Autoři: Jakub Hrouda, Jiří Šantavý, Vojtěch Brlík

Tažné druhy sice zvládají překonávat celé kontinenty, rychlým změnám v naší krajině se ale přizpůsobit nestíhají. Zatímco přírodní biotopy postupně mizejí, zemědělské monokultury a lidská zástavba se rozšiřují. Některé druhy si však s probíhajícími změnami dokážou poradit, a především městské prostředí snadno obsadit. Kosi, rehci, havrani nebo kavky jsou v zástavbě mnohem početnější než ve volné přírodě. Co rozhoduje o tom, jestli jsou tažné druhy schopné přijmout město za svůj nový domov? Cílem našeho projektu je zjistit, jak ptáci využívají městské prostředí v různých ročních obdobích, a pochopit tak, díky čemu se adaptují na lidskou zástavbu. Do práce jsme se mohli pustit i díky podpoře malého grantu ČSO. Děkujeme!

Město jako specifické prostředí 

Města nejsou jen „dalším typem krajiny“. Jde spíš o mozaiku mnoha malých plošek, které by se v přírodě na tak koncentrovaném prostoru nikdy neobjevily, a které dohromady tvoří specifické podmínky. Ty se navíc v průběhu roku dynamicky mění – a spolu s nimi i výhody a nevýhody pro různé ptačí druhy. 

Na jaře a v létě může zástavba usnadnit hnízdění. Budovy a asfaltové plochy pohlcují sluneční záření a vyzařují teplo. Tím se vytváří tepelný ostrov – ve městech je často o několik stupňů tepleji než v jejich okolí. Zvýšená teplota urychluje vývoj vegetace i hmyzu a prodlužuje období s dostatkem některé potravy. Pro řadu druhů to znamená vyšší šanci na úspěšné vyvedení mláďat, nebo dokonce možnost zahnízdit podruhé. Jiným ale právě načasování vývoje bezobratlých způsobuje zásadní komplikace – obzvlášť „konzervativní“ druhy migrující na dlouhou vzdálenost často přilétají v relativně pevných termínech, a posunu v rozmnožování hmyzu, jehož housenky se v teplejším prostředí dříve vylíhnou a dříve zakuklí, se nedokážou přizpůsobit. Zatímco přirozeně by hnízdili přesně v termínu nejsnazšího krmení mláďat, v teplejším prostředí dřívější vrchol potravní dostupnosti snadno propásnou. 

A nejde jen o potravu. Stěny domů mohou fungovat jako skvělá náhrada za chybějící skalní výchozy či stromové dutiny – poskytují příležitosti k hnízdění i v místech, kde by se jinak nevyskytovaly. Naproti tomu je množství predátorů (především koček) velkým rizikem pro druhy s otevřeným hnízdem.

V zimním období hraje klíčovou roli úspora energie. Teplejší městské klima pomáhá ptákům šetřit energii potřebnou k udržení tělesné teploty. Dalším lákadlem jsou krmítka – stabilní a předvídatelný zdroj potravy v časech, kdy je jí ve volné krajině nedostatek. I tady se ale objevují rizika – tolik ptáků, jako na krmítku, by se v přírodě setkalo jen stěží, a na „ptačím náměstí“ se mohou snáz nakazit řadou infekcí a parazitů. Navíc se do špatně umístěných krmítek mohou snadno dostat predátoři, v městech časté kočky.

Od druhů po jedince 

Současné výzkumy se mechanismy ptačí urbanizace zabývaly většinou jen v rámci jednoho ročního období, případně ji hodnotily globálně bez ohledu na sezónní výkyvy. Chybí nám tak ucelený přehled o tom, jestli, jak a proč se vztah tažných ptáků a městského prostředí během roku mění. 

Abychom zjistili, co konkrétně k úspěšné urbanizaci ptáků vede, a jak samotný proces probíhá, porovnáváme změny ve využití měst během hnízdění a zimování na třech navazujících úrovních: 

• Mezi druhy: Proč jsou některé druhy ve městech mnohem úspěšnější, než jiné? U 568 tažných druhů z celého světa (které mají v databázi eBird dostatek záznamů, a pro které v Cornell Lab vytvořili dostatečně přesné modely rozšíření – mapy nejpravděpodobnější početnosti v různých částech světa a v různých obdobích) srovnáváme, jaká část populace žije v různých obdobích v městské zástavbě. Zjistíme tak, které druhy jsou na města silněji vázány během hnízdění a které během zimování. Pátráme po příčinách těchto rozdílů a sledujeme, jak souvisejí třeba s velikostí těla, délkou křídla, migrační vzdáleností či potravní specializací.  

• Mezi populacemi: Jak to, že se některé druhy vyskytují ve městech pouze v některých oblastech svého areálu? Během zimování se mohou setkávat ptáci hnízdící v různých částech areálu druhu – díky tomu můžeme srovnávat, jak se mění míra využití městského prostředí během hnízdění v různých populacích, propojených společným zimovištěm. Porovnání urbanizovaných a neurbanizovaných populací může ukázat, jak velkým přínosem je hnízdění v lidské blízkosti. 
• Mezi jedinci: Využívají v různých obdobích jedinci stejného druhu města stejně, nebo se jejich chování individuálně liší? Mezi ptáky v jednotlivých populacích budeme sledovat, jaké jsou rozdíly ve využití zastavěného území v různých obdobích. Porovnáme, zda může být volba ovlivněna věkem, pohlavím nebo tělesnou kondicí. Meziroční opakované využívání stejného prostředí by ukazovalo individuální specializaci, zatímco flexibilní volba spíš schopnost přizpůsobit se aktuálním podmínkám. 

Havran jako modelový druh 

Pro detailní sledování jedinců jsme museli vybrat druh, který unese GPS vysílač, a především u nás alespoň v jednom období využívá městské prostředí. Kritéria ideálně splňuje havran polní (Corvus frugilegus).  

I u tohoto druhu se objevují rychlé změny v migračním chování – zatímco v západní polovině Česka už mnoho havranů hnízdí (a spolu s tím přestává migrovat), v okolí Brna havran stále výhradně zimuje. Během hnízdění obývají tito ptáci převážně zemědělskou krajinu nebo městské parky v severovýchodní Evropě. S příchodem zimy se však přesouvají na západ a jihovýchod – a do Brna tak přilétají tisíce havranů z Polska, Pobaltí či nejvýchodnějších částí Evropy.  

Abychom byli schopní detailně sledovat havraní pohyb, a porovnat využití městského prostředí, dostane každý chycený havran kromě standardního hliníkového kroužku i desetigramový GPS vysílač Ornitela. Váha odpovídá 2–3 % tělesné hmotnosti havrana a splňuje tak standardní doporučení pro sledování ptáků.  

Zařízení každou hodinu zaznamenává přesnou polohu, nadmořskou výšku a pohybová data ptáka. Dokážeme tak spolehlivě rozeznat, jestli havran právě letí, hledá potravu, nebo odpočívá.  

Výskyt každého z jedinců pak porovnáme s hustotou zástavby z globálních satelitních dat – u každého GPS záznamu tak přesně určíme, z jak urbanizovaného prostředí pochází. Telemetrie nám tak zmapuje celý havraní roční cyklus: od zimování u nás, přes jarní migraci, hnízdění v severovýchodní Evropě, až po podzimní návrat. Získáme možnost porovnat chování stejných jedinců v různých fázích roku a ověřit, jak konzistentní jsou jejich zvyklosti, a především jak – a na jaké úrovni – vzniká schopnost efektivně využívat městské prostředí.  

Jak sledování havranů pomůže chránit tažné druhy? 

Migrující ptáci v současnosti patří k nejohroženějším skupinám živočichů, a to jak v evropském, tak v globálním měřítku. Přitom mají v ekosystémech zásadní roli: propojují na obrovské vzdálenosti různá prostředí, udržují jejich stabilitu, šíří semena rostlin a pomáhají regulovat populace hmyzu. Přítomnost tažných ptáků funguje jako spolehlivý indikátor celkového stavu prostředí.  

Pochopit, které druhy a za jakých podmínek se zvládají přizpůsobit životu ve městech, proto zdaleka není jen teoretickou akademickou otázkou. Jde o základ pro předpovědi budoucího vývoje ptačích populací v době, kdy zástavba ovlivňuje stále větší plochu. Pokud zjistíme, jaké faktory ptačí urbanizaci usnadňují a co jí naopak brání, můžeme mnohem lépe cílit snahy o ochranu přírody i tažných druhů samotných – při plánování zelené infrastruktury, při správě klíčových zimovišť nebo při i pomoci nejohroženějším druhům, pro které přesun do města nepředstavuje schůdné „nouzové řešení“.