Během víkendu 6. a 7. 6. 2026 jsme v rámci členských exkurzí ČSO poprvé navštívili náš tehdy nejnovější ptačí park Střimická výsypka. Zajeli jsme se podívat i na další místa pozměněné těžbou hnědého uhlí – jezero Most, velkolom ČSA a výsypku Pokrok. Cestou do Prahy jsme se zastavili na našem oblíbeném Lenešickém rybníku u Loun, kde jsme se kromě starých známých setkali i s jeho zbrusu novými obyvateli.
Sobota 6. 6. 2026
Na Střimické výsypce nás přivítal a celým ptačím parkem provázel jeho správce Pavel Vít. Na trase návštěvnického okruhu je několik informačních tabulí s moc hezkými naučnými ilustracemi.
Plocha ptačího parku o rozloze 251 hektarů je zhruba ze dvou třetin pokryta lesnickými rekultivacemi. Ty mají různé podoby, od hustých monokultur borovice černé až po porosty listnáčů. Zbylá třetina je tvořena otevřenými plochami, nyní už zatravněnou nepříliš úrodnou ornou půdou, případně ladem ležícími lučními porosty. Je zde i několik malých vodních ploch či mokřadů.
U jednoho takového mokřadu pro nás místní přírodovědkyně paní Martina Hanzlíková s pomocníky připravila ukázku kroužkování. Mohli jsme si tak zblízka prohlédnout rákosníka obecného i zpěvného, pěnici pokřovní či ťuhýka obecného. K dispozici byl i prodejní stánek s publikacemi Bílinské přírodovědné společnosti.
Ze Střimické výsypky je dobrý výhled na jezero Most, vrch Hněvín se stejnojmenným hradem i Krušné hory na horizontu. Jezero Most představuje tzv. vodní rekultivaci bývalého hnědouhelného dolu Ležáky, ze kterého pochází i materiál na Střimické výsypce. Má rozlohu 311 ha a maximální hloubku 71 m. Přístupné veřejnosti je od září 2020 – na naší předchozí exkurzi v červnu 2020 jsme k němu šli ještě přes závoru a na speciální povolení. Z hlediska významu pro vodní ptáky patří jezero Most mezi deset nejvýznamnějších zimovišť v České republice.
My jsme si dali u jezera Most obědovou pauzu. Někteří z nás šli prozkoumat místní gastronomická zařízení, jiní rákosové porosty na břehu jezera. Někteří byli odměněni klobásou či párkem a jiní nečekaně například i hlasem bukače velkého.
Jezero Most na kresbách malíře a grafika Michala Singera, který se exkurze účastnil spolu s námi.
Naší další zastávkou byl okraj bývalého hnědouhelného velkolomu ČSA. Po desetiletích těžby celá oblast nyní prochází rozsáhlou proměnou a zatápěním. V říjnu 2025 zde byla vyhlášena národní přírodní památka Lom Československé armády, která na ploše přes 12 kilometrů čtverečních chrání mimořádnou biodiverzitu a vznikající jezero. Lom ČSA se tak stal největším projektem ekologické obnovy v České republice, kde namísto klasické technické rekultivace dostávají prostor přirozené přírodní procesy. Zde byl našim průvodcem Václav Beran, zoolog a ornitolog z Oblastního muzea v Ústí nad Labem.
Svažité okraje lomu – místa bývalého sesuvu – obývají bramborníčci černohlaví, pěnice vlašské, strnadi luční i lindušky úhorní. Na ty jsme ale štěstí tentokrát neměli. Hromady kamení a kamenné pruhy, nebo řeky, jak jsme je nazývali, jsou zas hnízdním biotopem pro bělořity šedé.
Obří korečkové rypadlo RK 5000, největší důlní velkostroj v České republice. Byli jsme mezi posledními, kteří ho viděli vcelku. Stroj od jara tohoto roku prochází demolicí, byl rozřezán na části a postupně odvážen do šrotu. Na místě zůstane jen jeho zlomek jako trvalá připomínka uhelné éry.
Velkolom ČSA a velkorypadlo očima a rukama Michala Singera.
Vlevo na úpatí Krušných hor je nad velkolomem ČSA vidět zámek Jezeří. V roce 2020 byl jako vůbec první česká památka zařazen na seznam sedmi nejohroženějších památek Evropy kvůli havarijnímu stavu a hrozící zkáze, které byly přímým důsledkem desítky let trvající rozsáhlé těžby hnědého uhlí v jeho bezprostřední blízkosti.
Neděle 7. 6. 2026
V neděli jsme se vydali na bývalou výsypku dolu Bílina Pokrok u Duchcova, zcela odlišnou rekultivaci než je Střimická výsypka. Toto specifické antropogenní prostředí s nově vytvořenými mokřady, vodními plochami a otevřenými prostranstvími poskytuje ideální útočiště pro řadu vzácných ptačích druhů. Lokalita se stala vyhlášeným hnízdištěm a domovem zejména pro slavíka modráčka středoevropského, jehož zde dlouhodobě podrobně zkoumají právě paní Martina Hanzlíková a Pavel Vít. Využili jsme i dřevěnou ornitologickou pozorovatelnu, která je od roku 2024 u jedné z místních vodních nádrží. Z výsypky je výhled i do ještě stále aktivního lomu Bílina.
V rámci rekultivace výsypky Pokrok tu vznikla i přírodní učebna – vzdělávací a poznávací prostor nejen pro potřeby zdejší základní školy, ale je přístupná i široké veřejnosti.
Pro veřejnost běžně nepřístupný Lenešický rybník o rozloze kolem 80 hektarů je největší soukromou vodní plochou v České republice. Slouží k chovu ryb a sportovnímu rybolovu, přičemž ho spravuje a vlastní rodina Schönfeldova, hlásící se ke kořenům starobylého šlechtického rodu Zejdliců ze Šenfeldu (Seidlitz von Schönfeld). Na fotografii je historický statek Nový Dvůr, kde pan Zdeněk Karel, svobodný pán ze Schönfeldu, i bydlí. Lenešický rybník jsme navštívili s jeho svolením (díky Miloslavovi Anderlemu!), a dokonce jsme ho s jeho paní a jejich jezevčíkem během naší exkurze i potkali. Příběh jejich rodu byl v roce 2023 zachycen v dokumentárním cyklu České televize Modrá krev.
Na bahnitých březích upuštěného rybníka běhali dva kulíci říční. Na vodní hladině jsme pozorovali čírky modré, poláky velké i poláky chocholačky a pár zrzohlávek rudozobých.
Na Lenešickém rybníce jsme byli letos svědky i jednoho prvenství – prvního zdejšího hnízdění volavky popelavé. Na hnízdě jsme pozorovali čtyři (!) pankáče, eh, tedy mláďata.
Když někteří účastníci slyšeli volání „Roháč, roháč!“, divili se, co je na pozorování poměrně běžného druhu potápky tak zajímavé.
Šlo však o největšího brouka Evropy roháče obecného (Lucanus cervus), nikoli potápku, který vyvolal zájem mnoha účastníků exkurze. A pak následoval už závěr. Při odchodu z Lenešického rybníka jsme vzpomínali na naši návštěvu v roce 2020, kdy se nám moc hezky předvedl čáp černý. Jako kdyby nás slyšel – objevil se téměř na stejném místě a úplně stejně se pomalým klouzavým letem ztratil směrem k zámečku.
Účastníci exkurze na výsypce Pokrok.
Chtěli bychom poděkovat našim průvodcům Pavlovi Vítovi, Martině Hanzlíkové, Vaškovi Beranovi a Miloslavovi Anderlemu (https://www.zonerama.com/ANDEMI), díky kterým jsme měli možnost prohlédnout si zajímavá místa a dozvědět se o nich a jejich ptačích obyvatelích mnoho informací. Zároveň děkujeme Michalovi Singerovi za poskytnutí kreseb a Evě Landsbergerové za poskytnutí fotografií do reportáže.
Reportáž z naší předchozí exkurze do Severozápadních Čech v roce 2020
Seznam pozorovaných druhů (68):
| labuť velká | sojka obecná |
| husa velká | krkavec velký |
| kopřivka obecná | sýkora modřinka |
| kachna divoká | sýkora koňadra |
| čírka modrá | skřivan lesní |
| zrzohlávka rudozobá | skřivan polní |
| polák velký | jiřička obecná |
| polák chocholačka | budníček menší |
| bažant obecný | budníček větší |
| volavka popelavá | pěnice černohlavá |
| bukač velký | pěnice slavíková |
| čáp bílý | pěnice vlašská |
| čáp černý | pěnice hnědokřídlá |
| potápka roháč | rákosník zpěvný |
| luňák červený | rákosník obecný |
| moták pochop | rákosník velký |
| káně lesní | špaček obecný |
| lyska černá | kos černý |
| kulík říční | drozd zpěvný |
| racek bělohlavý | slavík obecný |
| holub skalní domácí | rehek domácí |
| holub hřivnáč | bramborníček černohlavý |
| hrdlička zahradní | bělořit šedý |
| hrdlička divoká | vrabec domácí |
| kukačka obecná | vrabec polní |
| rorýs obecný | konipas luční |
| vlha pestrá | konipas bílý |
| krutihlav obecný | linduška luční |
| žluna zelená | pěnkava obecná |
| strakapoud velký | zvonek zelený |
| poštolka obecná | konopka obecná |
| ostříž lesní | stehlík obecný |
| ťuhýk obecný | strnad obecný |
| straka obecná | strnad rákosní |