Ministerstvo zemědělství (MZe) společně s Ministerstvem životního prostředí (MŽP) chce připravit podmínky, za kterých by zemědělci mohli trávit hraboše jedem rozsypávaným po povrchu půdy. Resorty to uvedly ve společné tiskové zprávě. Nyní lze jed na hraboše vkládat výhradně přímo do nor. Ministři se na tomto postupu dohodli v rámci meziresortní schůzky, ze které také vyplynul plán na vznik společných expertních týmů. Česká společnost ornitologická (ČSO) v této souvislosti zdůrazňuje svůj dlouhodobý postoj, že volný rozhoz jedů na povrch půdy je problematický a ohrožuje i necílové druhy. Současně očekává, že k diskusi v rámci expertních týmů budou přizváni relevantní odborníci z oblasti ochrany přírody i zemědělství.
K trávení hrabošů se nejčastěji používá granulovaný rodenticid Stutox II s účinnou látkou fosfidem zinku. Rozhodnutí o podmínkách jeho použití má v gesci Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) podřízený ministerstvu zemědělství. Ten může za zvláštních okolností povolit i jiné než obvyklé použití přípravků, ovšem pouze za předpokladu, že situaci nelze zvládnout jinými přijatelnými prostředky. Přitom je potřeba „zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat a životního prostředí“ (nařízení (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh).
V letech 2019–2020 se z tématu použití Stutoxu II stalo v Česku politikum a předmět sporů. Ministerstvo zemědělství opakovaně povolilo (a následně po tlaku ČSO, MŽP a dalších organizací i veřejnosti omezovalo) aplikaci jedu na povrch půdy. Kvůli tomu se jedem Stutox II otrávili čápi, bažanti, zajíci či káně.
Jed rozhozený po povrchu půdy je nebezpečný i pro ptáky a další živočichy, kteří na poli loví a sbírají potravu. Paradoxně jsou jedem ohrožení ti, kteří s regulací hraboší populace pomáhají přirozeně, tedy volavky, čápi, poštolky, káně, lasičky a mnozí další.
ČSO dlouhodobě upozorňuje, že trávení je pouze dočasným řešením gradace hrabošů. V Česku převládá monokulturní intenzivní hospodaření s velkými lány, které hůře čelí různým aktuálním problémům, jako je sucho,degradace půdy či gradace hrabošů. Pestrá krajina, která hostí ptačí i savčí predátory, by si s hlodavci poradila lépe.
Kontakty média:
Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO, verm@birdlife.cz, 773 380 285
Václav Zámečník, zemědělský specialista ČSO, zamecnik@birdlife.cz, 776 368 360
Česká společnost ornitologická (ČSO) je s 8 tisíci členy a členkami největší ochranářskou organizací v Česku, v roce 2026 slaví 100 let od založení. ČSO je dobrovolné zájmové sdružení profesionálních pracovníků i amatérů zabývajících se výzkumem a ochranou ptáků, zájemců o pozorování ptáků a milovníků přírody. V České republice zastupuje organizaci BirdLife International, největší mezinárodní sdružení na ochranu ptáků. ČSO zkoumá a chrání ptáky, jejich prostředí a přírodu jako celek a svou činností k tomu motivuje i širokou veřejnost. Prosazuje ochranu přírody založenou na vědeckých poznatcích a pomáhá rozvoji ornitologie i ochrany ptáků bez ohledu na politické hranice. ČSO usiluje o svět, kde žijí lidé a ptáci v harmonii, kde lidé s pokorou obdivují přírodu, snaží se jí porozumět a využívají ji udržitelně pro sebe, pro ptáky i pro ostatní organismy.