Reportáž z exkurze do Biebrzańského národního parku 2011

Text: Vojtěch Sládeček


Členové ČSO měli v květnu 2011 příležitost se vypravit do Polska a navštívit rozsáhlé mokřadní biotopy Biebrzańského národního parku. Vojtěch Sládeček připravil malé ohlédnutí za touto letos první zahraniční členskou exkurzí, které fotografiemi doplnili Jan Havlíček, Petr Kolka, Denisa Mikešová, Zuzana Pangracová, Vojtěch Sládeček, Jana Škorpilová a Petr Tichý.

Biebrzaňský národní park, tvořený meandry řeky Biebrzy a rozsáhlými mokřinami, je domovem mnoha živočišných druhů. Od bobra, jenž dal řece jméno, po jednoho z nejvzácnějších ptáků Evropy – rákosníka ostřicového.

Důkaz o přítomnosti bobra nalezen. Foto: Jana Škorpilová

Ten se vyskytuje na dvou lokalitách v Polsku, na západní hranici a pak zde na severovýchodě v tomto největším polském národním parku. Není divu že se tato ornitologická destinace stala cílem letošní členské exkurze ČSO.

Rákosník ostřicový, nejohroženější pěvec v Evropě. Foto: Petr Kolka

Po kodrcavé noci v autobuse jsme se ráno vzbudili uprostřed staveniště. Bagry. Válce. A zase bagry. To se Poláci pustili do oprav svých silnic, a to skutečně ve velkém. Díky tomu jsme mohli už po zcela nové silnici dojet do vesničky Osowiec, kde je informační centrum národního parku. Zhlédli jsme výstavu vycpanin i film, a mohli jsme pokračovat na lokalitu Zajki. Dojeli jsme tam po takzvané carské cestě, která na opravu stále čeká. Ještě rozklepanýma rukama jsme popadli dalekohledy a vyrazili do terénu. Uvítali nás rybáci bělokřídlí.

Hejna rybáků bělokřídlých se okolo nás proháněla celé odpoledne. Foto: Petr Tichý

Jejich kousky byly téměř na dosah. Přesným opakem byl orel křiklavý, pro něhož jsme byli jen pouhými tečkami na povrchu. Jen díky svému dobrému zraku nás jistě dokázal rozlišit od volně se pasoucích krav, kterých bylo okolo požehnaně. Absence ohradníků jim evidentně zcela vyhovovala. Zato jespáci bojovní měli nějaké vážné připomínky a námitky na své soky. Nechali jsme je tedy trénovat boj pod dohledem dudka a jeli se podívat jak správa parku bojuje s náletem, kterým zarůstají místní mokřady.

Lidé tyto louky dříve ručně kosili, ale doba se změnila a už to není v módě. Park sice pořádá mistrovství v kosení luk, ale zdaleka to nestačí na celou rozlohu. Losi a krávy také část spasou, ale pořád je to málo. Jako nejúčinnější se jeví sekání luk rolbou, speciálně upravenou, aby nezapadla do rašeliny. Co dělají s tunami posečené trávy, keřů a jiné biomasy smíchané v jeden mišmaš? Suší je a lisují je na topné pelety. Určitě inspirace do budoucna na Josefovské louky. Ale z dojmů nám vyhládlo a tak byl nejvyšší čas přemístit se do hotelu Zbyszko ve vesnici Goniadz.

Energický zaměstnanec OTOPu nám názorně vysvětlil princip výroby pelet z ostřicové biomasy. Foto: Zuzana Pangrácová
Konipasu citrónovému déšť nevadil. Foto: Petr Tichý

Zrána jsme vyrazili prozkoumat západní okraj parku, tentokrát s průvodkyní. Poprchávalo, ale to nezabránilo konipasu citronovému aby nám předvedl svoji žluť.

Naši pozornost si po chvilce uzurpoval los, válející se na okraji lesa. Je jenom dobře, že na zážitky s dalšími losy jsme nemuseli čekat dlouho. Cestou k pozorovatelně na nás vodní živel připravil další zkoušku.

Sundat boty a vzhůru přes louže… Foto: Vojtěch Sládeček

Museli jsme se přebrodit přes několik jezírek. Vpřed nás poháněly důtky chřástala kropenatého a věděl proč. Ve chvíli, kdy jsme byli pod střechou pozorovatelny, změnila se přeháňka v silný déšť. Když to přírodu omrzelo, vyrazili jsme do obce Burzyn, kde jsme krátce pozorovali krásné meandry a slepá ramena.

Od pozorování ptactva nás neodradilo ani nevlídné počasí… Foto: Jan Havlíček

Něco takového se u nás už jen tak nevidí. Takhle rozlehlé mokřady jsou určitě přeplněným stolem pro čápy bílé. Ti to také dokáží náležitě ocenit a hnízda s mladými jsou doslova na každém rohu. Místy pět i více obsazených čapích hnízd na vesnici

Čapí hnízda byla doslova všude. Foto: Denisa Mikešová

Třetí den začal procházkou po okolí Goniadzu. Je to místo, kde je park nejužší, ale to zdaleka neznamená, že je tam, co se ptačích druhů týče, nejchudší. Užili jsme si bekasinu otavní, orla mořského, rybáky bahenní, slavíka tmavého a spousty jiných.

Dva samci moudivláčka lužního obhajovali svá teritoria hned vedle silnice. Foto: Vojtěch Sládeček

Po návratu z vycházky jsme si naposledy prohlédli nejen náš hotel, neboť v těsném sousedství s námi žili v dírách fasády špačci a vrabci. Než stačili přinést další várku potravy, jeli jsem už po děravé carské cestě. Po obou stranách byly borovice a mezi nimi jalovce. Brzy tuto dvojici vystřídaly břízky usazené v kobercích mechu a bíle kvetoucích rostlin. Na soutoku Narewu a Biebrzy nás krom čápů, čekaly další sněmy rokujících jespáků bojovných. Čejky jim svými křídly mávaly fauly a zvláště nesportovní chování oznamovaly plačtivým křikem. Blížilo se velké finále, které se neobejde bez řádného publika. Zpočátku tichý remízek ožil, když si člověk nasadil sluchátka spojená s mikrofonem a parabolou.

Nejen ptačí hlasy je možné nahrávat… Foto: Zuzana Pangrácová

Vskutku užitečná pomůcka pro nahrávání hlasů ptáků a zajímavé zpestření exkurze. Závěrečná část zápasu o co největší počet spatřených druhů se odehrávala na lokalitě Bagno Ławki. Zapadalo slunce a na počest vítězů zazněla hymna z hrdla váženého hosta rákosníka ostřicového.

V rozsáhlých ostřicových porostech se schovává vzácný rákosník ostřicový, spatřit a uslyšet ho lze především ve večerních hodinách. Foto: Vojtěch Sládeček

A kdo že to mistrovství vlastně vyhrál? No přece my všichni a to díky skvělé organizaci našeho týmu. Díky organizátoři.


Seznam pozorovaných ptačích druhů (129 druhů + 3 nejisté):

potápka rudokrká datel černý
potápka roháč strakapoud velký
kormorán velký skřivan polní
bukač velký skřivan lesní
volavka bílá břehule říční
volavka popelavá vlaštovka obecná
čáp černý jiřička obecná
čáp bílý linduška luční
labuť velká linduška lesní
husa velká konipas bílý
kachna divoká konipas luční
kopřivka obecná konipas citronový
ostralka štíhlá ťuhýk šedý
lžičák pestrý střízlík obecný
hvízdák eurasijský slavík obecný
čírka obecná slavík tmavý
čírka modrá slavík modráček
polák velký rehek zahradní
polák chocholačka rehek domácí
hohol severní bělořit šedý
orel mořský bramborníček hnědý
orel křiklavý drozd kvíčala
orel volavý ? drozd brávník
moták pochop kos černý
moták lužní pěnice slavíková
káně rousná pěnice černohlavá
káně lesní pěnice pokřovní
ostříž lesní pěnice hnědokřídlá
jestřáb lesní rákosník proužkovaný
včelojed lesní rákosník ostřicový
luňák hnědý ? rákosník obecný ?
luňák červený rákosník zpěvný
sokol stěhovavý rákosník velký
chřástal polní cvrčilka slavíková
chřástal vodní cvrčilka říční
chřástal kropenatý cvrčilka zelená
slípka zelenonohá sedmihlásek hajní
lyska černá budníček větší
jeřáb popelavý budníček menší
ústřičník velký budníček lesní
kulík říční lejsek šedý
čejka chocholatá lejsek černohlavý
jespák bojovný sýkora koňadra
vodouš bahenní sýkora modřinka
pisík obecný sýkora babka
vodouš rudonohý mlynařík dlouhoocasý
vodouš tmavý moudivláček lužní
vodouš šedý straka obecná
břehouš černoocasý sojka obecná
bekasina otavní kavka obecná
racek chechtavý havran polní
racek žlutonohý vrána obecná šedá
racek malý krkavec velký
rybák bahenní špaček obecný
rybák bělokřídlý žluva hajní
rybák černý vrabec domácí
rybák obecný vrabec polní
holub hřivnáč pěnkava obecná
hrdlička zahradní stehlík obecný
hrdlička divoká zvonek zelený
kukačka obecná konopka obecná
kalous pustovka zvonohlík zahradní
rorýs obecný hýl rudý
dudek chocholatý strnad rákosní
žluna zelená strnad obecný
žluna šedá strnad luční

Členské exkurze ČSO