Park vznikl jako náhradní prostředí pro populaci slavíka obecného, která zbudováním komplexu sběrného dvora přišla o hnízdiště. Upraveny k nárokům druhu byly dva pozemky, křovinatý lem cesty a ovocný sad bývalé ekofarmy a čekalo se, zda „bydlení na klíč“ ptáci přijmou. Hned první jaro jeden ze slavíků přesídlil, ostatní zmizeli beze stopy. S prodlevou, ale přeci, došlo v prostředí k vzniku páru a k zahnízdění. Vyvedena pak byla první mláďata s domovenkou „Slavičí háj“.Continue reading „Slavičí háj u Dolního Bousova vstupuje do dvanácté sezóny“
Právnická fakulta Univerzity Karlovy zve na pietní setkání u příležitosti 101. výročí narození Veleslava Wahla a vzpomínky na popravené studenty PF UK v politických procesech v letech 1949–1950, které se uskuteční ve čtvrtek dne 15. června 2023 od 13:00 hod. u pamětní desky před budovou Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Setkání se zúčastní Petr Voříšek a Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické. Continue reading „Pietní setkání u příležitosti 101. výročí narození Veleslava Wahla“
Před vlakovou stanicí v Berouně stojí od letošního března speciální věž pro jiřičky. Poslouží jako bezpečné hnízdiště pro tento synantropní druh, kterému kvůli stavebním úpravám a zásahům do hnízdišť ubývá vhodné životní prostředí. Continue reading „V Berouně mají věž pro jiřičky“
Přesuňme se myšlenkami na chvíli do Velké Británie první poloviny 20. století. Je teplý, možná deštivý, letní den, 20. červen 1922. Skupina nadšených ornitologů se schází v londýnském domě ministra financí Roberta Hornea. Tahle skupina lidí, které spojovala láska k ptákům, se rozhodla v reakci na různá ohrožení ptáků uspořádat koordinovanou mezinárodní akci a založili Mezinárodní radu pro ochranu ptáků (ICBP), která v roce 1993 získala svůj nynější název a podobu – BirdLife International.
Americký ornitolog a ochránce přírody T.Gilbert Pearson byl prvním prezidentem ICBP mezi lety 1922 až 1938.
Od založení této mezinárodní organizace uběhlo již 100 let, ale její kořeny můžeme hledat ještě hlouběji v historii. Za dobu fungování si získala miliony příznivců po celém světě a její portfolio aktivit se značně rozrostlo. BirdLife International funguje na principu partnerství s nevládními organizacemi, které mají stejné zájmy – ochranu ptáků a jejich stanovišť. Skrze vzájemnou spolupráci usilují o ochranu ptačích populací, identifikaci významných ptačích lokalit a jejich údržbu či obnovu. A v neposlední řadě se snaží posilovat postavení ochránců přírody po celém světě.
V současnosti je partnerem BirdLife International více než 115 ochranářských organizací po celém světě. Partnerem v České republice je právě Česká společnost ornitologická, která bude stoleté jubileum slavit za čtyři roky. K této příležitosti připravujeme řadu akcí a programů, kterými společně oslavíme přírodu a ptačí opeřence. Máte se na co těšit!
Historické milníky BirdLife International
V reakci na narůstající rizika, kterým ptáci čelili, vznikla Mezinárodní rada pro ochranu ptáků, která se v roce 1993 transformovala do BirdLife International.
Mezinárodní svaz ochrany (IUCN) je největší mezinárodní organizací pro ochranu přírody.
Červené knihy a červené seznamy jsou důležitými nástroji, které pomáhají určovat priority v oblasti ochrany přírody.
V současnosti čítá populace rákosníka seychelského více než 2500 jednotlivců a o rezervaci se stará Nature Seychelles.
Směrnice o ptácích představuje jeden z prvních právních předpisů EU na ochranu přírody. Více si o ní můžete přečíst: https://www.birdlife.cz/o-ptacich/ptaci-oblasti-v-ceske-republice/
Dnes je BirdLife International největší světové sdružení nevládních organizací zaměřených na ochranu ptáků a přírody.
Díky unikátní šetrnější rybolovné technice došlo k výraznému zlepšení tohoto problému.
Dnes je v tomto tropickém deštném lese značně omezena těžba, a tak les může nadále regenerovat a prosperovat.
A brzy se můžete těšit i na oslavu 100 let České společnosti ornitologické.
V sobotu 21. května 2022 uplyne přesně 30 let od vyhlášení směrnice „o stanovištích“, díky které je napříč EU chráněna její nejcennější příroda prostřednictvím evropsky významných lokalit. Ty společně s ptačími oblastmi tvoří soustavu Natura 2000. Jde o největší a nejkomplexnější koordinovanou síť nadnárodně chráněných území na světě, čítající přes 27 tisíc lokalit v celé Evropské unii. Continue reading „Natura 2000 a program LIFE už 30 let chrání přírodu v Evropě“
Lidská sídla již dávnou nejsou domovem jen pro člověka. Městské a vesnické prostředí přilákalo i mnoho ptáků, které nazýváme synantropní. Jednoduše řečeno se jedná o druhy, které žijí v blízkosti lidských sídel a naučily se profitovat ze změn prostředí, které lidská přítomnost přináší. Ochrana a zkoumání druhů žijících v těsném sousedství s člověkem je pro ČSO dlouhodobým tématem, kterému se aktivně věnuje. Po staletí se tihle ptáci totiž učili žít v naší blízkosti. Současná moderní doba jim však přináší nástrahy, kterým se ale během několika málo let přizpůsobit nedovedou. Čelí proto různým nebezpečím, mnozí jsou ohroženi. O tom, jaká nebezpečí to jsou, se můžete dočíst v tomto článku, který je věnovaný vybraným okřídleným sousedům. Continue reading „Ptáci lidských sídel: kavka, jiřička, vlaštovka, sýček a sova pálená se představují“
Píše se rok 1992, když výbor České společnosti ornitologické vyhlásil prvního Ptáka roku. Před třiceti lety se tak začala psát historie jedné z nejdůležitějších kampaní naší organizace. Na oslavu tohoto výročí jsme se rozhodli vám v seriálu na pokračování postupně představit některé dosavadní držitele tohoto titulu a vylíčit, jak se jim od dob pomyslné korunovace daří.
Foto: zdroj Canva
Prvním ptákem roku se stala vlaštovka obecná. Tento drobný opeřenec je od pradávna považován za posla jara. V tomto období k nám každoročně přilétají z dálných krajů zahnízdit a vyvést potomky. Jejich původním domovem jsou bezlesé kraje se stády velkých zvířat. Hnízda si vlaštovka stavěla ve skalách či výklencích strmých svahů. Avšak s průběhem času se tento druh dokázal velice dobře adaptovat na změny lidského hospodaření a svůj původní způsob života opustil. Dnes je vlaštovka synantropním ptákem plně vázaným na přítomnost člověka. Ne z lásky k němu, ale lidská sídla a zemědělské objekty zejména pro chov dobytka, poskytují tomuto druhu bohatě prostřený stůl a lákavé možnosti hnízdění. I když ….
Vraťme se na chvíli do roku 1992 a podívejme se, co o vlaštovce v tehdejší době ornitologové v rámci kampaně Ptáka roku psali:
Podívejte se na celou příručku sepsanou k vlaštovce obecné v roce 1992
„Vyžaduje tak běžný pták jako vlaštovka ochranu? Není pochyb o tom, že ano! Ve srovnání s jinými ptačími druhy je plně vázána na lidská sídla (tzv. synantropní druh), a proto často dochází ke střetu jejich zájmů s člověkem. Život vlaštovčí rodiny je mnohdy závislý pouze na toleranci lidí, v hnízdech, umístěných v blízkosti lidských obydlí nebo přímo v nich, může být hnízdění úspěšné jen pokud mu to majitelé umožní.“
V tehdejší době byla vlaštovka zařazena v červené knize ČSFR mezi druhy vyžadující zvláštní pozornost – tedy takové, u kterých zatím není možné posoudit závažnost jejich ohrožení. Rozhodně se však jednalo o druh ubývající, i když se diskutovalo zda se nejednalo pouze o dočasný fenomén.
Vliv na pokles vlaštovčích populací mělo hned několik faktorů
intenzifikace zemědělství po roce 1947 a neúměrná koncentrace dobytka ve velkochovech s přísnými hygienickými pravidly (zejména dezinfikace prostorů v době hnízdění)
nedovolené strhávání hnízd a úmyslné zamezování vstupu ke hnízdu
zprávy v médiích plné mylných a zavádějících informací – podle kterých jsou vlaštovky zdrojem epidemických a alergických onemocnění ohrožujících lidské životy
střety ptáka s automobilem
znečišťování vodních zdrojů (zejména pak ropnými deriváty, hnojivy či chemickými postřiky z polí), které jsou pro vlaštovku důležitým biotopem
lovná sezóna zejména v jižní Evropě a severní Africe, kde jsou drobní ptáci považováni za gastronomickou lahůdku
Zkrátka člověk nemusí být vždy tím nejlepším spolubydlícím. Jak se ale situace za těch 30 let změnila?
V současné době je vlaštovka obecná vedena v seznamu zvláště chráněných druhů ptáků ČR v kategorii ohrožených a v Červeném seznamu ohrožených druhů obratlovců z roku 2017 spadá do kategorie téměř ohrožený (tedy mezi druhy, které v blízké době mohou být ohroženy vyhynutím, ale stále ještě nesplňují podmínky pro zařazení do stupně ohrožení). Po vstupu do Evropské unie v roce 2004 se na ČR zároveň vztahuje povinnost ochrany všech druhů volně žijících ptáků. Podle údajů z Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2014-2017 u nás hnízdí něco mezi 320 000 – 640 000 páry. Co nám tyhle údaje říkají? „Ani po 30 letech žádný velký pokrok nenastal. Vlaštovek podle našich zjištění nepřibývá, ale ani neubývá. Výsledky Jednotného programu sčítání ptáků naznačují, že je populace našich vlaštovek stabilní. Takže vlastně je možné hovořit o úspěchu, mnoho jiných Ptáků roku je na tom hůř,“ komentuje Lukáš Viktora, odborník ČSO na ochranu ptáků v zástavbě.
Nabízí se otázka, proč populace tohoto druhu nerostou. „Vlaštovky stále čelí úbytku hnízdních příležitostí. Ubylo chlévů a podobných prostor s volným příletem, které vlaštovky ke hnízdění potřebují. Jejich vazba na lidské stavby je prostě příliš silná. Ale některé z nich si dokázaly poradit a tak se s jejich hnízdy potkáme i tam, kde bychom je dříve marně hledali. Třeba ve strojovnách výtahů na střechách paneláků nebo v montovaných výrobních halách a skladištích. Panelová sídliště jsou obvykle na okrajích městské zástavby a tak to vlaštovky nemají ke zdrojům potravy daleko. A to je další problém, kterému vlaštovky čelí – potravy ubývá. Nedostatek drobného létajícího hmyzu pocítili i další ptáci, třeba rorýsi nebo jiřičky. A to ještě přesně nevíme, jaká je situace na jejich afrických zimovištích a na trasách k nim, kde tráví větší část roku…“ dodává k aktuálnímu stavu Viktora.
Na vlaštovkách a jejich populacích se podepisuje i homogenizace a fragmentace volné krajiny a důsledky intenzívního zemědělství. Tento problém však rezonuje napříč širokým spektrem druhů polních Ptáků roku a budeme se mu věnovat v dalších článcích.
Pomozme společně vlaštovkám, abychom se s nimi mohli potkávat i za dalších 30 let
Vlaštovka patří mezi druhy, které s člověkem žijí už stovky let. Jak jsme si popsali, jejich vzájemné soužití nemusí být vždy idylické. Každý z nás ale může pomoci vytvářet prostředí, ve kterém bude tento pták prosperovat. Co pro ně tedy můžeme udělat?
Ukázka umělého hnízda pro vlaštovky. Zdroj: zelenadomacnost.com
neshazujte hnízda a neuzavírejte přístup ke hnízdištím – taková zanesená fasáda trusem nebo jiné poškození nemusí být úplně příjemné. Této problematice se v ČSO intenzivně věnujeme, a proto jsme zpracovali přehled nejčastějších problémů a návrhů na jejich řešení. Naleznete zde.
instalujte umělá hnízda a hnízdní podložky – zakoupit je můžete například na www.zelenadomacnost.com nebo je zkuste vyrobit podle návodu na str. 19 (Ptačí svět 1/2020)
udržujte zvodnělé plochy s bahnitými břehy – pro vlaštovky představují takováhle místa ideální zdroj stavebního materiálu
nepoužívejte chemické látky a jedy v zemědělství
povídejte si s okolím a zajímejte se – dialog a komunikace s okolím může pomoci předcházet zbytečným konfliktům
zapojte se do jejich monitoringu – zadávejte svá pozorování do faunistické databáze Avif(získané informace jsou pro ochranu tohoto druhu velice důležité), nabízíme i možnost zapojení školáků (více informací zde)
Vlaštovky se už vracejí na svá hnízdiště. Jejich pozorování při stavbě hnízd a péče o mláďata patří ke krásným zážitkům. Nenechme se o ně připravit a radši hledejme cestu společného soužití.
Zdroj videa: Canva
Zdroje k článku: web ČSO, HUDEC K., FORMÁNEK J. & ŘEZNÍČEK J. 1992: Pták roku 1992 – Vlaštovka obecná. ČSO & ČSOP; Ptačí svět 1/2020; ŠŤASTNÝ, Karel, Vladimír BEJČEK, Ivan MIKULÁŠ a Tomáš TELENSKÝ. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2014-2017. Praha: Aventinum, 2021. ISBN 978-80-7442-130-3.
Dobrodružnou cestu a seznámení se s „obyvateli“ Prahy, které lidé doposud přehlíželi, slibují autoři nového a jedinečného celovečerního dokumentu Planeta Praha se zvířecími hrdiny v hlavní roli. Celkem dva roky sledovali filmaři v rušné metropoli často na dohled památek život v „pražské divočině“. Petřín, břehy Vltavy, Karlův most či park Stromovka, ale i odlehlé periferie jsou ve filmu zachyceny jako domovy mnoha rozmanitých živočichů. Příroda Prahy je mnohem bohatší, než si lze představit, ukazuje nový unikátní dokument od tvůrců úspěšného filmu Planeta Česko. Komentář k filmu Planeta Praha namluvil herec Jiří Macháček, snímek do kin vstoupí 28. července. Mediálním partnerem filmu je Česká společnost ornitologická. Continue reading „Film Planeta Praha představí nečekaná dobrodružství zvířecích sousedů v metropoli“
Jaro je jedním z nejlepších období pro pozorování ptáků. Ptačí zpěv se rozléhá krajinou o sto šest, vítáme navrátilce z teplých krajů, hnízdní sezóna je v plném proudu a ptáci si užívají teplého počasí. V tomto čase nezahálí ani letošní pták roku – zvonek zelený. Ten rád vyhledává parky a zahrady s hustými keři, ve kterých hnízdí. Samci se na jaře předvádějí na vrcholcích stromů, kde zpívají. Během hnízdní sezóny žije ale zvonek spíše skrytě. I přesto, že se umí pěkně maskovat, máte šanci ho zahlédnout a slyšet. Existují však druhy, se kterými si lidé zvonka pletou. Tenhle jednoduchý přehled by vám mohl pomoci, abyste ptáka roku 2022 jižs nikým nezaměnili.
Nástrahy ohrožující ptáky v krajině mají řadu podob. Vedle těch přirozených, jim značně dokáže zkomplikovat život i člověk svou činností a nerozvahou. Právě této problematice se věnuje nový dokumentární snímek České televize ze série Nedej se – Člověk proti ptákům. Ten vypráví, jak kvůli lidské lhostejnosti a bezohlednosti hynou tisíce ptáků. Do jakých pastí se mohou dostat a proč je důležité o tom mluvit, zjistíte na tomto odkazu: ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/222562248420003/
Karel Šťastný – Anton Krištín: Ottův obrazový atlas. Ptáci Česka a Slovenska. Ottovo nakladatelství, rok vydání 2021, 568 stran.
Loni náš knižní trh obohatil titul, u nějž už samotná jména autorů dávají tušit, že bychom měli zbystřit. Po bližším seznámení se potvrzuje, že kniha za pozornost rozhodně stojí. Ostřílení autoři a znalci ptáků – Karel Šťastný v případě Česka a Anton Krištín Slovenska – spojili své síly a vytvořili typ publikace, který tu ještě nebyl. Continue reading „Recenze: Karel Šťastný a Anton Krištín – Ottův obrazový atlas. Ptáci Česka a Slovenska“
Ptákem roku 2022 je zvonek zelený, krásný a nepřeslechnutelný pěvec, který u nás žije po celý rok. Na jaře můžeme vidět samce, jak zpívají z vrcholků stromů. Pokud máme na zahradě husté keře, zvonci u nás mohou zahnízdit. Na podzim se potom hejnka zvonků sdružují a potulují se polní krajinou, kde sbírají semena a další rostlinnou potravu. V zimě rádi přilétají do zahrad a na krmítka, kde si vybírají především slunečnicová semena. Continue reading „Vytvořme společně fotogalerii zvonka zeleného – ptáka roku 2022“
Sčítání čápů má dlouhou tradici. Probíhá dokonce i mezinárodní sčítání, první proběhlo již v roce 1934! V roce 2014, kdy byli čáp černý a čáp bílý vyhlášeni ptákem roku, proběhlo již 7. mezinárodní sčítání (podrobné výsledky a shrnutí vývoje čapí populace před 2014 vyšly v Sylvii [3]). Právě při této příležitosti vznikl web Čapí hnízda a hnízdění čápů jsme začali sledovat v rámci občanské vědy – se zapojením široké veřejnosti. Ohromné množství získaných dat je velice cenné nejen např. pro stanovení reprodukční úspěšnosti či vývoje trendů početnosti, ale i pro jejich ochranu. K té od roku 2021 přispívá i SOS tlačítko u každého hnízda, které umožňuje dobrovolníkům dát rychlou zprávu o negativním dění na hnízdě. Continue reading „Co jsme se dozvěděli za 8 let fungování programu Čapí hnízda“
Vědci z Univerzity Karlovy a České zemědělské univerzity se pokusili o zhodnocení historických změn početnosti ptáků na základě vzpomínek ornitologů starší generace. Výsledky se podařilo publikovat v časopise Ecological Indicators doi: 10.1016/j.ecolind.2021.107909 a stručnou zprávu o tomto výzkumu si můžete přečíst v Ptačím Světě 4/2021. Zde přinášíme podrobnější informace.Continue reading „„Za mých mladých let, to bylo ptáků!““
Nově vzniklá koalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti) v koaliční smlouvě uvádí nápad vybrat pro Česko národního ptáka: „Ve spolupráci s Českou společností ornitologickou a základními školami spustíme anketu, která vybere nový symbol Česka – českého národního ptáka.“ (str. 43 koaliční smlouvy).
Miliony ptáků se každoročně na podzim stěhují na jih do zimovišť. Září a říjen jsou nejen měsíci dech beroucích pohledů na barevné stromy, ale i měsíci přesunů milionů stěhovavých ptáků. Ptačí migrace fascinuje lidstvo odjakživa. Ohromná hejna čítající stovky až tisíce kachen a dalších mokřadních ptáků na vodních plochách, skupiny čápů hledající potravu na loukách, řady vlaštovek sedící na drátech, husy letící ve tvaru písmene V, špačci v obrovských hejnech podobných mrakům, měnících směr v naprosto synchronizovaném letu. Podzim je zkrátka ideálním obdobím pro pozorování ptáků. Vezměte dalekohled a jděte prozkoumat okolí – především louky, podmáčená pole a větší vodní plochy.Continue reading „Vrcholí migrace ptáků – pomozme jim v letu o život!“
Ničivé bouřky, které se prohnaly krajinou v minulých dnech, nezanechaly spoušť jen v lidských příbytcích, ale pravděpodobně se dotkly i mnoha čapích hnízd. Právě nepřízeň počasí je největší přirozený nepřítel čápů a silně ovlivňuje úspěšnost hnízdění. V loňském roce se prudké deště výrazně podepsaly na hnízdní úspěšnosti čápů v Moravskoslezkém kraji. Nyní šly bouře napříč republikou… Jaký měly dopad na čápy?
Čím větší mláďata, tím větší šance na přežití. Zjištění počtu mláďat s vyrůstajícími tmavými letkami vyžaduje trpělivost. Často jsou ze země vidět pouze hlavičky.
Začínají prázdniny. Právě to je období, kdy se na hnízdech objevují vzrostlá mláďata. Na mapě čapích hnízd byla zaznamenána již na 149 hnízdech a další budou přibývat v rychlém sledu. Mláďata jsou již dobře viditelná a snadno se pozorují. Postupně začnou trénovat let a budou se stále více podobat rodičům. Zůstanou jim však šedé zobáky a nohy, podle kterých je od rodičů snadno poznáme. V případě výše umístěných hnízd je samozřejmě lepší mít po ruce dalekohled.
Téměř vzletná mláďata od dospělých poznáme podle šedých zobáků.
Zatím nevíme, kolik mláďat silné deště nepřežilo. Prosíme proto, vydejte se k nejbližším hnízdům v okolí zjistit, co se na nich děje. Pokud se chystáte na výlet nebo dovolenou, můžete hnízda vyhledat na mapě čapích hnízd a cestou je zkontrolovat. Pozorování je možné zadat přímo u hnízda přes aplikaci Avif Mobile nebo následně doma u počítače přes web čapí hnízda. Pevně věříme, že na většině hnízd bude pozorovatele čekat krásná podívaná na majestátní ptáky. Ale je potřeba připravit se i na případná zklamání, kdy mláďata nemusela přežít přívalový déšť či krupobití. Nejkritičtější období má již většina za sebou, stále však nemají vyhráno – hnízdí na nejexponovanějších místech, jaká si člověk může pro hnízdění představit. Ta dobře chrání před predací, svoji daň si však vybírá počasí.
Mnohá hnízda jsou sledovaná prostřednictvím webkamer. Ty nám umožňují jedinečný pohled do soukromí čápů, který našim předkům zůstával odepřen. Kromě zázraku líhnutí nám ale ukazují i jak krutá (z lidského pohledu) příroda může být. Buďme připraveni, že právě nyní nám některé kamery takový pohled poskytnou. Tyto situace pak vyvolávají silně emotivní, i když z etického hlediska naprosto pochopitelné a přirozené, reakce pozorovatelů. Během posledních týdnů jich bylo tolik, že nebylo v našich silách na všechny dotazy odpovídat. Proto jsme na webu zveřejnili stanovisko ČSO, ve kterém si můžete přečíst postoj ČSO k (ne)zasahování do hnízdění ptáků. Všem, kteří na naši reakci čekali marně, se zároveň omlouváme a děkujeme za pochopení.
Přejeme krásné prázdniny se spoustou radostných zážitků při pozorování čápů!
Webkamery umístěné u hnízd čápů bílých v minulých dnech strhly hned několik lavin zájmu veřejnosti. Naprosto chápeme nadšení, které vyvolala pomoc mláďatům v Mladých Bucích, kde došlo k úhynu jednoho z rodičů na následky popálení elektrickým proudem. Chápeme i citové reakce lidí, kteří „mohli jen přihlížet situaci na hnízdě v Oseku na Rokycansku, kam pomoc nepřicházela„, stejně jako v případě několika dalších hnízd, kde kamery poskytly přímý přenos topících se mláďat po prudkých deštích. Všechny tyto reakce jsou pochopitelné a z lidského pohledu správné. I nám je mláďat líto a mnohem radši se díváme na idylický průběh hnízdění se šťastným koncem. Bylo by jistě krásné, kdyby v přírodě neexistovaly smrt, strádání a utrpení.
Ve skutečnosti se většina vyvedených mláďat nedožije prvního roku života. Jak krutá (z lidského pohledu) příroda může být, odhalujeme ve větší míře až prostřednictvím kamer. Leckdy vidíme i chování, která zatím nedokáží vysvětlit ani odborníci a pohled na něž je bolestný a nepochopitelný. V takovém okamžiku přichází přirozená lidská snaha zasáhnout a zjednat nápravu.
Člověk ovšem není ani architektem ani soudcem přírody. Nerozumíme-li příčinám a souvislostem, můžeme neuváženým zásahem udělat víc škody než užitku. Lidský zásah je vždy potřeba důkladně zvážit, zejména hodnotit, zda záchranou jednoho jedince neohrozíme nějaké další, ale i zda nežádoucím způsobem nenarušíme přírodní děje.
Proto respektujeme rozhodnutí odborníků, kteří se záchraně zvířat věnují dlouhé roky a situaci na místě detailně znají. Ke svému rozhodnutí mají důvody podložené mnohaletou praxí. Čápům v Oseku držíme palce, aby nakonec z hnízda vylétla zdravá a silná mláďata.
Snad tedy i v současnosti probíhající dramata pomohou k tomu, abychom alespoň my lidé utrpení zvířat i lidí nezvětšovali.
To co ptáky totiž dlouhodobě ohrožuje nejvíce jsou lidské aktivity směřující k intenzifikaci čehokoli – a ptáky poškozuje zejména intenzifikace zemědělské krajiny, která připravuje o zdravé životní prostředí mnoho živočichů včetně čápů, ale i včetně nás lidí. Naše lidské aktivity způsobují i změny klimatu – a právě čápi jsou velmi ohroženi např. prudkými bouřkami a lijáky v době hnízdění. V neposlední řadě je čápům a dalším ptákům osudná jiná lidská aktivita – neblaze proslulý lov na jejich tahových cestách. Pojďme se ještě více zajímat o tato vážná ohrožení, kterým se ČSO, další partneři BirdLife International a další ochranářské organizace již dlouhodobě věnují.
Rorýs obecný se neřadí do řádu Svišťouni (Apodiformes) pro nic za nic. I jeho anglický název swift (rychlý, svižný) má své opodstatnění. Patří totiž mezi nejrychlejší ptáky světa. Mimo hnízdní období tráví většinu času ve vzduchu – až 10 měsíců v roce. Vědci předpokládali, že za jeden den zvládnou rorýsi uletět až 500 km. Výsledky nových výzkumů publikovaných na iScience ukazují, že to byl opatrný úsudek.
Ukázalo se, že během migrace urazí rorýsi průměrně dokonce 570 km za den. Ale jsou schopni uletět mnohem více. Maximální rychlost, kterou studie zaznamenala, bylo více než 830 km / den po dobu devíti dnů!
„U rorýsů hnízdících v nejsevernějších koutech Evropy jsme zaznamenali nejvyšší rychlost, jaká kdy byla u rorýsů zaznamenána a která předčí veškeré dosavadní předpoklady”, uvádí Susanne Åkesson z Lundské university ve Švédsku. Nejvyšších rychlostí dosahují rorýsi převážně v období jarní migrace na překonání velké vzdálenosti zpět na hnízdiště – potřebují co nejrychleji urazit až 8 000 km.
Jak studie probíhala?
Dospělí rorýsi na jednom z nejsevernějších evropských hnízdišť byli označeni malými geolokátory. Tato zařízení určují polohu na základě délky denní doby. Nevýhodou je, že pro získání dat je nezbytné ptáka znovu odchytit. V tomto jsou rorýsi ideálním druhem, jelikož jsou věrni svému hnízdišti. Výzkumnému týmu se tak po roce vrátila velká část geolokátorů s cennými daty. Ta potvrdila, že rorýsi ze severní Evropy jsou během migrace schopni dosáhnout výjimečných rychlostí. Zároveň bylo velkým překvapením, jak rychle se ptáci mohou pohybovat. Překonání více než 830 km za jediný den nikdo nepředpokládal.
Co rorýsům umožňuje tak rychlý let během migrace?
Ukazuje se, že kromě tělesného přizpůsobení (dlouhá úzká křídla, torpédovité tělo) zde hraje velkou roli také potravní strategie a schopnost využití větru.
Rorýsi si nedělají zásoby jako jiní drobní ptáci. Spoléhají se na létající hmyz, který mají cestou. Místo aby se pro získání potravy museli zastavit, mohou “jíst za letu” a zastávky tak výrazně omezit. Jejich tělo není tolik zatěžkáno zásobami tuku, které by ztěžovaly let.
Zároveň se zdá, jako by byli rorýsi schopni načasovat návrat na hnízdiště tak, aby měli během migrace ideální „vítr v zádech”. „Vypadá to, že nereagují přímo na lokální povětrnostní podmínky, ale na ty, které očekávají na své trase během následujících pár dní”, uvádí Susanne Åkesson. Není jasné, jakým způsobem by byli schopni „předpovídat” vítr a reagovat na základě této předpovědi. Výzkumný tým předpokládá, že to může souviset se změnami tlaku, které provázejí větrné systémy. Každopádně výzkum ukazuje, že při jarní migraci dovedli rorýsi využít zadní vítr o 20% více, než během podzimu. Nejvíce tento vítr využívali zejména při přeletu Sahary a Středozemního moře.
Studie tak potvrdila skutečnost známou i u jiných druhů – jarní migrace je rychlejší, než podzimní. Na přelet Sahary rorýsům na jaře stačilo průměrně 5 dní oproti 11 dnům na podzim. Zároveň byla trasa podzimní migrace (průměrně téměř 10 000 km) prokazatelně delší než při jarním návratu (8 000 km). Rovněž „odpočinkové zastávky“ bez výrazného posunu v migrační trase byly častější na podzim (průměrně 3) než na jaře (1), kdy dokonce 3 jedinci uletěli celou trasu úplně bez odpočinku! Jakých rychlostí při své cestě rorýsi dosahují, však nikdo asi nepředpokládal. Výzkumný tým bude pokračovat i v následujících letech a studii rozšíří do dalších částí světa.
Celý článek v originále včetně detailních výsledků si můžete přečíst na iScience:
Do Polžic na Domažlicku se v úterý vrátil čáp Kryštof, kterého ochránci přírody z plzeňské Záchranné stanice živočichů od loňska sledují pomocí satelitní vysílačky. Na trasu, která vzdušnou čarou měří 5600 kilometrů, se vydal ze zimoviště poblíž města Touba v Senegalu. Zatímco někteří čápi byli v Čechách už koncem února, Kryštof až 4. dubna odletěl z Maroka přes Gibraltar do Evropy. Hlásil se pak ze Španělska, Francie a Německa, řekl ČTK Karel Makoň ze záchranné stanice. Continue reading „Na Domažlicko se vrátil čáp s batůžkem“
Vzácný endemit a jediný zástupce monotypické čeledi Notiomystidae (hihiovití) hihi hvízdavý Notiomystis cincta. Kapiti Island, jeden ze satelitních ostrovů u pobřeží Nového Zélandu. Foto: M. Čapek
Do roku 1993 existovala česká jména pro pouhých přibližně 15 % druhů ptáků, z toho 8 % nepěvců a 7 % pěvců. Začátky práce na kompletním názvosloví ptáků lze datovat až do první poloviny 90. let dvacátého století. Výsledkem dvou etap tvorby jmen byla kniha Soustava a české názvosloví ptáků světa (dále jen SČNPS; Hudec et al. 2003), která pojmenovala tehdy rozlišovaných 9978 druhů. Toto dílo mělo kromě nesporných výhod také řadu nedostatků. Názory na podobu jmen se často diametrálně lišily, a to u nejrůznějších uživatelů i autorů názvosloví, jakož i u recenzenta knihy. Bylo proto nutné přistoupit ke kompromisu s vědomím, že řada prosazovaných jmen nebude nejvýstižnější ani nejlepší, pokud jde o jejich věcnou správnost a/nebo lingvistickou podobu. Ke škodě věci se v konečné fázi práce prosadila i řada změn k horšímu, a to někdy bez smysluplných argumentů. Nicméně v zájmu zmíněného kompromisu a pod podmínkou, aby názvosloví bylo doporučeno k užívání, se tyto změny nakonec objevily v SČNPS. Jako příklady lze uvést nesprávné překlady některých vědeckých nebo národních jmen nebo lpění na jejich doslovných překladech, přičemž tato jména vůbec neodpovídají realitě, dále nelze přehlížet ani jiná zavádějící nebo zcela chybná jména. Na druhé straně množství původně vytvořených vhodnějších jmen se do SČNPS nedostalo.
Ptačí názvosloví má u nás oproti jiným skupinám živočichů tu nevýhodu, že vždy vyvolává nejvíce emocí. Zatímco nově vytvořená jména jiných druhů obratlovců prošla celkem bez povšimnutí, kolem ptáků byl již od 90. let minulého století, kdy se začalo pracovat na kompletním názvosloví všech druhů světa, velký rozruch. Navzdory kritikám názvosloví, v řadě případů zcela oprávněným, praxe kromě jiného jednoznačně odpověděla na často kladenou otázku, zda je vůbec potřeba vytvářet česká jména pro všechny ptačí druhy. Po pádu železné opony se nám otevřel svět nejenom z hlediska možnosti cestování, ale také dostupnosti informací všeho druhu a logicky rostla i poptávka po dalších jménech ze strany široké veřejnosti (studenti, cestovatelé, ptáčkaři, překladatelé, vydavatelé atp.). Vytvořené české názvosloví se poměrně rychle uchytilo v praxi a dnes se zcela běžně používá na Internetu, v nejrůznějších publikacích vč. knih, na přednáškách a v neposlední řadě v nepřeberném množství televizních dokumentů denně vysílaných např. na kanálech Animal Planet, Nat Geo Wild, Prima Zoom, ČT2 aj.
Vznik Názvoslovné komise ČSO
Původní názvoslovný tým působící pod názvem IOC Czech Language Committee on Common Names for Birds, který byl jmenován v r. 1996 (podrobnosti viz SČNPS), byl nahrazen Názvoslovnou komisí ČSO (dále jen NK), která se stala pracovní skupinou České společnosti ornitologické. Statut NK a její jednací řád byl schválen výborem ČSO dne 10. března 2021.
Členové Názvoslovné komise
Komise má v současné době 5 členů: předseda M. Čapek, jednatel V. Čížek, další členové R. Doležal, J. Klimeš a P. Kovalik. V malé zemi, jakou je ČR, není sestavení názvoslovné skupiny jednoduché, pokud klademe důraz zejména na odbornou erudici. Současný tým zahrnuje členy, kteří mají adekvátní znalosti (ornitogeografie, ekologie, chování, taxonomie a nomenklatura, akustické projevy, identifikace ptáků, jazykové vybavení aj.), přístup k důležité literatuře pokrývající celý svět, ale také dlouholeté zkušenosti z terénu s avifaunou jednotlivých zoogeografických regionů světa. Nejde jen o zkušenosti ve smyslu intenzivního birdingu, ale také vědeckého studia ptáků. Díky němu nám v průběhu let kromě jiného prošly tisíce jedinců nejrůznějších druhů ptáků rukama (v rámci odchytových akcí, které byly součástí řešených projektů), přičemž zahrnovaly zástupce jednotlivých řádů resp. desítek čeledí neotropických, indomalajských, afrotropických a jiných druhů. Kromě toho, ne náhodou, ale zcela cíleně je současným členem názvoslovné skupiny i jeden ze zástupců mezinárodního týmu poradců IOC World Bird Listu. V našich řadách je také člen Faunistické komise ČSO a neposlední řadě tři naši členové mají již dlouholeté zkušenosti s tvorbou národních jmen resp. jsou spoluautory publikovaného českého a slovenského názvosloví ptáků světa (Hudec et al. 2003, Kovalik et al. 2010).
Ohrožený kakadu arový Probosciger aterrimus, zástupce novoguinejské avifauny na australském kontinentu. Iron Range, Cape York, Austrálie.Foto: M. Čapek
Aktualizace názvosloví
Aktualizace názvosloví ptáků jsou legitimní a potřebné, jinak by každým rokem přibývaly nepojmenované splity (nově oddělené druhy) a nově popsané taxony beze jména, nevhodná jména pro rodičovské splity plus další nedostatky. Také tvůrci některých národních názvosloví vč. anglického, francouzského, čínského aj. reagují na taxonomické změny a vypadá to, že jejich úpravy jsou akceptovány početnou uživatelskou komunitou. Od vydání SČNPS jsme v průběhu let provedli pouze některé korekce (Čapek & Klimeš 2012), avšak většina českých jmen zůstala v původní podobě. Mezitím nebývale pokročila ornitologická věda a kromě jiného došlo také k revolučním změnám v taxonomii ptáků, což nelze ignorovat. Je třeba reflektovat změny na poli vyšších taxonů (jmenovitě čeledi a řády), vytvořit velké množství nových jmen pro nově objevené druhy a nové splity v důsledku povýšení dřívějších subspecií na samostatné druhy. Když už se názvosloví otevře, je to také jedinečná příležitost (která se naskytne pouze jednou za mnoho let) pro odstranění chyb, omylů a dalších nedostatků, jež se z nejrůznějších důvodů v minulosti dostaly do SČNPS. O těchto nedostatcích víme a v průběhu let je registrujeme. K dalším zmatkům dochází v některých případech i kvůli novodobým splitům a vytvářením alternativních jmen různými subjekty. Oproti názvosloví v SČNPS, které zahrnovalo 29 řádů, 205 čeledí a 9978 druhů, dnešní věda rozlišuje 40 řádů, 252 čeledí a 10 964 až 11 524 druhů ptáků – IOC World Bird List 11.1. (Gill et al. 2021) a All the Birds of the World (del Hoyo 2020). V současné době se musejí veškeré korekce a aktualizace provádět při pečlivém zvážení celkového globálního kontextu, tj. zmíněných 11 524 druhů ptáků, aby kromě jiného nedocházelo k nežádoucí duplicitě jmen.
To, že názvosloví leželo téměř netknuté po dobu 17 let, má své nesporné výhody. Především jsme měli možnost seznámit se v terénu s nejrůznějšími dalšími ptačími druhy v desítkách zemí na šesti kontinentech. I když jsme před lety během práce na SČNPS byli velmi dobře zásobeni vědeckými časopisy i důležitými knižními publikacemi, od doby vydání SČNPS došlo k raketovému nárůstu množství publikovaných ornitologických článků a především kvalitní knižní literatury i online zdrojů, takže dnes můžeme s potěšením konstatovat, že tyto zdroje už skutečně pokrývají úplně všechny taxony ptáků, a to v globálním měřítku. Něco takového v dobách prací na dřívějším názvosloví jednoduše neexistovalo. Tudíž v současné době jsou pro revizi názvosloví nesrovnatelně lepší podmínky, než kdykoli předtím.
Tabon filipínský Megapodius cumingii na ostrově Palawan, Filipíny. U čeledi tabonovitých se vyskytuje pět různých systémů hnízdění. Např. zatímco taboni filipínští žijící v severní části Bornea a na většině ostrovů Filipín využívají k inkubaci navršené kupy, ptáci na Sulawesi a na menší části Filipín vč. Palawanu si vyhrabávají nory a využívají k inkubaci hnijící kořeny a pahýly stromů a pláže vyhřáté sluncem. Foto: M. Čapek
Vědecká jména a použitá taxonomie
Od roku 2012 se řídíme dílem IOC World Bird List, při aktualizacích pak jeho nejnovějšími verzemi, zatím poslední je 11.1 (Gill et al. 2021). Nicméně je dobré zmínit, že ve světě paralelně vedle sebe existují ještě další tři hlavní uznávané celosvětové seznamy ptáků: HBW and BirdLife International Checklist of the Birds of the World (HBW & BirdLife International 2020), The eBird/Clements Checklist of Birds of the World (Clements et al. 2019) a The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World (Dickinson et al. 2019). Kvůli lepšímu přehledu proto u druhů, kterých se to týká, uvádíme také alternativní taxonomii z výše uvedených zdrojů. Ty se od sebe v řadě případů liší, a to i v měřítkách Západopalearktické oblasti. Nejednotnost byla z mnoha důvodů oprávněně kritizována. Postupem doby se stále více ukazuje, že jednotlivé checklisty mají více shodného než rozdílného. Na Mezinárodním ornitologickém kongresu 2018 ve Vancouveru bylo proto dohodnuto sjednocení a v r. 2020 bylo na úrovni Mezinárodní ornitologické unie (IOU – International Ornithologists‘ Union) oznámeno vytvoření pracovní skupiny (WGAC – Working Group on Avian Checklists) s cílem vytvořit jediný konsolidovaný seznam ptáků světa. V tomto projektu nejde jen o prostý seznam druhů, má v něm být zahrnuta řada doplňkových funkcí – podrobnosti viz web IOU (https://www.internationalornithology.org/working-group-avian-checklists). Ve všech čtyřech zainteresovaných checklistech v současné době probíhají rozsáhlé úpravy. Nezbývá než doufat, že taxonomická vícekolejnost v globálním měřítku bude brzo minulostí.
Autory a letopočty popisů u vědeckých jmen jsme původně, tj. při práci na SČNPS, převzali z monografie Check-list of Birds of the World, Vols. I-XVI (Peters a následovníci 1934-1987), v současné době jsou k dispozici ve vícero zdrojích, včetně IOC World Bird List 11.1 (Gill et al. 2021).
Jak tvoříme česká jména ptáků
Vše děláme po zralé úvaze a ověřování, ve finále rozhodujeme na základě diskusí a hlasování v rámci názvoslovného týmu. Kromě vlastních zkušeností s ptačími druhy v terénu vycházíme ze špičkových obsáhlých monografií typu Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds, Vols. 1-7 (Marchant a následovníci 1990-2006), pokrývajících avifauny velkých územních celků světa, nebo z monografií zahrnujících jednotlivé kontinenty, např. The Birds of Africa, Vols. I-VIII (Brown & následovníci 1982-2013). Dále využíváme desítky podrobných monografií zpracovávající vyšší taxony ptáků, kupříkladu Birds of Paradise and Bowerbirds (Gregory 2019) vycházejících v rámci sérií příruček publikovaných vydavatelstvími Princeton University Press, Pavo Publishing, Christopher Helm, Pica Press aj. doplněné o přehledná souhrnná díla celosvětové avifauny, jmenovitě Handbook of the Birds of the World, Vols. 1-16 (del Hoyo et al. 1992-2011) a Special Vol. (del Hoyo et al. 2013), HBW and BI Illustrated Checklist of the Birds of the World, Vols. 1-2 (del Hoyo & Collar 2014, 2016) nebo nejnověji All the Birds of the World (del Hoyo 2020). Pracujeme rovněž s přibližně 200 identifikačními příručkami pokrývajícími ptáky jednotlivých zemí nebo regionů celého světa, např. Birds of Argentina and the South-west Atlantic (Pearman & Areta 2021) jakož i s checklisty ptáků světa typu IOC World Bird List 11.1 (Gill et al. 2021), kolekcemi nahrávek ptačích hlasů z nejrůznějších oblastí a v neposlední řadě s nepřeberným množstvím článků ve vědeckých a odborných časopisech a na Internetu.
Jména tvoříme podle vzhledu, rozšíření, ekologických a dalších charakteristik druhu vč. hlasových projevů. Nechybí ani překlady cizích, především anglických jmen. Pokud je to možné, vyhýbáme se jménům věnovacím, a to zejména v těch případech, kde by většina uživatelů mohla mít problémy s jejich správnou výslovností (odvozeniny od druhových vědeckých jmen jako leschenaultii, audouinii apod.). V minulosti se neosvědčily některými názvoslovci prosazované překlady druhových vědeckých jmen, která mají někdy daleko k realitě. Pokud bychom totiž doslovně přeložili jména, jako jsou např. Anser indicus, Numenius madagascariensis,Merops americanus nebo Bombycilla cedrorum, vzešly by z toho nepřesnosti, zavádějící jména nebo absolutní nesmysly. Zdrojem omylů může být i nesprávný výklad druhového vědeckého jména, názorným příkladem je mylně pojmenovaná chaluha „pomořanská“ Stercorarius pomarinus.
Snažíme se, aby nově vytvářená jména byla pokud možno jednoduchá a přitom věcně a jazykově správná, což však nelze ve všech případech dodržet. Při práci na SČNPS se neosvědčila některými členy tehdejšího názvoslovného komitétu prosazovaná praxe používání jednoho českého rodového jména pro více vědeckých rodů v rámci některých čeledí. Typickým příkladem mohou být kolibříci zahrnující nepřeberné množství velice podobných (vzhledově i ekologicky) a často sympatricky žijících druhů, což je v posledních letech ještě dále komplikováno novými splity. V takovýchto případech se brzy vyčerpá veškerá smysluplná vynalézavost a je mnohem výhodnější vytvořit po vzoru vědeckých rodů i více rodů českých. To však v žádném případě neznamená, že bychom takto postupovali u nekomplikovaných vyšších taxonů a už vůbec ne u našich domácích druhů s dlouhodobě zavedenými jmény. Dobrým příkladem jsou sýkory rodu Parus, Cyanistes, Periparus, Lophophanes a Poecile, kde zůstane ve všech případech rodové jméno sýkora. Dále se držíme zásady, že totéž české rodové jméno by nemělo být použito ve více než jedné čeledi. S postupujícími vědeckými poznatky se ukazuje, že některé druhy ptáků patří do úplně jiných čeledí, než se původně myslelo. Tudíž kupříkladu „strakule“ tibetská Pseudopodoces humilis již nepatří do čeledi krkavcovitých Corvidae, nýbrž mezi sýkory Paridae. Bylo by poněkud bizarní, kdybychom najednou měli čtyři strakule v čeledi krkavcovitých a pátou v čeledi sýkorovitých.
Poněkud odlišnými jsou případy, kdy se původní české rodové jméno v důsledku taxonomických změn ocitne v nově vytvořené čeledi. Není-li toto jméno asociováno přímo se jménem původní čeledi nebo s jinými rody do ní patřícími, pak je v takovýchto případech můžeme zachovat. To však neplatí např. pro „strnada“ severního Calcarius lapponicus, jenž nyní patří do čeledi ostružkovití Calcariidae, nikoli strnadovití Emberizidae. Proto se v tomto případě vracíme k existujícímu staršímu jménu ostružka – viz publikace Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii (Klůz 1977).
(Ne)Stabilita názvosloví
Přikláníme se k názoru, že je potřeba upřednostnit kontinuitu/stabilitu národního názvosloví ptáků a plně si uvědomujeme jejich pozitiva. Ačkoli stabilita jmen může být vysoká, praxe u nás i v zahraničí potvrzuje, že nemůže být stoprocentní (to je zatím spíše zbožné přání). Neporadili si s ní zatím ani v angličtině, přičemž ji nezvládají dokonce ani ornitologické a ptáčkařské supervelmoci, jmenovitě USA a Spojené království. Stačí se podívat do literatury, přičemž nemáme na mysli nějaké knižní „vykopávky“, ale i nejnovější publikace včetně těch s letopočtem 2021.
Změny českých jmen provádíme pouze v nezbytném rozsahu, který je podobný rozsahu aktualizací a změn prováděných v jiných národních názvoslovích vyspělých zemí. Je vhodné zmínit, že idea tzv. „zažitosti“ názvů je do značné míry jen iluze a většinou se týká menšího počtu ptáčkařů cestujících občas po Evropě a přilehlých regionech Západopalearktické oblasti. Česká jména by měla cílit na nejširší veřejnost (masmédia vč. Internetu) a ta často ani nezaznamená, že k nějakým změnám vůbec došlo. Pro tuto veřejnost jsou překvapením a důvodem k smíchu i zoologické názvy jako brkoslav, moudivláček nebo třeba ostroretka, jak jsme se mohli v průběhu let přesvědčit např. u studentů (dva členové NK mají vlastní dlouholeté zkušenosti s univerzitní výukou předmětů zoologie a ornitologie).
Kolibřík santamartský Chaetocercus astreans, endemit pohoří Sierra Nevada de Santa Marta na severu Kolumbie. Foto: M. Čapek
Revize jmen západopalearktických druhů ptáků
Na základě potřeb ČSO bylo prvním krokem nově vytvořené NK zpracování názvosloví druhů zjištěných na území Západopalearktické oblasti (celkem 1372 druhů; Čížek et al. 2021) jako součást revizí názvosloví celosvětového (Čapek et al. in prep.). Otevřeli jsme diskusi u českých jmen celkem 355 druhů (26%), zbytek (tedy 74%) dle našeho názoru nepotřebuje žádné korekce). Tato jména byla otevřena jednak na základě podnětů jednotlivých členů názvoslovného týmu, ale také díky množství připomínek, jež jsme obdrželi během let od doby vydání SČNPS od zástupců široké veřejnosti vč. mnoha členů ČSO. Otevření diskuse je legitimní a žádoucí, což však v žádném případě neznamená, že všechna otevřená jména by měla být automaticky změněna. Z uvedených 355 druhů jsme u 125 druhů zachovali stabilitu, tj. jména jsou v souladu se SČNPS, u druhů vyskytujících se na území ČR pak především v souladu s Faunou ČSSR – Ptáci (Hudec & Černý 1972, 1977; Hudec 1983), Faunou ČR a SR – Ptáci (Hudec 1994) a Faunou ČR – Ptáci (Hudec & Šťastný 2005; Šťastný & Hudec 2011, 2016) a Seznamem ptáků ČR, kde Faunistická komise ČSO (dále jen FK) vytvořila některá alternativní jména (FK 2021). Naproti tomu u 166 druhů jsme provedli korekce jmen a u 64 druhů, u kterých dosud česká jména neexistovala, jsme vytvořili jména nová. Shrnuto, z celkového množství 1372 západopalearktických druhů navrhujeme změny pouze u 166 druhů (12 %) a tudíž můžeme mluvit o relativně vysoké stabilitě názvosloví. Ze 400 druhů avifauny ČR (FK 2021) bylo otevřeno 32 druhů, z nich bylo v 18 případech potvrzeno jméno ze SČNPS, v 8 případech jsme souhlasili se jmény, která zavedla Faunistická komise, a pouze u 6 druhů jsme dospěli k názoru, že je potřeba jejich jména změnit.
Kromě výše uvedených změn vytvořených FK se od doby vydání SČNPS nová česká jména pro dosud nepojmenované druhy objevila v českých překladech široce používaných knih, jmenovitě Collins Bird Guide (Svensson et al. 2009) a The Helm Guide to Bird Identification (Vinicombe et al. 2014). V případech, kde tyto změny resp. nově navržená jména byly dobře odůvodněné a rozumné, jsme je v zájmu co největší stability v praxi používaných jmen podpořili, resp. řadu z nich převzali do aktualizovaného názvosloví. Na druhé straně jsme ale stabilitu zachovali v těch případech, kdy byla alternativní jména zavádějící nebo nesprávná. V neposlední řadě jsme se pak spojili s překladateli dvou stěžejních děl – Handbook of Western Palearctic: Passerines, Vols I & II (Shirihai & Svensson 2018) a Flight Identification of Raptors of Europe, North Africa and the Middle East (Forsman 2016), aby se aktualizované české názvosloví objevilo i v jejich českých verzích.
Ptáci dosud zjištění na území Západopalearktické oblasti tvoří jen pouhých asi 12% celkové světové avifauny. Tudíž vhodnost/nevhodnost jejich jmen je třeba posuzovat nejenom západopalearktickou optikou, ale i v kontextu kompletní avifauny světa, a to je právě úkolem názvoslovného týmu. Kromě jiného je třeba také hlídat, aby nedocházelo k duplicitě jmen a již existující duplicitu odstranit.
Revize jmen globální avifauny
V návaznosti na již ukončenou revizi ptačích jmen Západopalearktické oblasti budeme nyní pokračovat v revizích všech ptačích druhů světa (Čapek et al. in prep.) Je to běh na velmi dlouhou trať a korekce jsou extrémně časově náročné. Z tohoto důvodu budeme jména zpracovávat postupně v systematickém pořadí podle jednotlivých řádů.
Holub sahelský Treron waalia, Wadi Darbat, Omán. Foto: M. Čapek
Miroslav Čapek, Vladimír Čížek, Robert Doležal, Jiří Klimeš a Peter Kovalik
Citovaná literatura a online zdroje:
Brown, H. L., Urban, K. E., Newman, K., Fry C. H., Keith S. (eds.), 1983-2004: The Birds of Africa, Vols. I-VII. Academic Press, London, New York, Orlando, San Diego & Christopher Helm, London.
Clements J. F., Schulenberg T. S., Iliff M. J., Billerman S. M., Fredericks T. A., Sullivan B. L. & Wood C. L. 2019. The eBird/Clements Checklist of Birds of the World: v2019. https://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download/ (navštíveno 18. 02. 2021).
Čížek V., Čapek M., Doležal R., Klimeš J., Kovalik P. 2021. České názvosloví ptáků Západopalearktické oblasti. Archiv Názvoslovné komise ČSO, Trutnov & Brno.
Čapek M., Klimeš J. 2012. Opravy a aktualizace českého názvosloví ptáků světa. Verze z 25. 1. 2012. Archiv Komitétu pro česká jména ptáků IOC, Brno.
Del Hoyo J. (ed.). 2020. All the Birds of the World. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Collar, N. J. 2014: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Vol. 1: Non-passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Collar, N. J. 2016: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Vol. 2: Passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D. (eds.). 1992 – 2011. Handbook of the Birds of the World. Vols. 1-16. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D. (eds.). 2013: Handbook of the Birds of the World. Special Volume: New Species and Global Index. Lynx Edicions, Barcelona.
Dickinson, E.C., Remsen J.V., Jr., Christidis L. (eds). 2019. The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World. Vols. 1 & 2, 4th. ed. with Errata and Corrigenda inserted. Aves Press, Eastbourne, U.K. https://www.aviansystematics.org/future-editions (navštíveno 17. 02. 2021).
Faunistická komise ČSO. 2021. Seznam ptáků ČR. Faunistická komise ČSO (stav k 31. 12. 2020) https://fkcso.cz/fk/ptacicr.html (navštíveno 04. 04. 2021).
Forsman D. 2016. Flight Identification of Raptors of Europe, North Africa and the Middle East. Christopher Helm, London.
Gill F., Donsker D., Rasmussen P. (eds.). 2021. IOC World Bird List (v11.1). doi: 10.14344/IOC.ML.11.1. (navštíveno 14. 03. 2021).
Gregory P. 2019. Birds of Paradise and Bowerbirds. Helm, London.
Hudec K., Čapek M., Jr., Hanák F., Klimeš J., Pavíza R. 2003. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Muzeum Komenského, Přerov.
Hudec K., Černý W. (eds.). 1972, 1977. Fauna ČSSR. Ptáci 1 & Ptáci 2. Academia, Praha.
Hudec K., Šťastný K. (eds.). 2005. Fauna ČR. Ptáci 2/I & 2/II, 2. vyd. Academia, Praha.
Klůz Z. 1977. Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii. SZN, Praha.
Kovalik P., Pačenovský S., Čapek M., Topercer J. 2010. Slovenské mená vtákov sveta. SOS/BirdLife Slovensko, Bratislava.
Marchant S., Higgins P. J., Davies S. J. J. F., Peter J. M., Steele W. K., Cowling S. J. (eds.) 1990-2006. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds. Vols 1-7. Oxford University Press, Melbourne.
Pearman M., Areta J. I. 2020. Birds of Argentina and the South-west Atlantic. Helm, London.
Peters, J. L., Mayr E., Greenway J. C., Jr., Paynter R. A., Jr., Traylor M. A., Jr., Cottrell G. W. (eds.) 1934-1986. Check-list of Birds of the World, Vols. I-XVI. Harvard University Press & Museum of Comparative Zoology, Cambridge, Massachusetts.
Shirihai H., Svensson L. 2018. Handbook of Western Palearctic Birds. Passerines,Vols I & II. Christopher Helm, London
Svensson L., Mullarney K., Zetterström D. 2009. Collins Bird Guide. 2nd. ed. HarperCollins, London.
Štastný K., Hudec K. (eds.). 2011, 2016. Fauna ČR. Ptáci 3/I & 3/II, 2. vyd. & Ptáci I, 3. vyd. Academia, Praha.
Vinicombe K., Harris A., Tucker L. 2014. The Helm Guide to Bird Identification. Bloomsbury Publishing, London.
O uplynulém víkendu začal přílet vlaštovek. Do té doby jsme ve faunistické databázi na birds.cz zaznamenali pouze 4 pozorování. Ta úplně první letošní vlaštovka byla zaznamenána již 10. března na jižní Moravě. Většina si ale počkala. Během víkendu přišlo již několik desítek pozorování a s nadcházejícím oteplením můžeme čekat další a další.
Současná doba paradoxně nahrává pozorování vlaštovek ve svém okolí. Prosíme, využijte toho. Pokud chodíte na vycházky kolem místa, kde vlaštovky pravidelně vídáte, soustřeďte se na ně nyní více, než kdy jindy. Jen tak je možné co nejpřesněji podchytit jejich přílet. Jakmile zahlédnete tohoto posla jara ve svém okolí, zadejte své pozorování na birds.cz a označte ho jako „mé první letošní pozorování“. Takovéto údaje jsou v dlouhodobém horizontu velmi důležité při sledování změn načasování příletu ze zimovišť.
Pokud se na výlet vydáte s dětmi, můžete se s nimi zapojit do mezinárodního programu Jaro ožívá, který sleduje návrat vybraných druhů ptáků. Jedním z vybraných poslů jara je právě vlaštovka. Nejedná se o vědecký, nýbrž vzdělávací program. Nevadí tedy, když se datum opravdového příletu a prvního pozorování dětí liší. To jistě ocení třeba učitelé. Pátrání po vlaštovkách a zadání pozorování na web Jaro ožívá mohou vyhlásit v okamžiku, kdy jsou si přítomností vlaštovek jisti a děti mají šanci na úspěch. K zapojení do výuky na prvním stupni doporučujeme výukový program Vlaštovičko, kde jsi?, kde učitelé najdou nejen informace o životě vlaštovek, ale i různé pracovní listy pro žáky.
Vlaštovky mají za sebou náročnou a vysilující cestu, během které překonaly téměř 10 000 km přibližně za měsíc. Jelikož ptáci na hnízdiště obvykle „pospíchají“, dorazí k nám vyčerpané a potřebují dostatek potravy – hmyzu. Toho snad v nadcházejících teplých dnech bude dostatek a nemusíme se o vlaštovky bát. Na druhou stranu příliš teplé počasí bez deště v době stavby hnízd může vést k vyschnutí louží a nedostatku stavebního materiálu. Pokud chcete vlaštovkám pomoci, právě tehdy budou vaši pomoc potřebovat. Stačí vzít kbelík s vodou a vylít ho (nejlépe po ránu) v místě, kde může vzniknout dočasné „bahniště“ (prašná cesta, okraj pole, pastviny…). Vlaštovky ho jistě brzy najdou.
Pozorování mláďat vlaštovek v hnízdech patří ke krásným zážitkům. Bohužel, někdy je hnízdo v místě, kde může vadit padající trus. V tomto případě doporučujeme instalaci podložky pod hnízdo, která trus zachytí a umožní nám se dál radovat z přítomnosti vlaštovek. Odedávna lidé věřili, že vlaštovky jsou posly jara a přináší štěstí do domu. Nenechme si toto štěstí vzít shazováním hnízd, radši hledejme cestu společného soužití!
Vládní agentura pro životní prostředí, výživu a záležitosti venkova (DEFRA), která ve Velké Británii zastává roli resortu životního prostředí, vypracovala vyhodnocení vlivu vypouštění lovných druhů ptáků (bažantů a orebic rudých) ve vztahu k ochraně lokalit soustavy Natura 2000. Od r. 2021 bude zaveden nový systém regulace (licencování) vypouštění ptáků do přírody. K tomuto hodnocení a zavedení regulace přistoupila DEFRA na základě podnětu spolku Wild Justice, který měl být projednáván před vrchním soudem.Continue reading „Velká Británie bude omezovat vypouštění lovných ptáků do chráněných území“
Spravovat Souhlas s cookies
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
//
Karel Šťastný – Anton Krištín: Ottův obrazový atlas. Ptáci Česka a Slovenska. Ottovo nakladatelství, rok vydání 2021, 568 stran.
Studie tak potvrdila skutečnost známou i u jiných druhů – jarní migrace je rychlejší, než podzimní. Na přelet Sahary rorýsům na jaře stačilo průměrně 5 dní oproti 11 dnům na podzim. Zároveň byla trasa podzimní migrace (průměrně téměř 10 000 km) prokazatelně delší než při jarním návratu (8 000 km). Rovněž „odpočinkové zastávky“ bez výrazného posunu v migrační trase byly častější na podzim (průměrně 3) než na jaře (1), kdy dokonce 3 jedinci uletěli celou trasu úplně bez odpočinku! Jakých rychlostí při své cestě rorýsi dosahují, však nikdo asi nepředpokládal. Výzkumný tým bude pokračovat i v následujících letech a studii rozšíří do dalších částí světa.
O uplynulém víkendu začal přílet vlaštovek. Do té doby jsme ve faunistické databázi na birds.cz zaznamenali pouze 4 pozorování. Ta úplně 
