Ministerstvo životního prostředí spustilo záchranný program pro sýčka obecného, kterého v Česku zbývá asi posledních 100-130 párů a hrozí mu vyhynutí. Ještě před stoletím na našem území žily desítky tisíc párů této malé sovy, ránu mu ale zasadilo intenzivní zemědělství. Česká společnost ornitologická (ČSO) záchranný program pro sýčka velmi vítá. Zároveň ale s obavami sleduje plány ministerstva zemědělství znovu povolit jed na hraboše Stutox II, zejména v severozápadních Čechách, které jsou pro sýčky jádrovou oblastí.
Záchranné programy se v Česku připravují pro druhy, u kterých akutně hrozí vyhynutí. Od dnešního dne má svůj záchranný program i sýček obecný. „Schválení záchranného programu přišlo pět minut před dvanáctou, je to výborný a velmi potřebný krok. Jeho oficiální schválení nás těší o to víc, že se jedná o první český záchranný program pro některý ptačí druh,“ sděluje Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.
Ochrana sýčka patří v ČSO k prioritním a dlouhodobým tématům. Na přípravě záchranného programu se rozhodující měrou podílel Martin Šálek, který se výzkumem a ochranou sýčků dlouhodobě zabývá v ČSO a na Ústavu biologie obratlovců AV ČR. „Díky záchrannému programu bude v dalších letech možné financovat pokračování intenzivní ochrany, která běžela v posledních 3 letech v jádrové oblasti sýčků v Ústeckém a Středočeském kraji v režii ČSO díky projektu Athene. Nový záchranný program řeší nejenom oblast v severozápadních Čechách, ale i zbývající lokality v jiných částech republiky, kde spolupracujeme s místními ornitology,“ vysvětluje Šálek.
Nadbytek hrabošů pomohl sýčkům posílit populaci
Sýčci měli letos úspěšný rok. Díky dostatku hrabošů rodiče vyvedli rekordních 95 mláďat. „Hraboši patří mezi častou kořist sýčků. S obavami proto nyní sledujeme plány ministerstva zemědělství, které chce znovu povolit povrchové rozsypávání jedu na hraboše Stutox II, a to i v Ústeckém a Středočeském kraji, kde žije téměř celá česká populace sýčků. Sýčci polykají hraboše celé a současně jsou velmi malí, mohou mít jen trojnásobek váhy hraboše. Riziko otravy je pro ně velmi vysoké. Mnohaleté úsilí o záchranu sýčků by mohlo snadno být trávením zmařeno,“ říká Vermouzek.
Stutox je velkou hrozbou nejenom pro sýčky
Ornitologové od loňského roku upozorňují na nebezpečí jedu Stutox II pro ptáky a další živočichy, kteří se živí hraboši a hledají potravu na polích. „Nebezpečí se potvrdilo, když loni byly nalezeny desítky mrtvých zajíců, několik bažantů, dva čápi a třináct krkavců, v jejichž těle byl nalezen fosfan, vznikající po rozkladu fosfidu zinku, který je účinnou látkou Stutoxu II,“ uvádí Vermouzek.
Letos se Stutox II rozhazoval velice omezeně, přesto ornitologové znovu zdokumentovali otravy necílových živočichů. „Rozbor potvrdil otravu Stutoxem II u káně a bažanta. Tato mrtvá zvířata jsou však jen špičkou ledovce. Netušíme, kolik dalších zvířat ve skutečnosti uhynulo, protože je nikdo nikdy aktivně nehledal. Skutečně uhynulých zvířat mohlo být desetkrát nebo taky stokrát víc. Nemluvě o skrytě žijících zvířatech, jako jsou třeba lasičky,“ říká Vermouzek.
Další informace:
https://www.facebook.com/OchranaSycka/
https://www.birdlife.cz/sycek-obecny/
Poznámky:
Sýček obecný (Athene noctua) je malá sova velikosti hrdličky. Shora je hnědošedý s velkými světlými skvrnami. Charakteristická je pro něj také velká hlava se široko od sebe posazenýma žlutýma očima. Jeho přítomnost prozrazuje pro něj typické houkání, které se dá přepsat jako „půjď“. Vyskytuje se v (polo)otevřených biotopech, v západní a střední Evropě je to především zemědělská krajina. V České republice je vázán prakticky výhradně na hospodářské budovy, které mu poskytují místa vhodná pro hnízdění a zároveň jsou nedaleko od pastvin, kde loví potravu – drobné obratlovce a také větší bezobratlé živočichy, které loví vyhlížením z posedu. Ztráta lovišť a tím i nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mladé. To se pak projevuje menším počtem vyvedených mláďat. Původní dutiny ve stromech už v Česku k hnízdění prakticky nevyužívá. Sýček u nás vytvořil i několik městských populací, například v Teplicích a Ústí nad Labem. Je stálý, věrný svému hnízdišti a má relativně malé domovské okrsky. Ještě na začátku 20. století býval sýček naší nejrozšířenější sovou, nyní je na pokraji vyhynutí. Za posledních 20 let se jeho počet snížil o 94 % na zhruba 100 párů.
Záchranné programy pro druhy akutně ohrožené vyhynutím připravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s externími odborníky, schvaluje je Ministerstvo životního prostředí. V současnosti je schválených (tedy běží) pět záchranných programů pro rostliny a čtyři pro živočichy. Dosud mezi nimi nebyl žádný ptačí druh, přestože již delší dobu jsou připravené záchranné programy i pro dva další ptačí druhy zemědělské stepní krajiny, raroha velkého a dropa velkého. Více viz https://www.zachranneprogramy.cz/.