jedno z „eko“ polí nabízí ale jiný pohled na závěr prvního sčítacího dne: strniště s podsevem pícniny, mez s řídkou volně rostoucí vegetací a množstvím semen planě rostoucích rostlin. Hejno konopek potvrzuje, že tady potrava je. Jestli je to jen efemerní záležitost jednoho pole nebo jednoho roku, ukáže až další sledování.
Další dny je počasí sčítání stále nakloněno, a tak je po třech dnech hotovo. Kolegové sčítající další lokality hlásí též hotovo. Po měsíční pauze pak vyrazíme na druhý zimní termín sčítání, to se již mohou objevit první navrátilci z teplejších krajin (pokud rovnou někteří nepřezimovali).
Pro skalního ptáčkaře, který chce vidět vzácnosti a případně velké množství ptáků, není tohle asi ta správná činnost. Ale i při chození po obvykle nudných polích se občas natrefí na zajímavější pozorování: jednou je to vodouš kropenatý zimující na mokřadu přiléhajícímu ke sčítanému poli, jindy dřemlík, ťuhýk šedý nebo stopadesátihlavé hejno hus běločelých přeletujících paradoxně kamsi na sever. Podstatné je ale to, že tohle někdy i úmorné sčítání ptáků v moderní agrární poušti snad povede k tomu, aby se ta poušť zase oživila.
Petr Voříšek
Výzkum je podpořen grantem hlavního města Prahy.
Čtěte více:
Šetrné hospodaření na pražských polích vykročilo správným směrem, ukazují první výsledky sčítání