Zabezpečení budky

Tím, že budky v přírodě působí nápadně a nepřirozeně přímo přitahují pozornost ptačích i savčích predátorů. Pokud tedy chceme hnízdícím ptákům opravdu pomoci, a ne pouze připravit rafinovanou past na ně a jejich mláďata, musí být budka proti případným vetřelcům dobře zabezpečena.

Budka pro sýkoru modřinku. Foto: Marcel Kraus

K nejčastějším predátorům, kteří ohrožují vejce a mláďata v hnízdních budkách, patří především strakapoud velký (Dendrocopos major) a oba druhy kun, tedy kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina). V blízkosti lidských sídel pak především kočky domácí.

Strakapoud: Strakapoud se do budky dostává nejčastěji tak, že rozšiřuje vletový otvor a poté vybere vejce nebo mláďata. Tím zároveň budku znehodnotí a zpřístupní dalším predátorům. Ohroženy jsou zejména budky vyvěšované v lesích a jejich blízkosti. Menší nebezpečí hrozí budkám umístěným v zahradách. Stejným způsobem, tj. rozšiřováním vletového otvoru, může budku znehodnotit i veverka. Je-li vletový otvor zabezpečený proti zvětšování (viz dále), mohou se strakapoudi do budky „probít“ i z jiných stran, nejčastěji z boku.

Kuny a kočky: Kuny se také zaměřují na vybírání vajec a mláďat ptáků. U budek, do kterých nemohou přímo vlézt, se pokouší vytáhnout vejce nebo mláďata packou vletovým otvorem. Kočky spíše chytají ptáky vyletující z budky, popř. vybírají mláďata z hnízd. Oba predátoři mohou také chytat u vletového otvoru samice, které krátce předtím z hnízda vyplašili.

Způsoby ochrany budek proti strakapoudům

Oplechování vletového otvoru: Nejlepší ochrana budky před poškozením strakapoudem. Používáme nejčastěji pozinkovaný plech o rozměrech cca 10 x 10 cm, v jehož středu vyřízneme nebo prorazíme otvor o cca 1-2 mm větší, než je vletový otvor v budce. Okraje plechu pečlivě zarovnáme a obrousíme, aby se ptáci při vlézání do budky o něj neporanili, a dobře připevníme, aby se ptáci za něj nezachytili drápkem. Místo plechu můžeme též použít pevnější plast, ev. i jiné materiály. Stejným způsobem můžeme opevnit budku i z jiných stran, tj. zejména její boky a spodní část přední stěny.

Zejména ve starší literatuře se můžeme setkat s návrhy budek, kde je místo oplechování použita dvojitá přední stěna, s tím že strakapoud se dvojitou stěnou neprotluče. V poslední době však nejsou s tímto typem ochrany žádné zkušenosti.

Brhlík lesní v budce s oplechovaným otvorem. Foto: Ludmila Korešová

Způsoby ochrany budek proti kunám a kočkám

Neumístění bidélka: Prvním předpokladem ochrany ptáků hnízdících v budkách je neumísťovat na budky bidélko. Spíše než ptákům pomáhá totiž predátorům (kunám a kočkám) v přístupu ke vletovému otvoru. Chceme-li ptákům bidélko nahradit, umístíme pod vletový otvor na vnitřní stranu malou lištu – ptáci vlétající do budky se na ní krátce zastaví, než seskočí k hnízdu. Tato lišta zároveň ztěžuje kunám a kočkám vytahování mláďat z budky.

Dostatečná hloubka hnízdní dutiny: Určitou, a často i postačující ochranou hnízda s vejci či mláďaty před vytažením kunou nebo kočkou je dostatečná vzdálenost spodního okraje vletového otvoru ode dna budky. Ta u nejběžněji používaných sýkorníků představuje minimálně 15-18 cm.

Trubice na vletový otvor: V místech s hojným výskytem koček a kun se doporučuje na vletový otvor nasadit kryt nebo trubici z plechu, plastu nebo jiného trvanlivého materiálu.

Nástavba na vletový otvor: Znemožňuje kočkám a kunám dosáhnout na hnízdo. Šířka nástavby (tj. vloženého prkénka) je u prvního typu (A) pro sýkorníky 6 cm, pro špačníky 8 cm a pro větší budky 12 cm. U druhého typu (B) je spodek nástavby ponechán celý volný a šířka této štěrbiny je 3,2 cm, výška nástavby 10 cm.

Ochranná lávka: Návrh ochranné lávky, z vnitřku navazující na vletový otvor (pouze u otvorů umístěných v horním rohu přední stěny), je patrný z obrázku níže. Další informace naleznete v příručce na tomto odkazu.

Lejskovník s ochrannou lávkou proti predátorům – celkový pohled a pohled shora.

Repelenty: Savčí predátory (kuny, kočky) může od napadení hnízda odradit podezřelý zápach v jeho okolí. Budku nebo i volně umístěná hnízda můžeme tedy ochránit tím, že na ně nebo v jejich okolí použijeme nějakou výrazně zapáchající látku. Můžeme např. pod budku či hnízdo zavěsit osvěžovače vzduchu používané na sociálních zařízeních, stejně jako chomáč lidských vlasů (např v silonové punčoše) nebo potřít budku směsí lysolu a petroleje (a dalších látek). Zápach ptákům nijak nevadí – mají špatný čich.
Při všech způsobech chemické ochrany je potřeba počítat s tím, že predátoři si mohou po nějaké době na zápach zvyknout, či by je mohl k hnízdům dokonce přilákat (zápach je na budku upozorní). Je proto potřeba používané prostředky střídat.

Umístění budky v terénu: Určitou ochranu před predátory zajišťuje také vhodné umístění budky v terénu. V blízkosti vletového otvoru by neměly být v dosahu větve, ze kterých by mohli predátoři útočit. Krycí zbarvení budky a umístění na málo nápadném místě přispěje k tomu, aby si budky tito nepovolaní návštěvníci vůbec nevšimli.

Přemísťování budek: Dlouhověcí predátoři si dobře pamatují umístění potravních zdrojů ve svém teritoriu. Každoročním přemísťováním budek můžeme tedy významně snížit jejich zničení predátory.

Ochranné límce: Řada autorů doporučuje pro zabránění přístupu koček a kun k hnízdním budkám použít zábrany umístěné na kmeny stromů. Tyto zábrany, tzv. ochranné límce, mohou být vyrobeny z plechu, z lahví zavěšených na drátě apod. Jejich účinnost závisí na provedení, ale většinou bývá lepší (účinnější i jednodušší) vyrobit pořádnou a proti predátorům dostatečně zaopatřenou budku, než vytvářet složité zábrany pro zamezení přístupu predátorů k ní. Límce mohou mít naopak opodstatnění pro ochranu volně umístěných hnízd, např. vzácných druhů ptáků.