Mladých sýčků bylo letos v Česku více než loni. Hrozbou jsou pro ně střety s auty i utopení v sudu • Česká společnost ornitologická

Ornitologové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a České společnosti ornitologické letos spočítali 74 mláďat sýčků obecných u 32 párů v jejich jádrové populaci severozápadních Čech. Oproti loňskému roku jde jen o mírné navýšení. Českou populaci kriticky ohrožených sov se stále nedaří výrazně navýšit a hrozí, že sýček úplně vymizí. Hlavním důvodem úbytku je intenzivní zemědělství vedoucí ke ztrátě pestrosti krajiny a k velkým lánům, kde sýček nemá kde hnízdit ani co lovit. Navíc, jen málo mláďat sýčků se dožije dospělosti kvůli tomu, že hynou v sudech, komínech, rourách a další technických pastech. Veřejnost je přitom může snadno zabezpečit a zapojit se tak do ochrany sýčků i dalších živočichů.

Tisková zpráva ke stažení.docx

Jedno ze 74 mláďat sýčků, které letos ornitologové zaznamenali v severozápadních Čechách. Foto: Zuzana Holubová

Celkem 59 houkajících samečků sýčka obecného zaznamenali ornitologové v severozápadních Čechách, kde žije většina české populace této kriticky ohrožené sovy. „Počet samečků obhajujících teritoria byl letos stejný jako loni. Navýšení jsme ale zaznamenali u počtu hnízdních párů a více bylo letos také mláďat – celkem 32 párů vyvedlo 74 mláďat. Loni to bylo 26 párů s 62 mláďaty. Roli pravděpodobně hrála gradace hrabošů, která ale nebyla tak významná jako v roce 2020, aby počet mláďat ovlivnila výrazně. Tenkrát měli sýčci rekordní rok s 95 mláďaty,” vysvětluje Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR) a České společnosti ornitologické (ČSO).

Z nadbytku hrabošů v severozápadních Čechách těžily také další druhy sov, které vyhnízdily v rekordních počtech. „Zaznamenali jsme celkem 26 jedinců sov pálených, 107 kalousů ušatých, 15 puštíků obecných a také 3 kalouse pustovky, kteří v Česku hnízdí pouze nepravidelně, a to když je dobrý hraboší rok,” sděluje Šálek.

Kromě sýčků ornitologové při monitoringu v severozápadních Čechách zaznamenali i další druhy sov včetně sovy pálené. I ta patří mezi kriticky ohrožené. Foto: Zuzana Holubová

Populace sýčků v severozápadních Čechách je v Česku největší. Kromě toho tyto sovy žijí v malých počtech také v jiných regionech. „V Plzeňském kraji letos bylo 16 mláďat, v Jihomoravském kraji 12 mláďat, v Královéhradeckém kraji se sýčka pozorovat nepodařilo a v Libereckém kraji byl zaznamenán pouze jeden samec,” říká Zuzana Holubová, terénní pracovnice programu „Zachraňme sýčka“ z ČSO.

Jen málo mláďat se dožije dospělosti

Počet vyvedených mláďat sýčků v severozápadních Čechách byl mírně vyšší oproti posledním dvěma sezónám, ornitologové ale upozorňují, že jen malá část z nich se dožije dospělosti. „V prvních týdnech po opuštění hnízda jsou malí sýčci velmi zranitelní. Číhá na ně spoustu nebezpečí a mnohá z nich jim bohužel nevědomky připravuje člověk. Letos jsme zaznamenali dva sýčky sražené na silnici, mládě zapadlé do komína, zamotané do hromady provázků či sýčka, který narazil do prosklené plochy. Takové ztráty mají velký vliv na malou sýččí populaci. Apelujeme proto na veřejnost, aby pomohla s odstraňováním technických pastí, které se v našem okolí hojně vyskytují a sovy tu zbytečně hynou. Kromě výše zmíněného jde i o sudy, roury, bazény a další,” sděluje Šálek.

Mladý sýček utonulý v napaječce. Foto: Ronald van Harxen

Více o technických pastech a jejich zabezpečení:

Odstraňujte technické pasti

Odstraňování technických pastí patří k pravidelným činnostem ochránců sýčků. „V nových i stávajících teritoriích jsme letos odstranili stovky nebezpečných pastí. Také jsme rozvezli bezpečné napáječky do lokalit s chovem koní, aby se tu sýčci netopili. Úzká spolupráce s farmáři je pro ochranu sýčků naprosto nezbytná a jsme rádi, že nám mnohdy vycházejí vstříc a mají zájem tento kriticky ohrožený druh na své farmě podporovat a mají radost z vyvedených mláďat,” říká Šálek.

Spolupráce s farmáři je pro ochranu sýčků klíčová

Aby ornitologové podpořili sýčky, v místech jejich výskytu vyvěšují bezpečné hnízdní budky, do kterých se nedostanou kuny ani kočky, hlavní predátoři sýčků. Bývá to již téměř výhradně na farmách, kam se sýček přesunul z volné zemědělské krajiny, kde již není pro jeho hnízdění místo kvůli intenzivnímu zemědělství, tedy velkým lánům polí a absenci starých doupných stromů, kde sýček dříve hnízdil. „Většina sýčků hnízdí v námi instalovaných budkách – letos 24 párů. Zbylých 8 párů využilo k hnízdění jiných dutin a úkrytů, jako jsou staré trámy, větrací šachty a podobně. S farmáři jsme navíc domluvili také instalaci dalších budek, které budeme umisťovat na podzim,” vysvětluje Šálek.

Dvě již starší mláďata sýčků vyhlížejí z budky – právě v nich hnízdí většina párů. V severozápadních Čechách to letos bylo 24 párů ze 32. Foto: Zuzana Holubová

Ochránci sýčků v letošní sezóně poprvé přistoupili i k přikrmování sýčků. „V některých lokalitách jsme zaznamenali méně potravy, takže jsme chtěli sýčky podpořit, aby měli větší šanci vyvést mláďata. Na osmi místech jsme sýčkům jednou za dva až tři dny v období hnízdění nabízeli na podložce v blízkosti budky mrtvé myši. Smyslem přikrmování je podpořit dospělé sýčky, kteří často loví až do úplného vyčerpání. A také zvýšit kondici mláďat, aby měla větší šanci dožít se dospělosti. Samozřejmě přikrmování je pouze podpůrný prostředek a zásadní je pokusit se zajistit, aby sýčci měli v krajině dostatek vhodné potravy. To je ale aktuálně nereálné kvůli tomu, že v Česku se většinově hospodaří intenzivně s velkým množstvím chemie a prostředků na ochranu rostlin. Jsme proto velmi rádi, že spřátelení zemědělci podporují sýčky vytvářením krajinných prvků, úpravou hospodaření například pásovou sečí či umisťováním berliček,” říká Holubová.

Dospělý sýček u podložky, kde ornitologové občasně sýčkům nabízejí myši. Smyslem přikrmování je podpořit dospělé sýčky, kteří často loví až do úplného vyčerpání. Foto: fotopast

Na ochraně sýčků ornitologové spolupracují také se Správou a údržbou silnic. „Mnoho sýčků každý rok zbytečně zahyne po střetu s autem, když loví na travnatých plochách podél silnic, které jsou často jediným vhodným prostředím kvůli příliš zarostlým a hustým polím a loukám. Se správci komunikací jsme proto dojednali, aby v blízkosti hnízdišť sýčků pozdrželi sekání silničních okrajů a příkopů,” sděluje Holubová.

Poděkování za spolupráci všem kolegům a dobrovolníkům

„Ucelená data o výskytu a hnízdní biologii sýčků napříč celou republikou je možné získat jen díky spolupráci celé řady kolegů a dobrovolníků. Za jejich terénní nasazení jim patří velký dík,” zdůrazňuje Šálek.

Sýček obecný patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a s počtem posledních sto párů je na pokraji vyhynutí. Dlouhodobým hlavním důvodem, proč sýček ubývá z české krajiny, je velkoplošné intenzivní zemědělství vedoucí ke ztrátě pestrosti krajiny, velkým lánům a úbytku krajinných prvků, které jsou pro sýčky i další obyvatele krajiny zcela zásadní. Z naší dříve nejpočetnější sovy čítající desítky tisíc párů je nyní sova nejohroženější, jejíž páry se počítají už jen na desítky.

ředitel — Sýček z dřevěné berličky vyhlíží kořist – například hlodavce či velký hmyz Foto: Jiří Hornek

I z tohoto důvodu byl pro sýčka – jako jediný ptačí druh – v roce 2020 vypsán záchranný program pod záštitou Ministerstva životního prostředí s cílem stabilizovat populaci na alespoň tisíc párů, zajistit její životaschopnost a plošné rozšíření.

Počet mláďat sýčků v jádrové populaci severozápadních Čech:

2017: 37
2018: 43
2019: 66
2020: 95
2021: 56
2022: 62
2023: 74

Počet dospělých volajících samců sýčků v jádrové populaci severozápadních Čech:

2017: 65
2018: 59
2019: 56
2020: 62
2021: 68
2022: 59
2023: 59

Poznámky:

Sýček obecný (Athene noctua) je malá sova velikosti hrdličky. Shora je sýček hnědošedý s velkými světlými skvrnami. Charakteristická je pro něj také velká hlava se široko od sebe posazenýma žlutýma očima. Jeho přítomnost prozrazuje pro něj typické houkání, které se dá přepsat jako „půjď“. Vyskytuje se v (polo)otevřených biotopech, v západní a střední Evropě je to především zemědělská krajina. V České republice je vázán prakticky výhradně na hospodářské budovy, které mu poskytují místa vhodná pro hnízdění a zároveň jsou nedaleko od pastvin, kde loví potravu – drobné obratlovce a také větší bezobratlé živočichy, které loví vyhlížením z posedu. Ztráta lovišť a tím i nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mladé. To se pak projevuje menším počtem vyvedených mláďat. Původní dutiny ve stromech už v Česku k hnízdění prakticky nevyužívá. Sýček u nás vytvořil i několik městských populací, například v Teplicích a Ústí nad Labem. Je stálý, věrný svému hnízdišti a má relativně malé domovské okrsky. Ještě na začátku 20. století býval sýček naší nejrozšířenější sovou, nyní je na pokraji vyhynutí. Za posledních 20 let se jeho počet snížil o 94 % na zhruba 100 párů. Proto byl pro sýčka obecného vyhlášen záchranný program. Jeho cílem je stabilizovat životaschopnou, rozmnožující se a plošně rozšířenou populaci sýčka obecného s pozitivní vývojovou perspektivou, která bude mít početnost minimálně 1 000 párů.