Flóra

Občasně přirozeně zaplavované Josefovské louky se mohou pochlubit květinami, které potvrzují, že příroda v ptačím parku je stále ještě v dobré kondici. Jinde vzácné rostliny zdobí Josefovské louky skoro celoplošně.
Mezi nimi je např. rozrazil dlouholistý, žluťucha lesklá a ostřice dvouřadá.  I když česnek zná každý z kuchyně, vězte, že ten z Josefovských luk je jiný, a hlavně vzácný. Je jím česnek hranatý, kvetoucí uprostřed léta a omamně vonící po…  inu po česneku. Na loukách ho najdeme ve sníženinách, které protíná cesta do vstupního areálu. Časnému jaru na loukách vévodí žlutá barva blatouchů, křivatců, později i kosatců a pryskyřníků. Léto je ve znamení modré a fialové díky kyprejům vrbicím, kohoutkům, rdesnům, kakostům a krvavcům. Nejzáhadnějším květem luk je pak rostlinka, která na jaře vystřelí ohromné listy podobné tulipánům, ale na kvetení si počká až do podzimu. Tak vyzrála na všechny ostatní kvetoucí byliny, protože všichni opylovači se teď mohou věnovat jen a jen jí. Na podzim totiž již téměř nic jiného nekvete. Má nejdelší květ ve střední Evropě a jmenuje se ocún jesenní.
Česnek hranatý je ochranářsky nejcennější rostlinou parku.

Výsledky Monitoringu flóry a vegetace (M. Gerža 2017)

Výsledky floristické inventarizace druhů
Vzhledem k rozloze území (inventarizovaná plocha 74 ha) je jeho květena relativně chudá.
Důvodem je především nepříliš vysoká rozmanitost ekologických podmínek a jistá
uniformita vegetačního krytu. V území např. nejsou lesní porosty. Celkový počet druhů
však bude ještě vyšší, než jaký byl zjištěný při inventarizacích. Důvody jsou následující:
a) nebyly určovány druhy z taxonomicky kritických skupin (např. Crataegus sp.,
Taraxacum sect. Ruderalia) a několik nálezů bylo vzhledem k nedostatečné
vyvinutosti určeno jen na úrovni rodu (např. Epilobium sp.);
b) do inventarizované oblasti nebyly zahrnuty okrajové partie lokality (pobřežní porosty
podél vodních toků) a zejména výrazněji ruderalizovaným plochám nebyla věnována
stejná pozornost jako jiným partiím;
c) některé druhy i při sebevětší pečlivosti vždy mohou být přehlédnuty, a to z důvodu
velikosti lokality, jejich nenápadnosti, vzácnosti, efemernosti výskytu atd.
Celkově bylo v území v letech 2009 až 2017 zjištěno 293 taxonů cévnatých rostlin. V
letech 2009 až 2011 to bylo 238 taxonů a v roce 2017 271 taxonů. V roce 2017 zůstalo z
první inventarizace 20 druhů nepotvrzených. Některé z nich zcela jistě vyhynuly (Trollius
altissimus), u jiných to je pravděpodobné, ale u dalších druhů je možné, že se na lokalitě i
nadále vyskytují a byly jen přehlédnuty (jsou to běžné druhy, např. Persicaria hydropiper,
Daucus carota či Saponaria officinalis). V roce 2017 bylo 51 druhů zjištěno nově. Toto
množství ale nepředstavuje zcela ve svém rozsahu nové obohacení flóry území. Mnohé z
těchto druhů se zde vyskytovaly již v letech 2009-2011, ale jen nebyly zapsány nebo byly
přehlédnuty. Při prvních opakováních monitoringu se stává běžně, že počty druhů výrazně
stoupají. To je dáno zpravidla nedostatečností průzkumu samotného než skutečnou
změnou v počtu druhů. Již dříve se na lokalitě zcela jistě vyskytovaly běžné druhy jako
např. Ajuga reptans, Acer pseudoplatanus, Carex brizoides, Betula pendula,
Chaerophyllum aromaticum, Lamium maculatum, Prunus avium, Stellaria nemorum,
Torillis japonica. Mnohé z těchto druhů rostou v pobřežních houštinách či výrazněji
ruderálních plochách, kterým při inventarizaci nebyla věnována taková pozornost.
Nicméně mezi lety 2011 a 2017 došlo zcela jistě k výraznějšímu obohacení flóry i o nové
druhy. A to především o druhy vázané na nově vytvořené tůně a patrně o některé druhy
spíše ruderální povahy (podrobněji dále).
Dlouhodobější vývojové trendy ve změně flóry určitého území odrážející změnu
ekologických podmínek mohou dobře ilustrovat analýzy ekologických indikačních hodnot
(sensu Ellenberg et al. 1992). Na základě terénní zkušenosti byly k jednotlivým druhům
rostlin ve střední Evropě přiřazeny indikační hodnoty pro určité faktory prostředí: zásobení
stanoviště dusíkem, závislost na světle, závislost na teplotě, kontinentalita druhu, závislost
na vlhkosti, půdní reakci. Stupnice pro tyto proměnné je ordinální a její rozsah je 1-9 (popř.
1-12 u vlhkosti). Indikační hodnoty mají svá specifika, z kterých se odvíjí i určité nevýhody
a omezení jejich využití. Kromě již zmíněného empirického stanovení je dalším rysem to,
že indikační hodnoty odráží ekologické chování druhu a ne jeho fyziologické preference.
Dalším omezením je, že se indikační hodnoty nevztahují k podmínkám v určitý okamžik,
ale jsou buď souhrnem těchto podmínek za čas nebo mohou odrážet pouze zásadní
fluktuaci. Změna v druhovém složení je většinou zpožděna za změnou podmínek
prostředí. Ellenbergovy indikační hodnoty jsou vhodné zejména pro sledování
dlouhodobých změn rostlinného společenstva či flóry lokality. Jejich funkce je zejména
signální.

Pro vyhodnocení změny flóry Josefovských luk byly využity tři faktory prostředí:
zásobení stanoviště dusíkem, závislost na vlhkosti a závislost na světle. Dále bylo
sledováno zastoupení životních strategií rostlin (každému druhu je přiřazen jeden z typů
strategie, která vystihuje jeho rozmnožování a obsazování nových stanovišť, chování a
vztah k prostředí: s – stratégové snášející stres, r – ruderální stratégové, c – konkurenční
stratégové a jejich kombinace sr, cs, cr a csr). S ohledem na provedené zásahy a
management území mezi roky 2011 a 2017, zejména vytvoření nových tůní a vlhkých
disturbovaných ploch, obnovu a využívání zavlažovacího systému a postupujícímu vývoji
vegetace na ladem ležících plochách, mohou mít tyto čtyři vyhodnocené parametry dobrou
vypovídací hodnotu.
Porovnány byly tři floristické soubory – flóra zaznamenaná v letech 2009 a 2011,
druhy zjištěné nově v roce 2017 (předpoklad nových osídlenců) a druhy do roku 2017
vymizelé (předpoklad vymizení v důsledku změn podmínek). Porovnání floristických
souborů je do určité míry zkresleno nedokonalostmi průzkumů; zejména faktem, že
mnoho druhů zaznamenaných v roce 2017 se v území vyskytovalo jistě už v letech 2009
až 2011. I přesto jsou jisté trendy patrné.
Ve vztahu k vlhkosti má flóra
z let 2009-2011 víceméně normální
rozložení zastoupení ekologických
hodnot (nejhojněji jsou zastoupeny
druhy z „průměrnými hodnotami“) s
tím, že z okrajových stran grafu jsou
vzácně zastoupeny jen druhy vodní
a druhy výrazně suchomilné chybí.
Mezi novými druhy mají výraznější
podíl druhy mokřadní až vodní, což
jednoznačně souvisí s nově
vytvořenými vodními ploškami (jsou
to např. Acorus calamus,
Ceratophyllum demersum, Lemna
trisulca, Rorippa amphibia, Typha
nagustifolia). Hojněji jsou zastoupeny i druhy mírně suchomilnější (hodnota 4). Jsou to
často spíše ruderální druhy sušších míst, často s efemerním výskytem (např. Arabidopsis
thaliana, Descurainia sophia, Geranium pusillum nebo Lactuca serriola). Mezi vymizelými
druhy od roku 2011 výrazně převládají spíše suchomilnější druhy (hodnoty 3 a 4). Jsou to
např. Festuca rupicola, Medicago falcata, Trifolium medium, Trifolium montanum,
Agrimonia eupatoria. Jejich ústup může souviset s obnovou využívání zavlažovacího
systému, ale také s tím, že některé z těchto druhů byly v minulosti nalezeny na místech,
které leží ladem a kde se rozrůstají např. dřeviny.
Ve vztahu k dusíku má flóra
z let 2009-2011 takřka normální
rozložení zastoupení ekologických
hodnot s mírným vychýlením
doprava k druhům náročnějším na
dostupný dusík a absencí druhů
výrazně oligotrofních na levém
okraji grafu. Mezi novými druhy
výrazně převládají ty s vyššími
nároky na živiny (hodnoty 7 a 8).
Jsou to ve velké míře tytéž mokřadní a vodní druhy, které osídlily nově vytvořené tůně. Znamená to, že nově vzniklé vodní prostředí je značně eutrofní. Dále to jsou druhy ruderální povahy, které osídlily nově vzniklé ruderalizované plošky (různé navážky či disturbovaná místa) a jejich výskyt můžebýt jen dočasný.

Jsou to např. Echinochloa crus-galli, Erigeron anuus, Geranium pusillum,
Lamium purpureum, Chenopodium album agg. Mezi nově zaznamenanými druhy s
vyššími nároky na dusík jsou i druhy typické pro pobřežní houštiny, které byly při
průzkumu v letech 2009 až 2011 s největší pravděpodobností jen opomenuty (Acer
pseudoplatanus, Geranium palustre, Lamium maculatum, Stellaria nemorum aj.). Mezi
druhy v roce 2017 nenalezenými vyčnívá skupina druhů oligotrofnějších (hodnoty 2 a 4).
Jsou to téměř tytéž druhy představující skupinu vymizelých suchomilnějších druhů (navíc
např. Potentilla erecta).
Ve vztahu ke světlu ukazuje
flóra z let 2009-2011 výraznější
převahu druhů s vyššími nároky na
světlo (hodnoty 7 a 8) a úplnou
absenci druhů výrazně stínomilných.
To je dáno především naprostou
převahou luční vegetace a absencí
lesních porostů. Druhy nově
zaznamenané v roce 2017 se
vyznačují velmi podobnou distribucí
hodnot, jen s mírným posunem k
většímu podílu světlomilnějších
druhů (jsou to zejména už
zmiňované nové druhy mokřadní a
vodní a druhy ruderálních
stanovišť). Mezi vymizelými druhy silně převládají druhy výrazně světlomilné. Jsou to
hlavně opět již zmíněné nezvěstné druhy sušších a chudších stanovišť.
Ve vztahu k rostlinným životním strategiím se květena z let 2009-20011 vyznačuje
výraznou převahou c a csr stratégů. Jen malý podíl cs, cr, r, sr a absence s stratégů lze
interpretovat tak, že ekologické podmínky území jsou víceméně mezické, bez výraznějších
stresových faktorů (např. nedostatek živin či vláhy), nedochází k významnějším
disturbancím, vegetace je poměrně
stabilizovaná. Mezi novými druhy
mají výrazně vyšší zastoupení cr, r
a sr stratégové, tedy druhy
ruderální povahy osídlující hlavně
nově vytvořená narušená místa. To
v podstatě odráží provedené
zásahy a opatření v území mezi
lety 2011 a 2017. K nim patří nově
vytvořené tůně, vlhká narušená
místa, nové navážky zeminy a
stavební práce a úpravy při obnově
zavlažovacího systému.