O víkendu 17. – 18. 3. se uskutečnila naše první letošní členská exkurze zaměřená na zimující ptáky – severské husy, vzácné druhy kachen, zedníčka skalního i dropy. Navštívili jsme VN Nové Mlýny, Pálavu, Hrušovskou zdrž na Dunaji pod Bratislavou, Sysľovské pole i Jakubovské rybníky na Záhorí. Děkujeme Celii Korittové za sepsání zážitků a autorům fotografií za jejich poskytnutí!

V sobotu nám zima ukázala jednu ze svých méně vlídných tváří a zahalila svět mlhou. Když jsme tedy dorazili k Hrušovské zdrži, mohli jsme mžourat jen na pár nejbližších poláků a morčáků. Jen s využitím stativových dalekohledů a jisté dávky fantazie se v temnějších skvrnách mezi kameny na navigačním ostrůvku dali rozpoznat i kormoráni malí.

Když už jsme byli sychravým a na hrázích i značně větrným počasím patřičně vymraženi, přesunuli jsme se k polím u Čunova, která si oblíbili dropi. Dropi jsou nejtěžší, nejzářivější, nejplašší… já bych ale dodala ještě to, že mají nejmizernější vkus. Krajina, kterou si oblíbili, je noční můrou ochránce přírody vycvičeného v náklonnosti k pestré krajině plné remízků, alejí a ekotonů. Nu, ale co by člověk nepodstoupil, aby viděl dropa. A tak jsme vystoupili u nejnekonečnějšího lánu, jaký si lze představit, a jali jsme se v této orniční poušti pátrat po známkách života. Ale pátrat po nejplašším z nejplašších ptáků za mlhy nepatří zrovna k činnostem, u nichž by se dala očekávat stoprocentní úspěšnost. Přesto někteří šťastnější (nebo možná bystrozračejší či k halucinacím náchylnější) účastníci dropy spatřili. Já se mohu chlubit jen tím, že jsem na obzoru viděla stromy, nad nimiž letěli dropi.

Závěr dne ale přinesl i mně, účastnici krátkozraké, impozantní zážitek. Těsně před soumrakem jsme se ještě stavili na Jakubovských rybnících. Už z okna autobusu při příjezdu jsme spatřili letící hejno husí a nad nimi kroužícího orla mořského. Orly už jsem párkrát viděla dříve, na jiných exkurzích, ale obvykle to byla tečka na obloze, o níž někdo důvěryhodný říkal, že je to orel, nebo se jednalo o sedící orly, které jsem si mohla prohlédnout ve stativáku. Tentokrát jsem poprvé spatřila orla v celé jeho orlovatosti – majestátního vrcholového predátora. A husy se proti němu zdály docela maličké.

V neděli se nad námi počasí slitovalo, a tak když jsme za rozbřesku pohlédli na rozlehlou plochu střední Novomlýnské nádrže, vzduch byl jasný a my viděli několikatisícové srocení husí uprostřed hladiny zcela zřetelně. Jak přibývalo světla, ubývalo husí. Na první pohled to ale poznat nebylo. Husy se zvedaly po tisících a vyrážely za potravou, ale jejich davy na hladině jako by vůbec neřídly. Když se asi po hodině odhodlaly k odletu i ty největší husí „bábovky“ a my odlepili oči od dalekohledů, spatřili jsme nádherné zimní ráno s decentním sluníčkem, které ozařovalo osiřelou hladinu i esteticky zasněžené břehy.

Jedna z dalších zastávek byla u Strachotína, kde bylo hlášeno hejnko sněhulí. V místech jejich obvyklého výskytu jsme ale našli jen početné kočičí šlápoty, tak jsme se museli spokojit s pohledem na vodu, kde se kolébaly zástupy poláků (chocholaček, velkých i kaholek) a kousek stranou skupinka turpanů.

A pak už jsme se vypravili za zlatým hřebem programu. Tedy… zlatý nebyl, ale královský purpur by se na něm s trochou nadsázky najít dal. S vidinou zimujícího zedníčka jsme vyrazili vzhůru po dně děvínské Soutěsky. Když jsem viděla ohromnou skalní stěnu, která se nad námi tyčila, moc jsem nevěřila, že tam drobného a převážně šedého ptáčka, odstínem dost připomínajícího vápenec, můžeme najít. Ale říká se, že přesnost je výsadou králů a ta královská barva na křídlech se nejspíš odrazila i v jeho povaze. Zedníček byl přesně tam, kde měl podle zvědů být. A ve své královské velkorysosti nás nechal i v klidu namířit stativáky a několikrát se u nich vystřídat, takže jsme mohli dosyta obdivovat, jak potřepává křídly a vzorně dle dvorské etikety noří svůj jemný zobáček do skalních skulin.

Jen velmi neochotně jsme se od tohoto okouzlujícího aristokrata nakonec odtrhli a zajeli ještě na poslední hodinku, která nám zbývala z exkurze, k Lednickým rybníkům, kde se nám didakticky předvedly v jednom houfu husy polní, velké a běločelé.

Celie Korittová

Seznam pozorovaných druhů (75):