Čeští ornitologové dnes vydali aktualizovanou verzi indikátorů evropských ptáků. Ukazuje, že jak se jednotlivým druhům daří, do značné míry závisí na typu prostředí, ve kterém žijí. Nejhůře jsou na tom i nadále polní ptáci. Ptačí indikátory jsou důležitým nástrojem pro hodnocení stavu evropské přírody, který ČSO každoročně dodává Evropské komisi. 

I letos vychází před Vánoci aktualizace indikátorů a druhových trendů početnosti evropských ptáků. Vydává ji oddělení monitoringu a výzkumu České společnosti ornitologické (ČSO) v rámci Celoevropskéhomonitoringu běžných druhů ptáků (PECBMS), který je programem Evropské rady pro sčítání ptáků (EBCC) a který ČSO koordinuje od roku 2002. Díky úsilí 15 000 dobrovolníků ze 30 zemí, kteří běžné druhy již po desetiletí sčítají, vznikl rozsáhlý soubor systematicky sbíraných údajů o vývoji populací, jenž není k dispozici pro žádnou jinou skupinu organismů.  V Česku se ptáci sčítají od roku 1982, a máme tak jednu z nejdelších časových řad údajů v Evropě. Tyto údaje slouží pro výzkum i legislativní ochranu nejen ptáků, ale i životního prostředí jako celku. Každý spolupracovník si proto zaslouží velké poděkování!   

Aktualizované indikátory jsou založeny na údajích ze 30 zemí pro 168 druhů, které běžně hnízdí v Evropě. „Ptačí indikátory nabývají v posledních letech na významu. Evropská komise je stále více využívá jakoměřítko stavu životního prostředí a účinnosti opatření na ochranu přírody. Jsou totiž v současnosti nejucelenějším dlouhodobým datovým souborem popisujícím vývoj biologické diverzity,“ říká Alena Klvaňová, projektová manažerka PECBMS.   

 

 

Celoevropské indikátory opakovaně varují, že v evropské krajině ubývají zejména specializované druhy. Největší ztráty i nadále pozorujeme u populací ptáků otevřené krajiny – polních a lučních druhů, kterékvůli intenzivnímu zemědělství přicházejí o potravu a hnízdiště. Evropská komise proto financuje programy na jejich ochranu a zároveň podporuje šetrné zemědělské hospodaření. Nadějí do budoucna je Nařízení na obnovu přírody (Nature Restoration Regulation), mezi jehož cíle patří i zastavení poklesu biodiverzity. Zda se ke splnění cílů blížíme, budou měřit mimo jiné právě i indikátory polních a lesních ptáků.O úspěchu nařízení však do značné míry rozhodnou národní plány na obnovu, které všechny členské státy EU včetně České republiky musejí dokončit do 1. září 2026.  

 

Početnost strnada černohlavého (Emberiza melanocephala), hnízdícího zejména na balkánském polostrově a v Turecku, klesá od 70. let 20. století, ubývá zejména v jihovýchodní Evropě, v důsledku zatížení krajiny pesticidy, mýcení keřů a dalším změnám svého hnízdního biotopu. Odtud se však v posledních desetiletích šíří na západ a sever (EBBA2), zřejmě i proto, že dává přednost vyšším teplotám. 

 

Ne všechny druhy naštěstí z Evropy mizí. Početnost ptáka roku 2025, konipasa horského (Motacilla cinerea) je stabilní. Tento druh má rozsáhlý areál výskytu a očekává se proto, že ho změna klimatu ovlivníméně – díky tomu, že je schopen tolerovat širší spektrum klimatických podmínek.  

 

I početnost volavky rusohlavé (Bubulcus ibis) roste. Z jižní Evropy se postupně šíří na sever, jak ukazují mapy změn areálu rozšíření v Evropském atlase hnízdního rozšíření ptáků1 a 2 (EBBA 2; EBBA 1). Je jedním z mála druhů, kterým napomohla i intenzifikace zemědělství – rozšíření zavlažovaných polí a pastvin, které jsou pro druh vhodným biotopem. Expanzi druhu na sever podpořilo i zvyšování teplot v důsledku změny klimatu. Jeho vliv je ale dvojsečný – velká sucha a extrémní teploty ve Španělsku a Portugalsku totiž zase naopak decimují původní jihoevropské populace. 

 

Údaje ze sčítání jsou každoročně podrobeny náročné kontrole kvality dat, jak na národní, tak celoevropské úrovni. Někdy však dojde i k rozsáhlejší modernizaci, tak jako v Česku, kde druhové trendy letos poprvé zahrnují kombinované údaje ze dvou programů – Jednotného programu sčítání ptáků a Liniového sčítání druhů, které běží od roku 2018. „Podobná modernizace postupů sice může vést ke změnám národních trendů a ovlivnit i evropský trend některých druhů, ale zároveň zpřesňuje obraz, který o změnách početnosti dostáváme,“ říká Eva Šilarová, koordinátorka PECBMS.   

Indikátory i druhové trendy se neustále vylepšují na národní i evropské úrovni, a jejich důvěryhodnost a využitelnost tak stoupá. Nedávno byly údaje PECBMS například použity pro udržitelné řízení lovu hrdličky divoké, které vedlo k obnově jejích populací, a jen v letošním roce se staly podkladem tří vědeckých článků.  

 

Kontakt pro další informace:  

RNDr. Alena Klvaňová, Ph.D., klvanova@birdlife.cz, 776 895 795 

Mgr. Eva Šilarová, Ph. D., silarova@birdlife.cz 

 

Poznámky:  

1. Indikátor všech běžných druhů ptáků Evropy je založen na údajích ze 30 zemí o 168 druzích běžně hnízdících na území Evropy. Mezi lety 1980 a 2024 se snížila početnost jejich populací o 19 %.  
2. Indikátor běžných polních druhů ptáků Evropy je založen na údajích ze 30 zemí o 39 druzích běžně hnízdících na polích a loukách Evropy. Mezi lety 1980 a 2024 se snížila početnost jejich populací o 58 %.  
3. Indikátor běžných lesních druhů ptáků Evropy je založen na údajích ze 30 zemí o 34 druzích běžně hnízdících v lesích Evropy. Mezi lety 1980 a 2024 se snížila početnost jejich populací o 10 %.  
4. Indikátor běžných polních druhů ptáků Evropské Unie je založen na údajích z 26 členských států EU o 39 druzích běžně hnízdících na polích a loukách Evropy (chybí údaje z jediného státu EU, Malty, kteráhostí velmi malý podíl evropských ptačích populací, a kde byl s pomocí PECBMS systematický monitoring hnízdících ptáků zahájen teprve nedávno). Mezi lety 1980 a 2024 se snížila početnost populacípolních ptáků v EU o 52 %.   
5. Index je časosběrný soubor údajů o početnosti ptáků daného druhu ukazující její vývoj na určitém území. Index je vyjádřen jako procentuální změna vzhledem k prvnímu roku sčítání. Indexy početnostirůzných druhů jsou proto porovnatelné. Indikátor spojuje indexy početnosti většího počtu ptačích druhů a využívá se jako ukazatel celkového stavu životního prostředí. Sloučením indexů početnosti biotopových specialistů, např. polních ptáků, získáme indikátor stavu daného biotopu.  
6. Celoevropský monitoring běžných druhů ptáků (Pan-European Common Bird Monitoring Scheme; PECBMS) byl zahájen v lednu 2002 jako společná iniciativa Evropské rady pro sčítání ptáků (EBCC) a BirdLife International. Program podpořila Královská společnost pro ochranu ptáků (RSPB) a financuje jej Evropská komise. Od svého vzniku až doposud je koordinován Českou společností ornitologickou(ČSO). Hlavním cílem programu je využívat běžné ptáky jako indikátory celkového stavu přírody s využitím rozsáhlých a dlouhodobých údajů z monitoringu změn hnízdních populací v Evropě. Indikátory, které každoročně publikujeme, byly přijaty mezi strukturální indikátory a indikátory udržitelného rozvoje EU a figurují v několika nařízeních závazných pro členské státy EU, jako je Nařízení na obnovu přírody.  
7. Evropská rada pro sčítání ptáků (European Bird Census Council; EBCC) sdružuje ornitology, kteří spolupracují na projektech sčítání, průzkumu a atlasovém mapování ptáků na celém kontinentu. Její programy, jako je Celoevropský monitoring běžných druhů ptáků (PECBMS), EuroBirdPortal a Druhý evropský atlas hnízdících ptáků (EBBA2), poskytují spolehlivé vědecké údaje, které slouží jako podklad pro výzkum a politiku ochrany přírody.  
8. Česká společnost ornitologická (ČSO) je dobrovolný zájmový spolek, který se nepřetržitě od roku 1926 zabývá osvětou, výzkumem a ochranou ptáků. Má přes 8000 členů. Pracuje na vlastních i mezinárodních projektech, popularizuje a propaguje ochranu ptáků a jejich prostředí. V Česku zastupuje mezinárodní organizaci BirdLife International.  
9. Evropské ptačí indikátory a nadnárodní celoevropské trendy početnosti 170 běžných druhů ptáků jsou volně ke stažení na pecbms.info/trends-and-indicators, stejně jako další podrobnosti o jejich letošní aktualizaci i veškeré informace o metodách jejich výpočtu.  
10. Vědecké články čerpající z dat PECBMS vydané v roce 2025: 

Kristin P. Davis, Helen R. Sofaer, Henrik G. Smith, Henning Heldbjerg, Anna Gamero, Ainārs Auniņš, Lluís Brotons, Tomasz Chodkiewicz, Daniel Palm Eskildsen, Benoît Fontaine, John Atle Kålås, Primož Kmecl, Petras Kurlavičius, Aleksi Lehikoinen, Åke Lindström, Ingar Jostein Øien, Jiří Reif, Nicolas Strebel, Tibor Szép, Chris A. M. van Turnhout, Thomas Vikstrøm, Liba Pejchar 2025: Non-Native Bird Populations Respond Differently to Their Environment and Exhibit Shifts in Ecological Niche Limits Across Continents. Diversity and Distributions. https://doi.org/10.1111/ddi.70100 

Karolina Zalewska, James J. Gilroy, Inês Catry, Philip W. Atkinson, Alena Klvaňová, Aldina M. A. Franco 2025: European breeding bird declines associated with narrower climatic niches. Journal of Biogeography. Early view: https://doi.org/10.1111/jbi.15127. 

Enya O’Reilly, Richard D. Gregory, Marc Anton, Lluís Brotons, Virginia Escandell, Anna Gamero, Sergi Herrando, Frédéric Jiguet, Johannes Kamp, Alena Klvaňová, Primož Kmecl, Ingar J. Øien, Jean-Yves Paquet, Jiří Reif, Eva Šilarová, Bård G. Stokke, Nicolas Strebel, Norbert Teufelbauer, Sven Trautmann, Thomas Vikstrøm, Petr Voříšek, Simon J. Butler: Developing spatially comparable biodiversity indicators using objective scale-dependentspecies selection. Ecological Indicators, Volume 172, 113327, ISSN 1470-160X. https://doi.org/10.1016/j.ecolind.2025.113327