Jak lovit? S olovem, či bez olova?

Předseda České společnosti ornitologické Jiří Flousek k olověnému střelivu:

Ve druhé polovině roku 2019 se opět rozvířily vody kolem citlivého tématu: Střílet olověným střelivem nebo přejít na bezolovnaté alternativy? Hlavním důvodem byly aktivity Evropské komise, snažící se omezit další vnášení olova do přírodního prostředí. Přispěla k tomu ale i připravovaná „Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v České republice (2020–2030)“, k jejímuž zpracování nás zavazuje členství ČR v Bonnské konvenci (úmluva o ochraně migrujících druhů volně žijících živočichů) a jejíž nedílnou částí by měla být i kapitola věnovaná používání olověného střeliva v myslivosti a olověných zátěží v rybářství.

Odmítavých reakcí ze strany myslivecké veřejnosti a držitelů zbraní se objevila celá řada, stejně tak i argumentů, proč není možné přecházet na bezolovnaté střelivo, či tvrzení, že se škodlivost olova přehání, když broky a kulky v přírodě přetrvávají téměř beze změny po staletí a nic se neděje … a každý přece v mládí při střelbě vzduchovkou cumlal diabolky v puse.

Opačný pohled na problematiku olova se však neobjevil žádný. Bude proto užitečné ho představit také. S upozorněním hned na úvod – „řeč“ bude jen a pouze o používání olověné munice v myslivosti a olůvek v rybářství, ne o sportovní střelbě či armádních a policejních zbraních!

Olovo je jed

Bezesporu. Je to jedovatý kov, který škodí zdraví člověka i jiných živočichů. Ve vyšším množství způsobuje smrt, v nízkých opakovaných dávkách vede k chronickým poruchám kardiovaskulárních, vylučovacích či reprodukčních orgánů, narušuje imunitní systém, poškozuje mozek, ovlivňuje metabolismus a chování. Nejohroženějšími skupinami jsou gravidní samice a mladí jedinci ve vývinu (např. EFSA 2012, Flora et al. 2012, Johnson et al. 2013, Arnemo et al. 2016).

Pokusy o nahlodávání uvedených faktů se sice čas od času vynoří, jsou ale jen subjektivními názory, které nejsou podepřeny vědecky doloženými argumenty. Odborných studií z recenzovaných časopisů, které škodlivost olova pro přírodní prostředí a zdraví člověka dokládají, existují naopak stovky. A v posledních letech jejich počet a rozsah získaných poznatků stále stoupá, což svědčí o aktuálnosti řešené problematiky. Dokladem nechť jsou tři rozsáhlé syntetizující rešerše, věnované problematice olova v životním/přírodním prostředí, které byly zpracovány během posledních deseti let (Watson et al. 2009, Delahay & Spray 2015, časopis Ambio 2019). A čtení to optimistické není.

Otravy olovem se týkají například vodních ptáků, kteří v bahně nerozliší, zda se jedná o měkkýše nebo brok . Foto: Josef Nožička

Jak olovo škodí živočichům?

Pro volně žijící živočichy jsou nejvýznamnějšími zdroji olova v přírodě olověné střelivo (vystřelené při lovu zvěře) a rybářské zátěže (ztracené při lovu ryb), které se nacházejí, kromě těl lovených zvířat, především ve vodě a v půdě. Tam mohou bez podstatných změn přetrvávat desítky až stovky let, dostanou-li se však do kyselého prostředí v žaludcích ptáků nebo savců, začnou se uvolňovat sloučeniny olova, vstřebávat do krve, transportovat do měkkých tkání a kostí … a škodit.

K otravám živočichů většinou dochází třemi cestami (např. Fisher et al. 2006, Craighead & Bedrosian 2008, Watson et al. 2009, Haig et al. 2014, Delahay & Spray 2015, Golden et al. 2016, Berny et al. 2017, Isomursu et al. 2018, Grade et al. 2019, Pain et al. 2019a a mnoho dalších).

1) Tou nejznámější je přímá konzumace broků a olůvek nalezených ve vodě či v půdě. Takové otravy se týkají zejména vodních ptáků, kteří vyhledávají potravu v bahnitém substrátu rybníků a nerozlišují, zda se jedná o jejich oblíbeného vodního měkkýše nebo olověný brok (např. kachny, husy, labutě, lysky či volavky), a ptáků sbírajících malé kamínky, které jim pomáhají v žaludku lépe zpracovávat potravu (např. koroptve a bažanti).

2) Nezanedbatelná je však i konzumace olověných broků nebo zlomků olověných střel z kontaminované kořisti, např. ze zastřelené a nedohledané zvěře, z živých, ale postřelením hendikepovaných jedinců, nebo z vyhrabaných vývrhů zvěře. V tomto případě jsou postiženi zejména predátoři (např. šelmy a draví ptáci) a druhy živicí se i mršinami (např. orli, luňáci nebo krkavci).

3) Třetí cestou je postupné vstřebávání olova v tkáních postřelených jedinců, opět především ptáků (např. kachen, hus nebo dravců).

Ke kontaminaci živočichů olovem může docházet v mokřadních i suchozemských biotopech. U vody je však riziko vyšší, protože lovecké aktivity jsou četnější kolem vodních ploch, na které tak dopadá i více vystřelených olověných broků.

Luňák červený se může otrávit pozřením broků a střel ze zastřelené kořisti. Foto: Zdeněk Tunka

A co člověk?

Z pohledu jeho zdraví jsou rizikové zejména olověné střely/kulky. Při průchodu tělem střeleného zvířete nebo při nárazu do některé z jeho kostí se olověná střela tříští do desítek až stovek menších částí. Pro lovce je to známá věc, takže okolí vstřelu vyřízne a odstraní. Pronikající střela a její části se však také odírají o tkáně a zanechávají za sebou „neviditelné“ mikročástice, odhalitelné jen pod rentgenem. Fragmenty střel a zvýšené koncentrace olova tak byly zjištěny do 30 cm od dráhy střely v těle zvířete (např. Green & Pain 2015 a 2019, Trinogga et al. 2019). Takového množství kvalitního masa se však už patrně žádný lovec nezbavuje.

A zde vstupuje olovo do hry u konzumentů zvěřiny. Mají-li ji v oblibě a dopřejí-li si ji častěji (zhruba jednou týdně), začíná zvýšená hladina olova ovlivňovat jejich zdravotní stav. Ne hned, ale dlouhodobě, ne přímo viditelně, ale v kumulaci s dalšími negativními faktory (Matoušková 2019). Nejnebezpečnější je olovo pro děti, těhotné ženy a ženy v reprodukčním věku. U těchto skupin se doporučuje zvěřinu ulovenou olověnou municí nekonzumovat vůbec – zdůrazňována je zejména neurotoxicita olova a snižování IQ. Ale ani ostatní častější konzumenti nejsou v bezpečí. U nich bývá zvýšena hladina olova v krvi, přispívající k riziku následných ledvinových nebo kardiovaskulárních problémů (např. Lanphear et al. 2005, Iqbal et al. 2009, Green & Pain 2012, Meltzer et al. 2013, Knutsen et al. 2015, Gerofke et al. 2018).

Bezproblémové však nejsou ani olověné broky. Např. u plných tří čtvrtin ptáků zakoupených na britském trhu (např. kachny, bažanti, sluky či hřivnáči) byly nalezeny fragmenty broků ve velikosti nezjistitelné konzumentem (Pain et al. 2010).

V evropských mokřadech je riziku otravy vystaveno 40 druhů vodních ptáků, z jejichž populací ročně uhyne jeden milión jedinců na otravu olovem Foto: Ondřej Belfín

Známe míru problému?

V Evropské unii se odhaduje, že při lovu zvěře se do prostředí vnáší 18–21 tisíc tun olova ročně, z čehož asi 14 000 tun dopadá do suchozemských stanovišť a zbytek do mokřadů (zhruba jen 1 % broků trefí cíl, zbytek padá „někam“ do vody či na zem); v případě rybářských olůvek se uvádí vnos dalších 2–6 tisíc tun olova ročně (ECHA 2017 a 2018a). Pro území ČR se odhaduje, že v období 1900–1998 tu byly vystříleny asi 23 milióny brokových nábojů, a do prostředí se tak uvolnilo asi 718 tun olověných broků (Řehák 1999).

V evropských mokřadech je přitom riziku otravy olovem (pozřením olověných broků) vystaveno přinejmenším 40 druhů vodních ptáků, z jejichž populací ročně uhyne zhruba jeden milión exemplářů na akutní otravu olovem (tj. 7 % zimujících ptáků) a další minimálně tři milióny trpí subletální otravou (např. Andreotti et al. 2018).

Olověné broky však výrazně přispívají k negativní zátěži rovněž suchozemských stanovišť a jejich živočišných obyvatel. Konzumace olověného střeliva a následné otravy byly dokumentovány přinejmenším u 24 evropských ptačích druhů, např. u koroptví, bažantů a holubů, u řady sov a dravců. Postiženi bývají zejména predátoři, stojící na vrcholu potravní pyramidy. A nejedná se jen o druhy běžně se vyskytující (např. káně, krahujci nebo kalousi), ale i o druhy u nás vzácné, mizející, zvláště chráněné v nejvyšších kategoriích ohrožení (orel mořský a skalní, moták pilich, luňák červený i hnědý, sokol stěhovavý, sýček obecný a další – např. Battaglia et al. 2005, Berny et al. 2017, Ecke et al. 2017, Molenaar et al. 2017, Krone 2018).

Nejnovější výzkumy dokonce ukazují, že vliv koncentrace olova v krvi ptáků (kachen, labutí či orlů) se projevuje už při nižších hodnotách, než se dříve udávalo, a potvrzuje se i přenos olova z matky na embryo přes vejce či placentu (např. Vallverdú-Coll et al. 2015, Newth et al. 2016, Ecke et al. 2017). Prokazuje se víceméně totéž, co je zjišťováno také v případě člověka – že neexistuje žádný bezpečný limit, pod nímž by byla koncentrace olova v těle bezpečná (např. EFSA 2010 a 2012).

Výsledky řady vědeckých studií navíc naznačují, že u některých druhů mohou otravy olovem vést až k negativnímu ovlivňování jejich populačních trendů; nemusí přímo měnit jejich směr, ale mohou působit na strmost trendu – urychlovat pokles (např. u poláka velkého nebo koroptve) nebo zpomalovat růst (např. u luňáka červeného) (Green & Pain 2016, Meyer et al. 2016).

Náklady, související s negativním působení olověné munice na volně žijící živočichy, člověka a životní prostředí, jsou v Evropě odhadovány na minimálně 444–1300 miliónů eur ročně (Pain et al. 2019b).

Olověné broky. Foto: Shutterstock

Existuje řešení?

Jistě. A je přitom relativně jednoduché – redukovat nebo úplně vyloučit nežádoucí přísun olova do životního/přírodního prostředí při lovu zvěře a rybaření, a tak zásadně snížit rizika otrav volně žijících živočichů i člověka samotného.

Zatímco jiné významné zdroje olova v prostředí jsou již legislativně ošetřeny (např. zákazem pohonných a nátěrových hmot s obsahem tohoto toxinu), přítomnosti stejného kovu ve střelivu používaném při lovu zvěře a v rybářských zátěžích už srovnatelná pozornost věnována není. Přitom jsou významné negativní dopady na přírodní prostředí a volně žijící živočichy známé ze zahraničí i od nás. Při lovu a rybaření tak dlouhodobě a vědomě vnášíme do vodních i suchozemských ekosystémů toxickou látku.

 

Jsou dostupné alternativy?

Určitě. Stačí se podívat na nabídku světových výrobců, včetně naší firmy Sellier & Bellot, a bezolovnaté alternativy nalezneme v nezanedbatelném množství (např. Thomas 2013, Thomas et al. 2016, ECHA 2018ab, Kanstrup & Thomas 2019). Ostatně reklamy na ně upoutávají i v našich mysliveckých časopisech.

Náhrada olověné munice netoxickými alternativami je považována za jediné dlouhodobé řešení, které významně redukuje otravy volně žijících živočichů, související s jejím používáním. Je prokázáno, že zákaz používání olověných broků, je-li dodržován a vyžadován, relativně rychle vede ke snížení rizika otrav ptáků olovem (nižší přítomnost broků v žaludcích po jejich konzumaci i ve tkáních postřelených jedinců) a nahrazení olověných broků např. ocelovou alternativou je adekvátním řešením (např. Fisher et al. 2006, CMS 2014a, Mateo et al. 2014, Thomas et al. 2019). Navíc v zemích s dlouholetou loveckou tradicí, které přešly na alternativní střelivo (např. Dánsko nebo Nizozemí), není ze strany lovců registrována významná negativní odezva (např. Kanstrup 2019, video CMS 2014b).

Zde je však třeba opakovaně zdůraznit dodržování a vyžadování zákazu. Zahraniční studie ukazují, že v zemích, kde platí pouze částečné omezení lovu olověnými broky (např. jen v mokřadech), může být nacházeno až 70 % kachen zastřelených tímto střelivem; přestože by v nich neměl být olověný brok teoreticky žádný (např. Newth et al. 2013, Cromie et al. 2015, Green & Pain 2016). Vysvětlení je prosté – zákaz je obtížně vymahatelný, je‑li tento typ munice na trhu stále dostupný. Řešením výše zmíněného problému je plošný zákaz jejího používání a držení, zvláště když ovlivňuje i suchozemské živočichy. Že to zabírá, prokazuje opět Dánsko – po zavedení takovéhoto opatření tu poklesl podíl olověných broků v ulovených kachnách a bažantech na pouhá 2–3 % (např. Kanstrup 2019, Kanstrup & Balsby 2019).

 

Co je bezolovnaté munici vytýkáno?

Nejčastěji zmiňovanými „problémy“, které mají bránit přechodu na bezolovnaté střelivo, jsou odlišné vlastnosti jiných kovů ve srovnání s olovem, zvýšené riziko odrážení broků i střel, problematické používání alternativních ocelových broků zejména ve starších zbraních nebo cena střeliva.

Ano, olovo je patrně nejvhodnějším materiálem pro výrobu broků a bezolovnaté náhrady (nejčastěji ocelové/železné) se chovají skutečně jinak. Je proto nutné si na ně zvyknout a naučit se jimi střílet. Dánové, kde platí plošný zákaz používání olověných broků již přes 20 let, mohou potvrdit, že to není problém. A nutnost i reálnost změny přístupu popisoval už před 140 lety Jules Verne v Tajuplném ostrově, když napsal: „Olovo, po jehož stopě se na ostrově marně pídil, nahradil Cyrus Smith železnými broky … Tyto broky však neměly váhu olova, musely být větší a do náboje se jich vešlo méně. Ale obratnost střelců přemohla i tuto nevýhodu“. Pro ocelové broky je doporučována střelba na kratší vzdálenost než s olověnými (zhruba na 25–30 m), přičemž takovéto zkrácení nijak neovlivnilo velikost úlovku (např. Noer et al. 2007).

Odrazivosti broků a střel se zatím moc studií nevěnovalo. V případě ocelových broků však nebyla, zase na základě zkušeností v Dánsku, zjištěna zvýšená frekvence nehod způsobených jejich odrazem (Kanstrup 2019). Balistické testování ukázalo, že chování olověných a bezolovnatých střel i broků při odrazu se v zásadě nelišilo; bezolovnaté kulky se však odrážely do větší vzdálenosti než olovnaté (1521, resp. 1470 m) (Kneubuehl 2011).

Největším problémem a nejpádnějším argumentem patrně zůstávají starší zbraně. Uvádí se, že brokové zbraně vyrobené před rokem 1970 mohou mít s přechodem na bezolovnaté střelivo problémy a je nutné je nechat předem přezkoušet. V opakovaně zmiňovaném Dánsku to zvládli, u nás však bude zastoupení starších typů zbraní patrně vyšší. Naopak u většiny kulových zbraní je už dnes na rozhodnutí lovce, zda bude střílet olověnou či bezolovnatou municí.

A cena? U některých produktů (např. z bizmutu) je skutečně vysoká, ale třeba ocelové broky se svou cenou už blíží brokům olověným. V případě měděných kulek jsou ceny v průměru dvoj- až trojnásobné oproti olověným. Vývoj bezolovnatého střeliva jde však rychle kupředu, nové typy jsou stále populárnější a sami výrobci vědí, že dříve či později se střelivo bez olova stane jejich hlavním prodejním artiklem. Ostatně již dnes u nás řada lovců střílí bezolovnatými kulkami, protože jim prostě vyhovují.

S nabídkou alternativních rybářských zátěží je to horší, ale existují také, vč. hodnocení jejich výhod a nevýhod (např. Thomas 2019).

 

A rizika alternativní munice pro přírodu?

Často se upozorňuje na možné problémy s větším množstvím poraněné zvěře při používání bezolovnaté munice a se škodlivostí jiných kovů pro životní/přírodní prostředí.

Západoevropské zkušenosti ukazují, že bez ohledu na typ broků byla účinnost střelby a míra poranění lovených ptáků ovlivněna spíše povětrnostními podmínkami, zkušeností s používáním jiné munice, únavou střelců nebo vzdáleností, na kterou se střílelo (např. Mondain-Monval et al. 2015). Po zavedení bezolovnatých broků v Dánsku se podíl postřelených hus přechodně zvýšil, ale následně klesl téměř o 90 %. Za zásadní předpoklad tu považují kvalitní přípravu na střelbu odlišnou municí, např. nabídkou příslušných výcvikových programů (např. Clausen et al. 2017).

Při testování olověných a bezolovnatých broků na hrdličce karolinské (zhruba velikosti naší hrdličky divoké) nebyly zjištěny rozdíly v množství ulovených nebo poraněných jedinců, ani v průniku broků skrz tělo lovených ptáků (Pierce et al. 2015). Neprokazuje se ani tvrzení, že olověné broky uvíznou v lovených kachnách, zatímco ocelové jimi proletí a zvyšují podíl poraněných exemplářů (např. Mateo et al. 2014).

Olověné a bezolovnaté kulky jsou srovnatelné z pohledu usmrcování lovených zvířat, jejich únikové vzdálenosti či podílu poraněných jedinců. Pro srovnání s olovem jsou přitom často testovány měděné střely na jelenech, srncích a prasatech, tedy na nám dobře známé zvěři (např. Knott et al. 2009, Trinogga et al. 2013, Gremse et al. 2014, Martin et al. 2017, Stokke et al. 2019).

Obavy z případné toxicity alternativních materiálů pro přírodní prostředí a volně žijící živočichy rozptylují výsledky nejnovějších odborných studií (např. Thomas et al. 2016, Paulsen & Sager 2017, Schlichting et al. 2017, Gerofke et al. 2018, Martin et al. 2019). Vzhledem k nižší či nulové toxicitě většiny využívaných kovů nebo jejich slitin a k odlišným vlastnostem (menší otěr, výrazně nižší fragmentace při průniku tělem loveného jedince apod.) jsou nežádoucí vlivy nižší než u střel olověných. Jako bezproblémové a vhodné se jeví používání kulek z mědi nebo jejích slitin, naopak se nedoporučují střely s příměsí niklu (např. Thomas 2019). Dosavadní studie neprokazují ani žádná rizika pro lidské zdraví při konzumaci zvěřiny ulovené nejčastěji používanými měděnými kulkami (např. Paulsen & Sager 2017, Schlichting et al. 2017).

 

Zahraniční přístupy a zkušenosti

V současnosti existuje alespoň nějaká regulace při používání olověné munice ve 23 evropských zemích (Mateo & Kanstrup 2019). Ve dvou platí plošný zákaz používání a držení olověných broků (Dánsko a Nizozemí), v 16 státech (včetně ČR) se nesmí střílet tímto typem munice na mokřadech a/nebo na vodní ptáky, ve zbývajících pěti takovýto zákaz platí jen pro vybrané mokřadní lokality.

Olověné střely se nepoužívají v některých regionech a často v národních parcích sousedního Německa a Rakouska, Francie, Itálie či Španělska. Zejména v německých spolkových zemích jsou zákazy používání olověné munice velmi pestré – v Sasku se nesmí nikde střílet olověnými broky, v Brandenbursku platí zákaz používání veškeré olověné munice ve federálních lesích, ve Šlesvicku-Holštýnsku, Bádensku-Württembersku a Sársku se nestřílí olověnými kulkami, stejně tak i v zemských lesích dalších zemí.

S olověnými rybářskými zátěžemi je to složitější. Zákaz jejich prodeje a používání platí (pro určité velikosti olůvek) pouze v Anglii a Walesu a dle následných studií není moc dodržován. I tak ale zákaz vedl k poklesu počtu labutí otrávených olovem z 34 na 6 % (Grade et al. 2019). Pokusy o zákaz používání olůvek v jiných evropských státech nebyly zatím účinné.

Od začátku roku 2011 se u nás nesmí používat olověné broky k lovu vodního ptactva na mokřadech. Foto: Vojtěch Herout

A co u nás?

V ČR jsme první progresivní krok udělali téměř před 20 lety. Novela mysliveckého zákona tehdy stanovila, že od začátku roku 2011 se u nás přestanou používat olověné broky k lovu vodního ptactva na mokřadech. Určitě dobrá zpráva. Kalí ji však dodnes přesně nedefinovaný pojem „mokřad“, často zužovaný jen na 14 našich lokalit zařazených v seznamu Ramsarské konvence (úmluva pro ochranu mokřadů mezinárodního významu). Druhou nepříznivou zprávou je nejasnost dodržování této zákonné normy. Přestože občas i některý z lovců připustí, že olověnými broky na mokřadech stále střílí a bezolovnaté patrony má po ruce jen pro případ kontroly, žádné porušení tohoto zákazu u nás patrně nebylo prokázáno. A jak vypadá praxe v případě pouze částečného zákazu olověných broků, bylo již popsáno výše.

Z území ČR existuje velmi málo publikovaných studií, věnujících se vlivu olověného střeliva na přírodní prostředí. Zatížení našich kachen olovem bylo odhadnuto na min. 35 % u jejich divokých populací (Havelcová & Havránek 1999), zjištěn byl rovněž zvýšený výskyt olova ve tkáních kachen u rybníků využívaných k lovu (Hutařová et al. 2012). V posledně citované práci stojí za pozornost i zmínka, že míra kontaminace ptáků může být ovlivněna velikostí a tvarem myslivecky obhospodařovaných lokalit (rybníků) – jsou-li malé, obsah olova v kachnách může být nižší, protože broky dopadají do okolní krajiny, kde však už není známo, jak ovlivňují jiné druhy živočichů. V případě rentgenovaných živých hus velkých bylo v těle třetiny z nich nalezeno 2–9 broků. Rozlišení, z jakého jsou materiálu, nebylo jednoznačné, ale deformované, s největší pravděpodobností olověné broky, byly přítomny v každé z nich (Podhrázský 2019).

Sledování kontaminujících látek v živočišných produktech v ČR odhalilo vysoký obsah olova ve zvěřině, přičítaný používání olověné munice při lovu zvěře. Olovo bylo zjištěno v 72 % vzorků; v 21 % (u jelenů, srnců aj.) až 43 % (u bažantů) byly dokonce překročeny limity pro obsah olova stanovené Ministerstvem zdravotnictví ČR (Tunegová et al. 2018).

Odpovědi na většinu zásadních otázek k vlivu olova na životní/přírodní prostředí a k možnostem alternativních náhrad při lovu a rybaření, včetně praktických zkušeností, existují v zahraničí a jsou často přenositelné i na situaci v ČR (např. Thomas & Guitart 2010, Kanstrup et al. 2016ab, Martin et al. 2017, Kanstrup 2019, Thomas et al. 2016 a 2019). Přesto je u nás stále běžným argumentem proti poznatkům výzkumu právě jejich zahraniční původ („na našem území to zjištěno nebylo, a proto to u nás platit nemusí“). Pravdou je, že v naší republice se výzkumu vlivu olověné munice moc úsilí nevěnuje, takže podstatné informace scházejí. Jen těžko lze však věřit, že vědecké výstupy, zjištěné například v sousedním Německu, neplatí i u nás.

Intenzivnímu lovu vodních ptáků v mokřadních ekosystémech (vč. vlivů olověného střeliva) byla u nás věnována samostatná odborná konference, která ve svých závěrech konstatovala, že „otravy vodních ptáků v důsledku pozření olověných broků byly prokázány v zahraničí i ČR“ (APM ČR 1999). A tato konference také doporučila, aby byly provedeny důkladné analýzy k diskutované problematice rovněž u nás. Uplynulo však 20 let a zmíněné analýzy ani nové vědecké poznatky z našeho území stále nejsou k dispozici.

 

Jak dál?

V úvodu zmíněná národní strategie Bonnské konvence nakonec o svou „olověnou kapitolu“ (věnovanou postupnému omezování olověných broků při lovu zvěře a olůvek při rybaření na celém území ČR) úplně přišla a vládou byla schválena bez ní. Je to škoda, protože mohla i v naší republice nastartovat širokou diskusi k problematice, která vypuštěním z jakéhokoliv strategického materiálu ze světa nezmizí a bude se k nám vracet stále.

Navíc strategie nepožadovala nic převratného a dramatického: (1) shrnout poznatky o dopadech používání olova v myslivosti a rybářství na území ČR, o alternativních náhradách a rizicích jejich používání, (2) zpracovat analýzu hodnotící přechod na bezolovnaté střelivo při lovu zvěře v ČR, (3) založit odbornou pracovní skupinu k řešení uvedené problematiky, (4) informovat širokou veřejnost o vlivu olova na přírodní prostředí a zdraví člověka, (5) dohodnout další společný postup odpovědných ministerstev a relevantních mysliveckých, rybářských a ochranářských nevládních organizací a (6) vyzvat mysliveckou a rybářskou veřejnost k dobrovolnému využívání bezolovnatých alternativ. Šest základních bodů, které by nám napověděly, co z našeho území víme, jaké znalosti nám scházejí … a pomohly zahájit korektní diskusi na dané téma. Ta se nyní odsunula do neznáma, ale dříve či později se její potřeba zase objeví.

Jak k problematice olova konstatuje předmluva k aktuální rešerši v časopisu Ambio, „je evidentní, že problém existuje a vyžaduje činy, je dobře dokumentován, bezolovnatá munice je dostupná, významné sociální skupiny jsou identifikovány a řešení jsou zřejmá“. Jen najít vůli a odvahu začít!

 

Jiří Flousek
předseda České společnosti ornitologické

Článek byl publikovaný na Ekolist.cz

 

Citovaná literatura

APM ČR (Asociace profesionálních myslivců České republiky) 1999: Ochrana litorálních ekosystémů na lokalitách s intenzivním regulačním odlovem vodní pernaté zvěře. Sbor. Ref. Celostát. Konf., Žďár n. S., 22.–23. 4. 1999: 123 str.

Andreotti A., Guberti V., Nardelli R., Pirrello S., Serra L., Volponi S. & Green R. E.  2018: Economic assessment of wild bird mortality induced by the use of lead gunshot in European wetlands. Science of Total Environment 610–611: 1505–1513.

Arnemo J. M., Andersen O., Stokke S., Thomas V. G., Krone O., Pain D. J. & Mateo R. 2016: Health and environmental risks from lead-based ammunition: science versus socio-politics. EcoHealth 13: 618–622.

Battaglia A., Ghidini S., Campanini G. & Spaggiari R. 2005: Heavy metal contamination in little owl (Athene noctua) and common buzzard (Buteo buteo) from northern Italy. Ecotoxicology and Environmental Safety 60: 61–66.

Berny P. J., Mas E. & Vey D. 2017: Embedded lead shots in birds of prey: the hidden threat. Eur. J. Wildlife Research 63: 101.

Clausen K. K., Holm T. E., Haugaard L. & Madsen J. 2017: Crippling ratio: A novel approach to assess hunting-induced wounding of wild animals. Ecological Indicators 80: 242–246.

CMS 2014a: Review and guidelines to prevent the risk of poisoning of migratory birds. Document of the 11th CoP, Quito, 4–9 November 2014, UNEP/CMS/COP11/Doc.23.1.2 (12 August 2014): 54 str.

CMS 2014b: Lead poisoning – the non-toxic ammunition solution. CMS video

Craighead D. & Bedrosian B. 2008: Blood lead levels of common ravens with access to big-game offal. J. Wildlife Management 72: 240–245.

Cromie R., Newth J., Reeves J., O’Brien M., Beckmann K. & Brown M. 2015: The sociological and political aspects of reducing lead poisoning from ammunition in the UK: why the transition to non-toxic ammunition is so difficult. In: Delahay & Spray 2015 (viz níže): 104–124.

Delahay R. J. & Spray C. J. (eds) 2015: Proceedings of the Oxford Lead Symposium. Lead ammunition: understanding and minimising the risks to human and environmental health. Edward Grey Inst., Univ. Oxford, UK: 152 str.

Ecke F., Singh N. J., Arnemo J. M., Bignert A., Helander B., Berglund A. M. M., Borg H., Bröjer C., Holm K., Lanzone M., Miller T., Nordström A., Raikkönen J., Rodushkin I., Ågren E. & Hörnfeldt B. 2017: Sublethal lead exposure alters movement behavior in free-ranging golden eagles. Environmental Science and Technology 51: 57295736.

EFSA (European Food Safety Authority) 2010: Scientific opinion on lead in food. EFSA Journal 8, 4: 151 str. 

EFSA 2012: Lead dietary exposure in the European population. EFSA Journal 10, 7: 59 str.

ECHA (European Chemicals Agency) 2017: Annex XV restriction report – Lead in shot. Proposal for restriction. Substance name: Lead. Version No. 1, Date 7 April 2017: text 90 str. + annexes 302 str.

ECHA 2018a: Annex XV investigation report – A review of available information on lead in shot used in terrestrial environments, in ammunition and in fishing tangle. Version No. 1.4, Date 27 November 2018: text 94 str.

ECHA 2018b: Background document to the Opinion on the Annex XV dossier proposing restrictions on lead in shot. Revision No. 1, Date 15 March 2018: text 105 str. + annexes 338 str.

Fisher I. J., Pain D. J. & Thomas V. G. 2006: A review of lead poisoning from ammunition sources in terrestrial birds. Biol. Conserv. 131: 421–432.

Flora G., Gupta D. & Tiwari A. 2012: Toxicity of lead: a review with recent updates. Interdisciplinary Toxicology 5: 47–58.

Gerofke A., Ulbig E., Martin A., Müller-Graf C., Selhorst T., Gremse C., Spolders M., Schafft H., Heinemeyer G., Greiner M., Lahrssen-Wiederholt M. & Hensel A. 2018: Lead content in wild game shot with lead or non-lead ammunition – Does „state of the art consumer health protection“ require non-lead ammunition? PLoS ONE 13, e0200792

Golden N. H., Warner S. E. & Coffey M. J. 2016: A review and assessment of spent lead ammunition and its exposure and effects to scavenging birds in the United States. In: de Voogt P. (ed.), Reviews of environmental contamination and toxicology 237: 123–191.

Grade T., Campbell P., Cooley T., Kneeland M., Leslie E., MacDonald B., Melotti J., Okoniewski J., Parmley E. J., Perry C., Vogel H. & Pokras M. 2019: Lead poisoning from ingestion of fishing gear: A review. Ambio 48: 1023–1048.

Gremse F., Krone O., Thamm M., Kiessling F., Tolba R. H., Rieger S. & Gremse C. 2014: Performance of lead-free versus lead-based hunting ammunition in ballistic soap. PLoS ONE 9, e102015

Green R. E. & Pain D. J. 2012: Potential health risks to adults and children in the UK from exposure to dietary lead in gamebirds shot with lead ammunition. Food Chem. Toxicol. 50: 4180–4190.

Green R. E. & Pain D. J. 2015: Risks of health effects to humans in the UK from ammunition-derived lead. In: Delahay & Spray 2015 (viz výše): 27–43.

Green R. E. & Pain D. J. 2016: Possible effects of ingested lead gunshot on populations of ducks wintering in the UK. Ibis 158: 699–710.

Green R. E. & Pain D. J. 2019: Risks to human health from ammunition-derived lead in Europe. Ambio 48: 954–968.

Haig S. M., D’Elia J., Eagles-Smith C., Fair J. M., Gervais J., Herring G., Rivers J. W. & Schulz J. H. 2014: The persistent problem of lead poisoning in birds from ammunition and fishing tackle. Condor 116: 408–428.

Havelcová E. & Havránek F. 1999: Reálné ohrožení kachen divokých olověnými broky. In: APM ČR 1999 (viz výše): 5–15.

Hutařová Z., Svobodová Z., Čelechovská O., Forejtek P. & Večerek V. 2012: Vliv používání olověných broků na obsah olova v tkáních kachny divoké. Veterinářství 62: 753–755.

Iqbal S., Blumenthal W., Kennedy Ch., Yip F. Y., Pickard S., Flanders W. D., Loringer K., Kruger K., Caldwell K. L., Brown M. J. 2009: Hunting with lead: Association between blood lead levels and wild game consumption. Environmental Research 109: 952–959.

Isomursu M., Koivusaari J., Stjernberg T., Hirvelä-Koski V. & Venäläinen E. R. 2018: Lead poisoning and other human-related factors cause significant mortality in white-tailed eagles. Ambio 47: 858–868.

Johnson C. K., Kelly T. R. & Rideout B. A. 2013: Lead in ammunition: a persistent threat to health and conservation. EcoHealth 10: 455–464.

Kanstrup N. 2019: Lessons learned from 33 years of lead shot regulation in Denmark. Ambio 48: 999–1008.

Kanstrup N. & Balsby T. J. S. 2019: Danish pheasant and mallard hunters comply with the lead shot ban. Ambio 48: 1009–1014.

Kanstrup N. & Thomas V. G. 2019: Availability and prices of non-lead gunshot cartridges in the European retail market. Ambio 48: 1039–1043.

Kanstrup N., Thomas V. G., Krone O. & Gremse C. 2016a: The transition to non-lead rifle ammunition in Denmark: National obligations and policy considerations. Ambio 45: 621–628.

Kanstrup N., Balsby T. J. S. & Thomas V. G. 2016b: Efficacy of non-lead rifle ammunition for hunting in Denmark. Eur. J. Wildlife Research 62: 333–340.

Kneubuehl B. P. 2011: Vergleich der Gefährdung durch abgeprallte bleihaltige und bleifreie Jagdgeschosse. Forschungsvorhaben „Abprallverhalten von Jagdmunition“ des Bundesamtes für Landwirtschaft und Ernährung (Förderkennzeichen 2809HS001): 165 str.

Knott J., Gilbert J., Green R. E. & Hoccom D. G. 2009: Comparison of the lethality of lead and copper bullets in deer control operations to reduce incidental lead poisoning; field trials in England and Scotland. Conservation Evidence 6: 71–78.

Knutsen H. K., Brantsæter A. L., Alexander J. & Meltzer H. M. 2015: Associations between consumption of large game animals and blood lead levels in humans in Europe: the Norwegian experience. In: Delahay & Spray 2015 (viz výše): 44–50.

Krone O. 2018: Lead poisoning in birds of prey. In: Sarasola J. H., Grande J. M. & Negro J. J. (eds), Birds of Prey: Biology and conservation in the XXI century, Springer Int. Publ.: 251–272.

Lanphear B. P., Hornung R., Khoury J., Yolton K., Baghurst P., Bellinger D. C., Canfield R. L., Dietrich K. N., Bornschein R., Greene T., Rothenberg S. J., Needleman H. L., Schnaas L., Wasserman G., Graziano J. & Roberts R. 2005: Low-level environmental lead exposure and children’s intellectual function: An international pooled analysis. Environ. Health Persp. 113: 894–899.

Martin A., Gremse C., Selhorst T., Bandick N., Müller-Graf C., Greiner M. & Lahrssen-Wiederholt M. 2017: Hunting of roe deer and wild boar in Germany: is non-lead ammunition suitable for hunting? PLoS ONE 12, e0185029

Martin A., Müller-Graf C., Selhorst T., Gerofke A., Ulbig E., Gremse C., Greiner M., Lahrssen-Wiederholt M. & Hensel A. 2019: Comparison of levels in edible parts of red deer hunted with lead or non‑lead ammunition. Science of Total Environment 653: 315–326.

Mateo R. & Kanstrup N. 2019: Regulations on lead ammunition adopted in Europe and evidence of compliance. Ambio 48: 989–998.

Mateo R., Vallverdú-Coll N., López-Antia A., Taggart M. A., Martínez-Haro M., Guitart R. & Ortiz-Santaliestra M. E. 2014: Reducing Pb poisoning in birds and Pb exposure in game meat consumers: the dual benefit of effective Pb shot regulation. Environment International 63: 163–168.

Matoušková K. 2019: O dva body méně. Respekt 30, 48: 59–62.

Meltzer H. M., Dahl H., Brantsæter A. L., Birgisdottir B. E., Knutsen H. K., Bernhoft A., Oftedal B., Lande U. S., Alexander J., Haugen M. & Ydersbond T. A. 2013: Consumption of lead-shot cervid meat and blood lead concentrations in a group of adult Norwegians. Environmental Research 127: 29–39.

Meyer C. B., Meyer J. S., Francisco A. B., Holder J. & Verdonck F.  2016: Can ingestion of lead shot and poisons change population trends of three European birds: grey partridge, common buzzard, and red kite? PLoS ONE 11, e0147189

Molenaar F. M., Jaffe J. E., Carter I., Barnett E. A., Shore R. F., Rowcliffe J. M. & Sainsbury A. W. 2017: Poisoning of reintroduced red kites (Milvus milvus) in England. Eur. J. Wildlife Research 63: 94.

Mondain-Monval J.-Y., Defos du Rau P., Guillemain M. & Olivier A. 2015: Switch to non-toxic shot in the Camargue, France: effect on waterbird contamination and hunter effectiveness. Eur. J. Wildlife Research 61: 271–283.

Newth J. L., Cromie R. L., Brown M. J., Delahay R. J., Meharg A. A., Deacon C., Norton G. J., O’Brien M. F. & Pain D. J. 2013: Poisoning from lead gunshot: still a threat to wild waterbirds in Britain. Eur. J. Wildlife Research 59: 195204.

Newth J. L., Rees E. C., Cromie R. L., McDonald R. A., Bearhop S., Pain D. J., Norton G. J., Deacon C. & Hilton G. M. 2016: Widespread exposure to lead affects the body condition of free-living whooper swans Cygnus cygnus wintering in Britain. Environmental Pollution 209: 60–67.

Noer H., Madsen J. & Hartmann P. 2007: Reducing wounding of game by shotgun hunting: effects of a Danish action plan on pink-footed geese. J. Applied Ecology 44: 653–662.

Pain D. J., Cromie R. L., Newth J., Brown M. J., Crutcher E., Hardman P., Hurst L., Mateo R., Meharg A. A., Moran A. C., Raab A., Taggart M. A. & Green R. E. 2010: Potential hazard to human health from exposure to fragments of lead bullets and shot in the tissues of game animals. PLoS ONE 5, e10315

Pain D. J., Mateo R. & Green R. E. 2019a: Effects of lead from ammunition on birds and other wildlife: A review and update. Ambio 48: 935–953.

Pain D. J., Dickie I., Green R. E., Kanstrup N. & Cromie R. L. 2019b: Wildlife, human and environmental costs of using lead ammunition: An economic review and analysis. Ambio 48: 969–988.

Paulsen P. & Sager M. 2017: Nickel and copper residues in meat from wild artiodactyls hunted with nickel-plated non-lead rifle bullets. Eur. J. Wildlife Research 63: 63.

Pierce B. I., Roster T. A., Frisbie M. C., Mason C. D. & Roberson J. A. 2015: A comparison of lead and steel shot loads for harvesting mourning doves. Wildlife Soc. Bull. 39: 103–115.

Podhrázský M. 2019: Ověření detekce olověných broků v těle živých vodních ptáků s využitím mobilního rentgenu. Závěr. zpráva pro MŽP ČR: 15 str.

Řehák L. 1999: Analýza některých základních prvků, které vymezují a zásadně ovlivňují zatížení litorálních ekosystémů v ČR spadem toxických částí loveckého střeliva. In: APM ČR 1999 (viz výše): 60–109.

Schlichting D., Sommerfeld C., Müller-Graf C., Selhorst T., Greiner M., Gerofke A., Ulbig E., Gremse C., Spolders M., Schafft H. & Lahrssen-Wiederholt M. 2017: Copper and zinc content in wild game shot with lead or non-lead ammunition – implications for consumer health protection. PLoS ONE 12, e0184946

Stokke S., Arnemo J. M. & Brainerd S. 2019: Unleaded hunting: Are copper bullets and lead-based bullets equally effective for killing big game? Ambio 48: 1044–1055.

Thomas V. G. 2013: Lead-free hunting rifle ammunition: product availability, price, effectiveness, and role in global wildlife conservation. Ambio 42: 737–745.

Thomas V. G. 2019: Chemical compositional standards for non-lead hunting ammunition and fishing weights. Ambio 48: 1072–1078.

Thomas V. G. & Guitart R. 2010: Limitations of European Union policy and law for regulating use of lead shot and sinkers: comparisons with North American regulation. Environmental Policy and Governance 20: 57–72.

Thomas V. G., Gremse C. & Kanstrup N. 2016: Non-lead rifle ammunition: issues of availability and performance in Europe. Eur. J. Wildlife Research 62: 633–641.

Thomas V. G., Kanstrup N. & Fox A. D. 2019: The transition to non-lead sporting ammunition and fishing weights: review of progress and barriers to implementation. Ambio 48: 925–934.

Trinogga A., Fritsch G., Hofer H. & Krone O. 2013: Are lead-free hunting rifle bullets as effective at killing wildlife as conventional lead bullets? A comparison based on wound size and morphology. Science of Total Environment 443: 226–232.

Trinogga A., Courtiol A. & Krone O. 2019: Fragmentation of lead-free and lead-based hunting rifle bullets under real life hunting conditions in Germany. Ambio 48: 1056–1064.

Tunegová M., Samková E., Hasoňová L., Klimešová M., Marková A., Kala R. & Toman R. 2018: Occurrence of chemical contaminants in animal products during 1999–2016 in the Czech Republic. British Food Journal 120: 2142–2154.

Vallverdú-Coll N., López-Antia A., Martinez-Haro M., Ortiz-Santaliestra M. E. & Mateo R. 2015: Altered immune response in mallard ducklings exposed to lead through maternal transfer in the wild. Environmental Pollution 205: 350–356.

Watson R. T., Fuller M., Pokras M. & Hunt W. G. (eds) 2009: Ingestion of lead from spent ammunition: implications for wildlife and humans. The Peregrine Fund, Boise, USA: 383 str.