Vlha pestrá poprvé hojněji zahnízdila v jižních Čechách

Chráněné vlhy pestré v loňském roce poprvé ve větším počtu zahnízdily v Jihočeském kraji. Na dvou místech vyvedlo úspěšně mláďata celkem pět párů těchto pestrobarevných ptáků, kteří si vyhrabávají hnízdní nory, např. ve stěnách opuštěných pískoven.

Foto: Martin Reiser

Continue reading „Vlha pestrá poprvé hojněji zahnízdila v jižních Čechách“

Čapí výstava zakotvila v Třešti!

Výstavu nejlepších čapích fotografií zaslaných do fotosoutěže pořádané ke kampani Pták roku 2014 – čáp bílý a čáp černý můžete od 12. května do 30. června 2018 spatřit v Třešti na Vysočině.

Výstavu pořádá TJ OREL TŘEŠŤ ve spolupráci s městem Třešť v místní synagoze. Výstava je doplněna o třešťskou ptačí fotku, od 21.5. do 31.7. bude obohacena doplňkovým programem pro školy a rodiny, klíče a připravený materiál k dispozici v TIC Třešť.

Neváhejte, jste srdečně zváni!

Postřehy z prvního Kurzu malování ptáků

V polovině dubna jsem spolu s osmi dalšími milovníky ptactva s uměleckou duší měla možnost zažít historicky první kurz, který propojil malování ptáků s jejich poznáváním. Samotné spojení dvou výjimečných lektorů – výtvarnice Jany Krohe a ornitologa a ekologa Davida Hořáka naznačovalo, že se bude jednat o výjimečný zážitek. A to také byl.

Skupina účastníků byla pěkně pestrá – od školaček, které nás překvapily svými znalostmi o ptácích, přes nastávající maminku, až po pána, který doprovázel svou dceru, ale projevil se jako velký umělec s úžasnou fantazií. Kurz jsme si ale užili všichni do jednoho.

Dopolední část proběhla v krásném prosluněném ateliéru. Vybrali jsme si ptačí „modely“, postavili jsme se ke stojanům a pustili se do kreslení. Jana měla radost, že jsme všichni dali přednost trojrozměrným modelům ptáků před fotkami a pomáhala nám, když jsme se ztráceli v čárách a barvách. David doprovázel naše tvoření zajímavostmi o životě jednotlivých ptačích modelů a po obědě pro nás měl připravené povídání o ptácích a lidech, a jejich soužití ve městech.

Na odpolední část kurzu jsme se přesunuli do rozkvetlé botanické zahrady. Většina z nás se nadchla jarními květy a vznikaly tak koláže ptáků a rozkvetlých magnolií. Abychom mohli co nejlépe vystihnout naše ptačí modely, zaměřili jsme se na nejmenší detaily ptačího těla a všímali jsme si vrstev a struktury ptačího opeření. Samotnou mě překvapilo, kolik barev a vzorů může člověk, když se opravdu dobře dívá, napočítat na „obyčejném“ strnadovi.

Za sebe mohu říci, že vedle obrázků jsem si z kurzu odnesla téměř euforický pocit z úžasného dne stráveného malováním a poznáváním ptáků. Už se těším, co Jana s Davidem vymyslí příště!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zuzana Karlíková, ČSO

Foto: David Hořák

 

 

Několik poznámek k přikrmování ptáků

Většina příznivců ptáků asi již uklidila krmítka a těší se z jara v plném rozpuku.  Petr Dobrý, majitel internetového obchodu Zelená domácnost (www.zelenadomacnost.com) však ve svém blogu doporučuje přikrmovat, byť mírně, po celý rok. Krajina je dnes sterilní, ptáci nemají co žrát, je tedy nutno je přikrmovat, tvrdí Petr Dobrý a nechce prý čekat na desetiletí trvající vědecké debaty o vlivu přikrmování na ptáky.

Skutečně nemáme vědecké studie o vlivu přikrmování?

Podle Dobrého existují vědecké studie dokládající, že přikrmování v době hnízdění zvyšuje hnízdní úspěšnost. Které studie to jsou, ovšem nedokládá. Stejně tak nerozvádí, zda zvýšená hnízdní úspěšnost stačí k tomu, aby zvrátila úbytek početnosti ptačích druhů. Nutno uznat, že studie dokládající vyšší hnízdní úspěšnost vlivem přikrmování skutečně existují. Stejně tak existují studie dokládající něco jiného – již před 10 lety vyšla shrnující práce (Robb et al. 2008, Front. Ecol. Environ. 6, doi:10.1890/060152) o vlivu přikrmování na ptáky, leccos se lze dočíst také na Conservation Evidence (www.conservationevidence.com) nemluvě o důkladnější rešerši odborné literatury. Není tedy třeba čekat desítky let. Poznatků o vlivu přikrmování na ptáky je dost už teď. Jen jsou to poznatky proměnlivé, někdy si protiřečí a někdy jsou třeba už neaktuální. Prostě se nedají vyložit jednoduše ano nebo ne, stejně jako celá příroda. Můžeme jednotlivé studie konkrétně kritizovat, pokud pro to najdeme dostatečně silné argumenty, ale ignorovat bychom je neměli, natož si vybírat jen to, co se nám hodí do krámu.

Foto: Neil Fletcher

Potravní nároky ptáků jsou různorodé

Petr Dobrý doporučuje přikrmovat celoročně. Co na tom, že přirozenou potravu lze umělým přikrmováním stěží nahradit. Stačí se podívat na složení potravy jednotlivých ptačích druhů ve Fauně (Štastný & Hudec 2011, Fauna ČR – Ptáci – Aves III/1-2., Academia Praha) – mimochodem díle, které shromažďuje výsledky práce od ornitologů za desítky let – abychom viděli, že málokterému druhu stačí jedna složka potravy. Mnohé ptačí druhy se živí něčím jiným v době rozmnožování, něčím jiným v době čerpání zásob k podzimnímu tahu a něčím jiným zase třeba v zimě. Nemluvě o tom, že mláďata v době hnízdní péče potřebují obvykle zase něco jiného. Lze si ještě představit, že pomoc v podobě energeticky bohaté potravy v době zimního strádání je vskutku kritická; představa, že lze nahradit pestré dietní nároky celoročním krmením na krmítkách je však iluzorní.

Krmení příliš nepomůže nejvíce ubývajícím druhů

Jak známo, mezi běžnými druhy v Česku nejvíce ubývají druhy zemědělské krajiny. Není však známo, že by celoroční přikrmování mohlo pomoci zvrátit úbytek skřivanů, strnadů, chocholoušů nebo čejek. Ani katastrofální úbytek koroptví se přikrmováním nepodařilo zvrátit. Z dalších ubývajících druhů navštěvují krmítka také třeba zvonek nebo pěnkava. Posledně jmenovaní dva ale na přikrmování, zvláště to celoroční, mohou ošklivě doplatit (viz dále). Pravda, sýkora koňadra či modřinka nebo kos černý jsou na tom dobře, přibývají a dost možná že k tomu přispívá i přikrmování. Ale dovozovat z toho, že celoroční přikrmování může zachránit naše ubývající druhy, je přinejmenším troufalost.

Pozor na choroby

Polní ptáci ubývají snad všude v Evropě včetně krmítkářské velmoci Velké Británie. Tam se krmí celoročně ostošest. Zoufalému úbytku polních ptáků krmení přesto nezabránilo. Naopak vše nasvědčuje tomu, že masivní celoroční přikrmování je zodpovědné za dramatický úbytek zvonků v Británii. V roce 2005 byla ve Velké Británii poprvé zjištěna trichomonóza u pěnkavovitých ptáků. Tato choroba způsobovaná parazitickým prvokem se na pěnkavovité pěvce zřejmě rozšířila z jejích tradičních hostitelů, holubů. Pro pěnkavovité ptáky je často smrtelná. Nejvíce byli postiženi zvonci – v roce 2006 dosáhla jejich populace v Británii maxima, 4,3 mil jedinců, v roce 2016 už jen 1,5 mil jedinců, tj. více než 60 % úbytek za 10 let. Vše nasvědčuje tomu, že významně k tomu přispělo právě celoroční přikrmování (více viz Lawson et al 2018, Phil. Trans. R. Soc. B 373: 20170091). Choroba se dále rozšířila do Skandinávie a dále do kontinentální Evropy, vyskytuje se i u nás, byť stále ne v takové míře jako ve Velké Británii. I u nás výrazný úbytek zvonků pozorujeme, souvislost s trichomonózou ovšem jen předpokládáme.

Zvonek pravděpodobně nakažený trichomonózou. Zdroj: www.gardenwildlifehealth.org/garden-wildlife

Poznej a chraň

Aby bylo jasno: na přikrmování ptáků v zimě není nic špatného. Je třeba se jen držet jednoduchých zásad a naslouchat odborníkům. Přikrmování ptáků je úžasným způsobem, jak se dostat blíž k přírodě. Kromě toho, že se o ptácích ledacos dozvíme, třeba dostaneme chuť pomoci i jinak než kupováním si odpustků v podobě celoročního krmení. Celá naše krajina je nemocná a nemocný je i náš vztah k ní. Ten nevyléčíme přikrmováním a ignorováním vědeckých poznatků.

Chladné počasí znepříjemnilo život i ptačím navrátilcům ze zimovišť

První ptačí navrátilci ze zimovišť museli v uplynulých dnech čelit silným mrazům. Občasné mrazíky a chladnější počasí jsou sice schopni zvládat, ale letošní delší mrazivé období místy doprovázené i sněhovou pokrývkou jim značně ztížilo přístup k potravě, kterou v tomto období tvoří hlavně žížaly. Ptáci tak hledali místa, kde měli alespoň nějakou šanci něco ulovit. Na mnoha místech tak bylo možné zahlédnout ptáky i v těsné blízkosti lidských sídel, například na dvorcích nebo zahradách, kde se obvykle neobjevují. Na potravně vhodných stanovištích lidé pozorovali i nezvykle velká hejna. Změnilo se i chování ptáků – zejména oslabení jedinci ztráceli plachost a při vyrušení odlétali často až na poslední chvíli. Velmi slabí jedinci pravděpodobně nepřežili, ale nastávající oteplení přináší naději pro ptáky v dobré kondici.

Ptačí navrátilci museli čelit silným mrazům. Vysílení ptáci ztráceli plachost. Foto: Filip Laštovic

Continue reading „Chladné počasí znepříjemnilo život i ptačím navrátilcům ze zimovišť“

Ptákům se letos z teplých krajů nechtělo – vracejí se až teď

Právě v těchto dnech se k nám masově vracejí ptáci, kteří dosud čekali, až poleví mrazy. Proto stojí za to vyrazit o tomto víkendu do přírody a sledovat špačky, čejky, skřivany nebo drozdy, kteří urazili svou každoroční náročnou pouť a přilétají k nám právě teď. Obvykle se v Česku začnou objevovat skřivani, konipasi nebo špačci už od poloviny února. V letošním roce ale ptáky odradila vlna silných mrazů a na skřivánčí písně jsme si museli počkat až do března.

Na zpěv skřivanů polních jsme si letos museli počkat o něco déle. Návrat ptáků zpomalily mrazy. Foto: Luboš Mráz, naturfoto.cz

Continue reading „Ptákům se letos z teplých krajů nechtělo – vracejí se až teď“

Ne všichni čápi odlétají do Afriky

Čáp patří mezi typické posly jara. Snad žádné dítě nezaváhá s odpovědí na otázku, zda od nás čápi na zimu odlétají nebo ne. Cesta do Afriky ale není samozřejmostí pro všechny čápy. Někteří končí cestu už ve Španělsku a každým rokem najdeme i u nás pár míst, kde se s čápem můžeme setkat i v zimě. Podle pozorování amatérských i profesionálních ornitologů víme zatím letos asi o sedmi těchto místech. Někde zimuje jedinec, jinde dokonce celý pár. Na otázku, proč u nás někteří čápi zůstávají celý rok, neexistuje jednoznačná odpověď. Česká společnost ornitologická proto vyzývá veřejnost, aby zimní pozorování čápů zadávala do databáze birds.cz a pomohla tak tuto záhadu rozluštit.

Continue reading „Ne všichni čápi odlétají do Afriky“

Marocké pobřeží Atlantiku

„Už jste viděli dytíky?“, ptá se nás asi pětadvacetiletý kluk na zdejší poměry draze oblečený do bleděmodrých riflí, bílého trika a khaki vestičky s výšivkou znaku Národního parku Oued Massa. „Zatím jsme je jen slyšeli“, odpovídáme. Znovu zalistuje ptačím atlasem a s prstem zapíchlým do další stránky se ptá dál: „A co běhulíky?“ „Ještě ne“, odpovídáme. Spokojeně pokyvuje hlavou. S tázavým pohledem v očích pak ukazuje na další stránku s vyobrazením ibisa skalního. „Ne“, odpovídáme na nevyřčenou otázku. „Jestli chcete, tak Vám je všechny zkusím najít“. „I ibisy?“, ptáme se. „Ano, ty Vám dokonce můžu garantovat na 100%. Moment.” Zvedá telefon a kamsi volá. „Pokud chcete, tak Vám je zítra ukážu. Bude to stát 250 dirhamů každého“. Dlouho se nerozmýšlíme. Vždyť ibis skalní je jedním z těch druhů, kvůli kterým jsme do Maroka jeli, jeden z životních opeřených snů. Jsme jen zvědaví, jestli Rashidovi, který o sobě tvrdí, že je oficiálním průvodcem v parku, můžeme věřit. Continue reading „Marocké pobřeží Atlantiku“