Česká společnost ornitologická (ČSO) vydává publikaci Stav ptactva v Česku 2026. Na téměř sto stranách nastíní, kolik je u nás ptáků a jak se jim daří, jakým problémům musí čelit a jaká jsou řešení. Ptáků v Česku dlouhodobě ubývá, od roku 1982 se jejich početnost snížila o 13,4 procenta a každoročně klesá v průměru o 1,6 % i nadále.
Tisková zpráva ke stažení.docx
Cílem publikace Stav ptactva v Česku 2026 je podat ucelený obraz o tom, jak se u nás ptákům dlouhodobě daří. „Kažodoročně vydáváme vědecké studie a odborné články, které jsou založené na datech z monitorovacích programů. Publikace o stavu ptactva srozumitelnou formou tato data vysvětluje a je tak vhodná i pro širokou veřejnost,” vysvětluje Alena Klvaňová. V ČSO působí jako vedoucí oddělení výzkumu a monitoringu a je hlavní editorka publikace.
Stav ptactva v Česku 2026 navazuje na první zprávu, která vyšla v roce 2009. Již za takto relativně krátký časový úsek sedmnácti let ptačí populace některých druhů prodělaly výrazné změny v početnosti. „Od roku 2009 významně přibyli například orel mořský, luňák červený, jeřáb popelavý nebo moták lužní. Tyto příklady ukazují, že cílená ochrana, vhodné hospodaření a dlouhodobá podpora mohou nepříznivé trendy zvrátit,” říká Filip Tuháček, který je dalším editorem publikace a v ČSO koordinuje občanskou vědu.
Od posledního vydání Stavu ptactva se u řady druhů, které v Česku před rokem 2009 hnízdily, již nepodařilo jejich hnízdění prokázat. „Některé již na konci 20. nebo na počátku 21. století, koliha velká, která u nás hnízdila až v desítkách párů, naposledy prokazatelně zahnízdila v roce 2011,” sděluje Tuháček.
V Česku hnízdí přibližně 45 milionů párů ptáků (90 milionů jedinců) od 216 druhů. „Deset druhů ptáků u nás od posledního vydání Stavu ptactva v roce 2009 zahnízdilo zcela nově, z toho 4 nepůvodní druhy. Nejpočetnějším hnízdícím ptákem u nás je pěnkava obecná s počtem 5,7 milionů párů,” říká Tuháček.
Početnost ptactva v Česku nicméně dlouhodobě klesá, přičemž jednou z hlavních příčin je enormní tlak intenzivního zemědělství, se kterým je spojený úbytek pestré krajiny a vhodných hnízdních i potravních stanovišť. „Kvůli tomu z Česka nejrychleji mizí polní a luční ptáci, kterých je dnes téměř o polovinu méně než před 44 lety. Mezi nejvíce zasažené druhy patří koroptev polní, čejka chocholatá, konipas luční nebo chocholouš obecný,” říká Klvaňová.
Stále větší vliv na početnost ptáků má také člověkem způsobená změna klimatu: teplomilné druhy se šíří, zatímco druhy vázané na chladnější prostředí ustupují. Negativně působí i změny lesního a rybničního hospodaření, vysušování krajiny a další lidské zásahy včetně sítě elektrického vedení, dopravy nebo úmyslného pronásledování.
Publikace vznikla na základě výsledků výzkumů, programů občanské vědy a dlouhodobých monitoringů, na kterých se podíleli čeští profesionální i amatérští ornitologové. „Příznačné je, že se v české ornitologii vhodně doplňuje práce profesionálních ornitologů s činností velkého množství lidí, kteří se ptákům věnují ve svém volném čase. Nemusí přitom jít jen o cílený výzkum. I zdánlivě obyčejné zaznamenávání pozorování při vycházkách do přírody do databáze Avif vytváří množství cenných dat, která lze následně odborně zpracovat. Bez zapojení dobrovolných spolupracovníků by dnes nebylo možné sledovat stav našeho ptactva v takovém rozsahu,” podotýká Peter Adamík, předseda ČSO a člen autorského týmu publikace.
Ať je publikace podnětem k tomu, co můžeme pro ptáky udělat
Stav ptactva má podle Adamíka jednak ukázat, kde jsou problémy, ale také že některé negativní trendy lze změnit a že znalost jejich příčin umožňuje hledat řešení. „Příčiny pozorovaných změn přitom nebývají jednoduché a v řadě případů jim dosud plně nerozumíme. Jejich poznání je však prvním krokem k tomu, abychom dokázali nepříznivý vývoj zvrátit. Doufám proto, že tato publikace nebude jen ohlédnutím za tím, co jsme za uplynulé roky zjistili, ale také podnětem k tomu, co můžeme pro ptáky a jejich prostředí udělat v dalších letech,” věří Adamík.
Česká společnost ornitologická (ČSO) je s 9 tisíci členy a členkami největší ochranářskou organizací v Česku, v roce 2026 slaví 100 let od založení. ČSO je dobrovolné zájmové sdružení profesionálních pracovníků i amatérů zabývajících se výzkumem a ochranou ptáků, zájemců o pozorování ptáků a milovníků přírody. V České republice zastupuje organizaci BirdLife International, největší mezinárodní sdružení na ochranu ptáků. ČSO zkoumá a chrání ptáky, jejich prostředí a přírodu jako celek a svou činností k tomu motivuje i širokou veřejnost. Prosazuje ochranu přírody založenou na vědeckých poznatcích a pomáhá rozvoji ornitologie i ochrany ptáků bez ohledu na politické hranice. ČSO usiluje o svět, kde žijí lidé a ptáci v harmonii, kde lidé s pokorou obdivují přírodu, snaží se jí porozumět a využívají ji udržitelně pro sebe, pro ptáky i pro ostatní organismy.
