RNDr. Jan Hora  *5. 6. 1945  +12. 6. 2026 

Napsal Tomáš Diviš

Zakalila se voda v Tisém, potemněly šumavské lesy.

Honzovo onemocnění bylo velmi vážné, ale jeho náhlý odchod nás i tak velmi překvapil a zaskočil. Bude tady chybět jako odborník a člověk. O Honzově erudici, výkonnosti, vytrvalosti, spolehlivosti a trvalé stopě, jakou v české a slovenské ornitologii jako badatel, učitel, inspirátor a autor zanechal není pochyb a napsáno o ní bylo a bude jistě ještě mnohé. Někteří z nás si spoluprací na výzkumných nebo monitorovacích projektech Honzovo pracovní tempo a nasazení poměřili s vlastními schopnostmi a možnostmi, a ti kteří obstáli, absolvovali kurs poctivé ornitologie. 

Honza ovšem zanechal hlubokou stopu jako člověk, kamarád, společník a vtipný kumpán v lidech, kteří měli možnost jej poznat blíže a měli podobné mentální vyladění jako on. Honza, původem Jihočech a trvalým pobytem v Praze, si za své blízké a trvalé kamarády spontánně vybral také skupinu generačně a lidsky blízkých východočeských ornitologů. Už od poloviny 90. let byl členem spolku ornitologických recesistů v Klubu milovníků dálkových pohledů a pravidelně se účastnil jeho hlavního programu v dubnu v Dědové na Vysočině, Houbiády v září v Trhové Kamenici a v posledních letech na konci srpna i kulinářské orgie Mastná huba v Olešnici u Červeného Kostelce. Všude tam Honza skvěle plnil roli originálně zábavného společníka trefně, ale laskavě glosujícího výroky svých přátel, nebo se sebeironií vyprávějícího příhody ze svého neobyčejně pestrého studijního, vojenského, profesního a osobního života ve společných debatách vrcholících v čase mezi půlnocí a svítáním. Na společensky zaměřených akcích přerostlo vzájemné přátelství mezi Honzou a východočechy i do rodin na manželky nebo i potomky. 

S přibývajícími léty jsme s obavami sledovali Honzovy fyzicky náročné aktivity na Šumavě, a s velkým obdivem a uznáním kvitovali, že jejich program naplnil i ke svým loňským osmdesátinám a nevynechal ani pobyt na Tisém a monitoring lovů husy velké. Po boku mu vždy stála a perfektní zázemí zajišťovala jeho skvělá manželka Saša, a není pochyb o tom, že Honzův dlouhý ornitologický život byl i její zásluha.

Nahraditelný Honzo nejsi, naše vzpomínky na Tebe zůstanou navždy čisté a světlé.

S úctou a vděčností Tvoji východočeši.