Rybník Velký Tisý a poloostrov Lůsy. Autor: Jan Ševčík

Popis lokality

Velký a Malý Tisý je jednou z největších rybničních rezervací u nás a zároveň tou nejstarší. Výzkum zdejší avifauny započal ve 40. letech 20. století. Místní rozmanité biotopy hostily neobvykle pestrou škálu ptačích druhů včetně tolika vzácností, že byl z hlediska přírodovědné hodnoty záhy považován za nejvýznamnější rybniční oblast u nás. Přírodní rezervace tu byla vyhlášena už v roce 1957. Místní rybníky však mají mnohem delší historii, Velký Tisý byl vybudován v letech 1502–1505 a na jeho stavbu dohlížel také budoucí významný stavitel rybníků Štěpánek Netolický. Rybník tehdy své jméno dostal snad podle porostů tisů, které se tu původně nacházely.

Velký Tisý je s výměrou 300 ha největším rybníkem soustavy, kolem něj se nachází dalších 13 menších rybníků. Severní část Velkého Tisého navazující na hlavní hráz, po které přicházíme od Lomnice nad Lužnicí, je téměř bez litorální vegetace. Naopak jižní část je velmi členitá s řadou zátok, mělčin a ostrůvků, obklopená rákosovými a ostřicovými porosty, které jsou domovem mnoha živočichů. Rákosiny dosahují rozlohy asi 50 ha a přestože dříve zarůstaly ještě mnohem větší plochu, stále představují jedny z nejrozsáhlejších rákosových porostů v jižních Čechách.

Ještě pět let před vyhlášením rezervace, v létě 1952, byla na břehu Velkého Tisého vybudována terénní stanice České společnosti ornitologické, která byla slavnostně otevřena 10. října. Stala se základnou pro celé generace ornitologů, kteří tu provádějí výzkum, pro studenty i pro všechny členy ČSO. Pobývali tu takové osobnosti české zoologie, jako byli zakladatel a dlouholetý správce stanice a iniciátor zřízení samotné rezervace Jan Hanzák, Walter Černý, Miroslav Bouchner, Jiří Janda nebo Zdeněk Veselovský.

Ptáci

K nejcennějším částem rezervace patří rybník Šatlavy, i díky tomu, že není využíván pro chov ryb. Mělký rybník známý také jako Šatlavská bažina obklopují bohaté litorální porosty, které přecházejí ve zbytky druhově pestrých luk. Hnízdí tu motáci pochopi, sýkořice vousaté, chřástali malí a slavíci modráčci.

K cenným lokalitám patří také nepřístupná Bažina motáků s porosty ostřic a sítin s vrbami. V 50. letech byla pravidelným hnízdištěm bahňáků, např. bekasiny otavní, čejky chocholaté nebo vodouše rudonohého. To už bohužel patří minulosti, i dnes tu však hnízdí motáci pochopi, husy velké, slavík modráček, chřástal vodní, sýkořice vousatá a moudivláček lužní. Občas tu bývá zaznamenán výskyt bukače velkého, bukáčka malého, chřástala malého nebo volavky červené.

Velice cenné porosty s přirozeně se vyvíjejícím lužním lesem se nacházejí kolem rybníka Velký Panenský. Hnízdí v nich luňák hnědý, strakapoud prostřední, lejsek bělokrký, dále budníček menší a větší, pěnice slavíková, sedmihlásek hajní a lejsek šedý. Strakapoudy prostřední a lejsky bělokrké lze snadno pozorovat i na mohutných dubech na hrázi rybníka. Na hladině menších rybníků Malý a Velký Dubovec můžeme zastihnout kromě běžných i některé vzácnější druhy kachen, jako např. hohola severního a zrzohlávku rudozobou, v jejich litorálních porostech pak moudivláčka lužního, slavíka modráčka, rákosníka velkého a cvrčilku slavíkovou.

Zajímavou lokalitou Velkého Tisého je poloostrov Lůsy, na kterém se nacházejí kosené louky lemované dřevinami. Najdeme tu i menší plochy borů, v nichž nepravidelně hnízdí ostříž lesní nebo luňák červený. V okolních zátokách se v létě a na podzim shromažďují tisíce husí velkých.

Nejpočetnějšími druhy rákosin jsou rákosník obecný a proužkovaný, strnad rákosní a slavík modráček. Na cestě vedoucí po hrázi můžeme na starých dubech pozorovat lejsky bělokrké a strakapoudy prostřední. Početnost obou druhů se v posledních letech zvyšuje.

Mnoho druhů vodních ptáků od dob vyhlášení rezervace vymizelo a již zde nehnízdí, nebo se jejich početnost výrazně snížila. Oblast však zůstává významnou migrační zastávkou vodních ptáků. V létě (zejména v srpnu) se tu shromažďují tisíce husí velkých a během podzimní migrace a po vypuštění rybníka tu zastihneme desítky volavek bílých, stovky hus polních a běločelých, stovky čírek obecných a lžičáků pestrých. Pravidelně po celý rok pozorovat orly mořské, početněji zejména v podzimním a zimním období.

Kudy

Po silnici č. 24 od Třeboně nebo od Veselí nad Lužnicí do Lomnice nad Lužnicí. Zde uhneme Budějovickou ulicí po silnici č. 148. Po opuštění Lomnice budeme mít brzy po pravé ruce hráz rybníka Koclířov. Zhruba v polovině hráze odbočíme doleva na menší asfaltovou komunikaci, která vede na hráz rybníka Velký Tisý a k sádkám Šaloun, kde je také možnost ubytování a občerstení ve Dvoře Šaloun. Před vjezdem na hráz rybníka je možné parkovat (49°4'5.686" s. š., 14°42'27.817" v. d.). Na samotnou hráz není povolen vjezd motorových vozidel (povolení mají rybáři a také ten, kdo je ubytován v terénní stanici ČSO).

Pozor, rezervace je volně přístupná pouze po veřejných cestách vedoucích především po hrázích rybníků. Respektujme přírodu a nerušme hnízdící ptáky!

Infrastruktura

Terénní stanice ČSO na břehu rybníka

Infocentrum v Domě přírody Třeboňska v Třeboni

Akce a organizace

Termíny výlovu rybníka

Odkazy a literatura

Jan Hora, Jaroslav Cepák, Bohuslav Kloubec, Jiří Bureš, Jan Ševčík: Ptáci národní přírordní rezervace Velký a Malý Tisý. Změny v avifauně a biotopech v období let 1947–2009. MŽP, ČSO a AOPK SPráva CHKO Třeboňsko, 2009.

O Národní přírodní rezervaci NPR Velký a Malý Tisý

O ptačí oblasti Třeboňsko

O terénní stanici ČSO

Dům přírody Třeboňska – návštěvnické středisko chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Třeboňsko

Na lokalitu vás pozvala

Alena Klvaňová