„Přátelé, nebuďte lhostejní k tomu jak se ubližuje zvířatům a přírodě! Podepisujte...“

„Všichni tvorové žijeme vedle sebe a my lidé víme, že je vše propojené a záleží na každém i tom nejmenším...proto bychom měli vytvářet naše produkty s ohledem na život jako takový na naší planetě. A ne se bezohledně valit jak obrovské rychlé stroje!“

„Zlepšení stavu naší krajiny je v této zemi, vedle udržení plně funkční demokracie, nejdůležitějším úkolem do budoucna.“

„Dramaticky změněná krajina, špatná zemědělská praxe a nesmyslná dotační politika způsobily nejenom drastický úbytek hmyzu či ptáků zemědělské krajiny, ale zhoršily také erozi půdy i retenci živin a vody v půdě. Důsledkem je zhoršené doplňování podzemní vody, negativně ovlivněný malý vodní cyklus a mikroklima v krajině, rostoucí teploty ve volné krajině a zhoršená kvalita povrchových vod.“

„Z našich lesů se stala pole na dříví a z našich polí továrny na zvyšování zemědělské produkce. Zemědělská krajina ale nemusí být jen monokulturní poušť nepříznivá životu - pokud můžou být polní kultury pestré a k životu vlídné, jako třeba hned za našimi jižními hranicemi v Rakousku, proč by tomu tak nemohlo - a hlavně nemělo - být i u nás?“

„Když jsem byla malá, zpěv skřivana vznášejícího se nad polem neodmyslitelně patřil k létu. Babička je milovala. Když jdu mezi poli v místech, kde jsme je spolu poslouchaly, vždycky automaticky čekám, že se jejich zpěv zase ozve. Jenže moje generace se možná dožije světa bez skřivanů. Za posledních patnáct let jich zmizela z naší přírody alarmující třetina. Mizí také sýčci, koroptve, motýli… Důvod? Příliš intenzivní zemědělství. Louky se sečou do mrtě, nikde nezůstávají pásy vysoké trávy, které tolik živočišných druhů potřebuje pro přežití. Natolik intenzivně se používají pesticidy, že prudce ubývá hmyzu a ptáci se nemají čím živit… Pokud vám to stejně jako mně není jedno, prosím věnujte minutu podpisu petice.“

„Vždycky jsem si myslel (a byl jsem v tom médii utvrzován), že socialistické zemědělství se svou chemizací a scelováním polí bylo to nejhorší, co mohlo naši krajinu potkat. Tak nějak automaticky jsem si představoval, že situace se po změně politických poměrů opět navrátí do udržitelnější situace, kdy se soukromí vlastníci nebudou snažit na půdě hospodařit průmyslově a nebudou z ní chtít vyždímat vše, co jde. Žiji na venkově a vidím, že na pár místech se situace díky osobnímu nasazení některých lidí skutečně zlepšila. Bohužel se jedná o výjimky, neboť většina zemědělské půdy je obhospodařována snad ještě hůře než kdy dřív. Když vidím obrovská monstra, která na rozlehlých lánech dusají téměř sterilní půdu, ze které se pomocí chemických roztoků snaží dostat co nejvyšší zisk, tak se není co divit, že života v takové krajině ubývá. Proto jsem neváhal ani vteřinu a podepsal petici, protože věřím, že navrátit život do zemědělské krajiny je možné. Nechci, aby se naše bezprostřední okolí změnilo na poušť, protože na poušti se nám bude žít těžce.“

„Minulý rok jsem na obloze nad Brnem poprvé za celý svůj život nezahlédl ani jednu vlaštovku. I když je těžké odhadovat, co to znamená pro naše děti, je to smutné a zlověstné znamení. V každém případě varování před postupujícím plundrováním krajiny velkými zemědělskými podniky, které postupně ovládly nejen českou krajinu, ale také místní politickou scénu. Majitelé velké části Česka ve velkém pěstují, co nepotřebujeme a svému zisku do velké míry založeném na dotacích, jsou nejspíš ochotni obětovat cokoliv, včetně naší budoucnosti. Nevím, zda na to veřejnost uslyší, ale pokud se něco nezmění, brzy se dostaneme do bodu, ze kterého není návratu. Naše politická reprezentace sice navrhuje řešení na záchranu krajiny stavbou přehrad a dalším betonováním, méně je slyšet o přírodních metodách zadržování retenční schopnosti krajiny, které jsou nejúčinnější a už vůbec ne o radikální změně zemědělské velkovýroby. Chápu, byli by sami proti sobě. Otřesným příkladem je moje rodná Jižní Morava – cestou z Brna do Mikulova míjím úseky širých rodných lánů, kde sotva zahlédnu jediný strom. Můj přítel, půdní biolog, který zde odebíral vzorky, konstatoval, že tamní půda je na mnoha místech již fakticky mrtvá a aby si udržela svůj kolchoznický potenciál, bude třeba mnohem více hnojit...“

„Snahu o zlepšení kvality zemědělské krajiny vnímám, jako nevyhnutelný úkol. Krajina je koneckonců náš životní prostor, jiný nemáme, spoléháme, že krajina udrží vodu,  aby nám tak rychle neodtekla. Doufáme, že v ní najdeme zdroje, abychom se mohli nasytit. Proto je naprosto nezbytné, abychom pro "záchranu" krajiny udělali vše, co je možné. Pevně věřím, že naplnění cílů petice přispěje k obohacení zemědělské krajiny, ke zvýšení biodiverzity....a tedy i její kvality.“

„Žijeme v době převratných globálních změn, přičemž to, co se děje se zemědělstvím, je ta vůbec největší. Všude na světě zaniklo nebo zaniká tradiční zemědělství, které tu bylo od neolitu a udržovalo jemnozrnnou krajinnou mozaiku hostící překvapivě vysokou biodiverzitu, možná i větší, než by tu byla bez zemědělství. Moderní průmyslové zemědělství vede k monokulturám prakticky bez života a na druhé straně k zarůstání krajiny křovím tam, kde se intenzivní strojové a chemizované hospodaření nevyplatí; obojí vede k zásadnímu úbytku všeho živého a k lokálnímu vymírání celých populací. Biodiverzita nemizí ani tak vlivem klimatických změn, jako právě vlivem změny hospodaření - a s tím můžeme, a taky musíme, něco dělat.“

„Pro zdravý život potřebujeme zdravé životní prostředí. Likvidace života okolo nás ohrožuje i nás samotné. Proto podporuji petici Vraťme život do krajiny a prosím i o vaši propagaci a podporu!“

„Nedílnou součástí kulturní středoevropské krajiny jsou zemědělské plochy, které tvoří zhruba polovinu rozlohy státu. Na této zemědělské krajině jsme závislí, živí nás, ale zároveň má řadu mimoprodukčních funkcí. Je nutné hledat řešení minimalizující negativní vlivy na půdu, zadržující vodu v krajině a zvyšující značně narušenou biologickou rozmanitost organismů. Všechny tyto složky jsou důležité pro fungování nejen přírodě blízkých ekosystémů, ale i agroekosystémů. Pracujme společně na tvorbě heterogenní a fungující krajiny pro život!“

„Dnes vědci hovoří o vymírání či o drastickém snižování počtu jedinců dříve velmi početných druhů hmyzu nebo ptáků. Tento celosvětový trend je silně varující. Říkáme, že jsme na prahu šestého hromadného vymírání. Je to však poprvé v historii planety Země, kdy toto vymírání nezpůsobuje nějaký pád meteoritu nebo výbuch sopky, ale živá bytost, která si o sobě dokonce myslí, že je inteligentní. Intenzivní zemědělství je jedním z hlavních původců tohoto vymírání. Proto je naprosto nezbytné změnit přístup k přírodě právě zde.“

„Jak vyplývá z oficiálních vládních dokumentů, konkrétně ze Střednědobého vyhodnocení Státní politiky životního prostředí ČR 2012–2020 (z roku 2015) a z poslední Zprávy o stavu životního prostředí v ČR (za rok 2017), od roku 1982 poklesla v České republice početnost ptáků zemědělské krajiny o 33,5 %. Hlavními příčinami dramatického poklesu početnosti ptáků zemědělské krajiny je stále se zvyšující intenzifikace zemědělské výroby a současné opouštění méně úrodné půdy, týkající se zejména podhorských a horských pozemků. Podobné trendy jako v ČR lze sledovat také v evropském měřítku. Dále z těchto dokumentů vyplývá mimo jiné, že stav útvarů povrchových vod je v ČR i přes dlouhodobé zlepšování jakosti z velké části nevyhovující, stejně jako u sledovaných útvarů podzemních vod. Na znečištění vodních zdrojů se významně podílí plošné zdroje, především zemědělská činnost.“

„Ztráta krajinné mozaiky, ohromné scelené lány bez remízků a drobné zeleně, zaměření na několik dominantních plodin pěstovaných v monokulturách na poli i v lese, intenzivní využívání zemědělské půdy s důrazem na krátkodobý zisk, úbytek mokřadů... to jsou jen některé z důvodů, proč nemůžeme prohlásit českou krajinu za zdravou a proč pozorujeme úbytek celé řady druhů živočichů a rostlin, nejen těch vzácných, ale i mnohých dříve běžných. Pro jejich ochranu nestačí vytvořit vedle nekonečného lánu kukuřice jedno maloplošné chráněné území. Také pro omezení dopadů sucha i přívalových srážek musíme změnit zejména přístup k půdě a pochopit, že zemědělská krajina není jen továrna na nejvýnosnější plodiny. To může ovlivnit právě zemědělská politika státu i EU a podmínky přidělování dotací. Zdravé zemědělství by mělo být klíčovým zájmem každého z nás.“

„Učím na České zemědělské univerzitě v Praze a tak si dovolím tvrdit, že mám dobrý přehled o situaci v našem zemědělství, lesnictví i vodním hospodářství. Navíc přednáším mimo jiné Ekologii, Zoologii a Ornitologii, které s uvedenými obory jednoznačně souvisejí. Plně souhlasím s  názorem, že příliš intenzivní zemědělství zhoršuje kvalitu půdy, ohrožuje povrchové i podzemí vody a způsobuje úbytek a dokonce vymírání mnoha druhů živočichů. Jednoznačně se tedy stavím za peticí ČSO a ČMMJ Vraťme život do krajiny!“

„Podstatnou část svých výzkumných aktivit na České zemědělské univerzitě v Praze jsem věnoval studiu ptáků zemědělské krajiny a jejich ochraně. Absence pestré mozaiky různých kultur a žalostný nedostatek doprovodných prvků, jako jsou meze či úvozové cesty, stejně jako neuvážné nakládání s podmáčenými plochami a drobnými mokřady, jež byly odedávna neodmyslitelnou součástí kulturní zemědělské krajiny, mě nutí k důrazné podpoře této naléhavé výzvy. Naše důkladné studium mizejících druhů přineslo poznatky, jež dokonale odrážejí neutěšený stav současné zemědělské krajiny, umožňují nám ale také navrhovat opatření, jak tento stav zmírnit. Víme již, že skloubit požadavky ochrany přírody s potřebami zemědělců lze, jde jen o vůli jednat a hledat společná kompromisní systémová řešení. Na tuto diskusi jsme vybaveni a připraveni.“

„Česká krajina je nemocná. Na první pohled z okénka automobilu to nepoznáte. Musíte se zastavit a jít blíž a srovnávat. Váš pohled strhne jednolitost rozlehlých plantáží, na stovkách hektarů stěží budete hledat jiné druhy rostlin…. všimnete si, že pestří motýli vašeho dětství zmizeli….. a když zavřete oči, jen stěží uslyšíte tóny ptačího pěvu, které patřily k českému venkovu. A v parném dni uprostřed polí často nenajdete žádný blízký stín. Tak jako mizí viditelné součásti zemědělské krajiny, ztrácí se i ty méně znatelné. Mizí půdní organismy, mizí půda samotná, mizí voda… Petici jsem podepsal, protože věřím, že lidé mají pud sebezáchovy a vědí, že jen živá krajina přináší zdravé potraviny i zdravý život. Pomozte také přesvědčit vaše známé a hlavně ty, kteří právě rozhodují. Děkuji.“