V termínu od 5. do 11. května 2014 proběhla historicky zatím nejdelší exkurze ČSO, jejímž cílem bylo seznámit se s krásami Makedonie a především pozorovat supy bělohlavé a supy mrchožravé v pohoří Vitačevo. Nakonec nás do této mladé balkánské země, která se teprve v roce 1991 odtrhla od bývalé Jugoslávie, vyrazilo více než čtyřicet.
Začátek, pravda, nebyl úplně nejzdařilejší. Technické problémy a nešťastná náhoda způsobily, že jsme se do cíle dostali, naštěstí všichni zcela zdrávi, s jednodenním zpožděním. Již první noc v Makedonii byli někteří odměněni poslechem výrečků malých přímo z okna hotelového pokoje. Další den jsme za krásného slunečného počasí konečně vyrazili za ptáky. To už se k nám přidal i Emil Lisichanets, místní ornitolog a jedna z hlavních postav zaštiťující projekt záchrany supů v Makedonii. Nejprve jsme navštívili půvabnou pahorkatinu nedaleko nivy Vardaru, kde jsme měli možnost pozorovat strnady černohlavé, cvrčivé i viničné.
Strnadi černohlaví poutali naši pozornost téměř po celou exkurzi. Foto: Ivan Mikšík
Nad hlavami nám poletovaly vlhy pestré, z dravců pak orlík krátkoprstý, orel královský či moták lužní. Z křovisek zpívali sedmihlásci olivoví i šedí a ukázala se i kalandra zpěvná. Pozorovali jsme také ťuhýky rudohlavé, chocholouše obecné a všudypřítomné vrabce pokřovní, stavějící si hnízda. Ti šťastnější z nás pak při svých toulkách krajinou potkali želvy řecké a zelenavé a v četných tůňkách pak i želvy bahenní či kaspické.
Želva zelenavá. Foto: Jiří Hornek
Když jsme se dostatečně pokochali krajinou i ptáky, přesunuli jsme se do soutěsky Demir Kapija, kterou protéká řeka Vardar a jejíž vápencové skály jsou útočištěm mnoha druhů ptáků. Už na začátku jsme měli možnost pozorovat vlaštovky skalní, břehule skalní, kavky obecné a také skalníka modrého. Bohužel přes soutěsku povede silnice, takže tam panuje čilý stavební ruch, což vedlo i k tomu, že supi bělohlaví posunuli svá hnízdiště dále od probíhající stavby, aby nebyli rušeni. Nakonec jsme je viděli, sice hodně z dálky, ale několik jich posedávalo ve skalní stěně.
Členové ČSO pozorují hnízdící supy bělohlavé. Foto: Jiří Hornek
Nad nimi přeletoval ještě sokol stěhovavý a podél silnice, kterou jsme se za supy vydali, bylo možné pozorovat např. pěnice vousaté, pěnice dlouhozobé či strnady cvrčivé. Zlatým hřebem pak byl pro mnohé ťuhýk běločelý.
Ťuhýk běločelý patřil k těm vzácnějším pozorováním. Foto: Jana Kantorová
Další zastávkou byla obec Marena, kde hnízdí početná kolonie poštolek jižních. Cestou jsme ještě zastavili u dálnice, kde na sloupu vysokého napětí hnízdil orel královský. Samice nerušeně inkubovala v početné společnosti vrabců pokřovních. Potom už se fotografové dočkali poštolek jižních a není pochyb o tom, že ulovili krásné záběry, neboť poštolky přeletovaly a posedávaly opravdu blízko.
Poštolky jižní. Foto: Jana Kantorová
Vzhledem k četným zastávkám, které se vždy o něco protáhly, jsme nakonec na místo našeho dalšího noclehu v pohoří Vitačevo dorazili až za soumraku, takže jsme stihli postavit stany a plánované posezení u ohně vyměnili za posezení ve vytopeném autobuse. A kdo chtěl, mohl pozorovat stativovým dalekohledem hvězdy a měsíc a poslouchat z nedalekého křoví slavíka obecného, který se snad při vědomí zahraniční návštěvy opravdu překonával.
Poprvé jsme na exkurzi ČSO vyzkoušeli spaní ve stanech. Foto: Jiří Hornek
Noc byla chladná, takže teplý spacák se opravdu hodil, ale přežili všichni a ráno v šest hodin už jsme byli připraveni na cestu ke krmišti supů, vzdálené asi jeden kilometr. Oplocené krmiště se nacházelo na protějším kopci a při našem příchodu již bylo obsazeno osmi supy bělohlavými. Čtyři z nich se vzápětí vznesli a odlétli a zbylí je za chvíli následovali. Emil nám vysvětlil, že takto velkou skupinu ještě ke krmišti nevedl a naše přítomnost je přece jen vyplašila, přestože jsme byli hodně daleko. Prostě jsme si ověřili, že makedonští supi jsou opravdu divocí a přiblížit se k nim není zase tak snadné. Mírné zklamání z krátkého pozorování trochu rozptýlil sup mrchožravý, který přilétl na krmiště v době, kdy už jsme se chtěli pomalu vracet. Zdržel se dlouho, takže jsme se mohli dosyta vynadívat. A krásné ranní scenérie pohoří Vitačevo byly další odměnou za noc strávenou na ne zrovna nejměkčích karimatkách.
Umělá krmiště jsou v současnosti pro přežití supů nejen v Makedonii zcela nezbytná. Přirozené potravy v přírodě rapidně ubylo a navíc čelí supi v posledních letech další hrozbě – otravám. Ať už úmyslným nebo těm, které způsobil člověk svou neznalostí.
Supi bělohlaví na krmišti, těsně před ulétnutím. Foto: Jiří Hornek
Zcela katastrofální následky měla pro makedonské supy deratizace jedné velké skládky komunálního odpadu poblíž Kavadarce, kde jsme strávili první noc. V roce 1983 zde uhynulo přes 70 supů, kteří se na skládce pravidelně přiživovali. I v dalších letech se objevily otravy, většinou podobně jako u nás pesticidem karbofuranem, který navíc v Makedonii není dosud zakázán. Během posledních deseti let byly zaznamenány tři velké případy otrav, při každém uhynulo 15-20 supů. Umělá krmiště tak kromě vlastního zdroje potravy zaručují, že se bude jednat o potravu pro supy bezpečnou. Jejich provoz však stojí asi 6000 Euro ročně a není státem ani žádnou mezinárodní organizací podporován. Uhynulý dobytek je získáván od místních vesničanů případně se jedná o zbytky z jatek. Největší náklady představuje rozvoz mršin, která jsou na krmiště Vitačevo přivážena jednou až dvakrát týdně. Nadšení ochránci místních supů tak krmiště obhospodařují z vlastních platů a z darů soukromých sponzorů. S touto situací jsme byli obeznámeni a většina z nás počítala s tím, že na místě daruje nějakou hotovost na podporu supího projektu. Když jsme Emilovi předávali obálku s více než 800 Eury, byl očividně překvapený, dojatý a nešetřil upřímnými díky. Dar účastníků exkurze tak zajistí provoz krmiště přes zimu , což je klíčové pro následující hnízdní sezónu. Supí populace v pohoří Vitačevo čítá v současnosti 8 párů supů bělohlavých a 6-8 párů supů mrchožravých. I díky podpoře z České republiky (nejednalo se o první sbírku) tak mají supi šanci v Makedonii přežít. ČSO má stále otevřený transparentní účet 2800277111/2010 (variabilní symbol 66), kam je možné příspěvky pro makedonské supy posílat.
Z hor jsme se přesunuli do soutěsky Drenovo, kde jsme sledovali hnízdo supa mrchožravého ve skalní jeskyni a další dravce jako např. orlíka krátkoprstého, káni bělochvostou či včelojeda lesního. Z pěvců pak bělořita okrového, skalníka modrého, krkavce velkého. V soutěsce se s námi náš makedonský průvodce rozloučil a my pokračovali do čapí vesnice Vrbjani, která sice nebyla nikdy oficiálně čapí vesnicí vyhlášena, ale rozhodně si s těmi oceněnými nezadá. Náš příjezd způsobil v malé vesničce docela pozdvižení, autobus plný šílenců s fotoaparáty a dalekohledy tu asi nemají každý den.
Ve Vrbjani jsme byli atrakcí zejména pro děti. Foto: Jiří Hornek
Kromě všudypřítomných čapích obyvatel jsme ve vesnici opět pozorovali poštolky jížní a tentokrát i rudonohé. Z Vrbjani jsme se za bouřlivého počasí vydali dále na jih k městu Bitola, kde jsme měli v nedalekém útulném hotelu zajištěno ubytování a večeři.
Další den jsme vstávali rovněž časně, protože jsme měli namířeno do Řecka pozorovat ptáky na Prespanských jezerech. Velká a Malá Prespa jsou unikátní starobylá jezera s neobvykle početným výskytem rostlinných i živočišných druhů. V okolí jezer je možné pozorovat až 260 druhů ptáků. Nejprve jsme zamířili do vesnice Psarades k Velké Prespě. Jezero i okolí spíše připomínalo přímořský přístav, ale chladná voda byla opravdu sladká. Pelikány bílé a kadeřavé už jsme mohli pozorovat na přeletech cestou, ale zde jsme je mohli konečně obdivovat v celé své kráse.
Kormorán malý je na prespanských jezerech početnější než kormorán velký. Foto: Jana Kantorová
Jako zcela běžný druh se zde vyskytuje kormorán malý, pozorovali jsme volavky bílé, stříbřité i popelavé. Okolí jezera porostlé žlutou tařicí a obklopené vápencovými skalami bylo opravdu malebné. A kdo nechtěl celý vymezený čas běhat za ptáky, mohl si v některé z útulných a zatím zcela prázdných taverniček dát třeba vyhlášené prespanské fazole a sníst je přímo pod hnízdem stehlíka obecného.
Pelikán kadeřavý. Foto: Jana Kantorová
Z Velké Prespy jsme se přesunuli k jezeru Malá Prespa, kde jsme po pontonovém mostě přešli na ostrůvek, kde bylo kromě zřícenin starobylých chrámů z desátého století možné pozorovat četné druhy ptáků.
Na ostrově na Malé Prespě jsou zříceniny chrámů z desátého století, v nichž často hnízdí kavky i kavčata žlutozobá. Foto: Barbora Kaminiecká
Z běžných druhů jsme viděli např. potápky roháče a lysky černé. Objevili jsme a odečetli i límcované husy velké. Všudypřítomní byli rákosníci velcí, břehule říční a jiřičky obecné. A přímo u autobusu se nám krásně předvedl samec cetie jižní.
Cetie jižní ochotně pózovala nadšeným českým fotografům. Foto: Olga Suldovská
Z volavek jsme kromě výše uvedených pozorovali ještě vlasatou, červenou, bukáčka malého a kvakoše nočního. V rákosí hned u mostu se předváděla i sýkořice vousatá. Z vyvýšeniny nad jezerem bylo možné pozorovat hnízdní kolonii obou druhů pelikánů, která je jednou z největších v Evropě. Jediné, čeho se nám na Prespanských jezerech nedostávalo, byl čas. Nemilosrdně pádil kupředu a abychom se stihli rozumně vrátit do hotelu na plánovanou večeři, museli jsme se s jezery rozloučit.
Sýkořice vousatá. Foto: Rastislav Sirkovský
Ještě jsme stihli krátkou návštěvu půvabné vesničky Agios Germanos s kostelíkem z 10. století, kde šťastnější z nás pozorovali sýkoru temnou a ťuhýka menšího. Všem se přímo u autobusu předváděl krásný samec vlaštovky skalní. Večer s makedonským vínem se vydařil a dokonce jsme byli, byť ne zcela dobrovolně, přítomni maturitnímu večírku makedonských studentů, takže jsme si dosyta užili i tradiční balkánskou hudbu a místní folklór.
Ale všechno jednou končí. Poslední den jsme se přes pohoří Národního parku Galičica vydali k Ohridskému jezeru. Úzká asfaltka s četnými serpentinami rozhodně nebyla stavěna pro autobus, ale naši řidiči tuto výzvu přijali a bezchybně zvládli. Odměnou nám byl dech beroucí výhled na jezero a okolní vesničky a rovněž nádherná horská panoramata národního parku. Kamzíky jsme sice neviděli, ale své si užili přítomní botanici. Spousta druhů květin, které známe u nás jen ze zahrad, tady roste ve volné přírodě – koberce petrklíčů, kamzičníků, řepčík, čemeřice, několik druhů orchidejí a různobarevné kosatce byly pastvou pro oko. Ale ani ornitologové nepřišli zkrátka. Všude zpívali skřivani lesní a pozorování skalníka zpěvného na pár metrů bylo skutečným zážitkem, toto štěstí však potkalo jen několik účastníků. Když jsme se dostatečně vynadívali, vyrazili jsme z hor opět dolů k jezeru Ohrid a k stejnojmennému městu, které je od roku 1980 zapsané na seznam památek UNESCO.
Plavba lodí kolem jednoho z četných kostelů v Ochridu. Foto: Barbora Kaminiecká
V Ohridu jsme vyrazili na dvouhodinovou plavbu lodí po jezeře, při které jsme sledovali např. morčáky velké, potápky černokrké, volavku vlasatou, hejna kormoránů malých a racky malé. Po návratu z lodi se část výpravy vydala na pozorování do nedalekých hor a část se rozhodla užít si kulturní památky města a místní gastronomii. Přímo v Ohridu, nedaleko rušného nábřeží se nám naprosto zblízka předvedl párek bukáčků malých, takže fotografové měli další skvělý úlovek.
Přímo v ochridském přístavu se nám předváděl bukáček malý. Foto: Ivan Mikšík
Jezero Ohrid patří k nejstarším na světě, má rozlohu téměř 350 km2 a leží na hranici Makedonie a Albánie. Do jezera přitéká voda podzemní řekou z výše položeného Prespanského jezera, které je na povrchu bezodtokové a jezera tak fungují jako spojité nádoby. Jezero se vyznačuje průzračně čistou vodou a množstvím endemických druhů zejména z říše bezobratlých, ale i ryb. Místní specialitou je vyhlášený Ohridský pstruh, kterého mnozí z nás také ochutnali. Okolí jezera je doslova poseto kulturními památkami, údajně zde nalezneme 365 kostelů.
I v okolí města Ochrid bylo možno pozorovat zajímavé druhy, například pěnici vousatou (zde krmící samice). Foto: Ivan Mikšík
Ať už část výpravy zvolila náročnější túru do hor nebo druhá část relaxační toulky po městě, všichni jsme se po deváté večer sešli u autobusu a vyrazili na cestu zpět. Po 24 hodinách během kterých jsme projeli Makedonii, Srbsko, Maďarsko a část Slovenska dorazil autobus bezpečně do Prahy. Část výpravy v čele s „kapitánem“ Jožkou Nožičkou se s námi rozloučila o dvě hodiny dříve v Brně.
Co říci závěrem? Přes poněkud smolný začátek se nakonec exkurze moc vydařila, pozorovali jsme 158 druhů ptáků a snad se nám i podařilo získat cenná data pro nový Evropský hnízdní atlas, neboť zkušených ornitologů je v Makedonii opravdu poskrovnu. Počasí nám přálo, mnozí z nás se i mírně připálili na ostrém jarním sluníčku. Vezmeme-li v potaz, že 14 dní před exkurzí bylo v Makedonii velmi chladno a bez přestání pršelo, což bylo patrné i na vodních tocích, které jsme míjeli, a necelý týden po našem návratu zachvátily Srbsko katastrofální povodně, bylo počasí během exkurze opravdu excelentní. Sešla se příjemná parta lidí, kteří se během cesty spřátelili, a i když ne vždy všechno klaplo na 100%, humor nám nedošel nikdy a to bylo nesmírně fajn. Všem účastníkům tak ještě jednou děkujeme za trpělivost, za podíl na mapování, za příspěvek na makedonskou supí populaci a za stále dobrou náladu a humor, který nás neopustil ani ve vypjatějších okamžicích. Doufáme, že se z mnohými z vás opět potkáme na některé z příštích exkurzí ČSO. Co třeba za rok v Camargue?
Barbora Kaminiecká, Lucie Hošková
Během exkurze jsme pozorovali 158 ptačích druhů:
| Labuť velká | Chocholouš obecný |
| Husa divoká | Skřivánek krátkoprstý |
| Kachna divoká | Kalandra zpěvná |
| Polák chocholačka | Břehule říční |
| Morčák velký | Břehule skalní |
| Orebice horská | Vlaštovka obecná |
| Koroptev polní | Vlaštovka skalní |
| Bažant obecný | Jiřička obecná |
| Křepelka obecná | Linduška úhorní |
| Potápka malá | Linduška horská |
| Potápka černokrká | Linduška lesní |
| Potápka roháč | Konipas bílý |
| Pelikán bílý | Konipas luční |
| Pelikán kadeřavý | Konipas horský |
| Kormorán velký | Červenka obecná |
| Kormorán malý | Slavík obecný |
| Kvakoš noční | Rehek domácí |
| Bukáček malý | Bělořit šedý |
| Volavka vlasatá | Bělořit okrový |
| Volavka stříbřitá | Bramborníček hnědý |
| Volavka bílá | Bramborníček černohlavý |
| Volavka popelavá | Střízlík obecný |
| Volavka červená | Kos černý |
| Čáp bílý | Skalník modrý |
| Sup bělohlavý | Skalník zpěvný |
| Sup mrchožravý | Pěnice černohlavá |
| Orel skalní | Pěnice hnědokřídlá |
| Orel královský | Pěnice pokřovní |
| Orel křiklavý | Pěnice dlouhozobá |
| Orlík krátkoprstý | Pěnice bělohrdlá |
| Orel nejmenší | Pěnice vousatá |
| Moták pochop | Pěnice slavíková |
| Moták lužní | Rákosník obecný |
| Káně bělochvostá | Rákosník velký |
| Káně lesní | Rákosník zpěvný |
| Včelojed lesní | Cetie jižní |
| Krahujec obecný | Sedmihlásek olivový |
| Jestřáb lesní | Sedmihlásek šedý |
| Poštolka obecná | Sedmihlásek hajní |
| Poštolka jižní | Budníček menší |
| Poštolka rudonohá | Lejsek šedý |
| Ostříž lesní | Lejsek bělokrký |
| Sokol stěhovavý | Sýkora koňadra |
| Lyska černá | Sýkora uhelníček |
| Slípka zelenonohá | Sýkora lužní |
| Kulík říční | Sýkora temná |
| Pisík obecný | Sýkora modřinka |
| Čejka chocholatá | Mlynařík dlouhoocasý |
| Racek chechtavý | Sýkořice vousatá |
| Racek černohlavý | Šoupálek krátkoprstý |
| Racek středomořský | Ťuhýk menší |
| Racek malý | Ťuhýk obecný |
| Rybák bahenní | Ťuhýk rudohlavý |
| Rybák černý | Ťuhýk běločelý |
| Holub domácí | Straka obecná |
| Holub hřivnáč | Sojka obecná |
| Hrdlička zahradní | Kavka obecná |
| Hrdlička divoká | Kavče žlutozobé |
| Kukačka obecná | Havran polní |
| Sýček obecný | Vrána šedá |
| Kalou ušatý | Krkavec velký |
| Výreček malý | Špaček obecný |
| Puštík obecný | Žluva hajní |
| Rorýs obecný | Vrabec domácí |
| Rorýs velký | Vrabec polní |
| Rorýs šedohnědý | Vrabec pokřovní |
| Dudek chocholatý | Pěnkava obecná |
| Ledňáček říční | Konopka obecná |
| Vlha pestrá | Stehlík obecný |
| Mandelík hajní | Zvonek zelený |
| Datel černý | Strnad rákosní |
| Žluna šedá | Strnad zahradní |
| Žluna zelená | Strnad cvrčivý |
| Strakapoud malý | Strnad černohlavý |
| Strakapoud jižní | Strnad luční |
| Strakapoud velký | Strnad viničný |
| Krutihlav obecný | Strnad obecný |
| Skřivan polní | Moudivláček lužní |
| Skřivan lesní | Dlask tlustozobý |