Podle nového výzkumu se hnízdící ptáci v Evropě za posledních 30 let posunuli v průměru o 2,4 km ročně. Toto zjištění se výrazně liší od očekávání založených na změnách klimatu a prostředí, kterým v tomto období došlo. Pouze na základě změn klimatu vědci předpokládali, že průměrné posuny areálů jednotlivých druhů měly být přibližně o 50 % rychlejší.
Ve studii, kterou dnes zveřejnil prestižní vědecký časopis Nature Communications, byly použity údaje o 378 druzích ptáků shromážděné v rámci dvou celoevropských atlasů rozšíření ptáků (EBBA1 a EBBA2), které s odstupem 30 let vypracovala Evropská rada pro sčítání ptáků, přičemž druhý atlas spolukoordinovala ČSO.
Výzkumníci zjistili, že lokální kolonizace a vymírání v rámci areálů druhů byly jen slabě ovlivněny změnou klimatu, ke které došlo mezi oběma obdobími průzkumu. Ukázalo se, že větší roli hrály klimatické podmínky v době prvního průzkumu. Jedním z klíčových faktorů, které rozhodovaly o tom, zda byla nová oblast kolonizována, nebo zda populace vyhynula, byla míra, do jaké se v blízkosti oblasti nacházely jiné populace daného druhu, což usnadňovalo kolonizaci a minimalizovalo vymírání, pravděpodobně díky přísunu ptáků ze sousedních oblastí. Toto zjištění ukazuje, že jsou-li místní populace propojené a mohou spolu komunikovat, mají mnohem menší pravděpodobnost vyhynutí a jsou také odolnější vůči dopadům změny klimatu.
Spoluautor studie, profesor Stephen Willis z Durhamské univerzity, říká: „Naše zjištění ukazují dvě zajímavé reakce na nedávné změny klimatu. V některých oblastech může docházet ke zpožděné kolonizaci, kdy druhy nejsou schopny následovat zlepšující se klima, možná proto, že na nových lokalitách ještě nejsou k dispozici vhodná stanoviště nebo kořist. Naopak menší počet vymírání v oblastech, kde je předpokládáme, může znamenat tzv. extinkční dluh. Vzniká, když jsou druhy odsouzeny k vyhynutí v důsledku nepříznivého klimatu, ale přesto se jim daří přetrvávat, někdy i po dlouhou dobu, než dojde ke změně klíčových omezujících faktorů, jako je jejich preferované stanoviště.”
Hlavní autorka, Christine Howardová, dodává: „Klíčová role jiných než klimatických faktorů při změnách areálu výskytu ukazuje, že klima je pouze jedním z faktorů ovlivňujících populace evropských hnízdících ptáků.“
„Právě zveřejněná práce ukazuje, jak lze strukturovaná data z průzkumů shromážděná v mnoha zemích využít k lepšímu pochopení příčin úbytku a přírůstku druhů,” vysvětluje Sergi Herrando, místopředseda EBCC, který vedl sběr dat pro druhý evropský atlas EBBA2.
Petr Voříšek, spoluautor a koordinátor atlasu, dodává: „Na sběru dat použitých v této studii se podílelo obrovské množství lidí. Jen druhý atlas hnízdění shromáždil údaje od 120 000 terénních pracovníků včetně členů ČSO – občanských vědců, což umožnilo systematický průzkum 11 milionů km2 ve 48 zemích.”
„Vysoký počet spoluautorů, z nichž mnozí se podíleli na přípravě atlasu, podtrhuje vědecký potenciál sítě EBCC, která zahrnuje celý kontinent. Děkujeme všem terénním pracovníkům za jejich nasazení, “ uzavírá Verena Kellerová, předsedkyně EBCC a vedoucí projektu EBBA2.
Článek si můžete přečíst zde: https://www.nature.com/articles/s41467-023-39093-1
Christine Howard, Emma-Liina Marjakangas, Alejandra Moran-Ordonez et al. and Lluis Brotons, Aleksi Lehikoinen and Stephen Willis 2023: Local colonisations and extinctions of European birds are poorly explained by changes in climate suitability. Nature Communications.